Henry Kissinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Henry Kissinger

Henry Kissinger v roce 1976

56. ministr zahraničních věcí USA
Ve funkci:
22. září 1973 – 20. ledna 1977
Prezident Richard Nixon
Gerald Ford
Předchůdce William P. Rogers
Nástupce Cyrus Vance
Stranická příslušnost
Členství Republikánská strana

Narození 27. května 1923 (94 let)
Fürth, Německo
Národnost židovská
Choť Ann Fleischer (1949–1964)
Nancy Maginnes (1974–současnost)
Alma mater City College of New York
Harvard University
Profese diplomat, akademik
Náboženství judaismus
Ocenění Nobelova cena za mír (1973)
Watelerova mírová cena (1975)
Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1976)
Cena Francise Boyera (1981)
Cena Karla Velikého (1987)
… více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka www.henryakissinger.com
Commons Henry Kissinger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry Alfred Kissinger, celým jménem Heinz Alfred Kissinger (* 27. května 1923 Fürth, Německo) je americký diplomat, historik, mediální komentátor, politik a politolog německého a židovského původu. Působil jako poradce pro národní bezpečnost a později jako ministr zahraničních věcí v administrativě prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda. Za spoluúčast při diplomatických jednání ohledně války ve Vietnamu získal v roce 1973 Nobelovu cenu za mír, která vzbuzovala mnohé kontroverze, jelikož Kissinger mimo jiné také rozhodoval o intenzivním bombardování severního Vietnamu, které mělo zemi přimět k ukončení války.[1]

Jako podporovatel realistů (tradicionalistů) sehrál Kissinger v letech 1969 až 1977 významnou roli v zahraniční politice Spojených států amerických. Během tohoto období se snažil o zmírnění napětí mezi USA a Sovětským svazem, zajistil otevřenější vztahy s Čínskou lidovou republikou a v roce 1973 vyjednal Pařížské dohody, kterými ukončil zapojení americké armády ve válce ve Vietnamu. Kissingerova politika často vyvolávala jistá znepokojení, která souvisela například na zapojení zpravodajské služby CIAChile, nebo na podporu Pákistánců, kteří během Bangladéšské války za nezávislost v roce 1971 páchali mnoho válečných zločinů, včetně genocidy.[2]

Kissinger je také zakladatelem newyorské vlivné konzultační společnosti Kissinger Associates, Inc.[3] a významným autorem politických a historických literárních děl.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Kissinger se narodil jako Heinz Alfred Kissinger v bavorském městě Fürth do židovské rodiny.[4] Jeho otec Louis Kissinger (1887–1982) byl gymnaziální učitel a jeho matka Paula (1901 - 1998) byla žena v domácnosti. Henry měl také mladšího bratra Waltera. Příjmení Kissinger bylo rodinou, konkrétně prapradědou Meyerem Löbem, převzato již v roce 1817. Löb se inspiroval lázeňským městem Bad Kissinger.[5] Jako mladý hrál Henry fotbal za mládežnický oddíl klubu SpVgg Fürth, který byl ve své době v Německu velmi uznávaný.[6] Roku 1938 uprchla celá rodina včetně mladého Henryho do Londýna a později až do New Yorku, kde získal Kissinger americké občanství.

Studium a povolání do armády[editovat | editovat zdroj]

Po krátké adaptaci v New Yorku nastoupil Henry na střední školu Washington Heights nacházející se v horní části Manhattanu. Tato část New Yorku byla hlavním střediskem německé židovské komunity. Přestože se Kissinger velmi rychle přizpůsobil místnímu prostředí, problémy mu působil jeho silný akcent, který ho psychicky srážel a způsoboval, že Henry začal být introvertní a bál se komunikovat.[7] Po absolvování střední školy začal studovat Kissinger účetnictví na City College of New York. I přesto, že se vzdělával dálkově, ve škole exceloval. Studium na vysoké škole muselo být přerušeno roku 1943, kdy byl naverbován do americké armády a účastnil se tak 2. světové války.[8]

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Kissinger se v roce 1949 oženil s Annou Fleischerovou. Stejně jako Henry, byla i ona židovského původu, a proto také emigrovala z Německa do Spojených států. Z tohoto manželství se Henrymu Kissingerovi narodily dvě děti – David a Elisabeth. Manželství skončilo rozvodem roku 1964. Podruhé se oženil o 10 let později, když si vzal Nancy Maginnes. Od jejich sňatku spolu žijí střídavě v Kentu v Connecticutu a v New York City.[9] Syn David Kissinger byl ředitelem americké mediální společnosti NBC Universal a od roku 2005 je hlavou produkční firmy Conaco.[10]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Počátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Po studiích na Harvardu, kde obdržel v roce 1954 titul Ph.D., zde zůstal jako univerzitní profesor v oboru mezinárodních vztahů až do roku 1971. V roce 1955 byl jmenován zpravodajem Rady zahraničních vztahů, což je prestižní vědecký institut, jehož doporučení berou v úvahu i vysocí činitelé washingtonské administrativy.[11] Tehdy se také seznámil s Nelsonem Rockefellerem, což byl republikánský politik z mocné podnikatelské rodiny. Od té doby tak Kissinger politicky patřil k tzv. Rockfellerovým republikánům, jak se v 60. letech v USA říkalo příznivcům Nelsona Rockefellera.

Poradce pro otázky národní bezpečnosti[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech se Kissinger stal Rockefellerovým zahraničněpolitickým poradcem a podporoval ho při jeho neúspěšné kandidatuře na prezidenta USA v letech 1964 a 1968. Kissingerovy služby využívali nejen republikáni, ale i demokraté, jako například John F. Kennedy, který ho jmenoval poradcem Rady pro národní bezpečnost, což je orgán sloužící pro vypracování návrhů dlouhodobých strategií. V této funkci setrval i za vlády Lyndona B. Johnsona. V listopadu roku 1968 zvítězil v prezidentských volbách Richard Nixon, který si Kissingera vybral za svého poradce pro otázky národní bezpečnosti a Kissinger tak od 20. ledna 1993 zastával tento post.

Už od roku 1969 se Kissinger pokoušel zlepšit vztahy mezi USA a SSSR. Snažil se prosadit nový druh politiky, tzv. détente neboli uvolňování.[12] Vrcholem této politiky se stal podpis první sovětsko-americké smlouvy s názvem SALT 1 o omezení počtu strategických protiraketových zbraní. K podpisu smlouvy došlo při návštěvě Richarda Nixona v Moskvě, která se konala v květnu roku 1972.[13] V letech 1971 až 1972 se Kissinger pokoušel o urovnání vztahů mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou. V této souvislosti se často používá termín tzv. pingpongová diplomacie, což je označení pro aktivity americké a čínské diplomacie v 70. letech minulého století. Termín pingpongová diplomacie získal svůj název v roce 1971, kdy byla americká reprezentace ve stolním tenise pozvána do Pekingu, což byl první krok ze strany čínských diplomatů ke zlepšení napjatých vztahům mezi těmito dvěma světovými velmocemi. V témže roce podnikl Kissinger hned dvě cesty do Číny a v únoru roku 1972 poprvé navštívil Čínu i americký prezident Richard Nixon. Díky těmto aktivitám tak došlo k normalizaci vztahů mezi USA a Číny, které za společného potenciálního nepřítele považovali Sovětský svaz.[14]

Ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

V období řešení čínsko-amerických vztahů začal Kissinger také jednat o ukončení války ve Vietnamu s Le Duc Tho (člen politického byra a tajemník ústředního výboru Vietnamské strany pracujících). Dne 27. ledna 1973 byla v Paříži podepsána mírová dohoda o ukončení války a znovunastolení míru ve Vietnamu a dva měsíce od jejího podepsání se americká vojska stáhla z Jižního Vietnamu. Mezníkem v Kissingerově kariéře byl rok 1973, kdy ho 22. září prezident Richard Nixon jmenoval padesátým šestým ministrem zahraničních věcí USA.[15]

V roce 1973 došlo k tzv. Jomkipurské válce mezi Izraelem a Egyptem se Sýrií trvající 20 dní. S pomocí finanční podpory USA Izrael zvítězil a na toto vítězství zareagovaly arabské státy OPECu a vyhlásily embargo na vývoz ropy do USA a všech ostatních zemí, které Izrael podporovaly. Kissinger se účastnil mírového jednání a velmi se angažoval v otázce urovnání arabsko-izraelského konfliktu. Přesvědčil Izrael, aby stáhl své vojáky z okupovaného Sinajského poloostrova. Následně státy OPECu zrušily embargo na vývoz ropy do USA.

Po aféře Watergate, kdy byl Nixon obviněn z pokynů ke vloupání svých pěti spolupracovníků do centra Demokratů z června 1972, podal třicátý sedmý prezident USA demisi.[16] Novým prezidentem se tak stal dosavadní viceprezident Gerald Ford. I přes změnu prezidentů Kissinger stále uplatňoval svoji politiku détente vůči SSSR. Kissinger pokračoval v jednání s ministrem zahraničí SSSR Andrejem Gromykem. Na základě těchto dohod mezi Gromykem a Kissingerem byla v roce 1975 v Helsinkách připravena celoevropská konference o bezpečnosti a spolupráci. Na této konferenci byly uznány teritoriální a politické poměry v Evropě, jakožto výsledek 2. světové války, a tím pádem byl SSSR uznán nejmocnějším státem v Evropě. Sovětský svaz ale musel na konferenci přijmout představy Západu o lidských právech a základních svobodách ve formě tzv. třetího koše Závěrečného aktu. V roce 1977 prezidentské volby vyhrál James Carter, a tak  oválnou pracovnu Bílého domu opustil nejen prezident, ale těsně po něm opustil svou vládní funkci i Kissinger. Novým ministrem zahraničních věcí se stal Cyrus Vance.[17]

Po skončení kariéry[editovat | editovat zdroj]

Kissinger však i po opuštění nejvyšších funkcí zůstal velice vlivnou postavou nejen americké, ale i světové politiky a začal působit jako soukromý konzultant. Také se stal členem několika různých skupin, jako je např. skupina mocných zvaná „Bilderberg“ nebo Rada pro zahraniční vztahy.[18]

Začal se také věnovat psaní svých vlastních memoárů. Prostřednictvím těchto děl se mu podařilo výrazně zviditelnit a povznést svou pověst klíčového amerického politika, ale také interpretovat ve svůj prospěch většinu sporných okamžiků své diplomatické éry.

I když už Kissinger svou kariéru definitivně ukončil, dodnes se prostřednictvím médií vyjadřuje k různým situacím ve světové politice a mnoho významných osobností od politiků až po prezidenty si k němu „chodí pro rady“. Kissinger je i například dobrým přítelem a rádcem neúspěšné kandidátky na post prezidenta Hillary Clintonové, i přestože Hillary je demokratka a Kissinger republikán.[19]

O jeho politice se však často mluví i negativně a stále je svými odpůrci obviňován z válečných zločinů, jako je např. rozšíření války ve Vietnamu do Laosu, ale je také obviňován ze spáchání zločinů proti lidskosti a porušování lidských práv. Žádná z těchto věcí mu však nikdy nebyla prokázána.

Po skončení kariéry se Kissinger rozhodl vrátit ke své staré k lásce – k fotbalu. Byl členem organizačního výboru mistrovství světa ve fotbale v roce 1994 a vůdčí osobností, která usilovala o kandidaturu na uspořádání této velké sportovní akce v USA také v roce 2018. Jeho snaha však tentokrát nebyla úspěšná.[20]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Kissinger je dosud nejstarší žijící osobností, která byla americkým časopisem Time zvolena Osobností roku, stalo se tak v roce 1971.[21]
  • V roce 1973 byl oceněn spolu s vietnamským generálem a diplomatem Le Duc Tho Nobelovu cenu za mír za svou spoluúčast na vzniku Pařížských mírových dohod, které umožnily stažení amerických vojsk z války ve Vietnamu. Le Duc Tho cenu však odmítl přijmout s odvoláním na fakt, že ve Vietnamu dosud nebylo míru dosaženo a ozbrojený konflikt nadále pokračuje.[22] Kissinger peněžní zisk spojený s udělením ceny daroval charitě a později se nabídl, že cenu vrátí, čímž reagoval na další severovietnamskou ofenzívu v roce 1975.
  • 13. ledna 1977 mu prezident Gerald Rudolph Ford udělil nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států amerických - Prezidentskou medaili svobody.[23]
  • V roce 1976 se stal Kissinger úplně prvním čestným (nehrajícím) členem basketbalového týmu Harlem Globetrotters.[24]
  • Roku 1980 vyhrál Národní knižní cenu v kategorii historie za jeho první svazek knihy „Roky v Bílém domě“.[25]
  • V roce 2000 získal Thayerova cenu od špičkové vojenské akademie West Point. Cena je pojmenována po Sylvanu Thayerovi, který byl jedním z „otců“ americké akademie.[26]
  • Roku 2002 se stal členem Mezinárodního olympijského výboru.[27]
  • 1. března 2012 byl oceněn Izraelskou prezidentskou medailí.[28]
  • V říjnu roku 2013 získal cenu Henryho A. Grunwalda za služby veřejnosti.[29]

Literární činnost (seznam děl vydaných v češtině)[editovat | editovat zdroj]

Tři části Kissingerových pamětí[editovat | editovat zdroj]

  • 2006 Roky v Bílém domě (Praha: BB/art) ISBN 80-7341-703-0.
  • 2004 Bouřlivé roky (Praha: BB art) ISBN 80-7341-206-3.
  • 2002 Roky obnovy (Praha: BB art) ISBN 80-7257-785-9.

Politická literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1996 Umění diplomacie - Od Richelieua k pádu Berlínské zdi (Praha: Prostor, Obzor). ISBN 80-85190-51-6.
  • 2002 Potřebuje Amerika zahraniční politiku? (Praha: BB art, 2002) ISBN 80-7257-736-0
  • 2006 Krize: anatomie dvou hlavních krizí zahraniční politiky (Praha: Academia) ISBN 80-200-1439-X.
  • 2009 Obnovení světového řádu: Metternich, Castlereagh a potíže s mírem 1812–1822 (Praha: Prostor, Obzor) ISBN 978-80-7260-221-6.
  • 2016 Uspořádání světa (Praha: Prostor, 2016.). ISBN 978-80-7260-335-0.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ. A., Třaskavé Nobelovy ceny za mír: Ocenění Henryho Kissingera, Jásira Arafata i Baracka Obamy. Český rozhlas, [online]. 7. října 2016[cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/traskave-nobelovy-ceny-za-mir-oceneni-henryho-kissingera-jasira-arafata-i-baracka-obamy--1657227>
  2. ČTK, iDNES.cz, Bangladéš poslal na smrt dva vůdce islámské strany za válečné zločiny, iDNES.cz, [online]. ČTK, 2. listopadu 2014, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/soud-v-bangladesi-poslal-na-smrt-dalsiho-z-vudcu-islamske-strany-px2-/zahranicni.aspx?c=A141102_075906_zahranicni_zt> Henry Kissinger, [online], [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: < http://www.henryakissinger.com/>
  3. Henry Kissinger, [online], [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: < http://www.henryakissinger.com/>
  4. ISAACSON, W.: Kissinger: A Biography, New York: Simon & Schuster, 1992, s.20. ISBN 978-0-671-66323-0
  5. SOKOL, P.: Henry Kissinger [online], poslední aktualizace 6. června 2013. [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://reflex.cz/clanek/causy/73378/henry-kissinger>
  6. Die Chronik der SpVgg Greuther Fürth [online]. [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://www.greuther-fuerth.de/chronik>
  7. PINKER, S.: Jazykový instinkt, Praha: Dybbuk 2009, s.333. ISBN 978-80-7438-006-8
  8. ISAACSON, W.: Kissinger: A Biography, New York: Simon & Schuster, 1992, s.38. ISBN 978-0-671-66323-0
  9. Kissinger, Henry [online], poslední aktualizace18. května 2016, 07:49. [cit. 21. 1. 2017]. Astro-databank. Dostupné z WWW: <http://www.astro.com/astro-databank/Kissinger,_Henry>
  10. Kissinger, David [online], poslední aktualizace 18. května 2016, 07:50. [cit. 21. 1. 2017]. Astro-databank. Dostupné z WWW: <http://www.astro.com/astro-databank/Kissinger,_David>
  11. BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.572. ISBN 80-86328-55-4.
  12. DUHAN, A., Americká politika détente. Občanský institut [online], 30. dubna 2009 [cit. 21. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://www.obcinst.cz/americka-politika-detente/>
  13. BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.575. ISBN 80-86328-55-4.
  14. BĚLOVSKÁ, N. 40 let od ‘pingpongové diplomacie‘, která přispěla ke sblížení USA s Čínou. Český rozhlas [online], 12. dubna 2011. [cit. 21. 1. 2017], Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/878256>
  15. BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.577. ISBN 80-86328-55-4.
  16. GADDIS, J., L., Studená válka. Slovart, 2006, s. 141. ISBN: 80-7209-843-8
  17. BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.588. ISBN 80-86328-55-4.
  18. SANBUR, J.: What to Know About the Bilderberg Group’s Secret Annual Meeting. [online]. June 9, 2016, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://time.com/4362872/bilderberg-group-meetings-2016-conspiracy-theories/>
  19. KENEALLY, M., [online]. May 18, 2016 [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://abcnews.go.com/Politics/hillary-henry-clintons-relationship-kissinger/story?id=39195203>
  20. ČTK, Henry Kissinger se vrací do fotbalu. iSport.cz. [online]. ČTK, 30. března 2009. [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal/70446/henry-kissinger-se-vraci-do-fotbalu.html>
  21. Henry Kissinger and Richard Nixon, July 26, 1971. [online], time.com, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://content.time.com/time/covers/0,16641,19710726,00.html>
  22. MLA style: "Le Duc Tho - Facts".[online], Nobelprize.org. Nobel Media AB 2014, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/1973/tho-facts.html>
  23. GERHARD, P., WOOLLEY, J.P.: Gerald R. Ford: "Remarks Upon Presenting the Presidential Medal of Freedom to Henry A. Kissinger," January 13, 1977. [online] Gerhard Peters and John T. Woolley, The American Presidency Project. [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://www.presidency.ucsb.edu/ws/?pid=5560>
  24. 1976 - Globetrotters Name An Honorary Member To The Team, Bestowing The Honor To Dr. Henry Kissinger. [online], Harlemglobetrotters.com, 2016, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: http://www.harlemglobetrotters.com/1976-globetrotters-name-honorary-member-team-bestowing-honor-dr-henry-kissinger
  25. National Book Awards – 1980" [online]. National Book Foundation, [cit. 20. 1. 2017] Dostupné z WWW:<http://www.nationalbook.org/nba1980.html#.WIJzJ9LhDIU>
  26. Remarks By Dr. Henry A. Kissinger: Upon Receiving The Sylvanus Thayer Award, September 13, 2000, West Point. [online]. West Point Association of Graduates, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://www.westpointaog.org/page.aspx?pid=500>
  27. Mr Henry Kissinger, [online]. Olympicgames.com, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <https://www.olympic.org/mr-henry-kissinger>
  28. Kissinger, Mehta awarded Israel's Presidential Medal, Yair Altman, February 9, 2012 [online], ynetnews.com. [cit. 20. 1. 2017]. <Dostupné z WWW:<http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4187613,00.html>
  29. Henry A. Grunwald Award for Public Service, [online],Lighthouse International. [cit. 20. 1. 2017]Dostupné z WWW:<http://li129-107.members.linode.com/events/henry-a-grunwald-award-for-public-service/>

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

1976 - Globetrotters Name An Honorary Member To The Team, Bestowing The Honor To Dr. Henry Kissinger. [online], Harlemglobetrotters.com, 2016. Dostupné z WWW: http://www.harlemglobetrotters.com/1976-globetrotters-name-honorary-member-team-bestowing-honor-dr-henry-kissinger

BĚLOVSKÁ, N. 40 let od ‘pingpongové diplomacie‘, která přispěla ke sblížení USA s Čínou. Český rozhlas [online], 12. dubna 2011. Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/878256>

BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004. ISBN 80-86328-55-4.

ČTK, iDNES.cz, Bangladéš poslal na smrt dva vůdce islámské strany za válečné zločiny. iDNES.cz [online]. ČTK, 2. listopadu 2014. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/soud-v-bangladesi-poslal-na-smrt-dalsiho-z-vudcu-islamske-strany-px2-/zahranicni.aspx?c=A141102_075906_zahranicni_zt>

ČTK, Henry Kissinger se vrací do fotbalu. iSport.cz. [online]. ČTK, 30. března 2009. Dostupné z WWW: <http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal/70446/henry-kissinger-se-vraci-do-fotbalu.html>

Die Chronik der SpVgg Greuther Fürth [online]. Dostupné z WWW: http://www.greuther-fuerth.de/chronik

DUHAN, A., Americká politika détente. Občanský institut [online], 30. dubna 2009. Dostupné z WWW: <http://www.obcinst.cz/americka-politika-detente/>

GADDIS, J., L., Studená válka. Slovart, 2006. ISBN: 80-7209-843-8

GERHARD, P., WOOLLEY, J.P. : Gerald R. Ford: "Remarks Upon Presenting the Presidential Medal of Freedom to Henry A. Kissinger," January 13, 1977. [online] Gerhard Peters and John T. Woolley, The American Presidency Project. Dostupné z WWW: http://www.presidency.ucsb.edu/ws/?pid=5560

Henry A. Grunwald Award for Public Service, [online],Lighthouse International. Dostupné z WWW:<http://li129-107.members.linode.com/events/henry-a-grunwald-award-for-public-service/>

Henry Kissinger, [online]. Dostupné z WWW: < http://www.henryakissinger.com/>

Henry Kissinger and Richard Nixon, July 26, 1971. [online], time.com. Dostupné z WWW: http://content.time.com/time/covers/0,16641,19710726,00.html

MLA style: "Le Duc Tho - Facts".[online], Nobelprize.org. Nobel Media AB 2014. Dostupné z WWW: <http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/1973/tho-facts.html>

ISAACSON, W.: Kissinger: A Biography, New York: Simon & Schuster, 1992. ISBN 978-0-671-66323-0

KENEALLY, M., [online]. May 18, 2016. Dostupné z WWW: <http://abcnews.go.com/Politics/hillary-henry-clintons-relationship-kissinger/story?id=39195203>

Kissinger, David [online], poslední aktualizace 18. května 2016, 07:50. Astro-databank. Dostupné z WWW: <http://www.astro.com/astro-databank/Kissinger,_David>

Kissinger, Mehta awarded Israel's Presidential Medal, Yair Altman, February 9, 2012 [online], ynetnews.com. <Dostupné z WWW:http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4187613,00.html

Kissinger, Henry [online], poslední aktualizace18. května 2016, 07:49. Astro-databank. Dostupné z WWW: <http://www.astro.com/astro-databank/Kissinger,_Henry>

Mr Henry Kissinger, [online]. Olympicgames.com. Dostupné z WWW: <https://www.olympic.org/mr-henry-kissinger>

National Book Awards – 1980" [online]. National Book Foundation. Dostupné z WWW:http://www.nationalbook.org/nba1980.html#.WIJzJ9LhDIU

PINKER, S.: Jazykový instinkt, Praha: Dybbuk 2009. ISBN 978-80-7438-006-8

Remarks By Dr. Henry A. Kissinger: Upon Receiving The Sylvanus Thayer Award, September 13, 2000, West Point. [online]. West Point Association of Graduates. Dostupné z WWW: <http://www.westpointaog.org/page.aspx?pid=500>

SAACSON, W.: Kissinger: A Biography, New York: Simon & Schuster, 1992. ISBN 978-0-671-66323-0

SANBUR, J.: What to Know About the Bilderberg Group’s Secret Annual Meeting. [online]. June 9, 2016. Dostupné z WWW: <http://time.com/4362872/bilderberg-group-meetings-2016-conspiracy-theories/>

SKALICKÁ. A., Třaskavé Nobelovy ceny za mír: Ocenění Henryho Kissingera, Jásira Arafata i Baracka Obamy. Český rozhlas. [online], 7. října 2016. Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/traskave-nobelovy-ceny-za-mir-oceneni-henryho-kissingera-jasira-arafata-i-baracka-obamy--1657227>

SOKOL, P., Henry Kissinger. Reflex. [online]. 6. června. 2013. ISSN 1213-8991. Dostupné z WWW: <http://www.reflex.cz/clanek/historie/52701/henry-kissinger.html>