Hladomor na Ukrajině

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa znázorňující pokles populace na Ukrajině a v jihozápadním Rusku v letech 1929–33
Děti vybírají zmrzlé brambory z pole kolchozu, Doněcká oblast, 1933.
Mrtvoly vyhladovělých lidí v ulicích Charkova roku 1933 (foto A. Wienerberger)
Populace Ukrajiny v roce 1925 (zeleně Ukrajinci, béžově Rusové, černě Židé)

Ukrajinský hladomor let 1932–1933 (ukrajinsky Голодомор, Holodomor) byl hladomor na územích obývaných převážně etnickými Ukrajinci a Rusy na Ukrajině uměle způsobený člověkem, podle některých historiků cíleně způsobený politikou sovětského diktátora Josefa Stalina.[1] Byl součástí širší katastrofy, sovětského hladomoru (1932-1933).

Oběti[editovat | editovat zdroj]

Odhady počtu obětí se v historických pracích pohybují mezi 2,6 milióny[2] a 7 milióny;[3] objevují se však i vyšší odhady.[4] Většina obětí byli etničtí Ukrajinci (dále také hlavně Rusové, Židé a Poláci), před hladomorem (1926) jejich populace na Ukrajině tvořila 80,0 % (23 218 860), do dalšího sčítání lidu v roce 1939 jejich podíl klesl na 76,5 % populace (23 667 509).[5]

Příčina vzniku hladomoru na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]

Nařízením sovětské vlády se zakazoval jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavilo se zásobení vesnic potravinami, pronásledovalo se a trestalo 10 roky vězení a zastřelením jakékoliv použití obilí pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí, byl v chodu systém naturálních pokut, zbožových represí. Specifická váha ukrajinského obilí v celosvazovém objemu producentů obilí činila více než třetinu a v jednotlivých oblastech převyšovala plánované objemy pro Severní Kavkaz, Centrální-Černozemní region, Kazachstán a Moskevskou oblast počítané dohromady. Političtí komisaři dohlíželi na omezení přístupu Ukrajinců k potravinám, rolníkům byly odepřeny jejich přebytky a nakonec museli odevzdat všechny své potraviny ve prospěch jiných sovětských regionů. [6]

Stalinem vyvolaný hladomor zasáhl v menší míře i další oblasti Sovětského svazu, zejména severní Kazachstán a některé regiony jižního Ruska, kde zemřelo hlady kolem milionu lidí.[7] Hladomor v jižním Rusku postihl i rodinu Michaila Gorbačova, který později napsal: "V tom strašlivém roce [1933] zemřela hlady skoro polovina obyvatel mé rodné vesnice Privolnoje, včetně dvou sester a bratra mého otce".[8]

Některé ruské zdroje za spolupůvodce hladomoru označují „zlatou blokádu“. Od roku 1925 totiž západní země odmítaly platbu Sovětského svazu zlatem, a tomu tak nezbývalo než platit dovoz západních strojů zásobami ropy, dřeva a obilí jako obchodní „měnou“.[9] V dubnu 1933 vyhlásila Velká Británie zákaz dovozu ruského zboží a zakázala dovoz dřeva, ropy, másla, pšenice a ječmene.[10] V roce 1934 byl tento zákaz plateb zlatem zrušen.

Jiné ukrajinské hladomory 20. století[editovat | editovat zdroj]

Další dva hladomory zažila Ukrajina jednak v letech 1921-1923 v době anarchie a banditismu, kdy se zde bojovalo o sovětskou moc, a jednak v letech 1946-1947, kdy Stalin nechal vyvézt z Ukrajiny obilí do satelitních zemí (včetně Československa), které chtěl odradit od Marshallova plánu a podpořit tamní komunisty.

Ve všech třech případech hladomorům zároveň předcházelo dlouhotrvající sucho a nižší úroda.

Postoj sovětské vlády[editovat | editovat zdroj]

Sovětská vláda se veškeré zprávy o hladomoru snažila popírat a bagatelizovat. Při této činnosti nacházela účinnou pomoc u evropských komunistů, ale i u představitelů kultury (např. Lion Feuchtwanger, Henri Barbusse, Romain Rolland a G. B. Shaw) a politiky (bývalý francouzský premiér Édouard Herriot).[11]

Vliv hladomoru na postoj Ukrajinců v druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Hladomor na Ukrajině byl aktem stalinského teroru na obyvatelstvu, který vyvolal velkou nenávist a odpor vůči sovětskému zřízení. Když v roce 1941 Adolf Hitler zahájil útok na Sovětský svaz pod názvem Operace Barbarossa a dobyl dnešní území Ukrajiny, tak německé jednotky byly s nadšením uvítány jako osvoboditelé od sovětské tyranské vlády, když projížděly městy na Ukrajině. Ukrajinský hladomor lze považovat za jeden z důvodů, proč se mnozí Ukrajinci stali spojenci nacistického Německa ve společném boji proti Sovětskému svazu.

Dnešní postoj Ruska[editovat | editovat zdroj]

Ruský prezident Medvěděv a ukrajinský prezident Janukovyč uctívají v Kyjevě památku obětí ukrajinského hladomoru, květen 2010

Odhalení amerických depeší (Wikileaks)[editovat | editovat zdroj]

Rusko se aktivně brání tomu, aby na mezinárodním poli byl Hladomor šířeji uznán za akt ruské genocidy vůči Ukrajincům. Z depeší amerických velvyslanectví zveřejněných serverem WikiLeaks např. vyplývá, že ruský prezident Dmitrij Medveděv upozornil ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, že když prohlásí tyto události za genocidu, zpochybní Rusko nároky Ázerbájdžánu na Náhorní Karabach.[12]

Uznání za akt genocidy[editovat | editovat zdroj]

Ukrajina hladomor oficiálně prohlásila za akt genocidy a takto jej chápe jen dalších 14 států (Austrálie, Ekvádor, Estonsko, Gruzie, Kanada, Kolumbie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Mexiko, Paraguay, Peru, Polsko a Vatikán).[13] Česká republika neuznává hladomor v Ukrajinské republice za akt genocidy ukrajinského národa v třicátých letech minulého století. Jen bylo přijato Usnesení Poslanecké sněmovny u příležitosti 75. výročí hladomoru na Ukrajině a považuje ho za trestný čin stalinistického režimu:[14]

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

vědoma si demokratických principů, na kterých je založena Česká republika a nezapomínajíc na období dvou totalit, jimiž prošel český národ, u příležitosti 75. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932–1933

- s hlubokým zármutkem uctívá památku obětí hladomoru na Ukrajině, který byl v letech 1932–1933 zrůdným totalitním režimem záměrně vyvolán, aby zlomil odpor ukrajinského lidu k násilné kolektivizaci a zdeptal jeho národní sebevědomí;

- vyjadřuje jménem českého národa hlubokou soustrast příbuzným a blízkým milionům lidí, již se stali oběťmi hladomoru, který úmyslně a cíleně vyvolal zločinný stalinský režim;

- vyjadřuje svoji odhodlanost přispívat k prosazování mezinárodních principů, které by zabránily tomu, aby se v budoucnu mohla podobná tragédie kdekoli na světě opakovat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CONQUEST, Robert. The Harvest of Sorrow : Soviet Collectivization and the Terror-Famine. New York : Oxford University Press, 1986. (anglicky) 
  2. France Meslè et Jacques Vallin avec des contributions de Vladimir Shkolnikov, Serhii Pyrozhkov et Serguei Adamets – Mortalite et cause de dècès en Ukraine au XX siècle, s. 28, viz též PDF
  3. Stanislav Kulchytsky, "How many of us perished in Holodomor in 1933", Zerkalo Nedeli, listopad 23-29, 2002. Online rusky a ukrajinsky
  4. Joint Statement on the Great Famine of 1932–1933 in Ukraine (Holodomor) z 10. listopadu 2003 udává mezi 7 až 10 milióny obětí.
  5. Всесоюзная перепись населения [online]. Демоскоп Weekly, [cit. 2015-11-30]. Dostupné online.  
  6. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933
  7. Timothy Snyder, Krvavé země
  8. Mikhail Sergeevich Gorbachev (2006). "Manifesto for the Earth: action now for peace, global justice and a sustainable future". s.10. ISBN 1-905570-02-3
  9. On this day: Russia in a click
  10. Who Organised the Famine in the USSR in 1932-1933?
  11. ZIEGLER, Aleš. Člověk cítí stále jenom hlad. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933. Dějiny a současnost. 2009, roč. 31, čís. 4, s. 22. ISSN 0418-5129.  
  12. WikiLeaks. Candid discussion with Prince Andrew on the Kyrgyz [online]. 2010-11-29. Dostupné online. (anglicky) 
  13. International Recognition of the Holodomor [online]. Holodomor Education, [cit. 2015-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Usnesení PS č. 535, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 30. listopadu 2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZIEGLER, Aleš. Člověk cítí stále jenom hlad. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933. Dějiny a současnost. 2009, roč. 31, čís. 4, s. 20-23. ISSN 0418-5129.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]