Východní Timor
.svg)
Východní Timor nebo Timor Leste (v jazyce tetum Timór-Leste, dříve Timór Lorosa'e, portugalsky Timor-Leste) je malý stát na východě ostrova Timor v souostroví Malé Sundy. Má přes milion obyvatel. Jde o jeden z nejmladších států světa – samostatnost sice vyhlásil v roce 1975, ale naprostou většinou zemí byl uznán až v roce 2002 poté, kdy samostatnost potvrdilo referendum z roku 1999.
Z hospodářského hlediska jde o rozvojovou zemědělskou zemi s pěstováním rýže, kokosových ořechů a dalších tropických plodin. Má však i významná ložiska nerostných surovin – především ropy a zemního plynu.[2] Tyto produkty tvoří hlavní část exportu.
Hlavním městem Východního Timoru je Dili. Úředními jazyky jsou tetum (malajsko-polynéský jazyk, který obsahuje mnoho prvků z indonéštiny a portugalštiny) a portugalština. Naprostá většina věřících se hlásí ke katolické církvi.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Východní Timor je rozvojový zemědělský stát s významnými ložisky ropy (těžba se pohybuje kolem 20. místa na světě) a zemního plynu. Pěstuje se rýže, kukuřice, maniok, batáty, káva, čaj, tabák, kokosová palma a kaučukovník. Významná je těžba dřeva, zvláště vzácného santalu. Chovají se buvoli, skot, kozy, ovce, prasata a koně. Významný je rybolov i řemeslná výroba jako je tkání látek a košíkářství.
Ve Východním Timoru existuje kolem 30 dialektů. Jejich počet na tak malém území je dán hornatým terénem, který znesnadňoval mísení jednotlivých kultur.
Číst a psát umí přibližně polovina populace, negramotnost je vyšší u žen. Průměrná délka života je 60,7 roku. Problémem v některých oblastech zůstává nedostupnost nezávadné pitné vody.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Ostrov Timor se nachází v ostrovní části Jihovýchodní Asie, přes 400 km severně od severního pobřeží Austrálie. Nachází mezi 8° a 10° jižní šířky a 124° a 128° východní délky. Je součástí jihovýchodní Asie a jedním z ostrovů v Malých Sundách. Na severu ostrova jsou Ombaiův průliv, Wetarské úžiny a větší Bandské moře. Timorské moře odděluje ostrov na jihu od Austrálie.
Povrch státu ve východní části ostrova je převážně hornatý, střed země vyplňuje hornatina, přesahující 2000 m n. m. Nejvýše vystupuje masiv Ramelau (nejvyšší bod ostrova Tatamailau s nadmořskou výškou 2963 m n. m.) Řeky jako je Lacio jsou krátké, ve vlhkém ročním období vodné. Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují v nížině mezi 26 °C a 27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 500 až 1500 mm, na návětrných svazích hor vyšší, ale nepřesahuje 2000 mm.
Převažuje zde přirozeně vlhké, tropické podnebí. Mění se zde suché a deštivé období. Díky vypalování lesů zde dochází k odlesňování a erozi půdy.
V nejvýchodnější oblasti ostrova se rozkládá pohoří Paitchau a jezero Ira Lalaro. Tato oblast je součástí národního parku Nino Konis Santana, první místní chráněné oblasti. Tento národní pak obsahuje poslední zbývající tropické suché zalesněné oblasti v rámci země. Hostí řadu jedinečných rostlinných a živočišných druhů a je řídce obydlená. Na jeho severním pobřeží leží řada ohrožených korálových útesů.
K Východnímu Timoru patří také exkláva Oecusse a řada ostrovů, z nichž největší jsou Atauro a Jaco.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ostrov Timor byl původně obydlen v rámci pravěkých migrací v australasijského regionu, pravděpodobně z Austrálie a Nové Guiney před 40 000 roky. Kolem roku 3000 př. n. l. na Timor migrovaly austronéské kmeny a rozvinuly zde zemědělství, které prakticky až do nedávné minulosti zajistilo tamějším obyvatelům soběstačnost.
V průběhu dalších let Timor integroval migraci Malajců z Indočíny a jižní Číny. Později se ostrov stal zastávkou čínských a indických obchodníků s otroky, santalovým dřevem, medem a voskem. Nejstarší písemný záznam o Timoru je z 14. století, který o něm mluví jako o součásti jávské říše Majapahit. Na začátku 16. století jej objevili i Evropané; tehdy na něm objevili mnoho oblastních panství, z nichž největší bylo Wehali s hlavním městem Laran.
Od 16. století byl portugalskou kolonií.[3] Ke konci éry španělských Habsburků na portugalském trůnu (1580-1640) Timor padl do rukou Nizozemců, kteří v 19. století (1859) získali jistý vliv právě nad východní částí tohoto ostrova. Později se však dostal zpět pod portugalskou nadvládu. Hranice mezi západní (indonéskou) a východní (portugalskou) oblastí ostrova byla přesně určena až za I. světové války, v roce 1916.
Během celého období kolonizace zůstával Východní Timor relativně nerozvinutý, jeho obyvatelé vázáni k zemědělství a skromnému způsobu života, založeném na tradicích. Žili v jednoduchých obydlích v menších, oddělených vesnických komunitách.
20. století[editovat | editovat zdroj]
Během II. světové války jej od února 1942 do února 1943 okupovala japonská vojska.[3] Odehrála se zde Bitva o Timor, které se ze strany spojenců zúčastnily především australské a britské jednotky.
V roce 1974 začal na Východním Timoru proces dekolonizace. Na jeho konci, 28. listopadu 1975 vyhlásil Východní Timor nezávislost, ale 7. prosince (2 dny po návštěvě prezidenta Forda) byla Indonésií provedena mohutná invaze na východní část ostrova (s hlavním záběrem na hlavní město Dili). Indonésii sice patří západní polovina ostrova, předtím ale sama uvedla, že na území Východního Timoru nemá žádný historický nárok.[4] „Rozbuškou“ konfliktu zřejmě byla tamější politická strana FRETLIN, jež se těšila slovní podpoře tehdejší komunistické garnitury Čínské lidové republiky. Z toho pramenily obavy Indonésie (které se rozšířily na Spojené státy, Austrálii a další země), že by oblast mohla spadnout do komunistické sféry vlivu. Proto byla Indonésie na mezinárodním poli Spojenými státy omlouvána a veta Washingtonu otupovala resoluce OSN z té doby.
Následovala dlouhá partyzánská válka, při níž indonéské síly postupovaly i proti civilistům s velkou krutostí – z populace 700 000 obyvatel zahynulo nejméně 100 000. Smrt civilní obyvatelstvo nenašlo pouze při konfliktu, ale též při následném poválečném chaosu, který trval mnoho let – podle detailní statistiky Komise za pravdu, uznání a umírnění situace na Východním Timoru je minimálně 102 800 případů přímo spojených s indonéskou invazí, z toho 84 200 následkem hladu a vypuknutí nemocí.[5]
Političtí zástupci Východního Timoru, např. José Ramos-Horta, u Organizace spojených národů požadovali, aby se tímto konfliktem více zabývala a přispěla k urovnání této kritické situace, ale do roku 1978 nedosáhl ani žádné významné rezoluce, a postupem času ani povědomí v médiích o probíhající katastrofě Timořanů (první mezinárodní mise na postižené území dorazily až v roce 1999). V době invaze naopak Indonésie nadále přijímala dodávky zbraní, mířící k ní ze Západu, zejména ze Spojených států.[6]
Teprve zesílení mezinárodního tlaku (který se v 80. letech omezoval na formální protesty s předchozím tichým schválením invaze) a politické změny v Indonésii způsobily, že se indonéská vojska stáhla a 20. května 2002 se Východní Timor stal nezávislou republikou. Jeho prvním prezidentem se stal Xanana Gusmao, respektovaný bojovník za nezávislost.[7]
Nezávislost a mezinárodní mise[editovat | editovat zdroj]
V květnu 1999 podepsaly Indonésie a Portugalsko dohodu zprostředkovanou Organizací spojených národů, která obyvatelům východního Timoru umožnila hlasovat o případné nezávislosti.[8] V referendu organizovaném OSN 30. srpna 1999 hlasovalo pro nezávislost Východního Timoru na Indonésii 78,5 % účastníků referenda. Během nepokojů a násilností (zejména ze strany ozbrojenců, kteří odmítali nezávislost Východního Timoru) bylo zabito 1000 – 2000 civilistů.[9] Indonéské jednotky se pod silným mezinárodním tlakem stáhly, předtím ale samy nebo s podporou timorských milicí zničily infrastrukturu ostrova.[3]
Díky mezinárodním misím a misím OSN se situace postupně stabilizovala. Po stažení mírových jednotek OSN v roce 2005 však na jaře 2006 propukla další vlna nepokojů, které dosáhly takové míry, že bylo nutno evakuovat cizí státní příslušníky. Přítomnost OSN byla proto následně opět posílena, ovšem akce ozbrojenců, kteří jsou proti nezávislosti, stále pokračují: v roce 2008 povstalci těžce postřelili prezidenta José Ramos-Hortu, držitele Nobelovy ceny za mír. I když byl v kritickém stavu, nakonec útok přežil[3] a po několika měsících se vrátil do svého úřadu.
Ve Východním Timoru se vystřídalo pět různých mezinárodních misí:[10]
- UNAMET (červen 1999 až říjen 1999: organizování referenda)
- INTERFET (září 1999 až únor 2000: obnova míru a bezpečnosti)
- UNTAET (říjen 1999 až květen 2002: správa území a příprava na samostatnost)
- UNMISET (květen 2002 až květen 2005: poskytování pomoci během nezávislé správy Východního Timoru)
- UNOTIL (od května 2005: zvláštní politická mise).
Současná situace[editovat | editovat zdroj]
Politická situace v zemi se postupně mírně zlepšuje: hlavním směrem premiéra Xanana Gusmay je Strategický plán rozvoje pro období let 2011-2030, který předpokládá využití finančních prostředků z prodeje ropy (Petroleum Fund) na rozvoj infrastruktury a veřejných služeb v zemi. Vztahy s Indonésií se v poslední době zlepšily; problém však je např. s vymezením přesné hranice obou zemí, kdy v roce 2010 bylo z 5 000 lokalit dohodnuto jen 900.[10]
Východní Timor měl v plánu stát se od 10 let od svého vzniku členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Členské státy ASEAN však zatím nepovažují Východní Timor za plně suverénní zemi s plným vlivem vlády a fungující ekonomikou.[10] Proto zatím pouze zkoumají, jak se vláda dokáže vypořádat se samosprávou své země.
Bezpečnostní situace v hlavním městě Dili nebyla standardní: docházelo zde ke každodenním násilnostem, byly vypalovány domy. Většina tohoto násilí byla páchána pouličními gangy nebo členy náboženských sekt. Politické strany tyto akce sice přímo nepodporují, ale vzniklé situace využívají.[10]
Předpokládalo se, že v roce 2012 všechny mezinárodní sily odejdou z Východního Timoru a východotimorská vláda bude schopna zajistit vnější i vnitřní bezpečnost země.[10] V roce 2016 je v zemi i hlavním městě klid a pořádek. V srpnu 2016 zde zasedá ASEAN.[11][12]
Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]
Tradičními spojenci Východního Timoru je z místních zemí Malajsie a Singapur. Dobré vztahy má i se státy, které jí poskytují mezinárodní pomoc: především s Austrálií a dále i s USA, Evropskou unií, Japonskem a Portugalskem.
Česká republika nemá ve Východním Timoru zastupitelský úřad ani jiné oficiální zastoupení. České zájmy zde zastupuje velvyslanectví České republiky v Indonésii v Jakartě. Od února 2008 zde však má zastoupení Evropská unie (velvyslanec Carlos Rey Salgado), která si zde postavila pro své politické a obchodní aktivity Dům Evropy.
Demografie[editovat | editovat zdroj]
Celkem žije ve Východním Timoru 1 143 667 obyvatel. Největší hustota osídlení je v oblasti okolo hlavního města tohoto státu – Dili. Gramotnost populace je přes 50 %; negramotnost je vyšší u žen. Průměrná délka života se pohybuje okolo 60,7 let. Nezaměstnanost ve Východním Timoru se pohybuje na velice nízké úrovni (okolo 4 %). Problémem je však vysoká negramotnost, téměř polovina populace žije pod hranicí chudoby. [zdroj?] Inflace se zde pohybuje okolo 1,9 %. Zaměstnanost je zde rozdělena do dvou částí – 24 % služby, 10 % průmysl a 64 % zemědělství.
Roku 1994 zde bylo 11 nemocnic a celkem 330 zdravotnických zařízení. Vládní výdaje na zdravotnictví činily v roce 2006 bylo 150 dolarů na osobu. Míra porodnosti je šest porodů na jednu ženu.
Náboženských skupin je zde více, ale naprosto s 96,9 % převažují katolíci. Protestantů je v populaci 2,2 %, muslimů 0,3 %.
Jazyky[editovat | editovat zdroj]
V zemi existují dva úřední jazyky – tetum a portugalština. Nejvíce lidí hovoří právě jazykem tetum, dále pak ostatními domorodými jazyky jako jsou mambai, makasai, tetum terik a mnoha dalších. Tyto ostatní jazyky dosahují téměř 40 %.
Celkem se ve Východním Timoru mluví 30 dialekty. Jejich počet je dán vysoce hornatým terénem, který znesnadňoval mísení jednotlivých kultur.
Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]
Východní Timor se dělí do 13 administrativních distriktů:
- Lautém
- Baucau
- Viqueque
- Manatuto
- Dili
- Aileu
- Manufahi
- Liquiçá
- Ermera
- Ainaro
- Bobonaro
- Cova Lima
- Oecusse Ambeno
Hlavní město Dili leží v distriktu Dili. Tyto distrikty se dále dělí na 65 podokresů (subdistrikts), 443 sucos a 2336 obcí.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
O Východním Timoru zpívá zpěvačka Shakira v písni Timor, která vyšla v roce 2005 na jejím albu Oral Fixation Vol. 2.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Tradiční místní domy
Mezinárodní letiště
Sídlo radiové a televizní společnosti
Timorské tanečnice
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku East Timor na anglické Wikipedii.
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ RERICH, Jakub. Východní Timor získal před 20 lety nezávislost, dnes usiluje o blahobyt. Svět ve 20 minutách [online]. Český rozhlas, 2019-08-24 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Ve Východním Timoru postřelili prezidenta, podle premiéra šlo o převrat [online]. iDnes.cz, 2008-02-11 [cit. 2012-02-09]. Dostupné online.
- ↑ SHUJA, Sharif. Australia's Role In East Timor [online]. Business Library, 2000-09 [cit. 2012-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ A Report by the Benetech Human Rights Data Analysis Group to the Commission on Reception, Truth and Reconciliation of Timor-Leste. [online]. Benetech Human Rights Data Analysis Group [cit. 2012-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-22. (anglicky)
- ↑ ACHBAR, Mark; WINTONICK, Peter. Manufacturing Consent: Noam Chomsky and The Media [online]. Sprword [cit. 2012-02-09]. Časový kód 1:16:43. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gusmao je hlavou Východního Timoru [online]. 2002-04-17 [cit. 2012-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Když Timor opustí Indonésii, země se může začít drolit [online]. iDnes.cz, 1999-01-29 [cit. 2012-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Nezávislost Východního Timoru si zatím vyžádala více než tisíc životů [online]. iDnes.cz, 1999-09-07 [cit. 2012-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Souhrnná teritoriální informace Východní Timor [online]. BusinessInfo.cz, 2010 [cit. 2012-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky)
- ↑ http://aseanpeople.org/. aseanpeople.org [online]. [cit. 2016-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-08.
- ↑ DIPLOMAT, Luke Hunt, The. East Timor Hopes for ASEAN Membership by 2017 [online]. [cit. 2016-08-04]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KLÍMA, Jan. Východní Timor – Dějiny zapomenuté rezistence. Historický obzor, 1994, 5 (9), s. 205-209.
- KLÍMA, Jan. Východní Timor. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-203-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Abilio Jose Osorio Soares – politik a guvernér Indonésií okupovaného Východního Timoru (1992–1999).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Východní Timor na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Východní Timor ve Wikislovníku- Zastupitelský úřad ČR v Jakartě. Souhrnná teritoriální informace: [online]. Businessinfo.cz, 2010-09-01 [cit. 2011-08-15]. Podrobná informace o současném stavu. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky)
- East Timor [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
- East Timor (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
- Timor-Leste - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Timor-Leste [online]. U.S. Department of State, 2011-02-11 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Timor-leste [online]. Rev. 2011-07-14 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)