Konrad Adenauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Konrad Adenauer
Konrad Adenauer (1952)
Konrad Adenauer (1952)

1. spolkový kancléř Německa
Ve funkci:
15. září 1949 – 16. října 1963
Prezident Theodor Heuss
Heinrich Lübke
Předchůdce funkce zřízena
(vojenští guvernéři a velitelé okupačních zón)
Nástupce Ludwig Erhard

1. předseda CDU
Ve funkci:
21. října 1950 – 23. března 1966
Předchůdce funkce zřízena
Nástupce Ludwig Erhard
Stranická příslušnost
Členství Centrum (1906-1945)
CDU (1945-1967)

Narození 5. ledna 1876
Kolín nad Rýnem, Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Úmrtí 19. dubna 1967
Rhöndorf, Bad Honnef, Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
Místo pohřbení Waldfriedhof
Choť Emma Weyer
Auguste (Gussie) Zinsser
Děti Konrad August Emil Emanuel Adenauer
Max Adenauer
Maria Adenauer
Ferdinand Adenauer
Paul Adenauer
Charlotte Adenauer
Libet Werhahn
Georg Adenauer
Příbuzní August Adenauer, Johannes Franz Richard Adenauer, Emilie Helene Marie Louise Adenauer a Maria Johanna Elisabeth Adenauer (sourozenci)
Alma mater Freiburská univerzita
Mnichovská univerzita
Bonnská univerzita
Profese právník, politik
Náboženství římské katolictví
Ocenění velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku (1927)
honorary citizen of Cologne (1951)
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1953)
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (1954)
Cena Karla Velikého (1957)
… více na Wikidatech
Podpis Konrad Adenauer, podpis
Commons Konrad Adenauer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrad Hermann Joseph Adenauer (5. ledna 1876, Kolín nad Rýnem19. dubna 1967, Rhöndorf) byl německý konzervativní politik, první poválečný kancléř Německa (19491963) a první předseda Křesťanskodemokratické unie (19501966).

Život[editovat | editovat zdroj]

Život do konce druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Pracovna kancléře Konrada Adenauera

Pocházel z katolické úřednické rodiny z Porýní. Studoval práva a ekonomii ve Freiburgu, Mnichově a Bonnu. Zprvu pracoval jako soudní přísedící (19021904), pak v advokátní kanceláři v Kolíně nad Rýnem. Od r. 1906 městský radní za katolické Centrum v Kolíně, 19171933 ve funkci vrchního starosty města. Od 1920 člen pruské státní rady, později její prezident. Během rúrské krize (1923) podporoval myšlenku správního oddělení Porýní od Pruska, avšak distancoval se od separatistických tendencí. V květnu 1926 odmítl nominaci na úřad kancléře. V březnu 1933 byl nacisty zbaven všech úřadů, v roce 1944 byl několik měsíců vězněn.

Život po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1945 jej Američané znovu dosadili do úřadu vrchního starosty Kolína, v říjnu ho sesadili Britové. Od března 1946 byl předsedou CDU v britské okupační zóně, následně předsedou frakce CDU na sněmu Severního Porýní-Vestfálska, v roce 1948 se Adenauer stal předsedou parlamentní rady a 15. září 1949 zvolen prvním kancléřem SRN. Adenauerovým hlavním cílem byla integrace SRN do západoevropského politického a ekonomického systému. V hospodářské sféře se přikláněl k modelu sociálního tržního hospodářství Ludwiga Erharda a odmítal socializační tendence levého křídla CDU. Za důležitý cíl považoval vybudování nového vztahu k Francii. Jeho významnými úspěchy byl podpis pařížských dohod 23. 10. 1954, které znamenaly uznání plné suverenity SRN a její přijetí do NATO (ratifikace 1955), ukončení válečného stavu se SSSR, navázání diplomatických styků a návrat válečných zajatců (1955) a začlenění Sárska do SRN (1955). Udržoval blízký vztah k Ch. de Gaullovi a J. F. Dullesovi. Na domácí scéně oslabila Adenauerovu pozici aféra vyvolaná zásahem policie proti listu Der Spiegel. V říjnu 1963 odstoupil z úřadu kancléře, ale předsedou CDU zůstal až do roku 1966. Následně připravoval edici svých pamětí.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pohřeb Konrada Adenauera
Vyobrazení Konrada Adenauera na dvoumarkové minci

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých politiků 20. století. Byl zakladatelem Křesťanskodemokratické unie. V anketě Unsere Besten byl hlasováním televizních diváků zvolen největším Němcem všech dob. Adenauer po 2. světové válce pochopil, že nejrychlejší obnova Německa bude možná jen v těsné spolupráci s USA. Vždy prosazoval proamerický kurs a mezi Němci byl výrok: Adenauer, to je největší Američan v Evropě! Mezi jeho největší zásluhy jakožto německého kancléře se počítá dojednání propuštění německých válečných zajatců ze Sovětského svazu v roce 1955, postupné znovuvyzbrojení Německa a jeho začlenění do NATO a znovupřipojení Sárska ke Spolkové republice Německo (1957). Jen Helmut Kohl sloužil jako spolkový kancléř Německa déle než Adenauer.

Politické úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Jedním z hlavních poradců a spolupracovníků kancléře Adenauera byl bývalý nacista Hans Globke, který se v nacistickém Německu jako právník na ministerstvu vnitra podílel na tvorbě protižidovských norimberských zákonů. Ještě v roce 1957 tvořili bývalí nacisté až 77% vedoucích pracovníků na západoněmeckém ministerstvu spravedlnosti.[1] Globke umožnil mnoha bývalým nacistům práci v západoněmecké zpravodajské službě BND.[2] Z nově zveřejněných materiálů CIA vyplývá, že se Adenauer obával zatčení nacistického válečného zločince Adolfa Eichmanna, protože Eichmann mohl odhalit Globkeho nacistickou minulost. Západní Německo mělo možnost Eichmanna dopadnout již v roce 1958.[3] Snažil se také ovlivnit proces proti Eichmannovi v Jeruzalémě po jeho dopadení izraelskou tajnou službou a Izraeli pohrozil, že omezí zbrojní dodávky z Německa, pokud by bylo při procesu s Eichmannem zmíněno Globkeho jméno.[4]

Adenauer využíval Spolkovou zpravodajskou službu (BND) ke sledování politické opozice i koaličních partnerů, včetně budoucího kancléře Willyho Brandta. Podle německého týdeníku Der Spiegel „Špiclováním právník Adenauer porušil elementární základy parlamentní demokracie. Šlo o porušení práva, které by ho pravděpodobně připravilo o úřad, kdyby vyšlo na veřejnost.“[5]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení Poznámka
AfghánistánAfghánistán Afghánistán Order of the Sun (Afghanistan) - ribbon bar.gif Řád nejvyššího slunce I. třídy s řetězem[6] 1963
ArgentinaArgentina Argentina ARG Order of the Liberator San Martin - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu osvoboditele generála San Martína[6] 1962, 21. března
ARG Order of May - Grand Cross BAR.png velkokříž Květnového řádu[7] 1953, 14. srpna
BelgieBelgie Belgie Grand Officer Ordre de Leopold.png velkodůstojník Řádu Leopolda[8] 1956, 22. září
BolívieBolívie Bolívie BOL Order of Condor of the Andes - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu andského kondora[6] 1955, 28. dubna
BrazílieBrazílie Brazílie BRA Order of the Southern Cross - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Jižního kříže 1953, 6. července podle Tammanna bylo toto vyznamenání překvapivé s ohledem na to, že Brazílie byla jedinou jihoamerickou zemí, která za druhé světové války vyslala své jednotky do boje proti Německu, a ocenění mělo být chápáno jako akt usmíření[9]
Dominikánská republikaDominikánská republika Dominikánská republika Order of Merit of Duarte, Sanchez and Mella.PNG velkokříž Řádu za zásluhy Duarta, Sanchéze a Melly[6] 1954, 21. listopadu
EkvádorEkvádor Ekvádor National Order of Merit-Grand Cross (Ecuador) - ribbon bar.gif velkokřží Národního řádu za zásluhy[6] 1955, 10. ledna
EtiopieEtiopie Etiopie Order of the Holy Trinity (Ethiopia) - ribbon bar.gif velkokříž Řádu svaté trojice[6] 1954, 24. listopadu
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GC ribbon.svg velkokříž Řádu čestné legie[10] 1962
HaitiHaiti Haiti Orden Nacional de Honor y Mérito, Gran Cruz.svg velkokříž Národního řádu cti a zásluh[6] 1955, 20. prosince
ChileChile Chile CHL Order of Merit of Chile - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu za zásluhy[6] 1954, 30. března
ÍránÍrán Írán Order of the Crown (Iran) - ribbon bar.gif velkohvězda Řádu koruny[6] 1955, 9. spna
IslandIsland Island ISL Icelandic Order of the Falcon - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu islandského sokola[11] 1955, 29. ledna tento řád je jediným skandinávským řádem, který K. Adenauer obdržel[6]
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[12][13] 1953, 31. prosince první evropské státní vyznamenání
JaponskoJaponsko Japonsko JPN Kyokujitsu-sho Paulownia BAR.svg Řád květů paulovnie[6] 1963, 2. prosince za dlouhodobému porozumění mezi Japonskem a Německem, stejně jako za mír a blahobyt ve světe

předán mu byl japonským velvyslancem Naritou v Bonnu

JPN Kyokujitsu-sho 1Class BAR.svg Řád vycházejícího slunce I. třídy[6] 1960, 22. března předán mu byl během jeho státní návštěvy Japonska
KolumbieKolumbie Kolumbie Order of Boyacá - Extraordinary Grand Cross (Colombia) - ribbon bar.png velkokříž Řádu Boyacá[14] 1953, 30. září
KubaKuba Kuba Order of Carlos Manuel de Céspedes - Grand Officer (Cuba) - ribbon bar v. 1926.png velkokříž Řádu Carlose Manuela de Cespedes[6] 1957, 6. února
LibérieLibérie Libérie velkokříž Řádu africké hvězdy[6] 1960, 7. dubna byl mu předán liberijským velvyslancem v Bonnu
LucemburskoLucembursko Lucembursko LUX Order of the Oak Crown - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu dubové koruny[15] 1957, 1. července
MadagaskarMadagaskar Madagaskar MDG National Order - Grand Cross 1st Class BAR.png velkokříž I. třídy Národního řádu Madagaskaru[6] 1962, 27. srpna
MexikoMexiko Mexiko MEX Order of the Aztec Eagle 2Class BAR.png velkokříž Řádu aztéckého orla[16] 1955
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 8 Grosskreuz bes Ausf.svg velkokříž speciálního vzoruZáslužného řádu Spolkové republiky Německo[17] 1954, 31. ledna
NikaraguaNikaragua Nikaragua NI Ribbon bar of the Grand Cross of the Order of Rubén Dario.png velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Rubena Dária[6] 1959, 3. dubna předal mu jej prezident republiky L. S. Debayle
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NLD Order of the Dutch Lion - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu nizozemského lva[18] 1960 předán byl nizozemským velvyslancem v Bonnu van Vredenburchem, stal se tak 819. rytířem v historii existence řádu[6]
PákistánPákistán Pákistán Order of Excellence Nishan-e-Imtiaz.png Řád znamenitosti[6] 1961
PeruPeru Peru PER Order of the Sun of Peru - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu peruánského slunce[19] 1953, 18. července
PortugalskoPortugalsko Portugalsko[20] PRT Order of Christ - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Kristova[21] 1956, 24. ledna
PRT Military Order of the Tower and of the Sword - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu věže a meče[6] 1963, 15. října
Pruské královstvíPruské království Pruské království[6][22] PRU Roter Adlerorden BAR.svg rytíř Řádu červené orlice IV. třídy 1918, 30. srpna
PRU Erinnerungsband-sanitätsband.png Kříž za zásluhy za válečnou pomoc 1917, 17. března
PRU Non-combatant ribbon.png Železný kříž na Bílé stuze 1918, 27. ledna
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 2nd Class BAR.png velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[23] 1956, 18. října
ŘeckoŘecko Řecko GRE Order of George I - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Jiřího I.[6][24] 1954, 16. března
SalvadorSalvador Salvador National Order of José Matias Delgado (El Salvador) - ribbon bar.gif velkokříž se stříbrnou hvězdou Národního řádu José Matíase Delgada[6] 1955, 5. listopadu
SenegalSenegal Senegal SEN Order of the Lion - Grand Cross BAR.png velkokříž Národního řádu lva[6] 1961
Spojené královstvíSpojené království Spojené království UK Order St-Michael St-George ribbon.svg čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří[25] 1956, 31. prosince
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko[6] ESP Isabella Catholic Order GC.svg velkokříž Řádu Isabely Katolické 1967, 15. února
Order of Civil Merit (Spain) GC.svg velkokříž Řádu za občanské zásluhy 1928, 27. listopadu
ThajskoThajsko Thajsko[6] Order of the White Elephant - Special Class (Thailand) ribbon.svg velkostuha Řádu bílého slona 1960, 26. července udělen při příležitosti státní návštěvy krále Rámy XI. a jeho ženy Sirkit v Německu
Order of the Crown of Thailand - Special Class (Thailand) ribbon.svg velkostuha Řádu koruny 1955, 11. srpna
VatikánVatikán Vatikán D-HES-Order Iron Helmet.png rytíř Řádu zlaté ostruhy[26] 1955, 28. prosince udělen papežem Piem XII., jako nositel tohoto ocenění získal teoretické právo vjezdu na koni do kostela
Ordine Supremo del Cristo Rib.png rytíř Nejvyššího řádu Kristova[26] 1963 udělen papežem Pavlem VI.
OESSG Cavaliere di Gran Croce BAR.jpg rytíř velkokříže Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského[27] 1965
VenezuelaVenezuela Venezuela VEN Order of the Liberator - Grand Officer BAR.png velkodůstojník Řádu osvoboditele[6] 1954, 3. července
BavorskoBavorsko Bavorsko DE-BY Der Bayerische Verdienstorden BAR.png Bavorský záslužný řád[28] 1958, 3. května

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Adenauer im Dritten Reich (Adenauer ve Třetí říši), Berlin – Rhöndorf 1991.
  • Erinnerungen (Paměti), Frankfurt nad Mohanem 1970.
  • Teegespräche 1950–1954 (Rozhovory u čaje), Berlin – Rhöndorf 1984.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BECKER, Winfried. De Gasperi und Adenauer. Prague Papers on the History of International Relations. 2004, roč. 8, s. 251-279. ISBN 80-7308-093-1. 
  • Berwid-Buquoy, Jan / Paul B. Wink: Konrad Adenauer - Člověk a politik, vydal Konrad-Adenauer-Stiftung (dvojjazyčná publikace – čeština, němčina v jednom svazku), ISBN 3-937731-97-0, Berlín 2005.
  • Hamšík, Dušan: Oběd s Adenauerem, Praha 1966.
  • Novák, Miloslav: Kancléř Adenauer, Praha 1995.
  • Williams, Charles: Adenauer - Otec nového Německa (Překlad z angličtiny: Adenauer, The Father of the New Germany, Londýn 2000), ISBN 80-7257-931-2, Praha 2002.
  • TAMMANN, Gustav Andreas; HOMMEL, Engelbert. Die Orden und Ehrenzeichen Konrad Adenauers. The orders and decorations awarded to Konrad Adenauer.. Bad Honnef: Stiftung Bundeskanzler-Adenauer-Haus, 1999. 205 s. ISBN 3-9806090-1-4,. dále jen Tammann. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vliv nacistů na poválečné německé vlády byl větší, než se myslelo. Úřady to prozkoumají. Reflex [online]. 27. listopadu 2016. Dostupné online. 
  2. Spiegel: Jak velkou roli hráli bývalí nacisté při vzniku Západního Německa?. Český rozhlas [online]. 7. března 2012. Dostupné online. 
  3. CIA tajila úkryty válečných zločinců. Aktuálně.cz [online]. 7. června 2006. Dostupné online. 
  4. Adenauer chtěl ovlivnit proces s Eichmannem, dokazují nové dokumenty. iDnes.cz [online]. 11. dubna 2011. Dostupné online. 
  5. Kancléř Adenauer nechával špiclovat politické odpůrce, ale i koaliční partnery, vyplývá z dokumentů. Aktuálně.cz [online]. 8. dubna 2017. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Orden und Ehrenzeichen :: Konrad Adenauer. www.konrad-adenauer.de [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  7. Tammann, s. 29–31
  8. Tammann, s. 41
  9. Tammann, s. 47
  10. Tammann, s. 79
  11. Tammann, s. 107–109
  12. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  13. Tammann, s. 111
  14. Tammann, s. 123
  15. Tammann, s. 131–134
  16. Tammann, s. 141–143
  17. Tammann, s. 61–66
  18. Tammann, s. 145
  19. Tammann, s. 165–167
  20. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  21. Tammann, s. 169
  22. Tammann, s. 175–181
  23. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  24. Tammann, s. 61–65
  25. Tammann, s. 85
  26. a b Tammann, s. 91–93 a 97–102
  27. Tammann, s. 95
  28. Tammann, s. 39

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]