Henry Kissinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Henry Kissinger
Henry Kissinger v roce 1976
Henry Kissinger v roce 1976
Ve funkci:
22. září 1973 – 20. ledna 1977
Prezident Richard Nixon
Gerald Ford
Předchůdce William P. Rogers
Nástupce Cyrus Vance

Stranická příslušnost
Členství Republikánská strana

Narození 27. května 1923 (93 let)
Fürth, Německo
Národnost židovská
Choť Ann Fleischer (1949–1964)
Nancy Maginnes (1974–současnost)
Vzdělání City College of New York
Harvard University
Profese diplomat, akademik
Náboženství judaismus
Podpis Henry Kissinger, podpis
Webová stránka http://www.henryakissinger.com/
Commons Henry Kissinger

Henry Alfred Kissinger (* 27. května 1923, Fürth, Německo) je americký diplomat a politik německého a židovského původu. Je laureátem Nobelovy ceny míru 1973. Pracoval jako poradce pro národní bezpečnost a později jako ministr zahraničních věcí v administrativě prezidenta Richarda Nixona. Jako ministr zahraničních věcí působil i v administrativě prezidenta Geralda Forda po Nixonově rezignaci.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Henry Kissinger se narodil v bavorském městě Fürth do židovské rodiny jako Heinz Alfred Kissinger. V roce 1938 se jeho rodiče kvůli stále se zhoršujícímu pronásledování Židů v nacistickém Německu rozhodli emigrovat do Spojených států amerických.

V USA pracoval Kissinger již od svých patnácti let v továrně a přitom navštěvoval večerní školu.

Studium a akademická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po studiích se stal doktorem filosofie a začal vyučovat na Harvardově univerzitě ve státě Massachusetts. V roce 1962 byl na Harvardu jmenován profesorem.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Poradce pro národní bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Byl poradcem amerických prezidentů Dwighta D. Eisenhowera, Johna F. Kennedyho a Lyndona B. Johnsona, ale do povědomí širší veřejnosti se dostal až za Richarda Nixona, který jej jmenoval poradcem v otázkách národní bezpečnosti USA. Zajímavostí je, že z této doby (1969) existuje magnetický záznam jeho konverzace s Nixonem, ve kterém mu vymlouvá použití atomové bomby na Severní Vietnam, jež tehdejší prezident reálně zvažoval.[1] V roce 1971 byl zvolen osobností roku časopisu Time. V témže roce přešly Spojené státy přes svůj ropný vrchol a Nixon byl donucen ukončit Brettonwoodský systém, což vyvolalo pokles zájmu o americký dolar. V této době se Kissinger angažoval v jednáních s blízkovýchodními zeměmi OPEC, zejména Saúdskou Arábií, o obchodování ropy výlučně v americké měně. Toho dosáhl o dva roky později.

Henry Kissinger v roce 2009

Rok 1973 znamenal pro Kissingera vrchol jeho kariéry – stal se ministrem zahraničí USA a byla mu udělena Nobelova cena za mír.

Ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Kissinger a čínský vůdce Mao Ce-tung
Kissinger při setkání s Augustem Pinochetem v roce 1976

Během svého působení byl spoluodpovědný zejména za urovnání vztahů USA s Čínou, za americkou blízkovýchodní politiku a kroky podniknuté při válce ve Vietnamu. Bývá též často spojován s antikomunistickým převratem, který provedl Augusto PinochetChile.[zdroj?]

Kissinger hrál klíčovou roli v americké zahraniční politice po boku pěti prezidentů, zejména mezi lety 1969 a 1977, z toho posledních pět let z úřadu ministra zahraničí. Vedle Zbigniewa Brzezinského je mnohými pozorovateli považován za toho činitele, který tuto politiku skutečně definoval a utvářel. Jeho politika détente vedla ke zmírnění napětí v americko-sovětských vztazích (závodech ve zbrojení během Studené války) a k dojednání smluv o kontrole strategických zbraní (SALT). Jednání s čínským premiérem Čou En-lajem (tzv. pingpongová diplomacie) naopak vedla k tzv. rapprochementu neboli obnovení a normalizaci vztahů mezi USA a Čínskou lidovou republikou a ke zformování strategické sinoamerické aliance, která měla z amerického hlediska vyvážit vztahy k Sovětskému svazu.[zdroj?]

Po zvolení Jimmyho Cartera prezidentem USA a jeho uvedení do úřadu dne 20. ledna 1977 opustil Kissinger svou vládní funkci.

Po skončení kariéry[editovat | editovat zdroj]

I po opuštění vysokých funkcí zůstal Kissinger vlivnou postavou americké politiky. Je členem několika vlivných skupin, např. organizace Bilderberg či Rady pro zahraniční vztahy (Council for Foreign Relations). Prezidentská kandidátka Hillary Clintonová se veřejně vyjádřila, že Henry je její přítel a mentor v zahraniční politice.

Svými odpůrci bývá obviňován z válečných zločinů (rozšíření války ve Vietnamu do Laosu), zločinů proti lidskosti a rozsáhlého porušování lidských práv, ale nic takového mu nebylo prokázáno.

S odtajněním dokumentů Nixonovy a Fordovy administrativy se Kissinger dostal pod tlak novinářů a lidskoprávních organizací kvůli americké politice v Jižní Americe a ve Východním Timoru. Úřady ve Francii, Brazílii, Chile, Španělsku a Argentině chtěly Kissingera v souvislosti s těmito dokumenty vyslechnout, což omezovalo po určitou dobu jeho možnost volně cestovat.[zdroj?]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Roky v Bílém domě, první část Kissingerových pamětí
  • Bouřlivé roky, druhá část Kissingerových pamětí
  • Roky obnovy, třetí část Kissingerových pamětí
  • Krize
  • Obnovení světového řádu, podtitul: Metternich, Castlereagh a otázka míru 1812–1822 (1957)
  • Umění diplomacie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nixon White House Considered Nuclear Options Against North Vietnam, Declassified Documents Reveal

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Niall Ferguson: Kissinger 1923-1968: The Idealist. New York, Penguin Press 2015, ISBN 978-1-59420-653-5
  • Seymour Hersh: The Price of Power: Kissinger in the Nixon White House. 1983.
  • Holger Klitzing: The Nemesis of Stability. Henry A. Kissinger’s Ambivalent Relationship with Germany. Trier : WVT 2007, ISBN 978-3-88476-942-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dokumenty[editovat | editovat zdroj]