Březnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě na Příbramsku. Další významy jsou uvedeny na stránce Březnice (rozcestník).
Březnice
Východní strana náměstí s kostelem sv. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly
Východní strana náměstí s kostelem sv. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly
Znak města BřezniceVlajka města Březnice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ020B 540013
Pověřená obecBřeznice
Obec s rozšířenou působnostíPříbram
Okres (LAU 1)Příbram (CZ020B)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 535 (2021)[1]
Rozloha19,47 km²
Nadmořská výška462 m n. m.
PSČ262 72
Počet částí obce6
Počet k. ú.4
Počet ZSJ17
Kontakt
Adresa městského úřaduNáměstí 11
262 72 Březnice
mu@breznice.cz
StarostaIng. Petr Procházka
Oficiální web: www.breznice.cz
Březnice
Březnice
Další údaje
Kód obce540013
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Březnice (německy Bresnitz nebo Preßnitz) se nachází v okrese Příbram ve Středočeském kraji, asi 17 km jižně od Příbrami. Žije zde přibližně 3 500[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osídlení předcházející středověké tržní osadě se nacházelo na nedalekém vrchu Šance (na levé straně od silnice I/19 směr Mirovice), kde stávalo staré slovanské hradiště Bozeň. V současné době jsou na tomto místě patrny zbytky valů původního centra kraje, které se v 11. století přesunulo do Březnice a Mirovic.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1224, kdy první písemné prameny hovoří o rodu Buziců, který založil v místech dnešního městečka tržní osadu, nacházející se při tzv. Zlaté stezce (lat. Semita Aurea, roku 1212 označovaná též jako antiqua via), což byla obchodní stezka spojující Pasov a Prahu (vedla kromě mnoha dalších významných českých měst např. přes Prachatice, Dobříš či Mníšek). Významnými komoditami přepravovanými po této stezce byla především sůl, směřující z rakouských solných dolů do českých zemí, dále pak látky, koření, slané ryby a víno, z Čech do Rakouska bylo přepravováno především obilí, chmel, med či pivo. V trase Zlaté stezky vznikla v první polovině 19. století Pasovská silnice, nazývaná též Dobříšsko-Vimperská, jejíž trasu kopíruje dálnice D4 a na ni navazující silnice I/4.

Ve 14. století bylo známo těžbou stříbrných rud, vlastníky panství byli v tomto období Buzicové, následně roku 1415 český král Václav IV. prodal Březnici Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, přívrženci a stoupenci Mistra Jana Husa (Petr Zmrzlík byl adresátem jednoho z posledních Husových dopisů, napsaných těsně před jeho smrtí 5. července 1415). 10. srpna 1422 byly gotická tvrz i městečko dobyty katolickými vojsky vedenými Hanušem z Kolovrat a Vilémem ze Švihova a v při této události došlo i k významnému zničení tvrze. Za vlády Zmrzlíků došlo po roce 1457 k obnově poničené tvrze a k jejímu dalšímu rozšíření v podobě nového sklepení ve východní části. K vymření tohoto rodu došlo na konci 15. století.[2]

K dalšímu rozvoji města došlo po roce 1506 za držení Malovců z Chýnova, kteří pokračovali ve stavebních úpravách gotické tvrze a částečně i města samotného. Kolem tvrze vzniklo kruhové opevnění s podkovovitými baštami a vodním příkopem (dochováno v podobě tří bašt a úseků zdiva mezi nimi), na jehož tvorbě se měl dle pramenů podílet i stavitel Benedikt Rejt z Pístova, který kromě Březnice působil i ve službách Lvů z Rožmitálu na zámku v Blatné (1524-1531) a také na hradě Švihov. V roce 1506 byl založený také zámecký pivovar. Roku 1547 se Petr Malovec zapojil do povstání šlechty a měst proti císaři Ferdinandu I. Habsburskému a byl potrestán konfiskací majetku - ztratil panství Vimperk a v roce 1548 i Březnici.

Vrcholné období rozkvětu Březnice nastává v polovině 16. století, resp. po roce 1548, kdy panství získal do svého držení Jiří z Lokšan se svou manželkou Kateřinou, rozenou Adlerovou. Lokšanové iniciují významnou přestavbu gotické tvrze na renesanční zámek, jejíž velká část byla dokončena do konce 16. století - na této přestavbě se měli dle městské knihy a berní ruly ze 17. století podílet i Vlaši, kteří ve městě osídlili lokalitu nazývanou Medulán (odvozeno od názvu italského města Milán, lokalita se nacházela v místech Počapelské ulice) a kteří se podíleli na sgrafitové výzdobě zámku, která je označována jako jeden z prvních výskytů sgrafita v českých zemích.[3]

Za panování Lokšanů se také setkáváme s prvními zmínkami o židovském osídlení ve městě. Jedna ze dvou teorií hovoří o založení ghetta Ferdinandem z Lokšan kolem roku 1570 po ničivém požáru, kdy byly židovskému obyvatelstvu vyčleněny pozemky v severozápadní části města, kde vzniklo židovské ghetto, pojmenované podle tehdejšího vlastníka panství. Pravděpodobnější druhá teorie je spojována s translokačního reskriptu císaře Karla VI. z roku 1726, majícího za cíl soustředit židovské obyvatelstvo v uzavřených částech měst, povětšinou na jejich okraji - na předměstích. V letech 1726-1747 vzniklo na pravidelném půdorysu březnické ghetto se dvěma náměstími a oddělené od zbytku města jednou brankou v severní části náměstí.[4] Součástí většího náměstí je také barokní synagoga, přestavěná po požáru v roce 1821 do klasicistní podoby.

Lokšanům bylo celé panství zkonfiskováno po bitvě na Bílé hoře, kdy byli tři synové Ferdinanda z Lokšan potrestáni ztrátou hrdla, cti a majetku (někteří v pozdějších letech ze strachu přestoupili na katolickou víru) a v roce 1623 získal panství Přibík Jeníšek z Újezda, menší písař desk zemských, karlštejnský purkrabí za rytířský stav a královský prokurátor v procesu s 27 českými pány na Staroměstském náměstí. Za jeho vlády dochází k barokní přestavbě a dostavbě zámku (vnější a vnitřní arkády, kaple Neposkvrněného početí Panny Marie a parkánová zahrada), ale také města - na náměstí byl vystavěn barokní kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského (nahradil původní a menší kostel sv. Mikuláše, který stával v jihovýchodní části náměstí) dle návrhu Carla a Martina Luragových, z jejichž pera pochází i návrh a realizace kostela sv. Rocha na hřbitově. Po třicetileté válce bylo ve městě 80 obydlených domů (a pouze 8 pustých).[5] K dalšímu růstu došlo i za vlády březnické větve Krakovských z Kolovrat, kteří zdědili březnické panství po smrti Jana Josefa Jeníška z Újezda v roce 1728.

Za Kolovratů-Krakovských došlo roku 1821 k požáru židovského ghetta, po němž byla většina ghetta přestavěna do klasicistní podoby, včetně objektu synagogy. Dále se zvětšovalo osídlení města, pro srovnání: v roce 1757 mělo město 137 domů, v roce 1786 již 200.[6] Posledními šlechtickými majiteli panství byli Pálffyové z Erdödu, kteří kromě zámku vlastnili i rozsáhlé polnosti a lesy okolo Březnici a zaměstnávali velkou část obyvatel města. Ti zde žili až do roku 1945, kdy jim byl zámek i polnosti zkonfiskován na základě Dekretu presidenta republiky (Edvarda Beneše) o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa publikovanému pod číslem 12/1945 Sb.

Městečkem je Březnice od roku 1327, roku 1575 byla povýšena na město, titul město byl navrácen roku 1975. Název samotný je pravděpodobně odvozený od březových hájů (stejným způsobem byla pojmenována též část PříbramiBřezové Hory), jiný z pramenů hovoří o založení při břehu řeky Skalice, protékající městem.[7]

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Město Březnice se skládá ze šesti částí na čtyřech katastrálních územích:

Územně-správní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územně-správního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Plzeň, politický i soudní okres Březnice[8]
  • 1855 země česká, kraj Písek, soudní okres Březnice
  • 1868 země česká, politický okres Blatná, soudní okres Březnice
  • 1939 země česká, Oberlandrat Klatovy, politický okres Blatná, soudní okres Březnice[9]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický okres Strakonice, soudní okres Březnice[10]
  • 1945 země česká, správní okres Blatná, soudní okres Březnice[11]
  • 1949 Plzeňský kraj, okres Blatná[12]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
  • 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Příbram

Starostové[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Štěrba (2010–2014)
  • Petr Procházka (2014–současnost)

Členství ve sdruženích[editovat | editovat zdroj]

Březnice je členem svazku obcí Březnicko, který byl založen v roce 2003.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce obyvatel bylo při sčítání lidu v Březnici zaznamenáno v roce 1980 (3808). Nejvýraznější úbytek obyvatel byl zaznamenán v roce 1921, kdy oproti roku 1910 ubylo 240 obyvatel. Ve stejném roce byl zaznamenán i nejmenší počet obyvatel (2818). Vývoj počtu obyvatel a sčítání domů je uveden v tabulce:[13]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 3354 3534 3312 3149 3058 2818 2926 2836 3196 3196 3808 3614 3659 3586
Rozdíl počtu obyvatel +180 −222 −163 −91 −240 +108 –90 +360 0 +612 −196 +45 –73
Počet domů 388 412 407 418 419 439 493 618 596 603 636 720 764 804
Rozdíl počtu domů +24 –5 +11 +1 +20 +54 +125 −22 +7 +33 +84 +44 +40

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Březnice (2396 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[14]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, okresní soud, berní úřad, četnická stanice, 2 katolické kostely, synagoga, sbor dobrovolných hasičů, obchodní grémium, společenstvo krejčí, kožišníků atd., výroba cementového zboží, cihelna, hospodářské družstvo skladištní, akc. spol. pro hlubokou impregnaci dřeva sublimátem, velkoobchod s koloniálním zbožím Popper, lihovar, 2 lomy, parní mlékárna, mlýn, 3 pily, Pálffyho zámecký pivovar, stavitel, První československá továrna na tuby, Pálffyho ředitelství velkostatku, továrna na zámečnické zboží.
  • Služby (výběr): 2 lékaři, zvěrolékař, 2 advokáti, notář, 5 autodopravců, nákladní autodoprava, biograf Sokol, 4 cukráři, drogerie, hodinář, 10 hostinců, 4 hotely (Zelena, Musil, Srp, Karlův Týn), kapelník, kloboučník, 2 knihaři, 2 knihkupectví, městská lékárna, pozlacovač, preparátor, Nádražní restaurace, řezbář, Městská spořitelna v Březnici, Okresní lidová záložna v Březnici, Okresní záložna hospodářská v Březnici, Živnostenská záložna v Březnici, zahradnictví, zubní ateliér, 2 železářství.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Kdy byla založena škola v Březnici není známo, ale již v 16. století za vlády Lokšanů z Lokšan, stála škola na náměstí poblíž kostela svatého Ignáce. Jako rektor školy je v roce 1586 uváděn jistý Řehoř. Škola jako v jiných městech zanikla po bitvě na Bílé Hoře, ale byla znovu obnovena již v roce 1634. V roce 1640 založil nový pán Přibík Jeníšek z Újezda, jezuitskou kolej v Březnici, jejímž rektorům dal roku 1650 právo dosazovat učitele na celém březnickém panství. Přibíkův dědic František Jeníšek z Újezda dal v roce 1654 založit jezuitské gymnázium, které fungovalo 120 let, až do zrušení jezuitského řádu v roce 1774. Téhož roku byly obnoveným řádem školním rozděleny školy na normální, hlavní a triviální. Březnická škola byla prohlášena za triviální. V roce 1783 se stala městskou trojtřídní školou, jejímž správcem byl kněz, který převyšoval ředitele a vyučoval náboženství. Škola sídlila v budově v níž bylo předtím jezuitské gymnázium. Ve škole se vyučovalo německy. V roce 1791 byla škola krajskou školní komisí v Písku povýšena na vzornou městskou školu, čímž dostala právo vzdělávat učitelské kandidáty pro farní a filiální školy. První kandidáti se přihlásili již o rok později a první kurz trval necelé čtyři měsíce. Tehdejší ředitel školy Antonín Vočka byl vysoce vzdělaný, vystudovaný na gymnáziu a univerzitě v Praze, Štýrském Hradci a v Římě. Mluvil plynule česky, německy, latinsky, vlámsky a francouzsky. Byl také literárně činný. Když byl v roce 1795 povolán, aby se stal ředitelem v Lounech, nastoupil na jeho místo Jan Holejcha, který zde působil do roku 1805. Třetím ředitelem se stal Jan Vokoun, za něhož byla v roce 1809 škola povýšena na hlavní a řediteli byl stanoven roční plat 400 zlatých. V roce 1834 byla škola rozšířena o čtvrtou třídu. Roku 1836 byla škola přistavěna o druhé poschodí. V roce 1849 přibyla pátá třída a na škole, kde se dosud vyučovalo německy se začalo vyučovat v českém jazyce. Roku 1853 byla na škole ustanovena industriální učitelka Žofie Geringerová. Po změnách školního zákona v roce 1866 byla škola přejmenována na obecnou školu a přibyly předměty, které se více hodily pro veřejný život žáků. Prvním řídícím učitelem se stal Jan Zika, jehož v roce 1904 vystřídal František Běle. V letech 1871–1872 byly otevřeny také chlapecké a dívčí školy měšťanské, které byly první rok umístěny v budově radnice, poté v budově obecní školy. Po požáru v roce 1873 byla ve dvoře radnice vystavěna nová jednopatrová budova, která byla dána prozatímnímu užívání měšťanské škole, které však prostory nevyhovovaly. Později museli být žáci odmítáni, kvůli nedostačující kapacitě. Ve školním roce 1913 bylo na škole zapsáno 244 dětí.

V roce 1904 budovu obecní školy prohlédl Dr. Vincenc Slavík, zemský zdravotní inspektor, který školní budovu označil za naprosto nevyhovující. Na základě toho proběhlo mnoho komisí o stavbě nové školy, ale vždy skončily bez dohody a tak obě školy, obecná i měšťanská setrvávaly v nevyhovujících prostorech. V roce 1909 bylo při školách zřízeno místo učitele židovského náboženství, kterým se stal Isidor Müller. V roce 1913 docházely do pětitřídní obecné školy v Březnici děti z Březnice, Boru, Dobré vody, Počap, Martinic a Předního a Zadního Poříčí. Ve škole bylo zapsáno 388 dětí, z toho 205 chlapců a 183 dívek.[15]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Chov koní[editovat | editovat zdroj]

Ve 30. letech 20. století vytvořil hrabě Jan Nepomuk Pálffy na svém panství v Březnici mimořádně kvalitní chovné stádo koní. Stádo tvořily především klisny zakoupené v Podkarpatské Rusi. Po kolektivizaci zemědělství v 50. letech se však chov šlechtěných koní stal pro většinu rolníků neudržitelným. Šlechtěná plemena z Březnice postupně vymizela a jediným zástupcem zůstal pouze huculský kůň, který splňoval požadavky všestranného tažného koně se silnou konstitucí (vlastnostmi připomíná plemeno pony, které bylo šlechtěno v západních státech Evropy). Využívalo se také kříženců huculského koně s koněm fjordským.[16]

Po revoluci v roce 1989 se chov šlechtěných plemen opět rozrostl. Bohatá tradice chovu koní a jezdectví přetrvává v Březnici a jejím okolí i v 21. století. Ve vesnici Martinice, která je částí obce města Březnice, se každoročně konají závody v parkurovém skákání a drezuře v místním jezdeckém resortu.[17]

Občanská vybavenost[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nacházejí dva supermarkety - Norma a Penny Market - na severozápadním okraji města, nabídku nákupu potravin doplňuje v centru města samoobsluha Pramen a drogerie. Na náměstí je situována převážná většina občanské vybavenosti - městský úřad se službou Czech POINT, bankomat a pobočka České spořitelny, pobočka České pošty, základní umělecká škola, pracoviště Úřadu práce ČR, dvě řeznictví, květinářství, papírnictví, městská knihovna, pension Vlčava a několik restauračních zařízení. Samostatně za řekou se nachází část města tzv. Zámecký okres se dvěma restauracemi - Špejcharem a restaurací v areálu zámeckého pivovaru.

V blízkosti řeky Skalice se nachází městské zdravotnické zařízení s výjezdovou základnou Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje, nedalekou lékárnou a stanicí SDH. Ve městě se dále nacházejí dvě mateřské školy, budova ZŠ a samostatně situovaná VOŠ a SOŠ Březnice.

Březnice je také vybavena kinem, resp. multifunkčním kulturním sálem, sokolovnou, sběrným dvorem, obvodní služebnou Policie ČR, hřbitovem infocentrem a Galerií Ludvíka Kuby v budově jezuitské koleje na náměstí.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Březnici.

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

  • Synagoga a židovské ghetto Lokšany, osídlení po roce 1562 Ferdinandem z Lokšan, ghetto vzniká v letech 1726-1747, struktura zachována po velkém požáru 14. dubna 1821 a následné obnově. Synagoga z roku 1725-26 v pozdně-barokním slohu, po požáru upravena do klasicistní podoby.[19]
  • Ke kostelu přiléhá bývalá jezuitská kolej, prostá patrová budova z roku 1640 od Carla Luraga, se čtyřmi křídly kolem obdélného dvora.
  • Hřbitovní kostel svatého Rocha z let 1643–1649, rovněž od Carla a Marina Luragových.
  • Medulán – bývalá italská kolonie v dnešní Počapské ulici (název odvozený od názvu severoitalského města Milán). Stavebníky k přestavbě březnické gotické tvrze na renesanční zámek pozval Jiří z Lokšan v polovině 16. století (po r. 1548).
  • Židovský hřbitov z roku 1725, na sever od města.[20]
  • Panská sýpka (dnešní restaurace Špejchar).
  • Silniční most se sochami přes řeku Skalici (do Březnice pod názvem Vlčava).
  • Pivovar Herold[21] v areálu zámku.
  • Výklenkové kaple poutní cesty na Svatou Horu, II. kaple na kraji města směrem na Chrást je kulturní památkou.[22]
  • Dům kultury Březnice - dílo Karla Pragera z let 1979-1985. Karel Prager signován pouze pod návrhem interiéru, ostatní části navrženy pod jmény Jana Loudy a Zbyška Stýbla.[23]

Kulturní, sportovní a společenský život[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je aktivní Březnický a rožmitálský divadelní spolek[24], pořádající divadelní představení v Březnici, Rožmitále pod Třemšínem a okolních obcích.

Dále je zde činný sportovní klub SK Březnice 1918, z. s.[25] a Tenisový klub Březnice[26].

Tradicí je každoroční pouť na náměstí, pořádaná na přelomu července a srpna, jejíž součástí je poutní mše svatá v kostele sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského.

Zajímavostí je také sbírka kaktusů Vladimíra Ježka, největší v okrese Příbram, pravidelně navštěvovaná domácími i zahraničními odborníky i laickou veřejností.[27][28]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Městem vedou silnice I/19 Nezvěstice - Rožmitál pod Třemšínem - Březnice - Milevsko - Tábor, II/174 Milín - Březnice - Bělčice - Lnáře a II/176 Březnice - Starý Smolivec.
  • Železnice – Městem vedou tři železniční tratě, a to Trať 200 Zdice - Příbram - Březnice - Písek - Protivín, Trať 203 Březnice - Blatná - Strakonice a Trať 204 Březnice - Rožmitál pod Třemšínem. Železniční Trať 200 Zdice - Protivín je jednokolejná celostátní trať, doprava byla zahájena roku 1875. Železniční Trať 203 Březnice - Strakonice a Trať 204 Březnice - Rožmitál pod Třemšínem jsou jednokolejné regionální tratě, doprava na nich byla zahájena roku 1899. Na území města leží odbočná železniční stanice Březnice, dále na trati 200 železniční zastávka Dobrá Voda u Březnice a na trati 204 železniční zastávka Zadní Poříčí.

Veřejná doprava 2012

  • Autobusová doprava – Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Bělčice, Blatná, Horažďovice, Lnáře, Milín, Mirovice, Nepomuk, Praha, Příbram, Rožmitál pod Třemšínem.
  • Železniční doprava – Po trati 200 jezdily v pracovní dny 4 rychlíky a 12 osobních vlaků, o víkendech 4 rychlíky a 9 osobních vlaků. Po trati 203 jezdilo v pracovní dny 10 osobních vlaků, o víkendu 8 osobních vlaků. Po trati 204 jezdilo v pracovní dny 8 osobních vlaků, o víkendu 5 osobních vlaků.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

  • Cyklistika – Z města vedou cyklotrasy č. 1062 Březnice - Sedlice - Strakonice a č. 1157 Březnice - Řeteč - Mirovice.
  • Pěší turistika – Územím města procházejí turistické trasy červená turistická značka Březnice - Orlík nad Vltavou, modrá turistická značka Kasejovice - Třemšín - Březnice - Tochovice - Příbram a žlutá turistická značka Březnice - Hudčice.

Poutní cesta na Svatou Horu[editovat | editovat zdroj]

Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu, II. kaple

Roku 1649 nechali jezuité vystavět 16 křížů podél cesty vedoucí do Příbrami přes Chrást, Modřovice, Třebsko, Narysov a Zdaboř. Později byly na místě křížů postaveny oboustranné výklenkové kaple, ve kterých byly obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Těchto kaplí se dochovalo osm. Cesta z Březnice na Svatou Horu vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly přes kamenný most, kde stojí první kaple. Druhá kaple stojící za městem byla opravena v roce 1929 a je ozdobena keramickými reliéfy Václava Fürsta.[31][32] Dochované jsou dále kaple v řadě třetí až sedmá, a pak ještě devátá, která je v obci Třebsko.

Kříže podél cesty na Svatou Horu byly postaveny za doby, kdy zde byl představeným koleje Jiří Pfefferkorn (před rokem 1647 a poté od roku 1651). Jezuitská rezidence při poutní kapli Panny Marie na Svaté Hoře administrativně spadala pod březnickou kolej a poutě byly vedeny z Březnice.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Historie města Březnice - Oficiální stránky Města Březnice. www.breznice.cz [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. 
  3. Průvodcovský text SZ Březnice - autorsky upraveno.
  4. DIGITAL, Apploud. Deset hvězd. Deset hvězd [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  5. Historie města Březnice - Oficiální stránky Města Březnice. www.breznice.cz [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. 
  6. Historie města Březnice - Oficiální stránky Města Březnice. www.breznice.cz [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. 
  7. Průvodcovský text SZ Březnice - autorsky upraveno.
  8. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  9. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  10. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  11. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  12. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  14. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 89-90. (česky a německy)
  15. SIBLÍK, Josef. Blatensko a Březnicko. 2. vyd. Brno: Garn, 2014. 487 s. S. 375-380. 
  16. Historie chovu huculského koně v českých zemích
  17. Jezdecký resort v obci Březnice
  18. Březnice. www.zamek-breznice.cz [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  19. Březnice. www.zamek-breznice.cz [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  20. E. Poche, Umělecké památky Čech 1, str. 136-138.
  21. Archivovaná kopie. www.heroldbeer.com [online]. [cit. 2008-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-31. 
  22. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-03-11]. Identifikátor záznamu 157418 : křížová cesta z Březnice na Svatou Horu, z toho jen: kaplička II.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  23. WWW.WENSE.CZ, wense® interactive design. DŮM KULTURY BŘEZNICE. Architektura 489 [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  24. Březnický a rožmitálský divadlní spolek - Březnický a rožmitálský divadlní spolek. www.divadlo-brds.cz [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. 
  25. SK Březnice 1918, z.s. – Vítejte na oficiálních stránkách sportovního klubu [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  26. Tenisový klub. www.tkbreznice.cz [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. 
  27. HUTR, Karel. Pěstitel z Březnice se věnuje kaktusům už čtyřicet roků. Příbramský deník. 2014-05-15. Dostupné online [cit. 2021-09-29]. (česky) 
  28. Z našich sbírek -  Vladimír Ježek - Březnice u Příbrami. www.cact.cz [online]. [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. 
  29. August Geringer: nakladatel, mecenáš a lidumil. Milena Secká. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska : lidé okolo knih. (Autor - tvůrce - recipient). Sborník z 13. odborné konference Olomouc, 23. - 24. listopadu 2004 / Brno : Sdružení knihoven České republiky, 2005 s. 223-234 [2] Archivováno 11. 7. 2016 na Wayback Machine
  30. August Geringer, In. Amerikán, roč. 54 (1931), č. 1, s. 273–282 [3]
  31. MUDr. Jiří Beran: Čtení na dlouhé zimní večery III. Březnické noviny, 1/2007, str.3. Dostupné z WWW.
  32. Štveráková, Helena: Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu. In: Podbrdsko : sborník Státního okresního archivu v Příbrami / připravila Jarmila Šárová s red. radou Příbram : SOA v Praze - Státní okresní archiv Příbram č. 13 (2006), s. 89-110.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]