Osečany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osečany
Pohled na náves
Pohled na náves
Znak obce OsečanyVlajka obce Osečany
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ020B 598470
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Sedlčany
Okres (LAU 1) Příbram (CZ020B)
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 257 (2020)[1]
Rozloha 8,34 km²
Nadmořská výška 361 m n. m.
PSČ 000 00 až 264 01
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 3
Kontakt
Adresa obecního úřadu Osečany 21
26401 Sedlčany
obec.osecany@tiscali.cz
Starosta Pavel Pechač
Oficiální web: www.osecany.cz
Osečany
Osečany
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Osečany se nachází v okrese Příbram, kraj Středočeský, asi 5 km severně od města Sedlčany na potoce Mastníku. Žije zde 257[1] obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Osečany se skládá ze tří částí ležících na dvou katastrálních územích:

  • Osečany (i název k. ú.)
  • Paseky (leží v k. ú. Osečany)
  • Velběhy (i název k. ú.)

Historie[editovat | editovat zdroj]

První doložená písemná zpráva o Osečanech, ve které se jako majitel vsi uvádí Jan z Osečan, erbovního znamení tří pruhů, je z roku 1352. Své jméno však dostaly Osečany (do roku 1896 Vosečany) mnohem dříve od lidí, kteří někdy v 11. nebo 12. století chránili své sídlo opevněním z osekaných stromů, tzv. oseče. Z doby Jana z Osečan, který byl kolem roku 1352 ve službách pánů z Rožmberka, pochází zřejmě i původní tvrz, která stávala východně od zámku. Stopy po prvních majitelích Osečan mizí z dochovaných pramenů kolem roku 1406. Od poloviny 15. století byli majiteli rytíři Osečanští z Osečan, ovšem zřejmě jiného rodu, neboť se od prvotních majitelů odlišovali znakem. Tito Osečanští měli ve svém erbu černého poutníka v dlouhém plášti a s poutnickou holí v pravici, to celé ve zlatém štítě.[2]

Za vlády rodu rytířů Vojkovských z Milhostic  byla pravděpodobně původní tvrz renesančně upravena. Od roku 1611 byl majitelem Vilém Lev z Říčan. Od roku 1615  Adam Řepický ze Sudoměře, který se zúčastnil vzpoury českých stavů proti Habsburkům. Přesto, že zemřel roku 1619, byl mu dodatečně v roce 1622 zabaven veškerý majetek. Ten výhodně koupil v roce 1622  Albrecht z Valdštejna, ale ponechal si ho jen krátce. V roce 1623 ho prodal Pavlu Michnovi z Vacínova. Více než čtyřicetiletá vláda Michnů patřila k nejsmutnějším dějinám vsi. Michnové přivedli statek do takových dluhů,že na panství byla uvalena nucená správa. Velkým štěstím bylo, že dalším majitelem se stal Wolfgang Henegk, který se ze všech sil pokoušel statek zvelebit. Než se mu to podařilo, vymřel rod roku 1702 bez dědiců. Zřejmě v tomto období  byla renesanční tvrz rozšířena na trojkřídlý zámek. Celek však pravděpodobně vznikal pomalu a postupně. Dalším majitelem v letech 1720 – 1725 byl Jan Bechyně z Lažan. Od roku 1725 hrabata z Bubna do roku 1761. Za hraběte Bubny z Litic kolem roku 1733 byla v jižním křídle zřízena zámecká kaple, a tím byla pravděpodobně výstavba zámku dokončena.[3]

Významnou měrou se do historie zámku i vsi zapsali hrabata Laniusové z Wellenburgu, kteří vlastnili Osečany od roku 1761.  Vedli zde svůj malý „dvůr“ s patřičným služebnictvem. Rodina změnila výrazně okolí zámku na veliký park. Park měl rozlohu pěti hektarů a systém cest ukazuje, že zde byl realizován kvalitní architektonický projekt. Rozhodující úlohu při budování parku měl zřejmě panský zahradník Václav Rissl. Hrabě Lanius přivážel ze svých četných cest po cizině cenné dřeviny, které Rissl citlivě umisťoval. Risslovo zahradnické umění bylo na vysoké úrovni. Západně od zámku je souvislý les a rybníček, který je rovněž součástí parku.[4] Panství vlastnil Franz Josef Lanius von Wellenberg  (+1781) a jeho manželka Hieronyma / Jeronýma roz. hraběnka von Caraffa princezna d'Avella.[5] Jejich syn Karl  (1750-1830) statek prodal roku 1795[6], kdy se oženil s Annou rozenou baronkou von Fronnmüller (1767-1811).

Poté nastalo 133 let dlouhé souvislé držení panství Osečany v linii pokrevních potomků. Roku 1795 Osečany získává Gabriela Mayer von Mayersbach[7] roz. Schwallová (1770-1808) od 1791 manželka Johanna Nepomuka Mayer von Mayersbach (1770-1851). Mají spolu 11 dětí, většina se narodí v Osečanech, kde Gabriela roku 1808 umírá. Manžel Johann se roku 1812 žení s Rosálií šl. z Kristelly (1792-1868), se kterou má ještě řadu dalších dětí.[8] Johann umírá roku 1851, pohřben v Křečovicích. Jako majitel Osečan je roku 1829 zmíněn syn Adolph Ritter von Mayersbach (1804-1882)[9], jinak poslanec zemského sněmu, president a.s. Cukrovary v Uhříněvsi, okresní starosta a statkář v Říčanech.[8] Další majitelkou se stává jeho sestra:

Johanna roz. Mayer von Mayersbach (1801-1866) a její od roku 1830 manžel Joseph Pulpán Ritter von Feldstein (1789-1840), který statek zakoupil. [9]Jedinou dcerou a dědičkou[9] se stala Anna roz. Pulpán Ritter von Feldstein (1831-1862) a od roku 1855 její manžel (Johann) Emanuel Tiegel von Lindenkron (1822-1911).  Narození poslední dědičky panství roku 1862 matka bohužel nepřežila. Kmotrou Anny Marie Gabriely Emanuely Johanny rozené Tiegel von Lindenkron (1862-1929) byla Antonia hraběnka Lanius[10], dcera hraběte Karla (1750-1830), zastoupená babičkou dítěte Antonií Tiegel von Lindenkron, rozenou Schmelzern von Wildmannsegg (1801-1885 Osečany).

Anna se roku 1884 vdala za barona Rudolfa Voith von Sterbez (1848-1905),  c. k. setníka, který opustil armádní kariéru, aby se věnoval správě panství[11], kde pak byl pro svou lidumilnost oblíben.[12] Manželství  však zůstalo bezdětné a ovdovělá baronka Anna Voith von Sterbez rozená Tiegel von Londenkron (1862-1929) od roku 1905 hospodaří sama.  Na hospodářských výstavách úspěšně prezentuje chov domácího zvířectva[13],[14],[15] ,[16] [17], roku 1912 vyroste na statku progresivní betonové silo, které přijíždějí obhlížet i ze zahraničí,[18],[19] ve válečných letech baronka Anna opakovaně podporuje z posledních prostředků Červený Kříž (ve sbírce se mezi šperky objeví i snubní prsten)[20][21][22][23][24], roku 1918 vyhoří sušárna na ovoce na jejímž místě postaví skleníky. O obtížné situaci se dočítáme v dopisech hudebního skladatele Josefa Suka, který byl rodinným přítelem od mládí a manželům Voithovým dedikoval několik skladeb.[25] [26][27]. Roku 1926 byla provedena částečná parcelace velkostatku na základě pozemkové reformy: přiděleno asi 2106 ha půdy drobným zemědělcům.[7] Roku 1928 je donucena zadlužené panství prodat[28] a roku 1929 umírá.[29] Podrobněji o těchto posledních majitelích v projektu O předcích.

Největším věřitelem byla Okresní hosp. záložna v Sedlčanech, která dne 5. června 1931 koupila velkostatek se vším co k němu patřilo v Osečanech, ve Velběhách, Pros. Lhotě, Prosenicích, Kliměticích, Břišejově a v Štětkovicích s veškerým živým i mrtvým inventářem a se zásobami za 2,750.000,-. Představenstvo záložny, chtějíc chudším občanům pomoci k půdě a majetku rozparcelovalo v témže roce celý koupený velkostatek. Zámek s parkem ve výměře 9 ha darovalo okresu sedlčanskému na zřízení nějaké dobročinného ústavu.[7]

Za druhé světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. října 1943 vystěhovat.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj České Budějovice, politický okres Votice, soudní okres Sedlčany[30]
  • 1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Sedlčany
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Sedlčany
  • 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Sedlčany[31]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Sedlčany[32]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Sedlčany[33]
  • 1949 Pražský kraj, okres Sedlčany[34]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
  • 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Sedlčany

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Osečany (přísl. Paseky, Velběhy, 523 obyvatel, poštovna) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[35] cihelna, 3 hostince, kolář, kovář, 3 krejčí, mlýn, pila, 11 rolníků, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, 2 trafiky, velkostatek.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Na místě tvrze na západním okraji břidlicového ostrohu byl vybudován barokní zámek, později novogoticky upravovaný. Zámek je dvoupatrová trojkřídlá budova s věžičkou na střeše, které se díky její poloze říká sedlčanský Orlík.[zdroj?] V roce 2018 zámek zakoupil bývalý politik Matěj Stropnický a od roku 2019 jej částečně (pouze o nedělích) zpřístupnil veřejnosti.[36] Kolem zámku je rozsáhlý park.
  • Barokní socha svatého Jana Nepomuckého
  • U vodojemu na návsi se nalézá zdobný litinový kříž na kamenném podstavci.
  • Na návsi u budovy vodojemu se nachází kamenný pomník padlým v I. světové válce.
  • Při cestě k osadám Velběhy a Paseky kaplička Nejsvětější Trojice z konce 19. století.
  • Východně nad obcí na kopci Drahoušek (504 m n. m.) stejnojmenná betonová rozhledna z roku 2004 o výšce 48 m, vyhlídková plošina ve výši 32 m.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí vede silnice II/105 Jesenice - Jílové u Prahy - Neveklov - Osečany - Sedlčany - Milevsko.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2012

  • Autobusová doprava – V obci měly zastávku autobusové linky Benešov-Příbram-Plzeň (denně 1 spoj), Sedlčany-Radíč-Křepenice (v pracovní dny 2 spoje ve směru do Sedlčan) a Sedlčany-Křečovice (v pracovní dny 6 spojů).

Turistika[editovat | editovat zdroj]

  • Cyklistika – Územím obce vede cyklotrasa č. 8132 Křepenice - Radíč - Osečany - Vojkov.
  • Pěší turistika – Územím obce vedou turistické trasy červená turistická značka Sedlčany - Křečovice - Neveklov a modrá turistická značka Osečany - Radíč.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

První pověst se vztahuje k nevysokému vršku jménem Kostelík, který se nachází u cesty do Nahorub. Stával zde kdysi dřevěný kříž. Lidé se vsi docházeli na mše do Sedlčan. Rozhodli se, že si postaví svůj vlastní kostel. Kamení a dřeva na stavbu bylo všude dostatek, ale přece jenom vyvstala otázka, z jakých peněz do svého nového kostela zaplatí kaplana. Rychtář sepsal prosebnou supliku a celá deputace šla prosit na zámek. Hrabě jim přislíbil povozy i pomoc svých lidí. Stavba začala. Ale k velkému překvapení celé vesnice ráno na staveništi nebylo po předchozí práci ani památky. Rozhodli se, že svou stavbu budou hlídat. Ráno se situace opakovala, strážní se zapřísahali, že nespali, ale všechna práce byla marná. Všichni posmutněli, že jejich kostelu někdo nepřeje. Tak začali hledat, kam se poděl jejich stavební materiál. Večer se vrátil krejčí a hned oznamoval, že viděl dvě hromady kamení, celé od malty. Materiál byl v Křečovicích. Hned se tam vypravili. Místní rychtář se dušoval, že jim nikdo nic ze vsi neodvezl, že se vše samo objevilo na křečovické návsi. Osečanský rychtář moc nevěřil, ale nakonec se domluvili, že obě vesnice budou hlídat. Tak odvezli kámen do Osečan a potřetí začali stavět. Znovu se hlídalo. Ale ráno byl zase i přes veškeré hlídky kámen na návsi v Křečovicích. Tak se společně rozhodli, že kostelík má stát v Křečovicích. V Osečanech postavili na vršku pouze kříž.[37]

Druhá pověst se vztahuje ke křížku, který se nachází pod vrškem Kostelík u cesty ze vsi na Dubliny. Křížek je postavený na místě, kde zemřel mlynář z Líšnice. Rozhodl se, že zabije dobře vykrmené prase. Hned po svém rozhodnutí se vydal do Osečan objednat řezníka a koupit nové necky. Když se domluvil s řezníkem, že přijde již druhý den, tak se i s novými neckami vydal na zpáteční cestu. Když došel pod vršek, objevila se světýlka. Mlynář si vzpomněl, co říkala jeho babička, že světýlka jsou dušičky nekřtěňátek a začal se bát. Snažil se jim i s trakařem ujet, ale světýlka byla čím dál, tím víc dotěrnější. Nakonec se schoval pod necky. Druhý den ráno ho našel řezník. Ležel v neckách a v očích měl výraz nepředstavitelné hrůzy.[38]

Třetí pověst se vztahuje k dřevěnému kříži, který se nachází u silnice do Sedlčan, nad potokem Mastníkem. Dříve tudy vedla stará plavecká stezka. Kříž také označuje místo tragického neštěstí. Když končila vorařská sezona, vraceli se voraři po plavecké stezce domů. Zastavili se v místní hospůdce. Jeden z nich neměl stání a pospíchal domů dříve, než ostatní. Všichni si ho nahlas dobírali, že má před svatbou, proto pospíchá, že nese dárečky. Chvíli po jeho odchodu také odešel podezřelý tulák, kterého nikdo neznal. Ráno našli voraři svého kamaráda mrtvého a okradeného. Dohady, co se mu stalo a kdo to udělal nebraly konce. Na jeho památku tam vztyčili kříž.[39]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Historie Osečan: Osečany. www.osecany.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  3. Historie Osečan: Osečany. www.osecany.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  4. Historie Osečan: Osečany. www.osecany.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  5. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  6. MAŠEK, PETR. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Vyd. 1. vyd. Praha: Argo 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-80-257-0027-3, ISBN 80-257-0027-5. OCLC 299769320 
  7. a b c HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko: popis a dějiny krajiny mezi stříbropěnnou Vltavou a památným Blaníkem a vylíčení života jejího lidu. Sedlčany: Okres. škol. výbor a učitelstvo okr. sedlčanského, sedleckého a votického, 1925-1928. S. 212. 
  8. a b Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015. Prague: [s.n.] 493 pages s. Dostupné online. ISBN 978-80-904241-6-6, ISBN 80-904241-6-3. OCLC 844215424 
  9. a b c SOMMER, Johann. Das Königreich Böhmen. Sechszehnter Band, Berauner Kreis. Prag: Friedrich Ehrlich, 1849. 346 s. s. 
  10. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  11. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  12. DOSTÁL, P. Nekrolog. Rádce Duchovní, časopis kněžstva českoslovanského. 1905, roč. XIII., čís. 1, s. 620-2. 
  13. Jubiläumsausstellung Wien 1898. Wiener Landwirtschaftliche Zeitung. 7. September 1898, s. 4. Dostupné online. 
  14. Die Landwirtschaftliche Ausstellung in Prag. Wiener Landwirtschaftliche Zeitung. 30. Mai 1906, s. 408. 
  15. Die land- und forstwirthfchaftliche Ausstellung in Seltschan. Prager Tagblatt. 13. September 1898, s. 12. 
  16. Geflügelzuchtausstellung. Für Hühner: bronzene Medaille des Oberösterreichischen Landesculturrathes. (Linzer) Tages-Post,. 29. März 1898, s. 4. 
  17. BRNĚ, Moravská zemská knihovna v. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  18. Heizbarer Beton-Silo.. Landwirtschaftliche Zeitung. 9. Juli 1913, s. 633-644. Dostupné online. 
  19. BRNĚ, Moravská zemská knihovna v. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  20. Národní Politika. 1. 9. 1914, roč. vydání pro venkov, s. str. 2,. Dostupné online. 
  21. BRNĚ, Moravská zemská knihovna v. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  22. Verzeichnis der Spenden. Beilage zum Prager Tagblatt. 15. Oktober 1914. 
  23. BRNĚ, Moravská zemská knihovna v. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  24. Kramerius - Dokument stránky periodika. kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  25. SUK, JOSEF, 1874-1935. Dopisy o životě hudebním i lidském. 1. vyd. vyd. Praha: Bärenreiter 564 pages s. Dostupné online. ISBN 80-86385-31-0, ISBN 978-80-86385-31-0. OCLC 65291224 S. 258. 
  26. KVĚT, J.M. Josef Suk, Život a dílo. v Praze,: HMUB, 1935,. S. strana 26. 
  27. BERKOVEC, Jiří. Josef Suk (1874-1935), Život a dílo,. Praha: [s.n.], 1962. 
  28. Historie Osečan: Osečany: Osečany. www.osecany.cz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  29. www.steinbauer.biz [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  30. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  31. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  32. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  33. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  34. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  35. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 964. (česky a německy)
  36. MATURA, Petr. Zámeček Osečany se poprvé otevřel veřejnosti. Provedou vás samotní majitelé [online]. 2019-04-29 [cit. 2019-04-30]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  37. BAZAL, Karel. Pověsti Sedlčanska, třetí díl Paměti dávných křížků. 1. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna s.r.o.Pelhřimov,, 2007. ISBN 978-80-86559-74-2. S. 56. [dále jen Bazal]. 
  38. "Bazal", str. 58.
  39. "Bazal", str. 59.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]