Svobodná strana Rakouska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svobodná strana Rakouska
Freiheitliche Partei Österreichs
Zkratka FPÖ
Datum založení 1956
Předseda Heinz-Christian Strache 02092008.jpg
Heinz-Christian Strache
Sídlo Theobaldgasse 19/4 A-1060 Vídeň
Ideologie Národní konzervatismus
Euroskepticismus
Národní liberalismus
(v minulosti)
Politická pozice pravice
Evropská strana Hnutí pro Evropu národů
a svobody
Politická skupina EP Evropa národů a svobody
Barvy Modrá
Volební výsledek 19,72 % (EP 2014)
Zisk mandátů ve volbách
Národní rada:
42 / 183
Spolková rada:
9 / 62
Evropský parlament:
2 / 19
Oficiální web www.fpoe.at

Svobodná strana Rakouska[1] (německy: Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ) je politická stranaRakousku. Od prosince 2017 je koaličním partnerem Rakouské lidové strany ve vládě kancléře Sebastiana Kurze. FPÖ je v této vládě zastoupena mj. vicekancléřem, předsedou strany Heinzem-Christianem Strachem.

FPÖ je stranou s prvky národního konzervatismu. Je třetí nejsilnější politickou stranou v rakouské Národní radě. Je zastoupena ve všech zemských parlamentech a od roku 2014 disponuje čtyřmi europoslanci v Evropském parlamentu. Voličskou základnu tvoří zejména drobní podnikatelé, zaměstnanci, nejmladší voliči a lidé nespokojení s přistěhovalci a EU.

Historie[editovat | editovat zdroj]

FPÖ byla založena v roce 1956 přetvořením z Federace nezávislých. Dlouhou dobu byla vnímána jako strana bývalých nacistů, což jí znemožňovalo vstup do vlády. Pod vedením liberálního křídla v čele s Norbertem Stegerem vstoupila v roce 1983 do vlády s sociálními demokraty (SPÖ). V roce 1986 se však vedení strany chopil Jörg Haider, pod jehož vedením se strana transformovala na stranu nacionalistickou, což vedlo k rozpadu koalice s SPÖ, tj. k uplatňování ze strany SPÖ tzv. Vranitzkého doktríny (německy Vranitzky-Doktrin,[2] zrušena pod vedením sociálnědemokratického kancléře Christiana Kerna před parlamentními volbami v roce 2017[3]).[4] FPÖ postupně posilovala, a to navzdory tomu, že se od ní v první polovině 90. let odtrhlo Liberální fórum. Postupně Svobodní zesílili v roce 1999 až na 26,9 % a zajistili si účast v kabinetu Wolfganga Schüsselarakouskými lidovci (ÖVP). Haider po sestavení vlády odešel z čela strany.

Vládní koalice se v roce 2002 předčasně rozpadla a strana pod vedením Herberta Haupta následně v předčasných volbách drasticky oslabila na 10 %. Začátkem roku 2003 však opět vstoupila do Schüsselovy vlády. Po další sérii oslabení a vnitrostranických sporů se křídlo kolem korutanského hejtmana Haidera odštěpilo  novou stranu Svaz pro budoucnost Rakouska. Do ní přešlo 16 z 18 poslanců FPÖ a všichni tři dosavadní ministři za FPÖ. Zdecimovaní Svobodní zvolili na konci dubna do svého čela současného předsedu Stracheho, pod jehož vedením zaznamenala FPÖ opět vzestup v parlamentních volbách roku 2006, kde Svobodní skončili s 11 % a 21 mandáty těsně čtvrtí.

Po dalších předčasných volbách, způsobených rozpadem velké koalice SPÖ a ÖVP, posílili již na 17,54 % s 34 mandáty a získali zpět křeslo druhého viceprezidenta Národní rady, kterým se stal Martin Graff. FPÖ od roku 2008 zvolna posiluje i v zemských volbách, a to zejména na úkor sociálních demokratů. V roce 2013 získala 21,4 % hlasů a 42 mandátů v Národní radě.

Prezidentské volby 2016[editovat | editovat zdroj]

Do prezidentských voleb v dubnu roku 2016 kandidoval za stranu Norbert Hofer, který zvítězil v prvním kole s výsledkem 36,4 % a postoupil tak do druhého kola, v kterém se utkal s Alexanderem Van der Bellenem.[5] V napínavém druhém kole v květnu roku 2016 obdržel Norbert Hofer 49,7 % hlasů a nebyl zvolen rakouským prezidentem.[6]Avšak Ústavní soud volbu zrušil a došlo k opakování druhého kola.

Poté, co stranický kandidát Norbert Hofer těsně neuspěl ve druhém kole prezidentských voleb v květnu 2016, se Svobodní vyjádřili, že by mělo být zrušeno korespondenční hlasování, které v posledku rozhodlo o výsledku voleb. Strana posléze formálně napadla volební výsledky.[7] Ústavní soud dal FPÖ za pravdu a volby se opakovaly. V nich však znovu zvítězil Alexander Van der Bellen.

Kauza s kontroverzní videonahrávkou Heinze-Christiana Stracheho[editovat | editovat zdroj]

V pátek 17.5.2019 informovaly německý deník Süddeutsche Zeitung a časopis Der Spiegel o kontroverzní videonahrávce, na které se pár týdnů před rakouskými parlamentními volbami domlouvá předseda FPÖ Heinz-Christian Strache na mediální podpoře v parlamentních volbách ze strany nejčtenějšího rakouského deníku Kronen Zeitung, výměnou za přidělení státních zakázek ve prospěch údajné ruské investorky, dcery ruského oligarchy, se kterou schůzku vedl. Ta během schůzky uvedla, že plánuje koupit deník Kronen Zeitung a investovat v Rakousku více než 6,5 miliard korun. Během schůzky také opakovaně naznačila, že jde o černé peníze.

Kauza vyvolala okamžitou rezignaci rakouského vicekancléře a předssedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho, rozpad vládní koalice a uspořádání předčasných parlamentních voleb.

Program[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby do Národní rady (1945-2013)

Volby do národní rady[editovat | editovat zdroj]

Volební rok Celkový počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1956 283 749 6,5 % 6
1959 336 110 7,7 % 8
1962 313 895 7,0 % 8
1966 242 570 5,4 % 6
1970 253 425 5,5 % 6
1971 248 473 5,5 % 10
1975 249 444 5,4 % 10
1979 286 743 6,1 % 11
1983 241 789 5,0 % 12
1986 472 205 9,7 % 18
1990 782 648 16,6 % 33
1994 1 042 332 22,5 % 42
1995 1 060 175 22,0 % 41
1999 1 244 087 26,9 % 52
2002 491 328 10,0 % 18
2006 519 598 11,0 % 21
2008 857 028 17,5 % 34
2013 962,313 20.5% 40
2017 1,316,442 26.0% 51

Volby do evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volební rok Celkový počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1996 1 044 604 27,53 % 6
1999 655 519 23,40 % 5
2004 157 722 6,31 % 1
2009 364 207 12,71 % 2
2014 556 835 19,72 % 4

Prezidentské volby[editovat | editovat zdroj]

Volební rok Kandidát Celkový počet hlasů Hlasy v %
1980 Wilfried Gredler 751 400 16,9 %
1986 Otto Scrinzi 55 724 1,2 %
1992 Heide Schmidtová 761 390 16,4 %
2010 Barbara Rosenkranzová 481 923 15,24 %
2016 Norbert Hofer Vítěz 1. kola

Poražený 2. kola

36,4 %

49,7 %

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rakousko opět brojí proti Turkům
  2. Von der Vranitzky-Doktrin zum rot-blauen Pakt von Eisenstadt. Die Presse. 2017-06-03. Dostupné online [cit. 2017-10-11]. (německy) 
  3. Rakouští socialisté otevřeli cestu ke koalici s populisty z FPÖ. TÝDEN.cz. 2017-06-14. Dostupné online [cit. 2017-10-11]. 
  4. Verhältnis zur FPÖ - Nach 30 Jahren: Ende für SPÖ-„Vranitzky-Doktrin“. krone.at [online]. 2017-06-13 [cit. 2017-10-11]. Dostupné online. (německy) 
  5. Novinky, ČTK. Hofer nečekaně zvítězil v prvním kole prezidentských voleb v Rakousku [online]. Novinky.cz [cit. 2016-04-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál Van der Bellen [online]. Novinky.cz [cit. 2016-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. Rakouští Svobodní chtějí napadnout výsledky prezidentských voleb [online]. Lidovky.cz [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (česky) 
  8. Rakouští populisté se dohodli s "Putinovci" na spolupráci. Tyden.cz [online]. 2016-12-19. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]