František Michálek Bartoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O dalších nositelích jména F. Michálek pojednává článek František Michálek.
O dalších nositelích jména F. Bartoš pojednává článek František Bartoš.
Prof. PhDr. František Michálek Bartoš, DrSc.
František Michálek Bartoš (1889-1972).jpg
Narození 5. dubna 1889
Rychnov nad Kněžnou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. května 1972 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Bydliště Turnov
Mladá Boleslav
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání medievalista, archivář, pedagog a spisovatel
Zaměstnavatelé Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká; Komenského evangelická bohoslovecká fakulta
Ocenění zlatá oborová plaketa F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách (ČSAV, 1968)
Politická strana Komunistická strana Československa
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Michálek Bartoš (5. dubna 1889, Rychnov nad Kněžnou[1]12. května 1972, Praha) byl český historik, archivář a vysokoškolský pedagog. Po vzoru svého učitele Václava Novotného nalezl uplatnění na poli dějin husitství, kde navázal na Rudolfa Urbánka, a naopak platil za největšího oponenta pojetí husitství, jak ho zastával Josef Pekař. Jeho dílo se vyznačuje širokým záběrem, ale někdy jistou nedůsledností a nesystematičností. Od roku 1931 působil jako profesor českých dějin[2] na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, po roce 1950 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 8. ledna 1930 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 9. dubna 1946 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Byl členem i zahraničních učených společností: American Medieval Academy (USA), Royal Historical Society (Velká Britanie)[3].

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 5. dubna 1889 jako František Bartoš (Michálková bylo jméno jeho manželky za svobodna, které přijal později) v Rychnově nad Kněžnou v katolické rodině c. k. okresního hejtmana.[4] Po smrti otce v roce 1894 se rodina odstěhovala Turnova,[5] kde Bartoš navštěvoval obecní školu. Ministroval v kostele, četl s nadšením životy svatých, chtěl se stát misionářem a skončit smrtí mučednickou. V době hilsneriády ztropil spolu s kamarády výtržnost („kočičinu") židovskému obchodníkovi.[6]

V roce 1900 začal studovat na gymnáziu v Mladé Boleslavi, v roce 1905 odešel do Prahy a byl přijat do sexty gymnázia na Vinohradech. V Praze nastal zásadní zlom v jeho smýšlení. Z Mladé Boleslavi odcházel jako věřící katolík s přáním bojovat proti Masarykovi na obranu církve. Na vinohradském gymnáziu se však záhy stal vášnivým masarykovcem. Přestal věřit v posvátnost evangelií a ztratil i víru v božství Ježíše Krista; matrikovým katolíkem však ještě formálně zůstal.[7]

Po maturitě v roce 1908 studoval na Karlově univerzitě obor zeměpis–historie[8]Jaroslava Golla, Kamila Krofty a Václava Novotného; později také ve Freiburgu u Heinricha Finkeho. V roce 1912 obhájil v Praze doktorskou práci K počátkům Petra Chelčického[9] (PhDr.). Mezi lety 1914–1917 pracoval jako asistent v knihovně Národního muzea. Hned po převratu v roce 1918 vystoupil z katolické církve a počátkem roku 1919 byl přijat do Českobratrské církve evangelické.[10]

V letech 1915–1931 učil v Praze na střední škole (zkušební rok před tím v Turnově). Již v roce 1922 se habilitoval na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, kde byl roku 1931 jmenován mimořádným a v roce 1937 řádným profesorem českých dějin. Po rozdělení fakulty na Husovu a Komenského (1950) působil na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě,[11] a to až do roku 1960, kdy odešel do důchodu. V roce 1956 mu Československá akademie věd propůjčila vědeckou hodnost doktora historických věd (DrSc.).[12]

Politicky byl F. M. Bartoš původně organizován v Československé sociální demokracii. Po jejím sloučení s KSČ podepsal v červnu 1948 přihlášku do komunistické strany. Z KSČ vystoupil v roce 1950.[pozn. 1]

V roce 1968 mu Československá akademie věd udělila zlatou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách.[14]

Zemřel 12. května 1972 v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bartoš se věnoval se především bádání o reformaci a husitském hnutí, ve kterém navazoval na dějinné koncepce Františka PalackéhoT. G. Masaryka. Ostře se střetával s pojetím českých dějin u Josefa Pekaře, vůči kterému hájil husitství jako jeden z duchovních i mravních vrcholů českých dějin. Z předhusitského období ho zaujala otázka staročeského překladu bible, satiry Hradeckého rukopisu a z pozdějšího období se věnoval především Josefu Dobrovskému a problematice Rukopisů. Vyvrcholením Bartošova díla jsou 3 monografie, které byly zařazeny do prestižní Laichterovy edice České dějiny[15] (jako díl II., svazek 6., 7. a 8.): Čechy v době Husově 1378 – 1415 (1947), Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415 – 1426 (1965) a Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a její pád 1426 – 1437 (1966).[16]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Světec temna (1921)
  • Jan Žižka z Trocnova (1924)
  • Do čtyř pražských artikulů (1925)
  • Literární činnost M. Jakoubka ze Stříbra (1925)
  • Z Husových a Žižkových časů (1925)
  • Soupis rukopisů Národního musea (2 sv. 1926–1927) [1][2]
  • Literární činnost J. Rokycany, J. Příbrama a P. Payna (1928)
  • Husitství a cizina (1931)
  • Manifest města Prahy z doby husitské (1932)
  • Lipany (1934)
  • Prokop Veliký (1934)
  • O Husa a o Husovi (1935)
  • Rukopisy (1936)
  • Listy profesoru F. Marešovi o RKZ (1937)
  • Co víme o Husovi nového (1939)
  • O kalich (1939)
  • Knihy a osudy (1939)
  • Obrázky z našich dějin (1940)
  • Poslední Lucemburkové v Čechách (1940)
  • Několik postav z českých dějin (1941)
  • Bojovníci a mučedníci (1946)
  • České dějiny II/6. Čechy v době Husově 1378 – 1415. Praha: J. Laichter, 1947, 515 s.
  • Literární činnost M. Jana Husi (1948)
  • Kdo je František Palacký (1948)
  • Knihy a zápasy (1948)
  • Světci a kacíři (1949)
  • Přehled předhusitských postil (1950)
  • Nový falešný a přece pravý Komenský (1950)
  • Postila pražského husity z doby revoluce (1951)
  • Nový sborník spisů Chelčického a jiná husistika v Pešti (1951)
  • Z dějin kaple Betlemské (1951)
  • Hus a česká bohoslužba (1952)
  • Nová postila M. Jana Rokycany (1952)
  • Jakoubkova Betlémská postila z prvního roku revoluce 1419–20 (1952)
  • Dobrovského pojetí husitství a reformace (1954)
  • Petr Chelčický' (1958)
  • České dějiny II/7. Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415 – 1426. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, 236 s.
  • České dějiny II/8. Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a její pád 1426 – 1437. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1966, 263 s.
  • Vzpomínky husitského pracovníka (1970)

Podrobnější soupis prací F. M. Bartoše je k dispozici na webu Evangelické teologické fakulty:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Sám o tom později napsal: „Na podzim toho roku se mi naskytla příležitost ze strany odejít, když jsem viděl, že několik soudruhů dosáhlo vyškrtnutí z členství důvody zdravotními. Vyložil jsem v dopise předsedovi organizace své nesnáze s chozením na schůze, když na mně leží tíha nepsaného závazku Husitské revoluce, tak vážně a přesvědčivě, že již zemřelá soudružka, jak mi řekla, byla při čtení dopisu v organizaci dojata až k slzám."[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, strana 144.
  3. Slovník českých filozofů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 696 s. ISBN 80-210-1840-2., viz str. 23.
  4. BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 15. 
  5. BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 17. 
  6. BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 17–18. 
  7. BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 21–23. 
  8. BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 26. 
  9. FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, strana 144.
  10. BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 45–46. 
  11. FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, strana 144.
  12. BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 104–105 a 111. 
  13. BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 82–83. 
  14. Seznam nositelů plakety F. Palackého na webu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR
  15. Projekt České dějiny vydavateľstva Jan Laichter– dostupné online
  16. KUTNAR, František a MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. přeprac., rozš. vyd. Praha: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 1997, 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. [Viz str. 713 – 714.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 32–33. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-252-9. S. 710–717. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 32. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 29–30. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I.díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 50. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 244–245. 
  • FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, 900 s. [Heslo „F. M. Bartoš" je na str. 143–146.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]