Andrej Borisovič Zubov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andrej Borisovič Zubov
A-Zubov.jpg
Narození16. ledna 1952 (70 let)
Moskva
Povoláníhistorik, orientalista, religionista, politolog, veřejná postava, politik, publicista a vysokoškolský učitel
Alma materStátní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (do 1973)
Tématadějiny, orientalistika, religionistika, politologie, politika a publicistika
Významná dílaDějiny Ruska 20. století
OceněníČestný doktorát Masarykovy univerzity (2019)
Řád svatého Sergeje Radoněžského
Politická příslušnostStrana národní svobody
Republikánská strana Ruska – Strana národní svobody
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Borisovič Zubov, rusky Андрей Борисович Зубов (* 16. ledna 1952 v Moskvě) je ruský historik, religionista a politolog. Je absolventem a někdejším profesorem Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě a vedoucím katedry dějin náboženství na Ruské pravoslavné univerzitě.

Je autorem několika monografií a zhruba 150 vědeckých článků. Převzal po Alexandru Solženicynovi úlohu hlavního redaktora přelomového díla Dějiny Ruska 20. století.[1][2]

V době Krymské krize v roce 2014 zveřejnil v deníku Vedomosti kritický článek[3], ve kterém odsoudil vojenské obsazování Krymu Ruskem a přirovnal ho k rozšiřování území nacistickým Německem, k anšlusu Rakouska, připojení Sudet k nacistickému Německu a obsazení litevské Klaipėdy.[4]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narozen 16. ledna 1952 v Moskvě. V roce 1973 absolvoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů. V roce 1978 obhájil disertační práci na téma Zkušenosti z parlamentní demokracie v Thajsku. V roce 1989 obhájil doktorskou práci Parlamentní demokracie a politické tradice Východu. Na základě této práce byl ve stejném roce jmenován doktorem historických věd. Od roku 1989 do roku 2001 působil v Institutu orientálních studií. Do roku 2014 pracoval ve Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě.

Kritika oficiální ruské politiky v otázce Krymské krize[editovat | editovat zdroj]

prof. Andrej Borisovič Zubov (Профессор Андрей Зубов)

V roce 2014 probíhala ve východní Evropě tzv. Krymská krize, během které se Andrej Zubov kriticky vyjádřil k postupu ruských vládních činitelů a k oficiální zahraniční politice své země. V liberálně orientovaném deníku Vedomosti publikoval 1. března 2014 článek To už tady bylo[3], ve kterém přirovnal vojenskou intervenci Ruska na Krymském poloostrově k událostem z let 1938 až 1939 ve střední Evropě. Tehdy nacistické Německo připojilo Rakousko při anšlusu Rakouska, dále české pohraniční oblasti a nakonec také litevskou oblast Klaipėda (označovaná jako Memelland).

Dle jeho slov bylo cílem článku zjistit, jak bude ruská společnost žijící v demokratickém, nesovětském a nekomunistickém Rusku, reagovat na prohlášení, které je v rozporu s oficiální politikou Ruské federace a v rozporu s politikou prezidenta Vladimíra Putina. Reakce na článek byla poměrně rychlá a profesor Zubov byl do tří týdnů propuštěn ze svého místa ve Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. Jako důvod propuštění uvedlo MGIMO na svých oficiálních stránkách „nemorální chování“.[5] Ještě před tímto krokem MGIMO byl na profesora Zubova vyvíjen nátlak, aby z institutu odešel sám, což zcela odmítl.[6]

Na jeho podporu se vyjádřila část kolegů z MGIMO, a to ústně nebo písemně. Nejsilněji reagovala jeho kolegyně Ella Kolesniková, která podala výpověď, aby tak protestovala proti propuštění profesora Zubova.[5] Mezinárodní akademická obec se většinou postavila za profesora Zubova a vyjádřila mu podporu. V České republice to byla např. Masarykova univerzita, která nabídla profesorovi Zubovovi místo na fakultě sociálních studií.[7][8]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V jednom z rozhovorů pro Echo Moskvy v únoru 2017 prohlásil, že „náš úkol profesionálů je říkat pravdu tak, aby ji lidé pochopili“. Později v dialogu došlo i na církev v Německu:

  • Zubov: „Podívejte se také: protestantská církev v 19. století v Německu bezvýhradně sloužila císaři.“
  • Dymarskij (redaktor): „No a Vatikánu.“
  • Zubov: „A Vatikánu, přirozeně. Buď Vatikánu nebo Vatikáncům.“[9]

Výběr z díla, chronologicky[editovat | editovat zdroj]

  • Parlamentarizm v Tailande: Opyt issledovanija sovremennogo vostočnogo obščestva metodom analiza izbiratel’noj statistiki. [Parlamentarismus v Thajsku: Experiment výzkumu současné východní společnosti metodou analýzy volebních statistik.] Moskva: Nauka, 1982. [Orig. Парламентаризм в Таиланде: Опыт исследования современного восточного общества методом анализа избирательной статистики.]
  • Parlamentskaja demokratija i političeskaja tradicija Vostoka. [Parlamentní demokracie a politická tradice Východu.] Moskva: Nauka, 1990. [Orig. Парламентская демократия и политическая традиция Востока.]
  • L’Euroasia del Nord: Il rischio del caos dopo l’impero sovetico. San Paolo: Cinisello Balsamo (Milano), 1994. 253 s. [Edice] Saggi 10. ISBN 9788821528651. [Předmluva Piero Ostellino.]
  • Istorija religij. Kniga 1, Doistoričeskije i vneistoričeskije religii. Kurs lekcij. [Dějiny náboženství. Kniha 1, Pravěká a nehistorická náboženství. Cyklus přednášek.] Moskva: Planeta detej, 1997. 342 s. ISBN 5-86065-034-5. [Orig. История религии. Кн. 1. Доисторические и внеисторические религии. Курс лекций.]
  • Obraščenije k russkomu nacional’nomu pravoporjadku kak nravstvennaja neobchodimost’ i političeskaja cel’. [Apel na ruský národní právní řád jako morální úkol a politický cíl.] Moskva: Gruppa Gross, 1997. 71 s. [Orig. Обращение к русскому национальному правопорядку как нравственная задача и политическая цель.]
  • Dějiny Ruska 20. století. Překlad Libor Dvořák et al. 1. vyd. Díl I. 1894–1939. Praha: Argo, 2014. 949 s. ISBN 978-80-257-0921-4. 
  • Dějiny Ruska 20. století. Překlad Libor Dvořák et al. 1. vyd. Díl II. 1939–2007. Praha: Argo, 2015. 769 s. ISBN 978-80-257-0964-1. 
  • Rusko 1917: katastrofa: přednášky o ruské revoluci. Překlad Jitka Komendová. 1. vyd. Praha: Argo, 2021. 227 s. ISBN 978-80-257-3445-2. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DVOŘÁK, Libor. Dějiny Ruska 20. století je historický spis, který vyšel v Rusku. Český rozhlas [online]. 2010-5-24 [cit. 2014-3-8]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-08. 
  2. Zubov: Moderní dějiny Ruska by neměly být pohádkou, ale poctivou pravdou. Česká televize [online]. 2010-3-15 [cit. 2014-3-8]. Dostupné online. 
  3. a b ZUBOV, Andrej. Eto uže bylo [To už tady bylo]. Vedomosti [online]. 2014-3-1 [cit. 2014-3-8]. [Orig. Это уже было. Ведомости]. Dostupné online. (rusky) 
  4. Novinky a ČTK. Ruského profesora vyhodili z práce, invazi na Krym přirovnal k anšlusu. Novinky.cz [online]. 2014-3-4 20:54 [cit. 2014-3-8]. Dostupné online. 
  5. a b DORAZÍN, Martin. Ruský historik Zubov pro ČRo: Cena za krymské dobrodružství bude vysoká. Český rozhlas Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2014-3-28 [cit. 2014-4-9]. Dostupné online. 
  6. HIMMER, Ondřej. V Rusku je podobná nálada jako v Německu před nástupem nacistů, varuje historik Zubov. Český rozhlas [online]. 2014-4-3 [cit. 2014-4-9]. Dostupné online. 
  7. PRESOVÁ, Karolína; SEDLÁČKOVÁ, Veronika. Historikovi vyhozenému kvůli Krymu nabídla místo Masarykova univerzita. Český rozhlas [online]. 2014-3-28 [cit. 2014-4-9]. Dostupné online. 
  8. MICHÁLEK, Tomáš. Profesorovi vyhozenému v Moskvě za kritiku vlády nabídli místo v Brně. iDNES.cz [online]. 2014-3-28 15:21 [cit. 2014-4-9]. Dostupné online. 
  9. DYMARSKIJ, Vitalij. Kakoje buduščeje my iščem v prošlom? [Jakou budoucnost hledáme v minulosti?]. Echo Moskvy [online]. 2017-02-10 [cit. 2019-12-26]. [Orig. ДЫМАРСКИЙ, Виталий. Какое будущее мы ищем в прошлом? Эхо Москвы.]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]