Frank Wilczek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frank Wilczek
FrankStockholm2004.jpg
Narození15. května 1951
New York, USA
Alma materPrincetonská univerzita
Chicagská univerzita
Martin Van Buren High School
Povolánífyzik, profesor, teoretický fyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita v Leidenu (od 1998)
University of California, Santa Barbara
Massachusettský technologický institut
OceněníMacArthurova cena (1982)
Sakurai Prize (1986)
Diracova medaile (ICTP) (1994)
Dirac Prize (1994)
Lorentzova medaile (2002)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníagnosticismus
Manžel(ka)Betsy Devineová (od 1973)
Webwww.frankwilczek.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frank Wilczek (* 15. května 1951 New York) je americký fyzik polsko-italského původu, profesor fyziky na MIT a nositel Nobelovy ceny za fyziku (2004), kterou obdržel spolu s Davidem Grossem z Kalifornské univerzity a Davidem Politzerem z Kalifornského technologického institutu „za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce“[1].

Dále je nositelem mj. Diracovy medaile, Sakuraiovy ceny, Lorentzovy medaile a pamětní medaile MFF UK.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 15. května 1951 v New Yorku. Jeho matka byla italského původu, otec pocházel s Polska. Wilczek navštěvoval střední školu Martina van Burena, kde jeho rodiče a vyučující rozpoznali Wilczekův talent. Již od dětství ho velmi bavily matematické hádanky a záhady, zaujal ho také výzkum vesmíru. Rozhodl se tedy pro vysokoškolské studium matematiky. Roku 1970 získal bakalářský titul na Chicagské univerzitě, v roce 1972 magisterský titul na Princetonské univerzitě, již v této době ho ale začala zajímat fyzika, především fyzikální symetrie a elektroslabé interakce, proto nastoupil k doktorskému studiu u Davida Grosse. O dva roky později získal z fyziky doktorský titul. V Princetonu poté do roku 1981 vyučoval a získal zde i titul profesora. Následně působil na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, Harvardově univerzitě a na Institutu pro pokročilá studia v Princetonu. Od roku 2000 zastává funkci profesora na Massachusettském technologickém institutu.

V roce 2004 získal Wilczek, jeho postgraduální vedoucí David Gross a také David Politzer Nobelovu cena za fyziku za 31 let starou práci, kdy objevili asymptotickou volnost v silné interakci. Jedná se o skutečnost, že v případě kdy k sobě budeme přibližovat dvě barevně nabité částice (barva je druh náboje v silné interakci), velikost interakce mezi nimi bude slábnout až k nule pro velmi malé vzdálenosti mezi částicemi. Naopak budeme-li od sebe částice vzdalovat, intenzita silné interakce bude rychle narůstat a znemožní nám dvě barevně nabité částice (například kvarky) pozorovat odděleně. Pokusíme-li se částici složenou z kvarků rozdělit, musíme vložit tak velké množství energie, že vzniknou dvě nové částice, v nichž budou kvarky opět pevně vázány. Tento výsledek byl nezbytný pro formulaci kvantové teorie silné interakce nazvanou kvantová chromodynamika. Wilczekovi bylo v době objevu pouhých 21 let.

Jeho další výzkum se týkal zejména hypotetických elementárních částic zvaných axiony, z nichž by se mohla skládat temná hmota, kvazičástic anyonů a kvantové teorie pole. Podílel se však i na pracích z oblasti astrofyziky a částicové fyziky.

V současnosti se zabývá souvislostmi mezi částicovou fyzikou a kosmologií nebo kvantovou teorií černých děr.

Kromě Nobelovy ceny získal i další ocenění, například UNESCO Dirac Medal, Sakurai Prize nebo Lorentzovu medaile. V roce 2000 byl jmenován členem Nizozemské královské akademie umění a věd. O tři roky později navštívil Česko a získal zde Pamětní medaili Matematicko-fyzikální fakulty UK. V lednu 2013 obdržel čestný doktorát na Uppsalské univerzitě.

Profesor Wilczek je jedním z nejvýznamnějších žijících teoretických fyziků, je ovšem též popularizátorem vědy. Píše do časopisů Physics Today a Nature, přednáší pro veřejnost a píše knihy. Je rovněž členem Society for Science & the Public, která se snaží o šíření nejnovějších objevů mezi veřejnost. Překlad jeho publikace The Lightness of Being vyšel pod názvem Lehkost bytí i v českém překladu od Nakladatelství Paseka, Nakladatelství Argo a Nakladatelství Dokořán. Objevil se také v televizní show iluzionistů Penne Jilletteho a Raymonda Tellera, známých ateistů a skeptiků, kde byl představen jako nejchytřejší člověk, který tuto show navštívil. Frank Wilczek je ženatý s americkou bloggerkou a novinářkou Betsy Devine, mají spolu dvě dcery Amity a Miru.

Vybrané publikace[editovat | editovat zdroj]

Frank Wilczek na Harvardu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frank Wilczek na anglické Wikipedii.

  1. Official Nobel site [online]. [cit. 2008-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. KULHÁNEK, Petr. Wilczek, Frank [online]. aldebaran.cz [cit. 2008-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-07. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fractional Statistics and Anyon Superconductivity, December 1990
  • Geometric Phases in Physics, December 1988
  • Longing for the Harmonies: Themes and Variations in Modern Physics, April 1989 (with Betsy Devine)
  • Fantastic Realities: 49 Mind Journeys And a Trip to Stockholm, March 2006
  • La musica del vuoto. 2007, Roma, Di Renzo Editore

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

anglicky: