Nechvalice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o obci na Sedlčansku. O části obce Bystřany pojednává článek Nechvalice (Bystřany).
Nechvalice
Kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše
Znak obce NechvaliceVlajka obce Nechvalice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ020B 540846
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Sedlčany
Okres (LAU 1) Příbram (CZ020B)
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 658 (2020)[1]
Rozloha 24,58 km²
Nadmořská výška 485 m n. m.
PSČ 262 54 až 264 01
Počet částí obce 16
Počet k. ú. 8
Počet ZSJ 14
Kontakt
Adresa obecního úřadu Nechvalice 62
26401 Sedlčany
obec.nechvalice@tiscali.cz
Starosta Jiří Hejhal
Oficiální web: www.obecnechvalice.cz
Nechvalice
Nechvalice
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Nechvalice se nachází v okrese Příbram ve Středočeském kraji, asi 10 km jižně od města Sedlčany. Žije zde 658[1] obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Nechvalice se skládá ze šestnácti částí ležících na osmi katastrálních územích:

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352. Obec však existovala již v polovině 13. století, kdy zde byl založen románský kostel svatého Mikuláše, přestavěný v době gotické. Narodil se tu a působil zemědělec a politik Jan Kožmín (1845–1924).

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj České Budějovice, politický okres Votice, soudní okres Sedlčany[2]
  • 1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Sedlčany
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Sedlčany
  • 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Sedlčany[3]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Sedlčany[4]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Sedlčany[5]
  • 1949 Pražský kraj, okres Sedlčany[6]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
  • 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Sedlčany

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Nechvalice (přísl. Bratřejov, Bratříkovice, Křemenice, Libčice, 695 obyvatel, poštovní úřad, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[7] 2 cihelny, družstvo pro rozvod elektrické energie v Nechvalicích, 3 hostince, kolář, 2 kováři, krejčí, 3 mlýny, obuvník, pokrývač, porodní asistentka, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Nechvalice, trafika, 2 truhláři.

V obci Ředice (přísl. Hodkov, Huštilář, Mokřany, Ředičky, 452 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Nechvalic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[8] hostinec, 2 koláři, 2 kováři, 2 mlýny, obchod se smíšeným zbožím, trafika.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Mikuláše se v písemných pramenech poprvé připomíná jako farní chrám, který odvádí papežský desátek roku 1350. Byl postaven v polovině 13.století jako jednolodní kamenná stavba s hranolovou věží v průčelí v románském slohu. Později byl zčásti přestavěn v gotickém slohu a zaklenut křížovými klenbami. Kostelní věž zůstala románská, s jehlancovou střechou opravenou v 19. století. Vnitřní zařízení kostela je novogotické. Oltář má tři obrazy: sv. Mikuláše, sv. Ludmily a sv. Václava. Autorem obrazů je Josef Scheiwl. Cínová křtitelnice pochází z roku 1788.
  • V obci je dochována řada staveb lidové architektury.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Dublovice a Nechvalice si pořídily nové zvony současně a zavěsily je, ještě neposvěcené, na své kostelní věže. Zvony se však v noci vznesly a vyměnily si svá místa. Na kamenech mezi obcemi, kde odpočívaly, jsou dodnes vidět jejich otisky. Také svým hlasem připomínají svůj původ, neboť zvon v Dublovicích při zvonění volá: „Nechvalák!“ a nechvalický: „Dublovák!“

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Nechvalice v pohledu od Libčic

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Místní částí Bratřejov prochází silnice II/105 Sedlčany – Vysoký Chlumec – Petrovice – Milevsko.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2012

  • Autobusová doprava – Z obce vedou autobusové linky např. do těchto cílů: Milevsko, Petrovice, Praha, Sedlčany, Sedlec-Prčice.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

  • Cyklistika – Obcí vedou cyklotrasy č. 8139 Vápenice – Nechvalice – Obděnice – Petrovice a č. 8143 Petrovice – Skoupý – Nechvalice – Nové Dvory.
  • Pěší turistika – Územím obce vedou turistické trasy červená turistická značka Sedlčany – Vysoký Chlumec – Bratřejov – Petrovice – Milevsko a žlutá turistická značka Smrčí – Počepice – Zvěřinec – Kvasejovice.

Rodáci, osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zemědělec a politik Jan Kožmín (1845–1924), poslanec zemského sněmu a okresní starosta.[9]
  • Josef Barhoň (1872–1939), český podnikatel, velkoobchodník textilem

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  5. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  6. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  7. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 891. (česky a německy)
  8. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1514. (česky a německy)
  9. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • POCHE, Emanuel a kolektivː Umělecké památky Čech 2, Praha ː Academia 1978, s. 476.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]