Saint-John Perse
| Saint-John Perse | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Alexis Leger a Marie René Auguste Alexis Leger |
| Narození | 31. května 1887 Pointe-à-Pitre |
| Úmrtí | 20. září 1975 (ve věku 88 let) Hyères |
| Místo pohřbení | hřbitov v Giens |
| Pseudonym | Saint-John Perse |
| Povolání | básník, překladatel, diplomat a spisovatel |
| Alma mater | Univerzita v Bordeaux Lyceum Louise Barthoua |
| Významná díla | Anabáze Majáky Éloges Zpěv pro rovnodennost |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1924) důstojník Řádu čestné legie (1933) komandér Řádu čestné legie (1935) Velká národní cena za literaturu (1959) velkodůstojník Řádu čestné legie (1960) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Dorothy Russelová |
| Rodiče | Renée Dormoyová-Légerová |
| Příbuzní | Prosper Louis Léger (praděd) |
| Podpis | .png) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Saint-John Perse (vlastním jménem Alexis Saint-Léger Léger) (* 31. května 1887 – 20. září 1975) byl francouzský diplomat a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1960 za "sugestivní obraznost" ve svých dílech.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v bohaté rodině, která vlastnila ostrov nedaleko Guadeloupu, kde vyrůstal až do jedenácti let.[1] Vystudoval práva na univerzitě v Bordeaux. Roku 1911 vydal první sbírku básní, značně ovlivněných symbolismem, od něhož se později odklonil.
V roce 1914 vstoupil do diplomatických služeb. Působil na francouzském velvyslanectví v Pekingu, jeden čas byl i konzulem v Šanghaji. Čínskou kulturou je silně ovlivněna jeho druhá sbírka Anabase (1924). Později pracoval na ministerstvu zahraničí. Největší kariéru zde udělal pod vedením Aristida Brianda.[2] Roku 1933 byl jmenován generálním tajemníkem ministerstva. Na ministerstvu se snažil oponovat politice appeasementu, byť neúspěšně.[3]
V roce 1940 emigroval přes Británii a Kanadu do Spojených států.[1] Vichistický režim ve Francii zabavil jeho majetek. Se zkušeností exulanta se vyrovnával především ve sbírce Exile (1942). V letech 1941 až 1945 byl literárním poradcem Knihovny Kongresu. Po válce se rozhodl ve Spojených státech zůstat, nikdy ale nepřestal psát francouzsky. Do Francie se vrátil v roce 1957.[4]
Odmítal označení "spisovatel" s odůvodněním, že se nechce stát otrokem řemesla.[5] Na otázku, proč píše, odpovídal: "pro lepší život".
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Éloges (1911)
- Anabase (1924)
- Exil (1942)
- Pluies et Poème à l'étrangère (1943)
- Neiges (1944)
- Vents (1946)
- Amers (1957)
- Chronique (1960)
- Poésie (1961)
- Oiseaux (1963)
- Chant pour un équinoxe (1971)
- Œuvres complètes (1972)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Saint-John Perse. Encyclopedia.com [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online.
- ↑ The Nobel Prize in Literature 1960. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHISHOLM, Hugh; MULLEN, William. Saint-John Perse (1887-1975). Arion: A Journal of Humanities and the Classics. 1975, roč. 2, čís. 3, s. 368–379. Dostupné online [cit. 2024-12-13]. ISSN 0095-5809.
- ↑ Saint-John Perse. Britannica.com [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WHITMAN, Alden. St.‐John Perse, Romantic Poet, Dies; Won Nobel Prize for Literature in '60. The New York Times [online]. 1975-09-23 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GARAUDY, Roger. Realismus bez břehů: Picasso - Saint-John Perse - Kafka. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1965, 160 s. (Dílna; sv. 20). Dostupné online. Kapitola Saint-John Perse, s. 76.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saint-John Perse na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Saint-John Perse
- Céry, Loïc. Saint-John Perse. Le poète aux masques (francouzsky)
- Saint-John Perse (Nobelprize.org) (anglicky)
