Historik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Historik je člověk, který se zpravidla profesionálně zabývá studiem historie, tedy dějin.

Pohled na historika (respektive pohled na to, kdo je to historik) prošel dlouhým a složitým vývojem. Za zakladatele historiků bývá zpravidla označován Hérodotos a několik dalších, především římských spisovatelů. Z dnešního pohledu se však nejednalo o historiky v pravém slova smyslu, neboť tito autoři se nepokoušeli o objektivní pohled, dalším na prvním pohled markantním rozdílem je nesledování historie jako něčeho, co na sebe logicky navazuje. Snažili se čtivě popsat události, jejichž buď byli svědky, nebo je znali z různých pramenů. Jejich práce se často potkávala s prací kronikářů. Přesto již u starověkých historiků, přes jistou tendenčnost, nalezneme některé prvky, které jsou dodnes jednou z metod práce historiků, nejvýraznějšín příkladem toho je snaha oddělit od sebe jednotlivé prameny a dle věrohodnosti z nich sestavit nejpravděpodobnější verzi příběhu. V antickém a středověkém světě lze najít mnoho příkladů toho, jak se chápání historika měnilo, jak byli tehdejší historici úspěšní a jak pouze popisovali události, popř. jak tyto události často záměrně zkreslovali.

Zlomovým dílem pro výklad pojmu historik je Montesquieuovo dílo Duch zákonů z roku 1748. Toto dílo prakticky započalo vytváření představy, kdo je historik. Představa o této úloze historiků byla dotvořena v průběhu první poloviny 20. století. Historik se tak stal člověkem, který pouze nepopisuje události, ale pokouší se v nich najít i souvislosti, k čemuž využívá analýz mnoha vědních oborů, jako je ekonomie, lingvistika, sociologie, psychologie, politologie atp. Tím se historici postupně přestali zaměřovat pouze na významné události a lidi začali nacházet souvislosti nejen mezi jednotlivými událostmi, ale i ekonomickými a ostatními faktory ovlivňujícími běžný život.

Na historiky ve všech dobách vynikal značný tlak, aby dějiny popsali podle nějakého předem daného ideologického cíle, mnoho historiků tomuto tlaku neodolalo, což vede k nutnosti opravdu pečlivě zkoumat, zda postoje daného historika nebyly finančně či jinak motivovány.

Pravý historik připomíná pohádkového lidožrouta. Ví, že jeho loviště musí být cítit pachem člověčiny.
— Marc Bloch[1]

Vybraní čeští historikové[editovat | editovat zdroj]

Výběr vychází z bibliografických citací. Na rozdíl od kategorie Čeští historikové (viz níže) jsou zde uváděny i osobnosti, které dosud ve Wikipedii nemají monografické heslo, a etničtí Němci žijící v českých zemích.

A[editovat | editovat zdroj]

B[editovat | editovat zdroj]

C[editovat | editovat zdroj]

Č[editovat | editovat zdroj]

D[editovat | editovat zdroj]

E[editovat | editovat zdroj]

F[editovat | editovat zdroj]

G[editovat | editovat zdroj]

H[editovat | editovat zdroj]

CH[editovat | editovat zdroj]

J[editovat | editovat zdroj]

K[editovat | editovat zdroj]

L[editovat | editovat zdroj]

M[editovat | editovat zdroj]

N[editovat | editovat zdroj]

P[editovat | editovat zdroj]

R[editovat | editovat zdroj]

S[editovat | editovat zdroj]

Š[editovat | editovat zdroj]

T[editovat | editovat zdroj]

U[editovat | editovat zdroj]

V[editovat | editovat zdroj]

W[editovat | editovat zdroj]

Z[editovat | editovat zdroj]

Ž[editovat | editovat zdroj]

Vybraní světoví historikové[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLOCH, Marc. Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1967, s. 31

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]