Max Born

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Max Born
Max Born.jpg
Narození 11. prosince 1882
Vratislav
Úmrtí 5. ledna 1970 (ve věku 87 let)
Göttingen
Místo pohřbení Stadtfriedhof Göttingen
Bydliště Göttingen
Cambridge
Vratislav
Edinburgh
Bad Pyrmont
Národnost Židé
Alma mater Vratislavská univerzita (1901–1904)
Univerzita Heidelberg (1902)
Univerzita v Curychu (1903)
Univerzita v Göttingenu (1904–1906)
Gonville and Caius College
Zaměstnavatelé Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
Univerzita v Göttingenu
Humboldtova univerzita
Ocenění medaile Maxe Plancka (1948)
Hughesova medaile (1950)
Nobelova cena za fyziku (1954)
Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
člen Královské společnosti
Podpis Max Born – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Born (11. prosince 1882, Vratislav5. ledna 1970, Göttingen) byl německo-britský matematik a fyzik židovského původu. Spolu s Waltherem Bothem získal v roce 1954 Nobelovu cenu za fyziku za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se asimilované židovské rodině.[2] Jeho otec byl profesorem anatomie a embryologie. Zpočátku Maxe zajímaly více humanitní obory, později ho zaujala astronomie.[3] Vystudoval fyziku a matematiku na Vratislavské univerzitě, studoval také v Heidelbergu (1902) a Curychu (1903). Nejvíce ho ovlivnily přednášky Davida Hilberta, Hermanna Minkowského, Felixe Kleina a Karla Schwarzschilda. Doktorát získal roku 1907, jeho dizertaci vedl Felix Klein. Po službě v armádě a krátkém zastavení v Cambridge v laboratoři Josepha Johna Thomsona působil na univerzitě v Göttingenu jako asistent Hermanna Minkowského, poté na univerzitě v Berlíně jako asistent Maxe Plancka, roku 1919 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu a v roce 1921 profesorem teoretické fyziky v Göttingenu, kde se právě tvořilo intelektuální epicentrum "kvantové revoluce" - Born zde potkal řadu dalších významných vědců, ať současných nebo budoucích (Enrico Fermi, Paul Dirac, Robert Oppenheimer, Edward Teller, Wolfgang Pauli, Werner Heisenberg, Georg Gamow aj.) S řadou z nich později spolupracoval a publikoval - nebyl samotářským typem vědce, rád tvořil v týmu, což tehdy ještě nebylo zcela samozřejmé. Zpočátku se Born zabýval zejména Einsteinovou teorií relativity, avšak kolem roku 1925 ho Heisenberg "přetáhl" na stranu kvantové teorie.

V roce 1933, po uchopení moci nacisty, odešel z Německa nejprve do Itálie a posléze do Anglie. Stal se zde vedoucím katedry teoretické fyziky na univerzitě v Cambridgi. Od roku 1936 zastával stejný post na univerzitě v Edinburgu. Roku 1939 se stal členem Královské společnosti. Ve stejném roce získal britské občanství.

Za války se odmítl zapojit do vývoje atomové bomby, vždy kritizoval zneužívání vědy pro vojenské účely.

V roce 1950 získal Hughesovu medaili, roku 1954 Nobelovu cenu.

Po odchodu do důchodu, v roce 1953, se vrátil do Německa. Žil v Bad Pyrmontu. V Německu i zemřel.[4]

Jeho vnučkou je britská herečka a zpěvačka Olivia Newton-John, známá hlavně z filmového muzikálu Pomáda.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Položil základy kvantové mechaniky, přičemž zdůraznil její pravděpodobnostní charakter, tedy nutnost uchopit kvantové jevy statisticky. Roku 1926 objasnil rozptyl částic alfa. Spolu s Norbertem Wienerem zavedl do kvantové mechaniky operátory fyzikálních veličin. S Robertem Oppenheimerem formuloval teorii dvouatomových molekul. S Maxem von Lauem a Theodorem von Kármánem formuloval teorii vibrací a tepelných kmitů krystalové mřížky. Našel také způsob vyčíslení deformací elektronového obalu atomu.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Je autorem výroku: „Lidé, kteří tvrdí, že studiem věd se člověk stane ateistou, musí být dost hloupí.“[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Max Born - Facts. www.nobelprize.org [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  2. Max Born | German physicist. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-10]. (anglicky) 
  3. BUREŠ, Jiří. Max Born | životopis. www.converter.cz [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. Max Born | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. (česky) 
  5. Olivia Newton-John: Prožila roky utrpení kvůli zradě milovaného muže!. Šíp. 2018-05-26. Dostupné online [cit. 2018-06-10]. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SODOMKA, Lubomír; SODOMKOVÁ, Magdalena. Nobelovy ceny za fyziku. Praha: SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]