Lukáš M. Vytlačil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mgr. Lukáš M. Vytlačil
Narození 23. 4. 1985
Kladno
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání historik, hudebník, muzikolog, dirigent
Zaměstnavatelé Akademie věd ČR
Konzervatoř Jana Deyla
Ocenění Cena Nadace Leoše Janáčka (2007)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lukáš Michael Vytlačil (* 23. dubna 1985 v Kladně) je flétnista, historik, hudební vědec, dirigent a pedagog.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Jako hráč na barokní příčnou a zobcovou flétnu a vokalista se zabývá tzv. historicky poučenou interpretací staré hudby. Po studiu na Konzervatoři v Teplicích (příčná a zobcová flétna, později též dirigování u prof. Jana Valty) absolvoval na Univerzitě Karlově v Praze obor Historická hudební praxe - barokní příčná flétna u Jany Semerádové (2011) a Hudební vědu na FF (2017). Pod vedením Rebeccy Stewart se věnoval také zpěvu vokální polyfonie.

Věnuje se koncertní i pedagogické činnosti. Je uměleckým vedoucím souboru Ensemble Mathesius a vystupuje též s dalšími soubory, např. Ensemble Inégal, Musica Florea, Capella Regia ad.[2] Mezi lety 2006–2008 byl sbormistrem dětského pěveckého sboru Fontána v Teplicích a jako dirigent spolupracoval též se Severočeskou filharmonií či Orchestrem Fóra mladých. Mezi lety 2005–2009 učil na Konzervatoři v Teplicích a od roku 2014 vede třídu zobcové flétny na Konzervatoři Jana Deyla v Praze.[3]

Vědecká a literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Působí též na Akademii věd České republiky. V letech 2013–2018 pracoval v Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu, od roku 2018 je odborným pracovníkem v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.[4] Badatelsky se zaměřuje především na témata z dějin pozdního středověku a raného novověku, hudební historii, ediční činnost a bibliografii. Vedle několika monografií, edic a studií napsal též přes dvě desítky slovníkových hesel pro Český hudební slovník osob a institucí.[5]

Věnuje se též duchovní poezii. Je členem Starokatolické církve v ČR[6] a jako člen ekumenického Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského působí i v oblasti charity.[7]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Monografie a edice[editovat | editovat zdroj]

  • Čtyři tvrziště na Slánsku. Hradečno, Humniště, Ostrov a Řisuty. Nakl. Petr Mikota, Plzeň 2006. ISBN 80-86596-70-2.
  • Jacques Martin Hotteterre: Zásady hry na příčnou flétnu, zobcovou flétnu a hoboj. [Překlad, úvod a poznámky]. Vyšehrad, Praha 2013. ISBN 978-80-7429-391-7.
  • Antonín Reichenauer: Concerto in G per oboe, due violini, viola e basso. [Kritická edice]. Fontes Musicae Bohemiae 1. Togga, Praha 2016. ISBN 978-80-7476-108-9. ISMN 979-0-706565-00-2.
  • Hrad přepevný. Kancionál Evangelické církve augsburského vyznání v ČR. ECAV v ČR a Togga, Praha 2018. ISBN 978-80-7476-142-3.

Studie a stati (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Bořita z Martinic. In: Heraldická ročenka 2008, Praha 2009, s. 7-23. (dostupné zde)
  • Sporckovská výzdoba zámku Bon Repos. In: Hláska 25 (2014), č. 3, s. 45. (dostupné zde)
  • Slánský malíř, fotograf a etnograf Ferdinand Velc. In: Posel z Budče 31 (2014), Kladno 2014, s. 71-72. (dostupné zde)
  • The Jan Deyl Conservatory and 105 years since the opening of the Deyl Institute for the blind. In: Czech Music Quarterly 15 (2015), No. 4, pp. 18-20. (dostupné on-line)
  • Příběh renesančního Jáchymova. In: Evangelicus 2017. Praha 2016, s. 42-45. (dostupné zde)
  • Bibliografické soupisy českých muzikologických prací v časopise Hudební věda v letech 1964 až 2016. In: Práce z dějin Akademie věd 9 (2017), č. 2, s. 41-62. (dostupné zde)


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profil v databázi Národních autorit, Národní knihovna ČR.
  2. Internetové stránky souboru Ensemble Mathesius.
  3. Profil na stránkách Konzervatoře a střední školy Jana Deyla.
  4. Internetové stránky Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
  5. Seznam hesel v Českém hudebním slovníku.
  6. Viz např. Communio 2019/1. (on-line)
  7. Viz např. Lazariánský Reunion 2018/4, s. 2 a 6. (on-line)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]