Wilhelm Wien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wilhelm Wien
Wien2.jpg
Narození 13. ledna 1864
Parusnoje
Úmrtí 30. srpna 1928 (ve věku 64 let)
Mnichov
Alma mater Univerzita v Göttingenu
Mnichovská univerzita
Humboldtova univerzita
Pracoviště Mnichovská univerzita
Univerzita Giessen
Würzburská univerzita
RWTH Aachen
Obor fyzika
Ocenění Nobelova cena za fyziku (1911)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1925)
Guthrie Lecture (1925)
Příbuzní Max Wien (bratranec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Carl Werner Otto Fritz Franz Wien (13. ledna 1864, Gaffken, Prusko30. srpna 1928, Mnichov, Německo) byl německý fyzik. V roce 1911 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za objev zákona, podle něhož je maximum záření černého tělesa na vlnové délce tím kratší, čím vyšší je teplota tělesa. Wienova argumentace přispěla k formulaci kvantové mechaniky.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v pruském Gaffkenu (dnes Primorsk, Rusko) v rodině zámožného statkáře, ale rozhodl se studovat fyziku. V letech 1880-1882 studoval na městské škole v Heidelbergu a pak na univerzitách v Göttingenu a v Berlíně. Pracoval v laboratoři Hermanna Helmholtze, kde roku 1886 obhájil doktorát na téma rozptylu světla na různých kovech. V letech 1896-1899 přednášel na TH Aachen, roku 1900 nahradil Wilhelma Conrada Röntgena na univerzitě ve Wurzburgu a roku 1919 v Mnichově.

Roku 1896 empiricky odvodil zákon záření černého tělesa. Jeho kolega Max Planck, který nedůvěřoval empirickým zákonům, ho odvodil z elektromagnetické teorie a opravil jeho chybu v oblasti nižších teplot (Planckův zákon). Wienův posunovací zákon, který stanoví vztah mezi teplotou černého tělesa a frekvencí maxima vyzařované energie, je stále užitečný. Wien byl přesvědčen, že všechna hmota je elektromagnetického původu a roku 1900 navrhl vzorec m = (4/3) E / c² pro vztah mezi elektromagnetickou masou a energií. Téhož roku publikoval Wien Lehrbuch der Hydrodynamik (učebnice hydrodynamiky).

Wien byl také politicky činný jako konzervativní nacionalista, nepatřil však k zastáncům "německé fyziky" a naopak uznával dílo Alberta Einsteina.

Jeden z kráterů na Marsu nese jeho jméno.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]