František Michálek Bartoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O dalších nositelích jména F. Michálek pojednává článek František Michálek.
O dalších nositelích jména F. Bartoš pojednává článek František Bartoš.
Prof. PhDr. František Michálek Bartoš, DrSc.
Prof. PhDr. František Michálek Bartoš
Prof. PhDr. František Michálek Bartoš
Narození 5. dubna 1889
Rychnov nad Kněžnou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. května 1972 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Bydliště Turnov
Mladá Boleslav
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání medievalista, archivář, pedagog a spisovatel
Zaměstnavatelé Národní muzeum (1914–1917)
Univerzita Karlova
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Michálek Bartoš (5. dubna 1889, Rychnov nad Kněžnou[1]12. května 1972, Praha) byl český historik, archivář a vysokoškolský pedagog. Po vzoru svého učitele Václava Novotného nalezl uplatnění na poli dějin husitství, kde navázal na Rudolfa Urbánka, a naopak platil za největšího oponenta pojetí husitství, jak ho zastával Josef Pekař. Jeho dílo se vyznačuje širokým záběrem, ale někdy jistou nedůsledností a nesystematičností. Od roku 1931 působil jako profesor českých dějin[2] na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, po roce 1950 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 8. ledna 1930 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 9. dubna 1946 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Byl členem i zahraničních učených společností: American Medieval Academy (USA), Royal Historical Society (Velká Britanie)[3].

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako František Bartoš (Michálková bylo jméno jeho manželky za svobodna, které přijal později) v Rychnově nad Kněžnou v roce 1889, v roce 1894 se rodina odstěhovala do Turnova. Dokončil gymnázium v Mladé Boleslavi, poté studoval na Karlově univerzitěJaroslava Golla, Kamila Krofty a Václava Novotného; později také ve Freiburgu u Heinricha Finkeho. V roce 1912 obhájil v Praze doktorskou práci K počátkům Petra Chelčického[4] (PhDr.). Mezi lety 1914–1917 pracoval jako asistent v knihovně Národního muzea. Hned po převratu v roce 1918 vystoupil z katolické církve a počátkem roku 1919 byl přijat do Českobratrské církve evangelické[5]. V letech 1915–1931 učil v Praze na střední škole (zkušební rok před tím v Turnově). Již v roce 1922 se habilitoval na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, kde byl roku 1931 jmenován mimořádným a v roce 1937 řádným profesorem českých dějin. Po rozdělení fakulty na Husovu a Komenského působil na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě[6]. V roce 1960 odešel do důchodu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bartoš se věnoval se především bádání o reformaci a husitském hnutí, ve kterém navazoval na dějinné koncepce Františka PalackéhoT. G. Masaryka. Ostře se střetával s pojetím českých dějin u Josefa Pekaře, vůči kterému hájil husitství jako jeden z duchovních i mravních vrcholů českých dějin. Z předhusitského období ho zaujala otázka staročeského překladu bible, satiry Hradeckého rukopisu a z pozdějšího období se věnoval především Josefu Dobrovskému a problematice Rukopisů. Vyvrcholením Bartošova díla jsou 3 monografie, které byly zařazeny do prestižní Laichterovy edice České dějiny[7] (jako díl II., svazek 6., 7. a 8.): Čechy v době Husově 1378 – 1415 (1947), Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415 – 1426 (1965) a Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a její pád 1426 – 1437 (1966).[8]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Světec temna (1921)
  • Jan Žižka z Trocnova (1924)
  • Do čtyř pražských artikulů (1925)
  • Literární činnost M. Jakoubka ze Stříbra (1925)
  • Z Husových a Žižkových časů (1925)
  • Soupis rukopisů Národního musea (2 sv. 1926–1927) [1][2]
  • Literární činnost J. Rokycany, J. Příbrama a P. Payna (1928)
  • Husitství a cizina (1931)
  • Manifest města Prahy z doby husitské (1932)
  • Lipany (1934)
  • Prokop Veliký (1934)
  • O Husa a o Husovi (1935)
  • Rukopisy (1936)
  • Listy profesoru F. Marešovi o RKZ (1937)
  • Co víme o Husovi nového (1939)
  • O kalich (1939)
  • Knihy a osudy (1939)
  • Obrázky z našich dějin (1940)
  • Poslední Lucemburkové v Čechách (1940)
  • Několik postav z českých dějin (1941)
  • Bojovníci a mučedníci (1946)
  • České dějiny II/6. Čechy v době Husově 1378 – 1415. Praha: J. Laichter, 1947, 515 s.
  • Literární činnost M. Jana Husi (1948)
  • Kdo je František Palacký (1948)
  • Knihy a zápasy (1948)
  • Světci a kacíři (1949)
  • Přehled předhusitských postil (1950)
  • Nový falešný a přece pravý Komenský (1950)
  • Postila pražského husity z doby revoluce (1951)
  • Nový sborník spisů Chelčického a jiná husistika v Pešti (1951)
  • Z dějin kaple Betlemské (1951)
  • Hus a česká bohoslužba (1952)
  • Nová postila M. Jana Rokycany (1952)
  • Jakoubkova Betlémská postila z prvního roku revoluce 1419–20 (1952)
  • Dobrovského pojetí husitství a reformace (1954)
  • Petr Chelčický' (1958)
  • České dějiny II/7. Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415 – 1426. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, 236 s.
  • České dějiny II/8. Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a její pád 1426 – 1437. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1966, 263 s.
  • Vzpomínky husitského pracovníka (1970)

Podrobnější soupis prací F. M. Bartoše je k dispozici na webu Evangelické teologické fakulty:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, strana 144.
  3. Slovník českých filozofů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 696 s. ISBN 80-210-1840-2., viz str. 23.
  4. FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, strana 144.
  5. Biografie F. M. Bartoše na webu Evangelické teologické fakulty– dostupné online
  6. FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, strana 144.
  7. Projekt České dějiny vydavateľstva Jan Laichter– dostupné online
  8. KUTNAR, František a MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. přeprac., rozš. vyd. Praha: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 1997, 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. [Viz str. 713 – 714.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 32–33. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-252-9. S. 710–717. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 32. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 29–30. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I.díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 50. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 244–245. 
  • FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, 900 s. [Heslo „F. M. Bartoš" je na str. 143–146.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]