Václav Vladivoj Tomek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj Tomek

Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1870
Ve funkci:
1871 – 1873
Ve funkci:
1874 – 1876

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1863

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1885 – ???
Stranická příslušnost
Členství Národní str. (staročeši)

Narození 31. května 1818
Hradec Králové
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. června 1905 (ve věku 87 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Karlo-Ferdin. univ.
Profese historik, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel a novinář
Commons Kategorie Václav Vladivoj Tomek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vladivoj rytíř Tomek, starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek (31. května 1818 Hradec Králové12. června 1905 Praha), byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Rodina, studium a profesní dráha[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastupuje na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filosofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy (vycházel od roku 1855 do roku 1901) a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země.[1] Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně.

Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části.[1] V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“[2]

V roce 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou (1822 - 1868), dcerou ředitele polického benediktinského panství Josefa Dáni, v jehož rodině již od roku 1835 působil jako soukromý učitel. Do Police nad Metují pak pravidelně dojížděl za přáteli i po smrti své ženy. Roku 1923 byla na zdejším domě umístěna pamětní deska, připomínající jeho pobyt.[3]

V Praze bydleli manželé Tomkovi v podnájmech na Novém Městě, v nárožním bloku Štěpánské a Žitné ulice postupně vystřídali domy čp. 619/II, 608/II a 610. Roku 1859 se přestěhovali do domu čp. 552/II na Karlově náměstí, kde V. V. Tomek zůstal jako vdovec až do roku 1890. Závěr svého života strávil v moderním neorenesančním domě čp. 1504/II ve Spálené ulici.[4]

Neobyčejně blízké osobní vazby si Tomek během let vytvořil hned k několika členům lanškrounského rodu Benoni. Ti se po jeho smrti také ujali vyřízení pozůstalosti. V. V. Tomek byl pohřben se všemi poctami do hrobky na Vyšehradě.[5]

Veřejné aktivity v letech 1848–1860[editovat | editovat zdroj]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného a politického života. V červnu 1848 vyšlo první číslo deníku Pokrok, redigovaného Tomkem. Šlo o oficiální list Národního výboru. Tomek byl trvale konzervativně a prohabsbursky orientován.[1][6] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Opočno v Čechách. Uvádí se jako spisovatel.[7] Patřil ke sněmovní pravici.[8]

Pamětní deska na vstupu do Květné zahrady v Kroměříži, kde byl Tomek ubytován v době konání Kroměřížského sněmu

Po porážce revoluce se od roku 1850 podílel na vydávání listu Vídeňský deník, který prezentoval postoje konzervativních vlastenců. Tato politická platforma, kterou vedl Leopold Lev Thun-Hohenstein se na rozdíl od aktivních liberálů z roku 1848 (Palacký, František Ladislav Rieger) udržela ve veřejných funkcích i v období neoabsolutismu. Tomek se roku 1854 místo Palackého stal jednatelem Českého muzea. Historik Otto Urban tuto konzervativní stranu označuje za skupinu, která věřila, že i v podmínkách porážky revoluce lze rozvíjet národní svéráz. Zároveň odmítala demokratický radikalismus roku 1848. Tomek tak na jednu stranu od počátku 50. let spouštěl na pražské univerzitě průlomové přednášky v češtině, zároveň ale inicioval sepsání hanlivého posudku na profesora Ignáce Jana Hanuše, který byl pak propuštěn ze státních služeb. Tomek se ve svých pamětech netajil ani tím, že jeden z jeho dopisů byl se zájmem přeložen i pro předního exponenta neoabsolutistického režimu Felixe Schwarzenberga.[1][9]

V roce 1859 utrpěl vládní režim kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost otřes a započal proces obnovy ústavního života. V roce 1860 Tomek otevřeně mluví o tom, že „náš stát nachází se v nějaké nejistotě“ a „hlouček náš slábne“. Konzervativní skupina loajální k bachovskému režimu byla v rozkladu.[10]

Veřejné aktivity po roce 1860[editovat | editovat zdroj]

I v nastávajícím období se nicméně udržel ve veřejném i politickém životě. Jako člověk s kontakty na císařský dvůr a vídeňskou společnost byl využíván coby prostředník při jednání českých politiků s Vídní.[1] V prosinci 1860 se setkal s předním českým šlechticem Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem a domluvil pak ve svém bytě 6. ledna 1861 schůzku Clam-Martinice s předákem českých liberálů Františkem Ladislavem Riegerem. Výsledkem byla dohoda o alianci české aristokracie a měšťanských národních elit s cílem dosáhnout státoprávního uznání statutu zemí koruny české. Podobně zprostředkoval Tomek v roce 1870 schůzku českých emisarů Clam-Martinice a Riegra s představitelem nové vlády Karla von Hohenwarta Albertem Schäfflem. Výsledkem schůzky bylo započetí pokusu o česko-rakouské vyrovnání (takzvané fundamentální články).[11]

Od roku 1861 až do roku 1870 byl poslancem Českého zemského sněmu[1], který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Březnice, Blatná, Mirovice. Rezignoval v červnu 1863.[12] Byl stoupencem Národní (staročeské) strany.[13]

Do zemského sněmu se ještě vrátil v roce 1871, kdy byl zvolen za kurii městskou (obvod Jílové – Vyšehrad – Benešov – Černý Kostelec) poté, co zemřel poslanec František Šípek.[14] Zde obhájil mandát ve volbách roku 1872.[15] V doplňovacích volbách roku 1873 zde ovšem byl zvolen místo něj Karel Ullrich.[16] Poslancem se stal znovu v doplňovacích volbách roku 1874, nyní na Královéhradecku.[17] Zde mandát obhájil v doplňovacích volbách roku 1875[18] a 1876.[19] Krátce po nich v březnu 1876 ale na poslanecký mandát v zemském sněmu definitivně rezignoval.[20]

Roku 1885[21] byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komory Říšské rady)[1] a dne 30. listopadu 1898 byl povýšen do rytířského stavu.

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[22]od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Děje mocnářství rakauského
  • Novější dějepis rakouský
  • Kosmův Letopis český s pokračovateli
  • Krátká mluvnice česká
  • Děje království českého
  • Paměti
  • Paměti Újezdu Polického čili...nynějších panství polického a Broumovského...
  • Příběhy kláštera a města Polica nad Medhují
  • Příruční kniha dějepisu rakouského
  • Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II. (1868)
  • Dějepis města Prahy (18551901)
  • Jan Žižka
  • Základy starého místopisu pražského
  • Ze života českých poustevníků

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha : Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 323-324. (česky)  
  2. Česká společnost 1848-1918. 381-382
  3. Václav Vladivoj Tomek [online]. meu-police.cz, [cit. 2013-04-12]. Dostupné online. (česky) 
  4. Archiv hl.m.Prahy, Policejní přihlášky pražského obyvatelstva z let 1830-1914, list Wenzel Vladivoy Tomek
  5. BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha : NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 129–134, 152, 153.  
  6. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 46. (česky) Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  7. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at, [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. (německy) 
  8. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz, [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. (česky) 
  9. Česká společnost 1848-1918. 94-95, 125-127
  10. Česká společnost 1848-1918. 159
  11. Česká společnost 1848-1918. 164-165, 250
  12. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  13. Česká společnost 1848-1918. 479
  14. Úvod » Historie území okolo Úročnice » Část 13 (3. doplněk) - rok 1860 až 1881 [online]. urocnice.eu, [cit. 2013-09-03]. Dostupné online. (česky) 
  15. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  16. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm
  17. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  18. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/001schuz/s001001.htm
  19. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm
  20. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/015schuz/s015001.htm
  21. Noví doživotní členové panské sněmovny. Národní listy. září 1885, roč. 25, čís. 259, s. 5. Dostupné online.  
  22. WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha : Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249-265. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRIČ, Coelestin Liposlav. První rektor české university v Praze Wácslaw Wladivoj Tomek : Nástin jeho života i práce vědecké : s podobiznou. Praha : Hynek, 1882. Dostupné online.  
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.  
  • NODL, Martin: Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století. Brno, CDK 2007. ISBN 978-80-7325-112-3
  • ŘEZNÍK, Miloš. K historiografické práci Václava Vladivoje Tomka. Historický obzor, 1994, 5 (6), s. 137-140.
  • V.V. Tomek: (1818-1918): na památku jeho stých narozenin. Praha: Histor. spolek, 1918. 71 s. [Obsahuje úplnou bibliografii V.V. Tomka.]
  • ŽUPANIČ, Jan. Der vergessene Ritter. Prague Papers on the History of International Relations. 2005, roč. 9, s. 71-82. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-118-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]