Čtvrtá Ženevská úmluva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Polští uprchlíci z Varšavy z roku 1939

Čtvrtá Ženevská úmluva, celým názvem Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války (zkráceně GCIV), je jedna ze čtyř základních ženevských úmluv, a byla přijata 12. srpna 1949. Zatímco první tři úmluvy se zabývaly práv vojáků, Čtvrtá Ženevská úmluva byla první, která se zabývala humanitární ochranou civilistů ve válce. V současné době Ženevské úmluvy ratifikovalo 196 zemí.[1][2] „Zásady Ženevských úmluv i jejich Dodatkových protokolů z r. 1977 se však považují za součást obyčejového práva zavazujícího všechny členy mezinárodního společenství."[2]

Ženevské úmluvy (ŽÚ), podle Vyhlášky č. 65/1954 Sb. o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války, jsou součástí právního řádu České republiky. Na základě čl.10 1/1993 Sb. Ústavy České republiky je mezinárodní právo nadřazeno zákonům ČR, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.[2]

Čtvrtá Ženevská úmluva v sobě zahrnuje Všeobecné ustanovení (I. ČÁST), Všeobecnou ochranu obyvatelstva proti některým účinkům války (II. ČÁST), Postavení chráněných osob a zacházení s nimi (III. ČÁST - dále děleno do čtyř oddílů), Provádění úmluvy (IV. ČÁST) a dodatečné Přílohy.[3]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Historie byla vždy protkaná nejrůznějšími válečnými konflikty, které měly za následek vysoký počet úmrtí jak mezi vojáky znepřátelených stran, tak i civilního obyvatelstva, jenž se na konfliktech války aktivně nepodílelo. V této souvislosti, kdy v celé historii nebyla žádná dlouhodobě přijatá společná úmluva o dopadech válek na raněné, nemocné nebo zajaté, se Henri Dunant rozhodl situaci změnit, výsledkem byl zrod tzv. mezinárodního humanitárního práva a taktéž prvopočátky Ženevských úmluv a Červeného kříže.[4]

Následně díky „Mezinárodnímu výboru ČK, kterému státy svěřily významné úkoly při ochraně obětí válek a dohledu nad respektováním MHP, se neustálou aktivitou představovanou zejména předkládáním návrhů dalších mezinárodních úmluv a s tím spojeným složitým vyjednáváním podařilo zakotvit ochranu stále většího počtu osob. V současnosti je plodem tohoto úsilí rozsáhlý systém čtyř Ženevských úmluv o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z r.1949 (které nahradily předchozí úmluvy z let 1864-1929 a systém doplnily o samostatnou úmluvu o ochraně civilních osob) a dvou Dodatkových protokolů k těmto úmluvám z r. 1977 a třetího protokolu z r. 2005. Důležitá role při ochraně oběti konfliktů a šíření znalostí MHP vyplývá samozřejmě i národním společnostem Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce (NSČK, NSČP, MDA)."[4]

Ženevské úmluvy a mezinárodní humanitární právo[editovat | editovat zdroj]

Mapa států uznávající buď veškeré, nebo část Ženevských úmluv a dodatkových protokolů.

Mezinárodní humanitární právo (MHP) je soubor norem společně dohodnutých státy s cílem maximálně humanizovat válku a zmírnit její následky, dokud nebude možné válku vyloučit. Základním pramenem MHP jsou tzv. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů a Dodatkové protokoly k těmto úmluvám (DP). [5]Jejich hlavní zásadou je, že v každé době musí být respektována důstojnost lidské bytosti a musí být bez diskriminace učiněno vše pro předcházení nebo alespoň zmírnění utrpení zejména těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí.[4] [6] Do základních úmluv MHP patří:[4]

  • První Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.
  • Druhá Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři.
  • Třetí Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci.
  • Čtvrtá Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.[7]

Dodatkové protokoly: [2]

  • Dodatkový protokol o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů.
  • Dodatkový protokol o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter.
  • Dodatkový protokol o přijetí dalšího rozeznávacího znaku.[8][9]

MHP dále rozšiřuje v rámci ŽÚ i další normy, patří sem tzv. zbraně hromadného ničení, především biologické, chemické a nukleární zbraně, které vedou k dlouhému a útrpnému umírání. [2][10][11]

Dodatkové protokoly ke konvenčním zbraním[editovat | editovat zdroj]

Protokol o zákazu používání chemických a biologických zbraní (1925) byl uznán v platnost 8. února 1928[12]. Ovšem skýtal významné nedostatky, které se týkaly skutečností, že nezakazoval vývoj, výrobu ani hromadění zásob chemických zbraní. Dále některé státy, které protokol ratifikovaly, si vyhradily právo použít zakázané zbraně proti státům, které nebyly smluvními stranami protokolu. To mělo za následek, že byly využívány i během II. světové války, ale například i během 70. a 80. let v boji proti íránské islámské republice. [13] Nakonec došlo 10. dubna 1972 (v platnosti od 26. března 1975) k vytvoření „Úmluvě o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení".[14][15][16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Treaties, States parties, and Commentaries - States Parties - Convention (IV) relative to the Protection of Civilian Persons in Time of War. Geneva, 12 August 1949.. ihl-databases.icrc.org [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  2. a b c d e ŽENEVSKÉ ÚMLUVY A DODATKOVÉ PROTOKOLY. www.cervenykriz.eu [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  3. INFO@AION.CZ, AION CS-. 65/1954 Sb. Ženevské úmluvy na ochranu obětí války. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d ČČK - mezinárodní humanitární právo. www.cervenykriz.eu [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  5. Humanitární právo. Český červený kříž [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (česky) 
  6. Mezinárodní humanitární právo - DIGIFOLIO. digifolio.rvp.cz [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  7. Ženevské úmluvy (na ochranu obětí války) - Ministerstvo vnitra České republiky. www.mvcr.cz [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  8. Červený krystal. Český červený kříž [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (česky) 
  9. ROSTISLAV, Richter. Vojenské rozhledy - Dodatkový protokol k ženevským úmluvám o přijetí dalšího rozeznávacího znaku. www.vojenskerozhledy.cz [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (česky) 
  10. Weapons of Mass Destruction – UNODA [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Convention on the Prohibition of the Development, Production and Stockpiling of Bacteriological (Biological) and Toxin Weapons and on their Destruction - Main Page. legal.un.org [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  12. 1925 Geneva Protocol – UNODA [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Chemical Weapons – UNODA [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Biological Weapons Convention – UNODA [online]. [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Státní úřad pro jadernou bezpečnost. www.sujb.cz [online]. 1997 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  16. Státní úřad pro jadernou bezpečnost. www.sujb.cz [online]. 1997 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]