John Foster Dulles

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Foster Dulles
JohnFosterDulles.jpeg
52. ministr zahraničních věcí USA
Ve funkci:
26. ledna 1953 – 22. dubna 1959
PrezidentDwight D. Eisenhower
JmenovánThomas E. Dewey
PředchůdceDean Acheson
NástupceChristian Herter
Senátor USA za stát New York
Ve funkci:
7. července 1949 – 8. listopadu 1949
PředchůdceRobert F. Wagner
NástupceHerbert H. Lehman
Stranická příslušnost
ČlenstvíRepublikánská strana
Vojenská služba
SlužbaEmblem of the United States Department of the Army.svg armáda USA
HodnostMajor
VyznamenáníPresidential Medal of Freedom with Distinction (ribbon).PNG Prezidentská medaile svobody

Narození25. února 1888
Washington, D.C. USAUSA USA
Úmrtí24. května 1959
(ve věku 71 let)
Washington, D.C. USAUSA USA
Místo pohřbeníArlingtonský národní hřbitov (38°52′30″ s. š., 77°4′29″ z. d.)
RodičeAllen Macy Dulles a Edith Foster
Alma materPrinceton University
George Washington University Law School
Profeseprávník, diplomat a politik
Náboženstvípresbyterián
PodpisJohn Foster Dulles, podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Foster Dulles [džon fostr dales] (25. února 1888 Washington, D.C.24. května 1959 Washington, D.C.) byl americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů Studené války.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako první ze šesti dětí presbyteriánského duchovního, jeho dědeček byl rovněž ministrem zahraničí USA. Studoval s vynikajícím prospěchem práva a filosofii na Princetonu, kde byl posluchačem Woodrowa Wilsona, rok na pařížské Sorbonně, kde poslouchal i přednášky Henri Bergsona a promoval na George Washington University. Roku 1912 se oženil s Jane Avery a měli tři děti. Nejmladší Avery Dulles se stal katolickým knězem a kardinálem.

Pro špatný zrak nebyl v roce 1914[zdroj?] odveden, ale působil jako plánovač tras amerických lodí, a to s takovým úspěchem, že se jako asistent účastnil Pařížské mírové konference. Tam se seznámil s významnými ekonomy J. M. Keynesem a J. Monetem, s nimiž později spolupracoval. Jako advokát pracoval pro různé mezinárodní firmy a snažil se aspoň finančně podporovat německé demokratické vlády. Nástup Hitlera k moci chápal jako důsledek "zpackaného" Versailleského míru.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

S presidentem Eisenhowerem (1956)

Roku 1946 se účastnil zakládající ho zasedání Organizace spojených národů i přípravy jejich Charty a působil tam jako americký zástupce. Jeho postoj vůči Sovětskému svazu silně ovlivnil Stalinův zákaz účasti Československa a dalších východoevropských států na Marshallově plánu (1947). Roku 1952 se v Paříži setkal s Dwightem Eisenhowerem a udělal na něj svým nesmlouvavým postojem takový dojem, že se o rok později stal jeho zahraničním ministrem. Mladší bratr Allen Dulles se stal ředitelem CIA. Proti Trumanově strategii "omezování" (containment) vůči Sovětskému svazu prosazoval "osvobození" jeho satelitů a budoval NATO jako odstrašující vojenskou sílu. Podporoval Francii ve válce v Indočíně, ale 1956 odmítl britsko-francouzsko-izraelské obsazení Suezského průplavu (Suezská krize).

V listopadu 1956 byla u něho diagnostikována rakovina tlustého střeva a krátce před smrtí byl vyznamenán Medailí svobody. Je pohřben na Národním hřbitově v Arlingtonu a washingtonské mezinárodní letiště nese jeho jméno.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • D, Diner, Porozumět dvacátému století. Brno: CDK 2010
  • Guhin, M. A., John Foster Dulles: a statesman and his times. New York: Columbia UP. 1972
  • M. Šůra, Až na pokraj války : John Foster Dulles a zahraniční politika USA. Praha: MF 1978

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]