Max Horkheimer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Max Horkheimer
Max Horkheimer (vlevo) a Theodor W. AdornoHeidelberg, 1965
Max Horkheimer (vlevo) a Theodor W. Adorno
Heidelberg, 1965
Narození 14. února 1895
Stuttgart
Úmrtí 7. července 1973 (ve věku 78 let)
Norimberk
Alma mater Mnichovská univerzita
Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
Povolání filosof, pedagog a sociolog
Zaměstnavatel Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
Columbia University
University of Chicago
Ocenění Čestný občan Frankfurtu nad Mohanem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Horkheimer (14. února 1895 ZuffenhausenStuttgartu7. července 1973 Norimberk) byl německý intelektuálsociální filosof, jeden ze zakladatelů tzv. Frankfurtské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Horkheimer pocházel z rodiny židovského továrníka. Původně se měl stát nástupcem svého otce a také několik let pracoval v jeho firmě, ale poté byl povolán do armády a nakonec se rozhodl pro studium na univerzitě. V letech 1919–1922 studoval v Mnichově, FreiburguFrankfurtu; zde byl po promoci asistentem Hanse Cornelia.

V roce 1930 se stal ředitelem Institutu pro sociální bádání (Institut für Sozialforschung) při Goetheho univerzitě ve Frankfurtu, střediska tzv. Frankfurtské školy. Nástupu nacismu jej přiměl k emigraci a k přenesení Institutu na newyorskou Columbia University. Roku 1941 přesídlil do Los Angeles, kde byl sousedem Thomase Manna a kde společně s Th. W. Adornem sepsal své stěžejí dílo Dialektika osvícenství. Roku 1949 se Horkheimer vrátil do Frankfurtu, obnovil domovský institut a roku 1951 se stal rektorem. Ke konci života se přestěhoval do Švýcarska; pochován je na židovském hřbitově v Bernu.

Kritická teorie[editovat | editovat zdroj]

Horkheimer se na univerzitě nejprve zabýval filozofií a psychologií a při studiu Marxe se začíná více orientovat na sociologii. Jeho základní myšlenkou při práci v sociologii bylo, aby pracoval pro dobro společnosti. Z této myšlenky také vychází Horkheimerova nejznámější teorie a to teorie Kritická, která je mezioborovou teorií vycházející z marxismu a částečně z psychoanalýzy a dalších podnětů. Horkheimer se v rámci této teorie pokusil znovu otevřít témata jako militarismus, autoritářství a chudoba mas. Horkheimer zde také kritizoval buržoazní (kapitalistickou) společnost a snažil se rozkrýt její kořeny. Základními myšlenkami této teorie bylo utrpení a štěstí (zde patrná inspirace Jungovou psychologií), kombinovaná kritika pozitivismu a metafyziky, role racionality v emancipaci a metodologie mezioborového výzkumu.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V díle Ke kritice instrumentálního rozumu hovoří o rozumu „subjektivním“, zaměřeném na prostředky a cíle, které jsou „rozumné“ v subjektivním smyslu, tj. pro sebezáchovu. Naproti tomu chybějící „objektivní rozum“ si podržuje působnost „nejen v individuální sebe-vědomí, nýbrž také v objektivním světě – ve vztazích mezi lidmi a společenskými třídami, v institucích, v přírodě a jejích manifestacích“.[2] Tato práce je považována za jeho nejznámější a nejdůležitější.[3]

Instrumentalita rozumu, který zkoumá nikoli aby pochopil, nýbrž aby ovládl, je v Dialektice osvícenství popsána jakožto temná stránka dědictví osvícenství. Kritická teorie vyčítá vědě nedostatek sebereflexe, která vede k technokraciimanipulaci a přispívá ke zrodu totalitarismu. Představitelé kritické teorie jakožto „nedogmatičtí marxisté“ považovali stalinismus a komunistickou diktaturu za nepřijatelnou. Horkheimer měl velký vliv na studentské hnutí v 60. letech, v českém prostředí je však velmi málo. První české vydání Dialektiky osvícenství spatřilo světlo teprve v druhé polovině roku 2009 (v překladu filozofa Michala Hausera)[4]

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Materialism and Metaphysics (1933)
  • Materialism and Morality (1933)
  • On the Problem of Truth (1935) – V tomto díle zkoumal konflikt mezi relativismem a dogmatem
  • Thoughts on Religion (1935) – Zde zkoumal Marxovu kritiku náboženství a přidával svou vlastní
  • The Latest Attack on Metaphysics (1937) – Kritika logického pozitivsmu
  • Ke kritice instrumentálního rozumu (1937)
  • Postscript (1937) – Zde Max Horkheimer tvrdí, že kritická teorie je filosofická i přesto, že je disciplinární.
  • Dialektika osvícenství (1947)
  • Eclipse of Reason (1947)
  • The German Jews  (1961)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Horkheimer na německé Wikipedii.

  1. BERENDZEN, J. C.. Stanford Encyclopedia of Philosophy (Fall 2013 edition) [online]. Stanford: 2013. Dostupné online.  
  2. Max Horkheimer: Zur Kritik der instrumentellen Vernunft (1947, Bd. 6 der Ges. Schr.), s. 27–28.
  3. Max Horkheimer. Standford encyclopedia of phylosophy [online]. 2009 [cit. 2015-01-03]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/fall2013/entries/horkheimer/#TraCriTheSumDisEarPro
  4. Oikoymenh: Dialektika osvícenství

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Autortiní data