Přeskočit na obsah

Lukáš M. Vytlačil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Lukáš M. Vytlačil
Narození23. dubna 1985 (40 let)
Kladno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPedagogická fakulta Univerzity Karlovy (2008–2011)
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (2012–2017)
PracovištěEtnologický ústav AV ČR (2013–2018)
Ústav pro českou literaturu AV ČR (2018–2022)
Národní památkový ústav (2022–2024)
Historický ústav AV ČR (od 2025)
Oboryhistorie, archivnictví, hudba
OceněníKřesadlo (2019)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lukáš M. Vytlačil (Lukáš Michael; * 23. dubna 1985, Kladno)[1] je český historik, archivář a flétnista, pracuje v Historickém ústavu Akademie věd ČR.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Na Konzervatoři v Teplicích vystudoval hru na příčnou a zobcovou flétnu, později též dirigování u Jana Valty. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy absolvoval v roce 2011 obor Historická hudební praxe, barokní příčná flétna u Jany Semerádové, a později také hudební vědu na Filozofické fakultě UK (2017). Pod vedením Rebeccy Stewart studoval interpretaci vokální polyfonie a zúčastnil se i řady interpretačních kurzů u významných hudebníků a pedagogů, jako jsou např. Peter Holtslag, Ashley Solomon, Barthold Kuijken, Jostein Gundersen, Anneke Boeke, Petr Zejfart, Jorge Salgado Correia a další.[2]

V letech 2013–2018 byl odborným pracovníkem v Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu AV ČR, 2018–2022 v Biografickém archivu Ústavu pro českou literaturu AV ČR a 2022–2024 v Národním památkovém ústavu.[1][3][4] Od roku 2021 je archivářem v hudebním archivu Národního divadla a od roku 2025 také odborným pracovníkem Historického ústavu AV ČR.[4] Je členem Sdružení historiků České republiky.[3] Badatelsky se zaměřuje především na dějiny pozdního středověku a raného novověku, reformaci, hudební historii a na ediční činnost. Jeho publikační činnost zahrnuje několik monografií a edic, studie a stati, slovníková hesla[5] ad.

V hudbě se věnuje tzv. historicky poučené interpretaci[6] jako hráč na barokní příčnou flétnu,[7] zobcovou flétnu, dirigent a vokalista. Je uměleckým vedoucím souboru Ensemble Sporck a vystupuje též s dalšími soubory, např. Ensemble Inégal, s nímž se podílel na několika nahrávkách, Musica Florea, Capella Regia ad.[2] Mezi lety 2006–2008 byl sbormistrem dětského pěveckého sboru Fontána v Teplicích a jako dirigent spolupracoval též se Severočeskou filharmonií či Orchestrem Fóra mladých. V letech 2005–2009 učil hru na zobcovou flétnu na Konzervatoři v Teplicích a 2014–2024 na Konzervatoři Jana Deyla v Praze.[2]

V roce 2019 obdržel za charitativní činnost ve Vojenském a špitálním řádu sv. Lazara Jeruzalémského cenu Křesadlo za rok 2018 udělovanou Nadací Hestia.[8]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 2007 – Cena Nadace Leoše Janáčka[3]
  • 2019 – Cena Křesadlo za rok 2018[8]

Bibliografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Monografie a edice

[editovat | editovat zdroj]
  • BLODEK, Vilém. Koncert D dur pro flétnu a orchestr / Concerto in D major for Flute and Orchestra / Konzert D-Dur für Flöte und Orchester. Klavírní výtah / Piano Reduction / Klavierauszug. 1. vyd. Praha: Bärenreiter, 2025. VII, 34/15 s.  ISMN 979-0-2601-0948-3
  • Kronika obce Kačice 1932–1939. Praha: Togga, 2019. 115 s. ISBN 978-80-7476-146-1. 
  • REICHENAUER, Antonín. Concerto in G per oboe, due violini, viola e basso. Praha: Togga, 2016. 31 s., 5 hlasů. (Fontes Musicae Bohemiae; sv. 1). ISBN 978-80-7476-108-9. 
  • OLEJNÍK, Jan. Etudy a písničky pro příčnou flétnu [=] Studies and folk songs for flute. 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2015. 43 s.  ISMN 979-0-66057-071-5.
  • HOTTETERRE, Jacques Martin. Zásady hry na příčnou flétnu, zobcovou flétnu a hoboj. Praha: Vyšehrad, 2013. 115 s. ISBN 978-80-7429-391-7. 
  • Čtyři tvrziště na Slánsku. Hradečno, Humniště, Ostrov a Řisuty. Plzeň: Petr Mikota, 2006. 32 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 34). ISBN 80-86596-70-2. 

Studie a stati

[editovat | editovat zdroj]
  • Bibliografické soupisy českých muzikologických prací v časopise Hudební věda v letech 1964 až 2016. Práce z dějin Akademie věd. 2017, roč. 9, čís. 2, s. 41–62. Dostupné online. 
  • Příběh renesančního Jáchymova. Evangelicus. Praha: 2016, roč. 2017, s. 42–45. Dostupné online. 
  • Slánský malíř, fotograf a etnograf Ferdinand Velc. Posel z Budče. Kladno: Sládečkovo vlastivědné muzeum, 2014, roč. 31, s. 18–20. Dostupné online. 
  • Sporckovská výzdoba zámku Bon Repos. Hláska. Roč. 2014, čís. 3, s. 45. Dostupné online. 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Lukáš M. Vytlačil v Lexikonu historiků a historiček 2022. [cit. 2024-04-10]
  2. ↑ a b c Internetové stránky souboru Ensemble Sporck. [cit. 2024-12-02]
  3. ↑ a b c Internetové stránky Ústavu pro českou literaturu AV ČR. [cit. 1. 9. 2019][nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b Profil na portálu ORCID. [cit. 2025-10-30]
  5. ↑ Seznam hesel Archivováno 30. 6. 2020 na Wayback Machine. v Českém hudebním slovníku.
  6. ↑ MATOUŠEK, Lukáš. Dulce melos – pozoruhodný středověký nástroj poprvé v Čechách. Harmonie [online]. 2016-01-21 [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Poetický podzim chystají na duchcovském zámku. Teplický deník [online]. Vltava Labe Media, 2007-11-03 [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Křesadlo za rok 2018. Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci. Informační bulletin [online]. Praha: Hestia, 2019 [cit. 2019-09-01]. S. 9. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lukáš_M._Vytlačil&oldid=25403995“