Čtvrtá Ženevská úmluva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Čtvrtá Ženevská úmluva, celým názvem Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války je jedna ze čtyř Ženevských úmluv. Byla přijata v srpnu 1949 a definuje humanitární ochranu civilistů ve válečné zóně a zakazuje vedení totální války.

V roce 1993 Bezpečnostní rada OSN přijala zprávu generálního tajemníka a komise expertů, která vyvozuje, že Ženevské konvence přešly do mezinárodního zvykového práva, čímž se staly plně závaznými pro státy, jež Ženevské úmluvy nepodepsaly.[1] Nejdůležitější články úmluvy:

Článek 3[editovat | editovat zdroj]

V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz

  1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně .. osob, které byly vyřazeny z boje .. bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku, nebo jiném obdobném znaku. Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě
    1. útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení,
    2. braní rukojmí,
    3. útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení,
    4. odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky, uznané civilizovanými národy za nezbytné.
  2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.

Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní výbor Červeného kříže, může stranám v konfliktu nabídnout své služby.

Článek 8[editovat | editovat zdroj]

Chráněné osoby se nemohou v žádném případě zříci částečně nebo zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva..

Článek 14[editovat | editovat zdroj]

Vysoké smluvní strany mohou už v míru, a strany v konfliktu, jakmile vypukne nepřátelství, zřídit .. nemocniční a bezpečnostní oblasti ..tak, aby na nich našli ochranu před účinky války ranění, nemocní, neduživí a staré osoby, děti pod patnáct let, těhotné ženy a matky s dětmi pod sedm let.

Článek 17[editovat | editovat zdroj]

Strany v konfliktu se vynasnaží uzavřít místní dohody o evakuaci raněných, nemocných, neduživých, starců, dětí a rodiček z obléhaného nebo obklíčeného pásma a o to, aby byl do nich umožněn průchod duchovním všech vyznání, zdravotnickému personálu a průvoz zdravotnického materiálu.

Článek 18[editovat | editovat zdroj]

Civilní nemocnice, způsobilé k ošetření raněných, nemocných, neduživých a rodiček, nesmějí být za žádných okolností napadeny; strany v konfliktu musí je v každé době respektovat a chránit.

Státy, které se účastní konfliktu, vydají všem civilním nemocnicím osvědčení potvrzující, že jsou civilní nemocnice a že budovy, v nichž jsou umístěny, nejsou používány k účelům, které by je podle článku 19 zbavovaly ochrany.

Článek 19[editovat | editovat zdroj]

Ochrana, která přísluší civilním nemocnicím, nezanikne než tenkráte, je-li jich použito vedle jejich lidumilného úkolu k páchání činů škodících nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po výzvě, která stanoví ve všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou lhůtu, která uplyne bezvýsledně...

Článek 20[editovat | editovat zdroj]

Personál civilních nemocnic ... budiž respektován a chráněn.

Článek 24[editovat | editovat zdroj]

Strany v konfliktu učiní opatření, aby děti pod patnáct let, které osiřely nebo byly odděleny od svých rodin následkem války, nebyly ponechány samy sobě a aby byla usnadněna jejich výživa, výkon jejich náboženství.. Jejich výchova bude podle možnosti svěřena osobám téže kulturní tradice.

Strany v konfliktu budou podporovat se souhlasem ochranné mocnosti, existuje-li taková, umístění těchto dětí v neutrální zemi po dobu války...

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fourth Geneva Convention na anglické Wikipedii.

  1. Report Of The Secretary-General on the Statute of the Tribunal

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]