Willy Brandt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Willy Brandt
Willy Brandt (1980)
Willy Brandt (1980)

4. spolkový kancléř Německa
Ve funkci:
21. října 1969 – 7. května 1974
Prezident Gustav Heinemann
Předchůdce Kurt Georg Kiesinger
Nástupce Helmut Schmidt

3. předseda SPD (od 1946)
Ve funkci:
19. února 1964 – 14. června 1987
Předchůdce Erich Ollenhauer
Nástupce Hans-Jochen Vogel
Stranická příslušnost
Členství SPD

Narození 18. prosince 1913
Lübeck, Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Úmrtí 8. října 1992 (ve věku 78 let)
Unkel, NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbení Waldfriedhof Zehlendorf
Berlín
Choť Anna Carlotta Thorkildsen (1941–1948)
Rut Brandt (1948–1980)
Brigitte Seebacher (1983–1992)
Rodiče Martha Frahmová
Děti Peter Brandt
Lars Brandt
Matthias Brandt
Ninja Frahm
Alma mater Univerzita v Oslu
Profese dělník, novinář, politik
Náboženství evangelická církev
Ocenění Freedom Award (1957)
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1959)
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1965)
Krawattenmann des Jahres (1967)
Osobnost roku časopisu Time (1970)
… více na Wikidatech
Podpis Willy Brandt, podpis
Commons Willy Brandt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Willy Brandt

Willy Brandt, narozen jako Herbert Ernst Karl Frahm (18. prosince 19138. října 1992), byl německý politik, kancléř Západního Německa v letech 1969–1974 a vůdčí osobnost Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) v letech 19641987. Před nástupem do funkce kancléře byl starostou v Západním Berlíně. Po odchodu z úřadu kancléře vedl Socialistickou internacionálu.

Protože tvrdá opozice zamezila uskutečnit většinu z Brandtova domácího programu, jeho nejdůležitějším odkazem se stala Ostpolitik, tedy politika založená na zlepšení vztahů s Východním Německem, Polskem a Sovětským svazem. Tato politika působila v Západním Německu značně kontroverzně, ale Brandt díky ní získal Nobelovu cenu míru roku 1971.

Při návštěvě v Polsku v roce 1970 nečekaně poklekl u pomníku povstání ve varšavském ghettu. Jeho gesto vyvolalo celosvětový ohlas.[1]

Brandt byl nucen rezignovat v roce 1974 poté, co se veřejnost dozvěděla, že jeden z jeho nejbližších spolupracovníků Günter Guillaume pracoval pro východoněmeckou tajnou službu (Stasi).[2] Toto se také stalo jedním z největších politických skandálů v poválečném Západním Německu.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
BelgieBelgie Belgie BEL Kroonorde Grootkruis BAR.svg velkokříž Řádu koruny 1971
ČeskoČesko Česko CZE Rad Bileho Lva 1 tridy BAR.svg Řád Bílého lva I. třídy[3] in memoriam 2000
DánskoDánsko Dánsko DNK Order of Danebrog Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Dannebrog 1970
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GC ribbon.svg velkokříž Řádu čestné legie 1973
ÍránÍrán Írán 25th Anniversary Medal 1971.gif Pamětní medaile 2500. výročí Perské říše[4] 1971, 14. října
IslandIsland Island ISL Icelandic Order of the Falcon - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu islandského sokola[5] 1968, 17. června
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[6] 1965, 8. srpna
JaponskoJaponsko Japonsko JPN Kyokujitsu-sho 1Class BAR.svg Řád vycházejícího slunce I. třídy 1971
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 7 Grosskreuz.svg velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1959
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NLD Order of Orange-Nassau - Knight Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-nasavské 1969
NorskoNorsko Norsko Order Sint Olaf 1 kl.png velkokříž Řádu svatého Olafa 1960
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 3rd Class BAR.png velká čestná dekorace ve stříbře na stuze Čestného odznaku za Zásluhy o Rakouskou republiku[7] 1961
AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 2nd Class BAR.png velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku za Zásluhy o Rakouskou republiku[8] 1973
ŠvédskoŠvédsko Švédsko SWE Order of Vasa - Commander Grand Cross BAR.png komtur velkokříže Řádu Vasů 1972
Suverénní řád Maltézských rytířů OPMM-gc.svg velkokříž Maltézského záslužného řádu 1970

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Zur Nachkriegspolitik der deutschen Sozialisten Jocke Leufvmark. Stockholm 1944. (spoluautor, August Enderle, Irmgard Enderle, Stefan Szende a Ernst Behm)
  • Mein Weg nach Berlin, Kindler Verlag, München 1960.
  • Friedenspolitik in Europa, S. Fischer Verlag, Frankfurt am Main 1968.
  • Begegnungen und Einsichten 1960–1975, Hoffmann und Campe, Hamburg 1976, ISBN 3-455-08979-8
  • Links und frei. Mein Weg 1930–1950, Hoffmann und Campe, Hamburg 1982, ISBN 3-455-08743-4
  • Erinnerungen, Propyläen Verlag, Frankfurt am Main 1989, ISBN 3-549-07353-4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willy Brandt na anglické Wikipedii.

  1. i DNES.cz: A Německo pokleklo před Polskem. Brandtovo gesto vstoupilo do dějin
  2. Český rozhlas: Ecce Homo - Günther Guillaume
  3. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. Grand State Banquet. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 
  5. Forseti.is [online]. [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 
  7. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, s. 111 Dostupné online
  8. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, s. 368 Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]