Kamil Krofta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. Kamil Krofta
Kamil Krofta 1936.jpg

3. ministr zahraničí Československa
Ve funkci:
29. února 1936 – 22. září 1938
Předchůdce Milan Hodža
Nástupce František Chvalkovský
Stranická příslušnost
Členství ČsND

Narození 17. července 1876
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. srpna 1945 (ve věku 69 let)
Vráž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Rodiče Josef Krofta
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy
Commons Kategorie Kamil Krofta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Krofta (17. července 1876 Plzeň[1]16. srpna 1945 Vráž) byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik a diplomat.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové.[1] Byl třetím z deseti sourozenců. Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Plzni. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898.[2] O rok později ukončil i vídeňská studia.

Práce v Zemském archivu a na univerzitě[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911.

V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění[3] a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil.[4]

Po vzniku Československa[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již od roku 1920 byl vyslancem ČSR v Italském království a u Svatého stolce (výrazně se zasloužil o uznání ČSR Svatým stolcem). V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí (a současně předsedu vlády) Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu.[5][6]

Ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Po svém zvolení presidentem zprostil Edvard Beneš 29. února 1936 Milana Hodžu řízení ministerstva zahraničních věcí a Kamila Kroftu jmenoval ministrem.[7] (Hodža se postu vzdal kvůli usmíření Republikánské strany československého venkova s prezidentem republiky.) Krofta byl Benešovým stoupencem, a tak Beneš nadále jeho prostřednictvím určoval základní směry československé zahraniční politiky.[6]

Ministrem zahraničí byl Krofta i v době Mnichovské dohody, až do 22. září 1938; krátce po Benešově abdikaci z funkce odešel. Nadále se věnoval vědecké práci.

Protinacistický odboj a smrt[editovat | editovat zdroj]

Od ledna 1943 byl spoluzakladatelem odbojové skupiny Přípravný revoluční národní výbor, jehož dalšími členy byli básník Jaroslav Kvapil a právník Emil Lány. Ve vojenské složce výboru působily zbytky Obrany národa a její posledním zemský velitel generálem Zdeňkem Novákem. V létě 1944 byli všichni vedoucí činitelé Přípravného národního revolučního výboru uvězněni.[8]

Kamil Krofta byl po zatčení vězněn na Pankráci a poté v terezínské Malé pevnosti a spolu s dalšími diplomaty na zámečku Jenerálka. Uvítal ještě presidenta Beneše při jeho návratu do vlasti, zemřel krátce na to na následky věznění, v sanatoriu ve Vráži.[9]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 9. října 1905 se v Ejpovicích oženil se Štěpánkou Tylovou (1881–1943), dcerou místního majitele mlýna.[10] Manželé Kroftovi měli syny Jiřího (*1904, Řím)[11] a Jana.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Bílá hora
  • Čechové a Slováci před svým státním sjednocením
  • Čechy do válek husitských. Dostupné online.
  • Čtení o ústavních dějinách slovenských. Dostupné online.
  • Historia Fratrum a Rozmlouvání starého Čecha s mladým rytířem
  • Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské
  • Listy z náboženských dějin českých
  • Malé dějiny československé
  • Masarykova politická demokracie. Dostupné online.
  • Nesmrtelný národ (vydáno 1940, se snahou o zvýšení sebevědomí českého národa; výtisk zaslal Krofta Aloisi Eliášovi s osobním dopisem)[5]
  • Němci v Československém státě. Dostupné online.
  • Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě
  • Řím a Čechy před hnutím husitským. Dostupné online.
  • Společnost národů v mezinárodní politice. Dostupné online.
  • Z dob naší první republiky. Dostupné online. (Úvahy obhajující zahraniční politiku ČSR, vydáno 1939, na počátku okupace.)
  • Žižka a husitská revoluce. Dostupné online.

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dřívější Jeronýmova byla na Kroftovu přejmenována v letech 1947–1952. V období 1952–1992 se jmenovala Rosy Luxemburgové, poté opět Kroftova.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. Promoce. Národní politika. 24. 10. 1898, s. 2. Dostupné online. 
  3. Z České Akademie. Plzeňské listy. 6. 12. 1904, s. 3. Dostupné online. 
  4. Zprávy Zemského archivu království Českého. 1918, s. 340. Dostupné online. 
  5. a b Ministerstvo zahraničních věcí: Kamil Krofta
  6. a b Vláda České republiky: Prof. PhDr. Kamil Krofta
  7. Nový ministr zahraničí. Moravská orlice. 1. 3. 1936, s. 3. Dostupné online. 
  8. Ptejte se knihovny: Co to byl Revoluční národní výbor
  9. Minulost.cz, Zlatuše Kukánová: Likvidace a obnova československé diplomacie v letech 1939–1945
  10. Matrika oddaných Dýšina, 1894-1911. snímek 143
  11. Soupis pražských obyvatel: Krofta Kamil
  12. Řád T. G. Masaryka: Seznam vyznamenaných

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTOŠ, František Michálek. Kamil Krofta. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946. 37 s.
  • DEJMEK, Jindřich. Historik v čele diplomacie: Kamil Krofta: studie z dějin československé zahraniční politiky v letech 1936-1938. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. 397 s. ISBN 80-7184-593-0.
  • FORST, Vladimír ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II. Praha: Academia, 1993. 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. S. 983–985. 
  • GLÜCKLICH, Julius. Kamil Krofta. Vyd. 1. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1947. 70 s.
  • HONAJZER, Jiří (1995): Vznik a rozpad vládních koalic v Československu v letech 1918–1938. Praha: Orbis.
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • MORÁVKOVÁ, Naděžda. Plzeňan Kamil Krofta. Plzeň: Koniáš, 2016. 359 s. ISBN 978-80-86948-25-6.
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 179

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]