Alexander Van der Bellen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. Dr. rer. oec.
Alexander Van der Bellen
Alexander Van der Bellen (2016)
Alexander Van der Bellen (2016)

12. prezident Rakouska
Úřadující
Ve funkci od:
26. ledna 2017
Kancléř Christian Kern
Předchůdce Heinz Fischer

Předseda Zelených
Ve funkci:
13. prosince 1997 – 3. října 2008
Předchůdce Christoph Chorherr
Nástupce Eva Glawischnig-Piesczeková
Stranická příslušnost
Členství SPÖ (do 1992)
GRÜNE (1992–2016)
nezávislý (od 2016)

Narození 18. ledna 1944 (75 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Choť Brigitte Van der Bellen (Desetiletí od 1960 – 2015)
Doris Schmidauer (od 2015)
Rodiče Alexander Van der Bellen a Alma Van der Bellen
Sídlo Kaunertal
Vídeň
Alma mater Akademisches Gymnasium Innsbruck (1954–1962)
Univerzita Innsbruck (neznámá hodnota–1966)
Univerzita Innsbruck (neznámá hodnota–1970)
Profese politik, ekonom a vysokoškolský učitel
Ocenění velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku
čestné občanství
velká kolana Řádu svatého Jakuba od meče
Podpis prof. Dr. rer. oec. Alexander Van der Bellen, podpis
Webová stránka www.vanderbellen.at
Commons Alexander Van der Bellen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Van der Bellen (* 18. ledna 1944 Vídeň) je rakouský politik, vysokoškolský pedagog a ekonom, od roku 2017 prezident Rakouska. V letech 1997–2008 působil jako předseda rakouských Zelených.[1] V roce 2016 byl zvolen rakouským prezidentem, když v opakovaném druhém kole prezidentských voleb těsně porazil Norberta Hofera.[1]

Život a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Rodinné zázemí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vídni roku 1944 estonské matce a ruskému otci nizozemského původu, kteří uprchli z Estonska před stalinismem.[2] Jeho otec získal roku 1934, po útěku z Ruska, estonské občanství.[3] Ruštinu, první jazyk svých rodičů, se nikdy neučil.[4] Je ženatý, z předchozího manželství má dva syny.[5]

Vzdělání a profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1962 vystudoval akademické gymnázium v Innsbrucku a poté studoval ekonomii na Univerzitě v Innsbrucku, kde získal v roce 1970 doktorát. V letech 1972 až 1974 pracoval v Berlíně v Internationales Institut für Management und Verwaltung. V roce 1975 se habilitoval a v letech 1976 až 1980 působil jako docent na univerzitě v Innsbrucku.[6] V roce 1980 byl jmenován řádným profesorem v oboru ekonomie na Vídeňské univerzitě.[7] V letech 1990 až 1994 zastával funkci děkana fakulty sociálních věd a ekonomie na téže univerzitě.[6]

Prezidentské volby 2016[editovat | editovat zdroj]

V dubnu roku 2016 se ucházel o post rakouského prezidenta. V prvním kole voleb 24. dubna získal 21,4 procenta hlasů a do dalšího kola postoupil společně s Norbertem Hoferem, vítězným kandidátem strany FPÖ. Druhé kolo 22. května vyhrál s výsledkem 50,3 % hlasů.[1][pozn. 1]

Úřadu se měl ujmout složením slibu 8. července 2016, avšak 1. července 2016 rakouský Ústavní soud kvůli početným přestupkům proti pravidlům sčítání korespondenčních hlasů zrušil platnost druhého kola voleb.[9] Od 8. července vykonávalo pravomoci prezidenta tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady.[1] Opakované druhé kolo 4. prosince vyhrál Bellen se ziskem 53,8 % hlasů.[10][11] Do úřadu spolkového prezidenta nastoupil složením přísahy 26. ledna 2017.[12]

Vítězství Van der Bellena v prezidentských volbách uvítali český premiér Bohuslav Sobotka i český ministr obrany Martin Stropnický.[13]

Zastávané postoje[editovat | editovat zdroj]

Van der Bellen podporuje sňatky homosexuálů, ochranu životního prostředí a evropskou integraci. V souvislosti s evropskou migrační krizí kritizuje stávající rakouskou vládu za tvrdý postup vůči uprchlíkům a podporuje politiku německé kancléřky Angely Merkelové.[1]

Opakovaně se vyjádřil, že jako prezident by nejmenoval zástupce FPÖ do čela vlády, a to i v případě, že by strana vyhrála příští parlamentní volby.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zvítězil ve spolkových zemích Vídeň, Vorarlbersko, Tyrolsko a Horní Rakousy. Rozhodné hlasy pro vítězství získal nakonec v korespondenční volbě.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f V Rakousku mu říkají ‚zelený profesor.‘ Podívejte se, kdo je Van der Bellen. Český rozhlas [online]. 2016-12-04 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  2. Van der Bellen, Alexander [online]. Austria-Forum [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. 
  3. KERLES, Marek. Nová hlava sousedů: Rakouským prezidentem bude potomek uprchlíků z Ruska. Týden [online]. 2016-05-23 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  4. HÖLLER, Herwig G. Alexander Van der Bellen: Ein Flüchtlingskind. Die Zeit. 2016-03-28. Dostupné online [cit. 2016-04-25]. ISSN 0044-2070. 
  5. Čeští politici o rakouských volbách: Laciný populismus, pomáhej pánbůh. Lidové noviny [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. 
  6. a b Dr. Alexander Van der Bellen [online]. Parlament, Republik Österreich, 2012-07-06 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (německy) 
  7. Alexander Van der Bellen: Alle Fakten zum ehemaligen Bundessprecher der Grünen [online]. Vienna.at, 2016-04-11, rev. 2016-05-17 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  8. Bundespräsidentenwahl 2016 [online]. Bundesministerium für Inneres, Republik Österreich [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. (německy) 
  9. Rakouský ústavní soud zrušil výsledky prezidentských voleb. Ceskenoviny.cz [online]. 2016-07-01, rev. 2016-07-01 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  10. Prezidentské volby v Rakousku vyhrál Van der Bellen. Ceskenoviny.cz [online]. 2016-12-04, rev. 2016-12-04 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  11. V Hofburgu usedne Van der Bellen. Hofer uznal porážku a pogratuloval mu. iDNES.cz [online]. 2016-12-04, rev. 2016-12-06 [cit. 2017-01-27]. Dostupné online. 
  12. Rakousko má nového prezidenta, Van der Bellen složil slib. V zemi vrcholí vládní krize. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. (česky) 
  13. Sobotka si chválí zvolení "proevropského" Van der Bellena. Týden [online]. 2016-12-05 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]