Frank-Walter Steinmeier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Frank-Walter Steinmeier

Frank-Walter Steinmeier (2014)

12. německý spolkový prezident
Úřadující
Ve funkci od:
19. března 2017
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Joachim Gauck

Spolkový vicekancléř Německa
Ve funkci:
21. listopadu 2007 – 27. října 2009
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Franz Müntefering
Nástupce Guido Westerwelle

Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
17. prosince 2013 – 27. ledna 2017
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Guido Westerwelle
Nástupce Sigmar Gabriel
Ve funkci:
22. listopadu 2005 – 27. října 2009
Kancléřka Angela Merkelová
Předchůdce Joschka Fischer
Nástupce Guido Westerwelle

Předseda OBSE
Ve funkci:
1. ledna 2016 – 1. ledna 2017
Předchůdce Ivica Dačić
Nástupce Sebastian Kurz
Stranická příslušnost
Členství SPD

Narození 5. ledna 1956 (61 let)
Detmold, NěmeckoNěmecko Německo
Sídlo Saaringen
Berlín
Zehlendorf
Alma mater Univerzita v Gießenu
Profese politik, právník a advokát
Podpis
Webová stránka www.frank-walter-steinmeier.de
Ocenění Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2006)
Honorary doctor of the Hebrew University of Jerusalem (2015)
Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku (2016)
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy
velkodůstojník Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Commons Frank-Walter Steinmeier
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frank-Walter Steinmeier (* 5. ledna 1956 Detmold) je německý politik, od 19. března 2017 prezident Německa.

V letech 2005–2009 byl členem prvního kabinetu Angely Merkelové, kde zastával post ministra zahraničních věcí a zároveň vicekancléře. Do funkce ministra zahraničí se vrátil v prosinci 2013 při nástupu třetí vlády Merkelové. V roce 2016 byl předsedou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Je členem Sociálně demokratické strany Německa, kde se řadí k pravému křídlu umírněných reformistů.[1]

Vzdělání a rodina[editovat | editovat zdroj]

V letech 19741976 sloužil v Bundeswehru. Následně studoval právo a politologii na Univerzitě Justuse Liebiga Gießen. V roce 1982 absolvoval svoji první a v roce 1986 druhou státní zkoušku z práv. Potom pracoval v Gießenu jako asistent profesora a roku 1991 tam jako právník získal doktorát.

Steinmeier je od roku 1995 ženatý a s manželkou má jednu dceru (* 1996). Jeho manželka Elke Büdenbender je rovněž právnička a doposud pracovala jako soudkyně.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Steinmeier se v roce 1991 stal právním poradcem vlády Dolního Saska. Roku 1993 se pak stal vedoucím kanceláře tehdejšího premiéra Dolního Saska, Gerharda Schrödera.

Steinmeier byl v listopadu 1998 jmenován do kanceláře kancléře Gerharda Schrödera, těsně potom, co Schröder vyhrál spolkové volby. Roku 1999 je pak jmenován vedoucím Schröderovy kanceláře. Díky svým schopnostem dostal přezdívku Die Graue Effizienz (Šedá výkonnost).

Dne 22. listopadu 2005 se stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve velkokoaliční první vládě Angely Merkelové. Byl prvním spolkovým ministrem zahraničních věcí za SPD od doby Willyho Brandta.

Poté, co Franz Müntefering oznámil, že hodlá opustit vládu, se Steinmeier 21. listopadu 2007 stal i spolkovým vicekancléřem. Ve funkci setrval do 27. října 2009.

Dne 17. prosince 2013 se znovu stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve třetí vládě Angely Merkelové.

Dne 12. února 2017 byl Spolkovým shromážděním zvolen 12. spolkovým prezidentem, když již v prvním kole obdržel nadpoloviční většinu, 931 z 1260 hlasů volitelů (73,9 %). Do funkce nastoupil 19. března 2017.

Politické postoje[editovat | editovat zdroj]

Steinmeier obhajoval ekonomické sankce proti Rusku a prohlásil, že Berlín bude "tvrdě pracovat na tom, aby zajistil jednotnou evropskou frontu",[2] ale zároveň v červnu 2016 kritizoval NATO za eskalaci napětí ve vztazích s Ruskem a prohlásil: „To, co bychom nyní neměli dělat, je dál vyhrocovat situaci chrastěním zbraní a válečným štvaním.“[3]

Steinmeier doposud podporoval vstup Turecka do EU. V listopadu 2016 však odsoudil čistky v Turecku, včetně masového zatýkání a omezování médií, které byly zahájeny po neúspěšném pokusu o vojenský převrat ze dne 15. července 2016.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Frank-Walter Steinmeier Financial Times, 9. září 2008.
  2. "Sankce proti Rusku? Steinmeier: Chceme jednotnou frontu". Týden. 26. května 2016
  3. "Německý ministr zahraničí kritizoval NATO za chrastění zbraněmi a válečné štvaní". Česká televize. 18. června 2016.
  4. "Steinmeier v Turecku kritizoval povstání i následnou odplatu vlády". Česká televize. 15. listopadu 2016.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]