Alexander Van der Bellen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. Dr. rer. oec.
Alexander Van der Bellen
Alexander Van der Bellen (2016)

12. prezident Rakouska
Úřadující
Ve funkci od:
26. ledna 2017
Kancléř Christian Kern
Předchůdce Heinz Fischer

Předseda Zelených
Ve funkci:
13. prosince 1997 – 3. října 2008
Předchůdce Christoph Chorherr
Nástupce Eva Glawischnig-Piesczeková
Stranická příslušnost
Členství SPÖ (do 1992)
GRÜNE (1992–2016)
nezávislý (od 2016)

Narození 18. ledna 1944 (74 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Choť Brigitte Van der Bellen (Desetiletí od 1960 – 2015)
Doris Schmidauer (od 2015)
Rodiče Alexander Van der Bellen a Alma Van der Bellen
Sídlo Kaunertal
Vídeň
Alma mater Akademisches Gymnasium Innsbruck (1954–1962)
Univerzita Innsbruck (neznámá hodnota–1966)
Univerzita Innsbruck (neznámá hodnota–1970)
Profese politik, ekonom a vysokoškolský učitel
Podpis prof. Dr. rer. oec. Alexander Van der Bellen, podpis
Webová stránka www.vanderbellen.at
Commons Alexander Van der Bellen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Van der Bellen (* 18. ledna 1944 Vídeň) je rakouský politik, vysokoškolský pedagog a ekonom, od roku 2017 prezident Rakouska. V letech 1997–2008 působil jako předseda rakouských Zelených.[1] V roce 2016 byl zvolen rakouským prezidentem, když v opakovaném druhém kole prezidentských voleb těsně porazil Norberta Hofera.[1]

Život a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Rodinné zázemí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vídni roku 1944 estonské matce a ruskému otci nizozemského původu, kteří uprchli z Estonska před stalinismem.[2] Jeho otec získal roku 1934, po útěku z Ruska, estonské občanství.[3] Ruštinu, první jazyk svých rodičů, se nikdy neučil.[4] Je ženatý, z předchozího manželství má dva syny.[5]

Vzdělání a profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1962 vystudoval akademické gymnázium v Innsbrucku a poté studoval ekonomii na Univerzitě v Innsbrucku, kde získal v roce 1970 doktorát. V letech 1972 až 1974 pracoval v Berlíně v Internationales Institut für Management und Verwaltung. V roce 1975 se habilitoval a v letech 1976 až 1980 působil jako docent na univerzitě v Innsbrucku.[6] V roce 1980 byl jmenován řádným profesorem v oboru ekonomie na Vídeňské univerzitě.[7] V letech 1990 až 1994 zastával funkci děkana fakulty sociálních věd a ekonomie na téže univerzitě.[6]

Prezidentské volby 2016[editovat | editovat zdroj]

V dubnu roku 2016 se ucházel o post rakouského prezidenta. V prvním kole voleb 24. dubna získal 21,4 procenta hlasů a do dalšího kola postoupil společně s Norbertem Hoferem, vítězným kandidátem strany FPÖ. Druhé kolo 22. května vyhrál s výsledkem 50,3 % hlasů;[1][pozn. 1]

Úřadu se měl ujmout složením slibu 8. července 2016, avšak 1. července 2016 rakouský Ústavní soud kvůli početným přestupkům proti pravidlům sčítání korespondenčních hlasů zrušil platnost druhého kola voleb.[9] Od 8. července vykonává pravomoci prezidenta tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady.[1] Opakované druhé kolo 4. prosince vyhrál Bellen se ziskem 53,8 % hlasů.[10][11] Do úřadu spolkového prezidenta nastoupil složením přísahy 26. ledna 2017.[12]

Vítězství Van der Bellena v prezidentských volbách uvítali český premiér Bohuslav Sobotka i český ministr obrany Martin Stropnický.[13]

Zastávané postoje[editovat | editovat zdroj]

Van der Bellen podporuje sňatky homosexuálů, ochranu životního prostředí a evropskou integraci. V souvislosti s evropskou migrační krizí kritizuje stávající rakouskou vládu za tvrdý postup vůči uprchlíkům a podporuje politiku německé kancléřky Angely Merkelové.[1]

Opakovaně se vyjádřil, že jako prezident by nejmenoval zástupce FPÖ do čela vlády, a to i v případě, že by strana vyhrála příští parlamentní volby.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zvítězil ve spolkových zemích Vídeň, Vorarlbersko, Tyrolsko a Horní Rakousy. Rozhodné hlasy pro vítězství získal nakonec v korespondenční volbě.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f V Rakousku mu říkají ‚zelený profesor.‘ Podívejte se, kdo je Van der Bellen. Český rozhlas [online]. 2016-12-04 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  2. Van der Bellen, Alexander [online]. Austria-Forum [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. 
  3. KERLES, Marek. Nová hlava sousedů: Rakouským prezidentem bude potomek uprchlíků z Ruska. Týden [online]. 2016-05-23 [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. 
  4. HÖLLER, Herwig G. Alexander Van der Bellen: Ein Flüchtlingskind. Die Zeit. 2016-03-28. Dostupné online [cit. 2016-04-25]. ISSN 0044-2070. 
  5. Čeští politici o rakouských volbách: Laciný populismus, pomáhej pánbůh. Lidové noviny [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. 
  6. a b Dr. Alexander Van der Bellen [online]. Parlament, Republik Österreich, 2012-07-06 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (německy) 
  7. Alexander Van der Bellen: Alle Fakten zum ehemaligen Bundessprecher der Grünen [online]. Vienna.at, 2016-04-11, rev. 2016-05-17 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  8. Bundespräsidentenwahl 2016 [online]. Bundesministerium für Inneres, Republik Österreich [cit. 2016-05-24]. Dostupné online. (německy) 
  9. Rakouský ústavní soud zrušil výsledky prezidentských voleb. Ceskenoviny.cz [online]. 2016-07-01, rev. 2016-07-01 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  10. Prezidentské volby v Rakousku vyhrál Van der Bellen. Ceskenoviny.cz [online]. 2016-12-04, rev. 2016-12-04 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 
  11. V Hofburgu usedne Van der Bellen. Hofer uznal porážku a pogratuloval mu. iDNES.cz [online]. 2016-12-04, rev. 2016-12-06 [cit. 2017-01-27]. Dostupné online. 
  12. Rakousko má nového prezidenta, Van der Bellen složil slib. V zemi vrcholí vládní krize. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. (česky) 
  13. Sobotka si chválí zvolení "proevropského" Van der Bellena. Týden [online]. 2016-12-05 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]