Arnold Sommerfeld

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arnold Sommerfeld
Sommerfeld1897.gif
Narození 5. prosince 1868
Královec
Úmrtí 26. dubna 1951 (ve věku 82 let)
Mnichov
Alma mater Königsbergská univerzita
Zaměstnavatelé Mnichovská univerzita
RWTH Aachen
Ocenění medaile Maxe Plancka (1931)
Lorentzova medaile (1939)
Oerstedova medaile (1949)
Řád Maxmiliánův pro vědu a umění
Matteucciho medaile
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnold Johannes Wilhelm Sommerfeld (5. prosince 1868, Královec26. dubna 1951, Mnichov) byl německý teoretický fyzik, průkopník rozvoje atomové a kvantové fyziky. Sám také vychoval velké množství studentů pro další éru teoretické fyziky. V kvantové mechanice je důležitý jeho objev konstanty jemné struktury. 84krát byl nominován na Nobelovu cenu, ale nikdy ji nezískal.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Arnold Sommerfeld se narodil v rodině lékaře v Královci (něm. Königsberg , rus. Kaliningrad) ve východním Prusku. V letech 1886 - 1890 studoval matematiku na tamější Albertus-Universität, jednom z nejvýznamnějších vědeckých center Německa. V disertační práci se pod vedením Ferdinanda von Lindemanna věnoval rovnicím matematické fyziky. V r. 1892 složil zkoušky k vyučování matematiky na středních školách a nastoupil roční vojenskou službu.

Po skončení vojenské služby nastoupil na univerzitu v Göttingenu, centru matematické vědy v Německu, kde se stal v r. 1894 asistentem Felixe Kleina, s nímž spolupracoval až do roku 1910. Pod vedením tohoto proslulého matematika habilitoval v r. 1895 s prací o matematické teorii difrakce (Mathematische Theorie der Diffraction). Společně napsali čtyřdílnou publikaci o teorii setrvačníků (Theorie des Kreisels). V r. 1897 se stal profesorem matematiky na Báňské univerzitě v Clausthalu , což mu přineslo existenční zajištění a umožnilo sňatek s Johannou Höpfnerovou, dcerou kurátora göttingenské univerzity. Během manželství se jim narodili tři synové a jedna dcera. Od roku 1900 působil jako mimořádný profesor na Vysoké škole technické v Cáchách (později RWTH Aachen University). V roce 1906 se stal profesorem na Ludwig-Maximilians-Universität v Mnichově, kde až do konce života přednášel teoretickou fyziku. Vedl desítky doktorských disertací, výsledky své vědecké práce obohatil celou řadu fyzikálních oborů. V letech 1942-51 pracoval na kompletaci svých přednášek, které byly zveřejněny v šestisvazkovém díle Přednášky z teoretické fyziky (Vorlesungen über theoretische Physik) Kromě přednáškového pobytu v USA (1922-23) a cesty do Číny, Indie a Japonska v r. 1929 žil Arnold Sommerfeld stále v Mnichově. Zemřel v roce 1951 na následky zranění při dopravní nehodě.[2]

Vědecká práce[editovat | editovat zdroj]

Sommerfeld se v průběhu své akademické kariéry zabýval všemi problémy teoretické fyziky od turbulence kapalin až po teorii relativity, kvantovou teorii a fyziku tuhých těles. V letech 1899 až 1909 se zabýval především teorií rentgenového záření a dynamikou elektronů. Výrazně se podílel na rozvoji kvantové mechaniky, zejména v oblasti kvantové teorie stavby atomu (Bohrova-Sommerfeldova teorie). Tato práce byla završena v r. 1919, kdy Sommerfeld napsal kompendium atomové fyziky s názvem Stavba atomů a spektrální linie (Atombau und Spektrallinien), které se stalo "biblí" pro novou generaci atomových a kvantových fyziků. Sommerfeld se zabýval i Zeemanovým jevem, strukturou vodíkového spektra, zavedl konstantu jemné struktury a druhé kvantové číslo. Položil základy kvantové elektronové teorie kovů a v roce 1931 vypracoval teorii brzdného záření elektronů. [3]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Arnold Sommerfeld obdržel mnoho čestných medailí a vyznamenání akademických institucí z celého světa. Byl laureátem medaile Maxe Plancka, Lorentzovy medaile, Oerstedovy medaile, členem evropských i amerických vědeckých společností, byl čestným doktorem univerzit v Rostocku, Cáchách, Kalkatě a Aténách.

Za úspěchy, kterých dosáhl v kvantové teorii atomu, byl v letech 1917 až 1951 celkem 84krát nominován na Nobelovu cenu za fyziku. Nikdy ji však nezískal.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnold Sommerfeld na anglické Wikipedii.

  1. Arnold Sommerfeld na stránkách Nobelovy ceny, 2016-09-16
  2. KRAUS, Ivo; FIALA, Jaroslav. Elementární fyzika pevných látek. Praha : Česká technika-nakladatelství ČVUT, 2016. ISBN 978-80-01-05942-5.  
  3. FOLTA, Jaroslav. Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, šestý soubor. 1. vydání. vyd. Praha : Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80-7015-012-2.