Mezinárodní červený kříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka Červeného kříže
Vlajka Červeného půlměsíce
Na tento článek je přesměrováno heslo Červený kříž. O místní části města Jihlavy pojednává článek Červený Kříž.

Mezinárodní červený kříž (plným názvem Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, zkracováno často na Červený kříž) je humanitární hnutí v podobě mezinárodní neziskové organizace. Je tvořen Mezinárodním výborem Červeného kříže (ICRC), národními společnostmi a Mezinárodní federací společností ČK a ČP. Zabývá se poskytováním humanitární pomoci a lékařské péče v oblastech, kde je toho potřeba (přírodní katastrofy, válečné konflikty, boj s chudobou atd.). Jeho mottem je „inter arma caritas“ (milosrdenství mezi zbraněmi) „per humanitatem ad pacem“ (humanitou k míru). Červený kříž je větven do národních celků (národních společností); celkem působí v 189 státech světa (od 18. 6. 2013 Jihosúdánský Červený kříž) s hlavním sídlem ve švýcarské Ženevě. Je těsně spjat s Ženevskými úmluvami o ochraně obětí válek z 12.8.1949 a podílí se na šíření a rozvoji mezinárodního humanitárního práva. Nejvyšším orgánem Červeného kříže je Mezinárodní konference Červeného kříže a Červeného půlměsíce, která zasedá jednou za čtyři roky, v poslední době zpravidla v Ženevě, a která je shromážděním zástupců vlád států, které jsou smluvními stranami Ženevských úmluv, zástupců jednotlivých národních společností, Mezinárodního výboru ČK a Mezinárodní federace ČK a ČP.

Červený kříž se snaží respektovat i některé náboženské odlišnosti světa, a proto národní společnosti v muslimském světě užívají název a znak Červený půlměsíc.

Symbolem červeného kříže se stala vlajka, která vychází z vlajky Švýcarska s tím rozdílem, že má obrácenou barevnou kombinaci – bílé pozadí a na něm červený kříž. Pro muslimský svět má vlajka podobu červeného půlměsíce na bílém pozadí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Červený kříž byl formálně založen v r. 1863 pěti muži: Henrim Dunantem, Gustavem Moynierem, válečnými lékaři Louisem Appianem a Theodorem Maunoirem a velitelem švýcarských jednotek generálem Henrim Dufourem. Podnětem byly obrovské počty zraněných na obou stranách v bitvě u Solferina v r. 1859. Jean Henri Dunant získal v roce 1901 za své aktivity první Nobelovu cenu míru.

Poprvé byl Červený kříž na českém území nasazen v rámci bojů v Prusko-rakouské válce v roce 1866. Následně byl roku 1868 (tedy 5 let po MČK) založen Vlastenecký pomocný spolek pro Království české.[1] Jeho nástupcem je Český červený kříž, který se uvádí pod zkratkou ČČK. V současné době má dvě desítky tisíc členů a dobrovolníků a pobočky ("oblastní spolky") v téměř všech okresních městech.

Červený krystal[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Červeného krystalu
Vlajka Magen David Adom používaná na území Izraele

Izraelská národní společnost Mezinárodního ČK se jmenuje Magen David Adom („Červený Davidův štít“ neboli červeně zbarvený symbol tzv. Davidovy hvězdy). Aby mohla být izraelská zdravotnická záchranná služba do mezinárodní organizace přijata, byl ustanoven další, kompromisní ochranný symbol – červený čtverec postavený na vrchol (též označovaný jako krystal) na bílém pozadí (zakotvený je v Třetím dodatkovém protokolu k Ženevským úmluvám z 8. prosince 2005) a znakem MDA dle tohoto protokolu je Davidova hvězda vložená do červeného krystalu. V Izraeli se však i nadále užívá samostatného symbolu Červené Davidovy hvězdy.[2]

Zásady[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce pracuje podle těchto sedmi zásad: humanita, nestrannost, neutralita, nezávislost, dobrovolná služba, jednota, univerzálnost.

Na ženevské konferenci v roce 1864 se všechny státy zavázaly, že budou během války respektovat označení Červeného kříže a nebudou na takto označené budovy, auta nebo stany útočit, a zavázaly se respektovat raněné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKOVAJSA, Marek. Občanský sektor. Praha : Portál, 2010. ISBN 979-80-7367-681-0. Kapitola Od přijetí spolkového zákona v roce 1867, s. 52.  
  2. Israel's Magen David Adom and the International Red Cross: The Long Road to Acceptance [online]. Antidefamační liga, [cit. 2012-04-30]. Dostupné online. (angličtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]