Mezinárodní červený kříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka Červeného kříže
Vlajka Červeného půlměsíce
Na tento článek je přesměrováno heslo Červený kříž. O místní části města Jihlavy pojednává článek Červený Kříž.

Mezinárodní červený kříž (plným názvem Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, zkracováno často na Červený kříž) je humanitární hnutí v podobě mezinárodní neziskové organizace. Je tvořen Mezinárodním výborem Červeného kříže (ICRC), národními společnostmi a Mezinárodní federací společností ČK a ČP. Zabývá se poskytováním humanitární pomoci a lékařské péče v oblastech, kde je toho potřeba (přírodní katastrofy, válečné konflikty, boj s chudobou atd.). Jeho mottem je „inter arma caritas“ (milosrdenství mezi zbraněmi) „per humanitatem ad pacem“ (humanitou k míru). Červený kříž je větven do národních celků (národních společností); celkem působí v 190 státech světa (od 18. 11. 2015 Tuvalský červený kříž[1]) s hlavním sídlem ve švýcarské Ženevě. Je těsně spjat s Ženevskými úmluvami o ochraně obětí válek z 12.8.1949 a podílí se na šíření a rozvoji mezinárodního humanitárního práva. Nejvyšším orgánem Červeného kříže je Mezinárodní konference Červeného kříže a Červeného půlměsíce, která zasedá jednou za čtyři roky, v poslední době zpravidla v Ženevě, a která je shromážděním zástupců vlád států, které jsou smluvními stranami Ženevských úmluv, zástupců jednotlivých národních společností, Mezinárodního výboru ČK a Mezinárodní federace ČK a ČP.

Červený kříž se snaží respektovat i některé náboženské odlišnosti světa, a proto národní společnosti v muslimském světě užívají název a znak Červený půlměsíc.

 Znak Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce
Znak Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce (platný od 12.2015)

Symbolem červeného kříže se stala vlajka, která vychází z vlajky Švýcarska s tím rozdílem, že má obrácenou barevnou kombinaci – bílé pozadí a na něm červený kříž. Pro muslimský svět má vlajka podobu červeného půlměsíce na bílém pozadí.

Znak Mezinárodního hnutí ČK&ČP tvoří symbol Červeného kříže spolu se znakem Červeného půlměsíce, od prosince 2015 doplněný kruhovým obloukem a textem "mezinárodní hnutí" v angličtině, francouzštině, španělštině, ruštině, arabštině, nebo čínštině[2] .

Oblast Práva[editovat | editovat zdroj]

Jedním z hlavních úkolů Mezinárodního červeného kříže, je budování respektu vůči právům týkajícím se ochrany a pomoci obětem války a jiného násilí. Aby toto bylo zajištěno, je nezbytná komunikace se správními orgány a připomínka právních závazků, které plynou z mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv.

Ženevské právo[editovat | editovat zdroj]

Hlavní zásady, které zastává Mezinárodní červený kříž, jsou postaveny na principech mezinárodního humanitárního práva, které lze definovat jako soubor mezinárodních práv usilujících o omezení užití násilí v ozbrojených konfliktech.

Základním pramenem mezinárodního humanitárního práva a pramenem, ze kterého Mezinárodní červený kříž vychází, jsou tzv. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů.

Řídícím principem celého systému ženevského práva je lidskost a jeho hlavním cílem je snaha o zlidštění ozbrojených konfliktů. Při vzniku systému výrazně zasahoval a podílel se Mezinárodní výbor Červeného kříže, proto se o ženevském právu někdy přímo hovoří jako o právu Červeného kříže.[3]

Právní úprava ženevského práva[editovat | editovat zdroj]

vychází ze čtyř Ženevských úmluv z roku 1949, dále také z dodatkových protokolů k úmluvám z roku 1977 a 2005 a obyčejových pravidel.

  1. První Ženevská úmluva, tzv. Úmluva o zlepšení osudu raněných příslušníků ozbrojených sil v poli, byla postupně v letech 1906 a 1929 rozšířena, doplněna a taktéž zahrnula do svého znění nemocné příslušníků ozbrojených sil v poli.
  2. Druhá Ženevská úmluva tzv. Úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, byla přijata roku 1899 na první mírové konferenci v Haagu.
  3. Třetí Ženevská úmluva tzv. Úmluva o zacházení s válečnými zajatci doplnila smluvní řadu roku 1929 na konferenci v Ženevě.
  4. Čtvrtá Ženevská úmluva Během konání druhé světové války se úmluvy projevily jako nedostačující a nastala nutnost revize. Ta proběhla roku 1949 a úmluvy byly rozšířeny. Nově přibyla Čtvrtá Ženevská úmluva, tzv. Úmluva o ochraně civilních osob za války.

Ženevské úmluvy se v současnosti řadí mezi nejakceptovanější smluvní instrumenty mezinárodního práva [3]. Jejich smluvními stranami jsou k 1. 3. 2016 196 států.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Červený kříž byl formálně založen v r. 1863 pěti muži: Henrim Dunantem, Gustavem Moynierem, válečnými lékaři Louisem Appianem a Theodorem Maunoirem a velitelem švýcarských jednotek generálem Henrim Dufourem. Podnětem byly obrovské počty zraněných na obou stranách v bitvě u Solferina v r. 1859. Jean Henri Dunant získal v roce 1901 za své aktivity první Nobelovu cenu míru.

Poprvé byl Červený kříž na českém území nasazen v rámci bojů v Prusko-rakouské válce v roce 1866. Následně byl roku 1868 (tedy 5 let po MČK) založen Vlastenecký pomocný spolek pro Království české.[5] U zrodu Československého červeného kříže stála Alice Masaryková.[zdroj?] Jeho nástupcem je Český červený kříž, který se uvádí pod zkratkou ČČK. V současné době má dvě desítky tisíc členů a dobrovolníků a pobočky ("oblastní spolky") v téměř všech okresních městech.

Červený krystal[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Červeného krystalu
Vlajka Magen David Adom používaná na území Izraele

Izraelská národní společnost Mezinárodního ČK se jmenuje Magen David Adom („Červený Davidův štít“ neboli červeně zbarvený symbol tzv. Davidovy hvězdy). Aby mohla být izraelská zdravotnická záchranná služba do mezinárodní organizace přijata, byl ustanoven další, kompromisní ochranný symbol – červený čtverec postavený na vrchol (též označovaný jako krystal) na bílém pozadí (zakotvený je v Třetím dodatkovém protokolu k Ženevským úmluvám z 8. prosince 2005) a znakem MDA dle tohoto protokolu je Davidova hvězda vložená do červeného krystalu. V Izraeli se však i nadále užívá samostatného symbolu Červené Davidovy hvězdy.[6]

Zásady[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce pracuje podle těchto sedmi základních principů: humanita, nestrannost, neutralita, nezávislost, dobrovolná služba, jednota, univerzálnost[7].

Na ženevské konferenci v roce 1864 se všechny státy zavázaly, že budou během války respektovat označení Červeného kříže a nebudou na takto označené budovy, auta nebo stany útočit, a zavázaly se respektovat raněné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://cervenykriz.eu/cz/482/TACK261115.pdf
  2. http://cervenykriz.eu/cz/573.aspx
  3. a b ONDŘEJ, a kolektiv. Mezinárodní humanitární právo. Praha : C.H.Back, 2010. ISBN 80-740-0185-7.  
  4. ŽENEVSKÉ ÚMLUVY A DODATKOVÉ PROTOKOLY [online]. www.cervenykriz.eu, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.  
  5. SKOVAJSA, Marek. Občanský sektor. Praha : Portál, 2010. ISBN 979-80-7367-681-0. Kapitola Od přijetí spolkového zákona v roce 1867, s. 52.  
  6. Israel's Magen David Adom and the International Red Cross: The Long Road to Acceptance [online]. Antidefamační liga, [cit. 2012-04-30]. Dostupné online. (angličtina) 
  7. JUKL, Marek. Noviny Červeného kříže. , roč. 17,18, čís. 3-5/2010, 1,2,4,5,6/2011. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]