Lukáš M. Vytlačil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mgr. Lukáš M. Vytlačil
Narození 23. dubna 1985 (36 let)
Kladno
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (2012–2017)
Povolání historik, flétnista, muzikolog, dirigent a hráč na zobcovou flétnu
Zaměstnavatelé Etnologický ústav AV ČR (2013–2018)
Ústav pro českou literaturu AV ČR (od 2018)
Ocenění 2007 – Cena Nadace Leoše Janáčka
2019 – Křesadlo 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lukáš M. Vytlačil (Lukáš Michael; * 23. dubna 1985, Kladno)[1] je český flétnista, historik, hudební vědec a dirigent.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po studiích na Konzervatoři v Teplicích, kde absolvoval hru na příčnou a zobcovou flétnu a později též dirigování u Jana Valty, pokračoval na Univerzitě Karlově. Zde nejprve absolvoval u Jany Semerádové obor Historická hudební praxe, realizovaný na Pedagogické fakultě ve spolupráci s Týnskou vyšší odbornou školou Collegium Marianum (2011), a poté na Filozofické fakultě hudební vědu (2017). Pod vedením Rebeccy Stewart studoval také interpretaci vokální polyfonie a zúčastnil se řady interpretačních kurzů u významných hudebníků a pedagogů, jako jsou např. Peter Holtslag, Ashley Solomon, Barthold Kuijken, Jostein Gundersen, Anneke Boeke, Petr Zejfart, Jorge Salgado Correia a další.

V hudbě se věnuje tzv. historicky poučenou interpretací jako hráč na barokní příčnou flétnu, zobcovou flétnu, dirigent a vokalista. Věnuje se koncertní i pedagogické činnosti. Je uměleckým vedoucím souboru Ensemble Sporck a vystupuje též s dalšími soubory, např. Ensemble Inégal, s nímž se podílel na několika nahrávkách, Musica Florea, Capella Regia ad.[2] Mezi lety 2006–2008 byl sbormistrem dětského pěveckého sboru Fontána v Teplicích a jako dirigent spolupracoval též se Severočeskou filharmonií či Orchestrem Fóra mladých. V letech 2005–2009 učil na Konzervatoři v Teplicích. Od roku 2014 vede třídu zobcové flétny na Konzervatoři Jana Deyla v Praze.[3]

Vedle hudby působí v oblasti historie a hudební vědy. Od roku 2013 je odborným pracovníkem Akademie věd České republiky, v letech 2013–2018 působil v Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu, od r. 2018 pak v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.[4] Badatelsky se zaměřuje především na dějiny pozdního středověku a raného novověku, reformaci, hudební historii a na ediční činnost. Jeho publikační činnost zahrnuje několik monografií a edic, studie a stati, slovníková hesla[5] ad.

Je členem Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského, kde se věnuje charitativním projektům, za což v roce 2019 obdržel od primátora Hl. města Prahy Zdeňka Hřiba cenu Křesadlo za rok 2018 udělovanou Nadací Hestia.[6] Pro Starokatolickou církev v ČR pracuje jako šéfredaktor časopisu Communio.[7] Věnuje se též tvorbě duchovní poezie, zejména písňovým textům,[8] a duchovním zamyšlením.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 2007 – Cena Nadace Leoše Janáčka
  • 2019 – Křesadlo za rok 2018

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Monografie a edice[editovat | editovat zdroj]

  • Kronika obce Kačice 1932–1939. Praha: Togga, 2019. 115 s. ISBN 978-80-7476-146-1. 
  • Antonín Reichenauer. Concerto in G per oboe, due violini, viola e basso. Praha: Togga, 2016. 31 s., 5 hlasů. (Fontes Musicae Bohemiae; sv. 1). ISBN 978-80-7476-108-9. 
  • Jan Olejník: Etudy a písničky pro příčnou flétnu = Studies and folk songs for flute. 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2015. 43 s. 
  • Jacques Martin Hotteterre: Zásady hry na příčnou flétnu, zobcovou flétnu a hoboj. Praha: Vyšehrad, 2013. 115 s. ISBN 978-80-7429-391-7. 
  • Čtyři tvrziště na Slánsku. Hradečno, Humniště, Ostrov a Řisuty. Plzeň: Petr Mikota, 2006. 32 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 34). ISBN 80-86596-70-2. 

Studie a stati[editovat | editovat zdroj]

  • Bibliografické soupisy českých muzikologických prací v časopise Hudební věda v letech 1964 až 2016. Práce z dějin Akademie věd. 2017, roč. 9, čís. 2, s. 41–62. Dostupné online. 
  • Příběh renesančního Jáchymova. Evangelicus. Praha: 2016, roč. 2017, s. 42–45. Dostupné online. 
  • Slánský malíř, fotograf a etnograf Ferdinand Velc. Posel z Budče. Kladno: Sládečkovo vlastivědné muzeum, 2014, roč. 31, s. 18–20. Dostupné online. 
  • Sporckovská výzdoba zámku Bon Repos. Hláska. Roč. 2014, čís. 3, s. 45. Dostupné online. 
  • Jaroslav Bořita z Martinic. Heraldická ročenka. Praha: 2009, roč. 2008, s. 7–23. Dostupné online. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profil v databázi Národních autorit ČR [cit. 1. 9. 2019]
  2. Internetové stránky souboru Ensemble Sporck. [cit. 26. 1. 2021]
  3. Profil na stránkách Konzervatoře a střední školy Jana Deyla. [cit. 1. 9. 2019]
  4. Internetové stránky Ústavu pro českou literaturu AV ČR. [cit. 1. 9. 2019]
  5. Seznam hesel v Českém hudebním slovníku.
  6. Křesadlo za rok 2018. Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci. Informační bulletin [online]. Praha: Hestia, 2019 [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. 
  7. VYTLAČIL, Lukáš M. Úvodník. Communio. Časopis Starokatolické církce v ČR. 2021, roč. 27, čís. 1, s. 1. Dostupné online. 
  8. Hrad přepevný. Kancionál Evangelické církve augsburského vyznání. 1.. vyd. Praha: ECAV v ČR a Togga, 2018. 675 s. ISBN 978-80-7476-142-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]