Mnichovská univerzita

Ludwig-Maximilians-Universität Mnichov
Logo
Historická pečeť univerzity
Zkratka	LMU
Rok založení	1472
Typ školy	státní
Vedení
Rektor	Prof. Dr. med. Dr. h.c. Matthias H. Tschöp
Počty akademiků
Studentů celkem	52 418 (2023)
Další informace
Počet fakult	18
Adresa	Hlavní budova Univerzity Ludwiga Maximiliána v Mnichově, Německo
Zeměpisné souřadnice	48°9′3″ s. š., 11°34′49″ v. d.
Členství	Spolek pro podporu německé výzkumné sítě, German Universities Excellence Initiative, ORCID, Německá konference rektorů, Všeobecný německý spolek univerzitního sportu, Asociace evropských univerzit, Informační služba Věda, Franko-německá univerzita, German National Research Data Infrastructure, Liga evropských výzkumných univerzit, Evropská univerzitní aliance pro globální zdraví, M1 – Munich Medicine Alliance a NFDI4Earth
https://www.lmu.de
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mnichovská univerzita, plným názvem Ludwig-Maximilians-Universität München, zkráceně LMU, je veřejná a samosprávná univerzita, jedna z nejvýznamnějších v Německu. Založena byla roku 1472, dnes má 18 fakult, kde ve více než 300 oborech studuje skoro 55 tisíc studentů. Vyučující a absolventi LMU získali celkem 50 Nobelových cen, v mezinárodních srovnáních se univerzita umísťuje kolem 40. místa na světě a na 1.–2. místě v Německu.

Dějiny univerzity

Původní budova v Ingolstadtu

Univerzitu založil roku 1472 v Ingolstadtu bavorský vévoda Ludvík IX. a začínala se čtyřmi fakultami: artistickou, teologickou, právnickou a lékařskou. Po dobovém evropském vzoru absolvovali studenti nejdříve fakultu artistickou a poté mohli pokračovat ve studiu na jedné ze zbylých fakult univerzity. Univerzita byla v letech 1549–1773 vedena jezuity a stala se důležitou baštou protireformace.

Roku 1800 byl kurfiřstkým výnosem přikázán přesun do Landshutu. Oficiálním zdůvodněním bylo hrozící nebezpečí pro univerzitu. Ingolstadt jako pevnostní město mohl být totiž ohrožen francouzskou armádou v rámci Napoleonských válek. Neveřejným záměrem však byla také snaha proreformních kruhů oprostit se od pověsti konzervativní a jezuitské univerzity. Při této příležitosti přijala univerzita z vděčnosti za přesun i jméno krále Maxmiliána I. Josefa Bavorského a získala tak svůj dnešní název Ludwig-Maximilians-Universität.

Již roku 1826 ji však král Ludvík I. Bavorský nechal přestěhovat do Mnichova. Jeho cílem bylo koncentrovat všechny důležité státní a kulturní instituce v tomto městě a vytvořit z Mnichova jedno z center kultury, umění a vzdělanosti v Evropě. Univerzita z jeho popudu získala v roce 1840 novou budovu, která leží na po něm pojmenované Ludwigstrasse severně od centra města, a dodnes slouží jako její hlavní budova.

V 19. století se univerzita rychle rozvíjela, neboť musela reagovat na společenské potřeby pramenící z probíhající industrializace. Na její půdě působila řada vynikajících vzdělanců a mimořádných osobností své doby. Mezi nimi například nositelé Nobelovy ceny, fyzikové Wilhelm Conrad Röntgen, Wilhelm Wien či Max von Laue, chemikové Eduard Buchner, Adolf von Baeyer a Richard Willstätter nebo třeba zakladatel moderní hygieny Max von Pettenkofer či vynálezce Justus von Liebig.

V roce 1900 získali na univerzitě první ženy doktorské tituly na filozofické fakultě. O tři roky dříve obdržela poprvé žena čestný doktorát LMU. Od roku 1903 se mohli ke studiu plně zapisovat i studentky. Adele Hartmann zde jako vůbec první žena v Německu v roce 1918 na lékařské fakultě habilitovala.

Po roce 1933 ovládli univerzitu nacisté, vyhnali židovské profesory a studenty a došlo na pálení knih. I po vypuknutí druhé světové války zůstala LMU jako jedna z mála německých univerzit v provozu. Roku 1943 zde byla odhalena protinacistická odbojová skupina Bílá růže a šest jejích členů, v čele se sourozenci Sophií a Hansem Schollovými bylo popraveno. Právě oni rozhazovali letáky v atriu hlavní budovy univerzity a byli při tom přistiženi. V rámci bombardování Mnichova bylo zničeno přes 70 % stavebního fondu univerzity včetně hlavní budovy. První poválečný semestr začal 1. dubna 1946.

V druhé polovině 20. století univerzita zaznamenala výrazný nárůst počtu studentů. Stala se největší v západním Německu a později i vůbec největší univerzitou znovusjednoceného Německa co do počtu prezenčních studentů. Do nového tisíciletí univerzita vykročila ve znamení Boloňského procesu.

Roku 2006 byla LMU vybrána spolkovou vládou v prvním kole tzv. Iniciativy excelence, čímž získala významné prostředky pro svůj další rozvoj. Mimořádně úspěšná se svými výzkumnými projekty byla univerzita i ve všech dalších kolech v letech 2012, 2019 a 2025 a nese tak oficiální označení tzv. univerzity excelence.

Univerzitní kampusy a jejich rozvoj

Hlavní budova na náměstí Geschwister-Scholl-Platz

LMU Klinikum Großhadern

LMU je s celkem 125 budovami rozprostřena po Mnichově v pěti kampusech rozdělených podle jednotlivých oborů. Zjednodušeně lze ke každému kampusu přiřadit jeho hlavní zaměření:

• Kampus Geschwister-Scholl-Platz - společenskovědní
• Kampus Englischer Garten - fyzikální
• Kampus Sendlinger Tor - zdravotnické
• Kampus Großhadern / Martinsried - přírodovědní a zdravotnické
• Kampus Oberschleißheim - veterinární

Kampus Geschwister-Scholl-Platz

Na náměstí Geschwister-Scholl-Platz v centru města se nachází hlavní budova univerzity postavená v roce 1840. V ní nalezneme Auditorium Maximum, jeden z největších sálů univerzity s kapacitou přes 800 posluchačů a dále Große Aula, slavnostní sál univerzity.

V tomto kampusu probíhá výuka společenskovědních oborů jako je právo, ekonomie či filosofie. V okolí ulice Ludwigstrasse, která tvoří osu kampusu, jsou soustředěny obory jako historie či literární vědy a nacházejí se zde i další významné instituce - například ústřední pobočka univerzitní knihovny či Bavorská státní knihovna. V bezprostřední blízkosti jsou obě mnichovské Pinakotéky, Muzeum Brandhorst, Glyptotéka a Muzeum egyptského umění. Kampus tak těží z propojení společenskovědních fakult a významných muzeí, knihoven a archivů, jež se nacházejí doslova v docházkové vzdálenosti.

Posledním přírůstkem kampusu je roku 2019 otevřená budova Philologicum, odborná knihovna pro literární vědy a evropské jazyky. Ta je základním kamenem nového komplexu věnovanému jazykovým a literárním vědám, s kterým se počítá v koncepcích budoucího rozvoje kampusu.

Dopravní obsluhu kampusu zajišťuje stanice Universität linek U3 a U6 mnichovské U-Bahn.

Kampus Englischer Garten

Na okraji parku Englischer Garten došlo k centralizaci všech fyzikálních oborů univerzity, které byly dříve rozmístěny po městě. Dříve zde sídlila veterinární fakulta, která se však postupně stěhuje na kampus Oberschleißheim.

Vzniká tak místo pro kampus sdružující jednotlivá pole fyzikálního výzkumu - od astrofyziky přes teoretickou fyziku až po kvantovou či částicovou fyziku. V roce 2019 slavnostně otevřená budova Nano-Institut pak přidala výzkum v oblasti nanotechnologií. Ve stádiu plánování je dalších šest budov pro zejména výzkumné, ale i administrativní účely, o které se má kampus v příštích letech^[kdy?] rozrůst.

Fakulta fyziky LMU je dále zastoupena i v kampusu v Garchingu na severním okraji Mnichova. Zde spolupracuje primárně s Technickou univerzitou Mnichov, s jednotlivými instituty Společnosti Maxe Plancka, Bavorskou akademií věd či Evropskou jižní observatoří.

Fyzikální fakulta dále provozuje observatoř v bavorských Alpách, a to na vrchu Wendelstein ve výšce 1845 m n. m. Jedná se o největší teleskop na území Německa.

Kampus Sendlinger Tor

Již přes 200 let je tato oblast Mnichova známa jako „medicínská čtvrť“. Sídlí zde instituty Lékařské fakulty LMU, ve kterých je soustředěna výuka studentů zdravotnických oborů a které zároveň slouží jako výzkumná pracoviště. Za zmínku stojí budova Anatomische Anstalt, ve které probíhá část preklinického vzdělávání budoucích lékařů.

Součástí kampusu je i hypermoderní univerzitní nemocnice LMU Klinikum Innenstadt, otevřená v roce 2021, která zajišťuje ambulantní i krátkodobou lůžkovou péči a doplňuje tak spektrum služeb větší univerzitní nemocnice LMU Klinikum Großhadern na kraji města. Péči o pediatrické pacienty pak v rámci kampusu zajišťuje Dětská nemocnice Dr. von Haunera, jejíž nový moderní areál se od roku 2023 staví v kampusu Großhadern / Martinsried. Přestěhování je naplánováno na rok 2030.

Do roku 2029 se má kampus Sendlinger Tor rozrůst o novou budovu Geologických věd a věd o životním prostředí. Dojde tak ke sjednocení několika dříve po městě rozmístěných pracovišť pod jednu střechou. Stejným procesem projde i Fakulta matematiky, informatiky a statistiky, jež se do roku 2035 přestěhuje z několika lokací do jednoho zmodernizovaného areálu na tomto místě.

V těsné blízkosti kampusu se nachází přestupní stanice Sendlinger Tor obsluhovaná linkami U1, U2, U3, U6, U7 a U8 a dále také stanici Goetheplatz ležící na linkách U3 a U6 mnichovské U-Bahn.

Kampus Großhadern / Martinsried

Na jihozápadním okraji města se nachází v Evropě ojedinělý cluster, jež v moderních prostorách propojuje biomedicínský výzkum s klinickou medicínou. Univerzitní instituce v kampusu doplňují Max-Planck-Institut pro biochemii, Max-Planck-Institut pro biologickou inteligenci a mnichovské centrum Helmholtzovy společnosti.

Kampus je domovem pro vícero fakult univerzity, které spojuje jejich zaměření na přírodní vědy. Například Fakulta biologie zde sídlí v budově Biocentra LMU. Také studenti chemie a farmacie absolvují výuku v rámci tohoto kampusu a těží tak z mezioborového propojení širokého spektra přírodních věd na jednom místě. K tomu přispívají i výzkumná a výuková pracoviště Gencentra LMU a v roce 2016 otevřené Centrum pro molekulární biosystémy (BioSysM). Jedním z nejnovějších přírůstků kampusu se stal v roce 2022 postavený Institut pro chemickou epigenetiku (ICEM).

Biomedicínské centrum (BMC), otevřené roku 2015 a vybavené tzv. core facilities, v kampusu zajišťuje technologické vybavení a zázemí pro biomedicínský výzkum. Vedle toho v něm probíhá hlavní část preklinického vzdělávání budoucích lékařů. Nachází se v něm také největší přednáškový sál celé univerzity s kapacitou 950 míst.

Dominantou celého kampusu je monoblok univerzitní nemocnice LMU Klinikum Großhadern, jež je hlavním místem klinického vzdělávání studentů medicíny. Od roku 2019 po etapách probíhá přestavba samotné nemocnice. V plánu je její kompletní nahrazení komplexem novostaveb v těsném sousedství. Dokončení nového areálu Dětské nemocnice Dr. von Haunera a její přestěhování z kampusu Sendlinger Tor na tento kampus je avizováno na rok 2030.

Propojení univerzitního výzkumu a klinické medicíny na kampusu Martinsried / Großhadern ještě prohlubují roku 2025 otevřené budovy institutu ICON, zaměřeného na endokrinologický a kardiovaskulární výzkum, a dále pavilon DIAG specializovaný na diagnostiku v oborech bakteriologie a virologie. Významnou roli v této oblasti zaujímá i v roce 2015 postavené Centrum pro výzkum mozkové mrtvice a demence.

Kampus obsluhuje konečná stanice linky U-Bahn U6 Klinikum Großhadern. Do roku 2027 by měla být linka U6 prodloužena do nové konečné stanice Martinsried, tedy až k výzkumným institucím kampusu.

Kampus Oberschleißheim

Na 15hektarovém pozemku zhruba 15 km severně od centra města vyrůstá kampus věnovaný veterinárním oborům. Na rozdíl od stísněných prostor bývalého areálu na okraji parku Englischer Garten nabízí dostatek místa pro budoucí rozvoj Veterinární fakulty. V plánu je totiž vybudování jednoho z největších výukových a výzkumných center pro zvěrolékaře v Evropě.

Kampus by měl být dokončen v roce 2029 a bude zahrnovat Institut pro zvířecí anatomii a patologii a také budovy odborné veterinární knihovny. K dalším stavbám patří budova Kliniky pro koně, slavnostně otevřená v roce 2022, a budova Institutu pro infekční lékařství a zoonózy, jež byla dokončena v roce 2023.

Do budoucna se počítá se stavbou ještě druhé budovy Institutu pro infekční lékařství a zoonózy a také s Klinikou pro malá zvířata.

Samotný kampus je s centrem města propojen skrze stanici Oberschleißheim linky S1 mnichovské S-Bahn.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mnichovská univerzita na Wikimedia Commons
• (anglicky) Stránky univerzity v angličtině Archivováno 10. 8. 2011 na Wayback Machine.
• (německy) www.lmu.de Oficiální stránky univerzity
• (německy) Portrét univerzity na uni.bavarian-universities.de Archivováno 10. 2. 2012 na Wayback Machine.

Autoritní data

Biblio: e2720354-7a86-4349-9c13-6091f80f4b48 NKC: kn20020322441 BIBSYS: 90702824 BNE: XX4684308 BNF: cb11868931m (data) CiNii: DA07165982 GND: 2002585-3 ICCU: CFIV255517 ISNI: 0000 0001 2158 2204 LCCN: n79097489 LNB: 000214238 MBP: b11ef8f8-4897-42b8-91c5-b10200a2b1da NLA: 35725319 NLI: 987007269376505171 NSK: 000437343 PLWABN: 9810645100905606 SUDOC: 026442655 ULAN: 500303320 VcBA: 494/32925 VIAF: 130908825

Portály: Německo