Frank Wilczek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Frank Wilczek
Narození 15. května 1951
New York, USA
Národnost Poláci a Italové
Alma mater Princetonská univerzita
Chicagská univerzita
Povolání fyzik a profesor
Zaměstnavatelé Massachusettský technologický institut
Univerzita v Leidenu
Ocenění MacArthurova cena (1982)
Lorentzova medaile (2002)
High Energy and Particle Physics Prize (2003)
Nobelova cena za fyziku (2004)
medaile Oskara Kleina (2013)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Betsy Devineová (od 1973)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frank Wilczek (* 15. května 1951 New York) je americký fyzik polsko-italského původu, profesor fyziky na MIT a nositel Nobelovy ceny za fyziku (2004), kterou obdržel spolu s Davidem Grossem z Kalifornské univerzity a Davidem Politzerem z Kalifornského technologického institutu „za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce“[1].

Dále je nositelem mj. Diracovy medaile, Sakuraiovy ceny, Lorentzovy medaile a pamětní medaile MFF UK.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 15. května 1951 v New Yorku. Jeho matka byla italského původu, otec pocházel s Polska. Wilczek navštěvoval střední školu Martina van Burena, kde jeho rodiče a vyučující rozpoznali Wilczekův talent. Již od dětství ho velmi bavily matematické hádanky a záhady, zaujal ho také výzkum vesmíru. Rozhodl se tedy pro vysokoškolské studium matematiky. Roku 1970 získal bakalářský titul na Chicagské univerzitě, v roce 1972 magisterský titul na Princetonské univerzitě, již v této době ho ale začala zajímat fyzika, především fyzikální symetrie a elektroslabé interakce, proto nastoupil k doktorskému studiu u Davida Grosse. O dva roky později získal z fyziky doktorský titul. V Princetonu poté do roku 1981 vyučoval a získal zde i titul profesora. Následně působil na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, Harvardově univerzitě a na Institutu pro prokročilá studia v Princetonu. Od roku 2000 zastává funkci profesora na Massachusettském technologickém institutu.

V roce 2004 získal Wilzek, jeho postgraduální vedoucí David Gross a také David Politzer Nobelovu cena za fyziku za 31 let starou práci, kdy objevili asymptotickou volnost v silné interakci. Jedná se o skutečnost, že v případě kdy k sobě budeme přibližovat dvě barevně nabité částice (barva je druh náboje v silné interakci), velikost interakce mezi nimi bude slábnout až k nule pro velmi malé vzdálenosti mezi částicemi. Naopak budeme-li od sebe částice vzdalovat, intenzita silné interakce bude rychle narůstat a znemožní nám dvě barevně nabité částice (například kvarky) pozorovat odděleně. Pokusíme-li se částici složenou z kvarků rozdělit, musíme vložit tak velké množství energie, že vzniknou dvě nové částice, v nichž budou kvarky opět pevně vázány. Tento výsledek byl nezbytný pro formulaci kvantové teorie silné interakce nazvanou Kvantová chromodynamika. Wilczekovi bylo v době objevu pouhých 21 let.

Jeho další výzkum se týkal zejména hypotetických elementárních částic zvaných axiony, z nichž by se mohla skládat temná hmota, kvazičástic anyonů a kvantové teorie pole. Podílel se však i na pracích z oblasti astrofyziky a částicové fyziky.

V současnosti se zabývá souvislostmi mezi částicovou fyzikou a kosmologií nebo kvantovou teorií černých děr.

Kromě Nobelovy ceny získal i další ocenění, například UNESCO Dirac Medal, Sakurai Prize nebo Lorentzovu medaile. V roce 2000 byl jmenován členem Nizozemské královské akademie umění a věd. O tři roky později navštívil Česko a získal zde Pamětní medaili Matematicko-fyzikální fakulty UK. V lednu 2013 obdržel čestný doktorát na Uppsalské univerzitě.

Profesor Wilczek je jedním z nejvýznamnějších žijících teoretických fyziků, je ovšem též popularizátorem vědy. Píše do časopisů Physics Today a Nature, přednáší pro veřejnost a píše knihy. Je rovněž členem Society for Science & the Public, která se snaží o šíření nejnovějších objevů mezi veřejnost. Překlad jeho publikace The Lightness of Being vyšel pod názvem Lehkost bytí i v českém překladu od Nakladatelství Paseka, Nakladatelství Argo a Nakladatelství Dokořán. Objevil se také v televizní show iluzionistů Penne Jilletteho a Raymonda Tellera, známých ateistů a skeptiků, kde byl představen jako nejchytřejší člověk, který tuto show navštívil. Frank Wilczek je ženatý s americkou bloggerkou a novinářkou Betsy Devine, mají spolu dvě dcery Amity a Miru.

Vybrané publikace[editovat | editovat zdroj]

Frank Wilczek na Harvardu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Official Nobel site [online]. [cit. 2008-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. KULHÁNEK, Petr. Wilczek, Frank [online]. aldebaran.cz, [cit. 2008-03-17]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fractional Statistics and Anyon Superconductivity, December 1990
  • Geometric Phases in Physics, December 1988
  • Longing for the Harmonies: Themes and Variations in Modern Physics, April 1989 (with Betsy Devine)
  • Fantastic Realities: 49 Mind Journeys And a Trip to Stockholm, March 2006
  • La musica del vuoto. 2007, Roma, Di Renzo Editore

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

anglicky:

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frank Wilczek na anglické Wikipedii.