Nechvalice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o obci na Sedlčansku. O části obce Bystřany pojednává článek Nechvalice (Bystřany).
Nechvalice
Kostel sv. Mikuláše
Znak obce NechvaliceVlajka obce Nechvalice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ020B 540846
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Příbram (CZ020B)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Sedlčany
Historická země Čechy
Katastrální výměra 24,58 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 657 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 485 m n. m.
PSČ 262 54 až 264 01
Zákl. sídelní jednotky 14
Části obce 16
Katastrální území 8
Adresa obecního úřadu Nechvalice 62
26401 Sedlčany
Starosta Jiří Hejhal
Oficiální web: www.obecnechvalice.cz
Email: obec.nechvalice@tiscali.cz
Nechvalice
Nechvalice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Nechvalice se nachází v okrese Příbram ve Středočeském kraji, asi 10 km jižně od města Sedlčany. Žije zde 657[1] obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Nechvalice se skládá ze šestnácti částí ležících na osmi katastrálních územích:

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352. Obec však existovala již v polovině 13. století, kdy zde byl založen románský kostel svatého Mikuláše, přestavěný v době gotické. Narodil se tu a působil zemědělec a politik Jan Kožmín (1845–1924).

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj České Budějovice, politický okres Votice, soudní okres Sedlčany[2]
  • 1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Sedlčany
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Sedlčany
  • 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Sedlčany[3]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Sedlčany[4]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Sedlčany[5]
  • 1949 Pražský kraj, okres Sedlčany[6]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
  • 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Sedlčany

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Nechvalice (přísl. Bratřejov, Bratříkovice, Křemenice, Libčice, 695 obyvatel, poštovní úřad, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[7] 2 cihelny, družstvo pro rozvod elektrické energie v Nechvalicích, 3 hostince, kolář, 2 kováři, krejčí, 3 mlýny, obuvník, pokrývač, porodní asistentka, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Nechvalice, trafika, 2 truhláři.

V obci Ředice (přísl. Hodkov, Huštilář, Mokřany, Ředičky, 452 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Nechvalic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[8] hostinec, 2 koláři, 2 kováři, 2 mlýny, obchod se smíšeným zbožím, trafika.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Mikuláše se v písemných pramenech poprvé připomíná jako farní chrám, který odvádí papežský desátek roku 1350. Byl postaven v polovině 13.století jako jednolodní kamenná stavba s hranolovou věží v průčelí v románském slohu. Později byl zčásti přestavěn v gotickém slohu a zaklenut křížovými klenbami. Kostelní věž zůstala románská, s jehlancovou střechou opravenou v 19. století. Vnitřní zařízení kostela je novogotické. Oltář má tři obrazy: sv. Mikuláše, sv. Ludmily a sv. Václava. Autorem obrazů je Josef Scheiwl. Cínová křtitelnice pochází z roku 1788.
  • V obci je dochována řada staveb lidové architektury.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Dublovice a Nechvalice si pořídily nové zvony současně a zavěsily je, ještě neposvěcené, na své kostelní věže. Zvony se však v noci vznesly a vyměnily si svá místa. Na kamenech mezi obcemi, kde odpočívaly, jsou dodnes vidět jejich otisky. Také svým hlasem připomínají svůj původ, neboť zvon v Dublovicích při zvonění volá: „Nechvalák!“ a nechvalický: „Dublovák!“

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Nechvalice v pohledu od Libčic

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Místní částí Bratřejov prochází silnice II/105 Sedlčany - Vysoký Chlumec - Petrovice - Milevsko.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2012

  • Autobusová doprava – Z obce vedou autobusové linky např. do těchto cílů: Milevsko, Petrovice, Praha, Sedlčany, Sedlec-Prčice.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

  • Cyklistika – Obcí vedou cyklotrasy č. 8139 Vápenice - Nechvalice - Obděnice - Petrovice a č. 8143 Petrovice - Skoupý - Nechvalice - Nové Dvory.
  • Pěší turistika – Územím obce vedou turistické trasy červená turistická značka Sedlčany - Vysoký Chlumec - Bratřejov - Petrovice - Milevsko a žlutá turistická značka Smrčí - Počepice - Zvěřinec - Kvasejovice.

Rodáci, osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zemědělec a politik Jan Kožmín (1845–1924), poslanec zemského sněmu a okresní starosta.[9]
  • Josef Barhoň (1872–1939), český podnikatel, velkoobchodník textilem

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  5. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  6. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  7. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 891. (česky a německy)
  8. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1514. (česky a německy)
  9. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • POCHE, Emanuel a kolektivː Umělecké památky Čech 2, Praha ː Academia 1978, s. 476.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]