V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Jaroslav Goll

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prof. PhDr. Jaroslav Goll
Narození 14. července 1846
Chlumec nad Cidlinou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. července 1929 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Adolf Goll
matka Marie Daňková
dcera Adéla Hodáčová
zeť František Xaver Hodáč
vnučka Nataša Gollová
strýc Josef Daněk

Jaroslav Goll (14. července 1846 Chlumec nad Cidlinou[1]8. července 1929 Praha) byl český historik a medievalista, pedagog, diplomat, básník, spisovatel a překladatel a dědeček české prvorepublikové herečky Nataši Gollové.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z české rodiny německého původu. Jeho otec Adolf Goll působil jako lékař u hraběte Kinského. Matka se jmenovala Marie Daňková. Díky strýci Josefu Daňkovi získal přístup k české obrozenecké inteligenci (Božena Němcová, Emil Frída, Karel Jaromír Erben, Vítězslav Hálek).

Studia[editovat | editovat zdroj]

Celá jeho studijní léta probíhala za Bachovského absolutismu.

Vystudoval mladoboleslavské gymnázium, maturitu složil na Akademickém gymnasiu v Praze v Klementinu. Poté se chtěl věnovat umění a literatuře, ale nebylo mu to umožněno. Proto se přihlásil ke studiu historie na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Doktorát složil ve 24 letech. Vrací se na mladoboleslavské gymnázium a rok zde vyučuje. Poté odjíždí na roční pobyt na universitu v německém Göttingenu, kde se pod vlivem učitele Georga Waitze naučil pozitivistickému rozboru pramenů a jejich kritice. V letech 1872–73 zastává místo tajemníka velvyslance USA v Berlíně a historika George Bancrofta, začíná se zajímat o evropskou historii, především anglicko-francouzské vztahy za třicetileté války. V letech 1874–1880 byl profesorem Českoslovanské obchodní akademie v Praze. V roce 1875 získává docenturu v oboru všeobecných dějin na pražské univerzitě a v roce 1885 se zde stal řádným profesorem a přednášel zde i po r. 1890, kdy odešel na odpočinek[2].

Hrob Jaroslava Golla na Olšanských hřbitovech v Praze

Rodina[editovat | editovat zdroj]

  • 1883 narození dcery Ady
  • 1886 syn Marcel (v pěti letech podlehl záškrtu)

Boj o rukopisy[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1886 vyšla práce Jana Gebauera Potřeba dalších zkoušek RKZ, kde byly Rukopisy rozebrány po jazykové a slohové stránce. V této práci se pravdivost Rukopisů znevážila. V té době byl boj proti RKZ brán jako vlastizrada.

Na popud vystoupení přítele Hostinského vystoupil i Goll. Sepsal v polovině roku 1886 Historický rozbor básní rukopisu Královédvorského: Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava. Na universitě se objevila kvůli sporu o RKZ nevraživost mezi starou (Tomek, Kalousek) a novou generací (Goll, Rezek) historiků. Spolu s Gebauerem a T.G.Masarykem se tedy významně podílel na odhalení nepravosti Královedvorského rukopisu.[3]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Je považován za zakladatele pozitivistické historické školy v Česku. Zabýval se především česko-polskými vztahy. Na univerzitě utvořil instituci seminářů, kde se pouze nepřednáší, ale kde se badatel učí rozboru pramenů jako základní historické metodě. Roku 1885 založil Český časopis historický. Z jeho žáků se vytvořila tzv. Gollova škola, jež pokračovala ve stylu jeho práce do 20. století. Jaroslav Goll mimo jiné poskytoval soukromé hodiny pozdějšímu císaři Karlovi I. během jeho studií v Praze.[4]

V roce 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou část Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jaroslav Goll zahájil přednášky v české části a roku 1907 byl zvolen jejím rektorem.[3] Jeho práce byly většinou tištěny v Masarykově Athenaeu.

V roce 1874 byl spoluredaktorem Lumíru[2].

Osud po 1. světové válce[editovat | editovat zdroj]

Za 1. světové války zůstal přes výzvy do poslední chvíle loajální k Rakousku-Uhersku, čímž se po vzniku republiky fakticky vyřadil ze společenského dění a dožil i zemřel veřejností prakticky zapomenut.[3] Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Žáci[editovat | editovat zdroj]

Přátelé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Redakce: Topičův sborník literární a umělecký, roč. III, sv. 10, 1915–1916, 7. července 1916, vyd. F. Topič, Praha, str. 474
  3. a b c SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha : Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 120.  
  4. http://mariaterez.sweb.cz/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.  
  • JIROUŠEK, Bohumil. Jaroslav Goll : role historika v české společnosti. České Budějovice : Jihočeská univerzita, Historický ústav Filozofické fakulty, 2006. 245 s. ISBN 80-7040-888-X.  
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha : Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.  
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.  
  • MAREK, Jaroslav. Jaroslav Goll. Praha : Melantrich, 1991. 354 s. ISBN 80-7023-100-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektor Univerzity Karlovy
Předchůdce:
Jaroslav Hlava
1907/08
Jaroslav Goll
Nástupce:
Leopold Heyrovský