Alexandr Solženicyn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Isajevič Solženicyn
Solženicyn v roce 1974
Solženicyn v roce 1974
Narození 11. prosince 1918
Kislovodsk
Úmrtí 3. srpna 2008
(ve věku 89 let)
Moskva, RuskoRusko Rusko
Povolání spisovatel
Národnost ruská
Stát Sovětský svaz, Rusko
Vzdělání Rostovská univerzita
Alma mater Jižní Federální Univerzita
Období 1959–2008
Témata věznění v Gulagu, život v SSSR
Významná díla Souostroví Gulag
Jeden den Ivana Děnisoviče
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alexandr Solženicyn v roce 1994, po návratu z dvacetiletého vyhnanství
Prezident Putin při setkání se Solženicynem

Alexandr Isajevič Solženicyn (rusky Алекса́ндр Иса́евич Солжени́цын, 11. prosince 1918, Kislovodsk3. srpna 2008, Moskva) byl ruský spisovatel, disident, publicista a politický činitel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl r. 1953 a v letech 19531956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.

V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008[1] v Moskvě na srdeční infarkt.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho tvorbu velmi ovlivnila druhá světová válka, věznění v Gulagu a následný pobyt ve vyhnanství.

  • Jeden den Ivana Děnisoviče, (Один день Ивана Денисовича, Odin děň Ivana Děnisoviča 1962) česky 1963, děj této novely nás zavádí do komunistického politického lágru a popisuje jeden den člověka odsouzeného na 10 let podle § 58
  • V kruhu prvním, (В круге первом, V kruge pervom 1968 USA a ruský samizdat), psáno v letech 1955–1967, česky 1991
  • Rakovina, (Раковый корпус, Rakovyj korpus 1968 Německo a ruský samizdat, rozšířená verze 1978 USA a ruský samizdat), formou románu pojednává o léčebně rakoviny v postalinském období – tj. kolem r. 1956 (sám Solženicyn prodělal léčení z rakoviny roku 1954 v Taškentu). Hlavním hrdinou je člověk nemocný rakovinou, jedná se o vyhnance. Setkáváme se zde nejen s nedostatkem lůžek, ale i s láskou, a objevuje se tu i politika. Děj popisuje nestranná osoba, na pokoji a na chodbách s vyhnancem leží lidé různých povah a názorů, mezi nimi i komunisté.
  • Trkalo se tele s dubem, (Бодался телёнок с дубом, Bodalsja těljonok s dubom) vzpomínky, shrnutí jeho spolupráce s A. D. Tvardovským v Novém miru v 60. letech.
  • Případ na stanici Krečetovka či Případ na stanici Kočetovka, (Случай на станции Крeчетовка či Случай на станции Кочетовка, Slučaj na stancii Krečetovka či Kočetovka), česky 1963
  • Rudé kolo, (Красное колесо, Krasnoje koleso), románový cyklus. Jedná o pohled na vývoj Ruska od revoluce v roce 1905 přes první světovou válku až po říjnovou revoluci.
    • Část týkající se Lenina byla původně vydána samostatně jako Lenin v Curychu.
  • Souostroví GULAG I–III, (Архипелаг ГУЛАГ, Archipelag GULAG, 19731975 v zahraničí, ruský samizdat), česky v zahraničí od 1974; samizdat – nedatováno, oficiálně 1990. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sám sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů, atd.
  • Rusko v troskách, (Россия в обвале, Rossija v obvale), soubor úvah nad pozicí Ruska a vztahu k okolnímu světu.
  • 200 let pospolu, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795–1916 a v letech 1917–1995
  • Meruňková zavařenina (česky 2012), soubor povídek z 90. let a počátku 21. století

Politická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Nežít ve lži (Жить не по лжи, Žiť ně po lži)
  • Rozdělený svět

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://newsru.com přístup 4. 8. 2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]