Frank-Walter Steinmeier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frank-Walter Steinmeier
Frank-Walter Steinmeier (2014)
Frank-Walter Steinmeier (2014)

12. německý spolkový prezident
Úřadující
Ve funkci od:
19. března 2017
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Joachim Gauck

Spolkový vicekancléř Německa
Ve funkci:
21. listopadu 2007 – 27. října 2009
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Franz Müntefering
Nástupce Guido Westerwelle

Ministr zahraničních věcí Německa
Ve funkci:
17. prosince 2013 – 27. ledna 2017
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Guido Westerwelle
Nástupce Sigmar Gabriel
Ve funkci:
22. listopadu 2005 – 27. října 2009
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Joschka Fischer
Nástupce Guido Westerwelle

Předseda OBSE
Ve funkci:
1. ledna 2016 – 1. ledna 2017
Předchůdce Ivica Dačić
Nástupce Sebastian Kurz
Stranická příslušnost
Členství SPD

Narození 5. ledna 1956 (63 let)
Detmold, Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo
Sídlo Saaringen
Berlín
Zehlendorf
Alma mater Univerzita v Gießenu
Profese politik a advokát
Ocenění velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2006)
čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (2015)
čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku (2016)
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (2017)
Sonderstufe des Großkreuzes des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland (2017)
… více na Wikidatech
Podpis Frank-Walter Steinmeier, podpis
Webová stránka www.frank-walter-steinmeier.de
Commons Frank-Walter Steinmeier
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frank-Walter Steinmeier (* 5. ledna 1956 Detmold) je německý politik, od 19. března 2017 spolkový prezident Německa.

V letech 2005–2009 byl členem prvního kabinetu Angely Merkelové, kde zastával post ministra zahraničních věcí a zároveň vicekancléře. Do funkce ministra zahraničí se vrátil v prosinci 2013 při nástupu třetí vlády Merkelové. V roce 2016 byl předsedou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Je členem Sociálně demokratické strany Německa, kde se řadí k pravému křídlu umírněných reformistů.[1]

Vzdělání a rodina[editovat | editovat zdroj]

V letech 19741976 sloužil v Bundeswehru. Následně studoval právo a politologii na Univerzitě Justuse Liebiga Gießen. V roce 1982 absolvoval svoji první a v roce 1986 druhou státní zkoušku z práv. Potom pracoval v Gießenu jako asistent profesora a roku 1991 tam jako právník získal doktorát.

Steinmeier je od roku 1995 ženatý a s manželkou má jednu dceru (* 1996). Jeho manželka Elke Büdenbender je rovněž právnička a doposud pracovala jako soudkyně.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Steinmeier se v roce 1991 stal právním poradcem vlády Dolního Saska. Roku 1993 se pak stal vedoucím kanceláře tehdejšího premiéra Dolního Saska, Gerharda Schrödera.

Steinmeier byl v listopadu 1998 jmenován do kanceláře kancléře Gerharda Schrödera, těsně potom, co Schröder vyhrál spolkové volby. Roku 1999 je pak jmenován vedoucím Schröderovy kanceláře. Díky svým schopnostem dostal přezdívku Die Graue Effizienz (Šedá výkonnost).

Dne 22. listopadu 2005 se stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve velkokoaliční první vládě Angely Merkelové. Byl prvním spolkovým ministrem zahraničních věcí za SPD od doby Willyho Brandta.

Poté, co Franz Müntefering oznámil, že hodlá opustit vládu, se Steinmeier 21. listopadu 2007 stal i spolkovým vicekancléřem. Ve funkci setrval do 27. října 2009.

Dne 17. prosince 2013 se znovu stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve třetí vládě Angely Merkelové.

Dne 12. února 2017 byl Spolkovým shromážděním zvolen 12. spolkovým prezidentem, když již v prvním kole obdržel nadpoloviční většinu, 931 z 1260 hlasů volitelů (73,9 %). Do funkce nastoupil 19. března 2017.

Politické postoje[editovat | editovat zdroj]

Steinmeier obhajoval ekonomické sankce proti Rusku a prohlásil, že Berlín bude "tvrdě pracovat na tom, aby zajistil jednotnou evropskou frontu",[2] ale zároveň v červnu 2016 kritizoval NATO za eskalaci napětí ve vztazích s Ruskem a prohlásil: „To, co bychom nyní neměli dělat, je dál vyhrocovat situaci chrastěním zbraní a válečným štvaním.“[3]

Steinmeier doposud podporoval vstup Turecka do EU. V listopadu 2016 však odsoudil čistky v Turecku, včetně masového zatýkání a omezování médií, které byly zahájeny po neúspěšném pokusu o vojenský převrat ze dne 15. července 2016.[4]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
EkvádorEkvádor Ekvádor National Order of Merit (Ecuador) - ribbon bar.gif Řetěz Národního řádu za zásluhy 13. února 2019
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[5] 17. září 2018
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GO ribbon.svg Velkodůstojníci Řádu čestné legie[6] 26. ledna 2017
ItálieItálie Itálie ITA OMRI 2001 GC BAR.svg Rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[7] 21. března 2006
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko Order of the Three Stars Ribbon bar.svg Komandér velkokříže s řetězem Řádu tří hvězd[8] 19. února 2019
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 9 Sond des Grosskreuzes.svg Velmistr a Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2017
NorskoNorsko Norsko NOR Royal Norwegian Order of Merit - Grand Cross BAR.png Velkokříž Norského královského řádu za zásluhy[9] 15. října 2007
PortugalskoPortugalsko Portugalsko[10] POR Ordem do Merito Gra-Cruz BAR.svg Velkokříž Řádu za zásluhy 2. března 2009
PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.png Velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha 1. března 2018
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 2nd Class BAR.png Velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Z zásluhy o Rakouskou republiku 23. dubna 2016
SlovenskoSlovensko Slovensko SVK Rad Bieleho Dvojkriza 1 triedy BAR.svg Řád bílého dvojkříže I. třídy 17. listopadu 2017

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Frank-Walter Steinmeier Financial Times, 9. září 2008.
  2. "Sankce proti Rusku? Steinmeier: Chceme jednotnou frontu". Týden. 26. května 2016
  3. "Německý ministr zahraničí kritizoval NATO za chrastění zbraněmi a válečné štvaní". Česká televize. 18. června 2016.
  4. "Steinmeier v Turecku kritizoval povstání i následnou odplatu vlády". Česká televize. 15. listopadu 2016.
  5. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  6. Deutschland: Steinmeier mit Orden der französischen Ehrenlegion ausgezeichnet | ZEIT ONLINE. web.archive.org [online]. 2017-11-07 [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  7. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  8. VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  9. Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (norsky) 
  10. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]