Svobodná strana Rakouska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svobodná strana Rakouska
Freiheitliche Partei Österreichs
Zkratka: FPÖ
Datum založení: 1956
Předseda: Heinz-Christian Strache 02092008.jpg
Heinz-Christian Strache
Sídlo: Theobaldgasse 19/4 A-1060 Vídeň
Ideologie: Národní konzervatismus
Euroskepticismus
Národní liberalismus (v minulosti)
Evropská strana: žádná
Politická skupina EP: Nezařazení
Barvy: Modrá
Volební výsledek: 12,7 % (EP 2009)
Zisk mandátů ve volbách
Národní rada:
42 / 183
Spolková rada:
4 / 62
Evropský parlament:
2 / 19
Oficiální web
www.fpoe.at

Svobodná strana Rakouska[1] (německy: Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ) je pravicová politická strana Rakouska. FPÖ je stranou mísící prvky liberalismu a nacionalismu. Je třetí nejsilnější politickou stranou v rakouském parlamentu a zároveň nejsilnější opoziční stranou. Je zastoupena v sedmi z devíti zemských parlamentů a disponuje dvěma europoslanci v Evropském parlamentu. Voličskou základnu tvoří zejména drobní podnikatelé, pracující třída, nejmladší voliči a lidé nespokojení s přistěhovalci a EU.

Historie[editovat | editovat zdroj]

FPÖ byla založena v roce 1956 přetvořením z Federace nezávislých. Dlouhou dobu byla vnímána jako strana bývalých nacistů, což jí znemožňovalo vstup do vlády. Pod vedením liberálního křídla v čele s Norbertem Stegerem vstoupila v roce 1983 do vlády s sociálními demokraty. V roce 1986 se však vedení strany chopil Jörg Haider, pod jehož vedením se strana transformovala na stranu nacionalistickou, což vedlo k rozpadu koalice s SPÖ. FPÖ postupně posilovala, a to navzdory tomu, že se od ní v první polovině 90. let odtrhlo Liberální fórum. Postupně Svobodní zesílili v roce 1999 až na 26,9 % a zajistili si účast v kabinetě Wolfganga Schüssela s rakouskými lidovci. Haider po sestavení vlády odešel z čela strany. Koalice se v roce 2002 předčasně rozpadla a strana pod vedením Herberta Haupta následně v předčasných volbách drasticky oslabila na 10 %. Začátkem roku 2003 však opět vstoupila do Schüsselovy vlády. Po další sérii oslabení a vnitrostranických sporů se křídlo kolem korutanského hejtmana Haidera odštěpilo v novou stranu Svaz pro budoucnost Rakouska. Do ní přešlo 16 z 18 poslanců FPÖ a všichni tři dosavadní ministři za FPÖ. Zdecimovaní Svobodní zvolili na konci dubna do svého čela současného předsedu Stracheho, pod jehož vedením zaznamenala FPÖ opět vzestup v parlamentních volbách roku 2006, kde Svobodní skončili s 11 % a 21 mandáty těsně čtvrtí. Po dalších předčasných volbách,způsobených rozpadem velké koalice SPÖ a ÖVP posílili již na 17,54 % s 34 mandáty a získali zpět křeslo druhého viceprezidenta Národní rady, kterým se stal Martin Graff. FPÖ od roku 2008 zvolna posiluje i v zemských volbách, a to zejména na úkor sociálních demokratů. V roce 2013 získala 21,4 % hlasů a 42 mandátů v Národní radě.

Program[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby do národní rady[editovat | editovat zdroj]

Volební rok Celkový počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1956 283 749 6,5 % 6
1959 336 110 7,7 % 8
1962 313 895 7,0 % 8
1966 242 570 5,4 % 6
1970 253 425 5,5 % 6
1971 248 473 5,5 % 10
1975 249 444 5,4 % 10
1979 286 743 6,1 % 11
1983 241 789 5,0 % 12
1986 472 205 9,7 % 18
1990 782 648 16,6 % 33
1994 1 042 332 22,5 % 42
1995 1 060 175 22,0 % 41
1999 1 244 087 26,9 % 52
2002 491 328 10,0 % 18
2006 519 598 11,0 % 21
2008 857 028 17,5 % 34
2013 883 258 21,4 % 42

Volby do evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volební rok Celkový počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1996 1 044 604 27,53 % 6
1999 655 519 23,40 % 5
2004 157 722 6,31 % 1
2009 364 207 12,71 % 2

Prezidentské volby[editovat | editovat zdroj]

Volební rok Kandidát Celkový počet hlasů Hlasy v %
1980 Wilfried Gredler 751 400 16,9 %
1986 Otto Scrinzi 55 724 1,2 %
1992 Heide Schmidtová 761 390 16,4 %
2010 Barbara Rosenkranzová 481 923 15,24 %

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rakousko opět brojí proti Turkům

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]