Euroskepticismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Margaret Thatcherová

Euroskepticismus, jenž bývá někdy svými příznivci nazýván eurorealismus, je negativní postoj vůči evropské integraci. Může mít řadu různých odstínů od odmítání federalismu (trvání na na tom, že Evropská unie by měla zůstat společenstvím národních a nezávislých států a nikoli směřovat k federativnímu či centralistickému uspořádání) až po odmítnutí evropské integrace jako takové. Podle definice politologa Paula Taggarta euroskepticismus jsou "myšlenky nahodilé nebo kvalifikované opozice, stejně tak jako přímé a nekvalifikované opozice vůči procesu evropské integrace."[1]

Jinými slovy pod tímto pojmem můžeme rozumět pestrou paletu názorů, jejichž společným jmenovatelem je nedůvěra vůči procesu sjednocování Evropy. Může označovat jednak kritický přístup k centralizačním a etatistickým trendům při současném uznávání přínosů integrace (tzv. měkký euroskepticismus), ale i snahy o vystoupení konkrétní země z EU či o rozpuštění EU (tzv. tvrdý euroskepticismus).

Základní formy euroskepticismu[editovat | editovat zdroj]

Euroskeptické postoje se mohou mít řadu podob. Už zmíněný politolog Paul Taggart rozpracoval společně s Aleksem Szczezerbiakem svoji teorii euroskepticismu , když jej rozdělil na dvě základní skupiny:[2]

1. Měkký euroskepticismus: Jedná se o "nahodilou nebo kvalifikovanou" opozici vůči evropské integraci. Zastánci tohoto typu euroskepticismu se nestaví proti členství v EU či evropské integraci, nicméně zastávají "kvalifikovanou opozici" vůči jedné nebo více evropským politikám. Jako příklad takové opozice lze uvést např. odmítnutí společné evropské měny.

Strany vyznávající měkký euroskepticismus jsou na pravé straně politického spektra v Evropském parlamentu zastoupeny zejména ve frakci Evropští konzervativci a reformisté. Naproti tomu strany zastávající měkké euroskeptické postoje na levici jsou sdruženy ve frakci Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice

2. Tvrdý euroskepticismus: Představuje striktní odmítnutí celého projektu evropské ekonomické a politické integrace. Strany vyznávající tvrdý euroskepticismus odmítají vstup či setrvání vlastní země v Evropské unii. Jedná se buďto o principiální odmítnutí projektu EU jako takového, případně jeho odmítnutí ve stávající podobě.

V Evropském parlamentu zastávají takovéto postoje zejména poslanci sdružení ve frakcích Evropa svobody a přímé demokracie či Evropa národů a svobody. V obou případech jde o frakce, jejímiž členy jsou především politická uskupení ležící na pravém okraji politického spektra.

Významní představitelé euroskepticismu[editovat | editovat zdroj]

Významné osobnostmi tohoto myšlenkového proudu mezi světovými politiky jsou Margaret Thatcherová či Iain Duncan Smith. Oba zmínění politici jsou příkladem tzv. měkkých euroskeptiků. Naproti tomu Marine Le Penová či Nigel Farage mohou být kvůli jejich požadavku na vystoupení vlastních zemí z EU považovat za "tvrdé" euroskeptiky.

Euroskepticismus v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku se pak mezi přední euroskeptiky řadí konzervativci, nacionalisté i populisté. Přední čeští euroskeptici jsou blízcí Občanské demokratické straně, která sice vyjednávala členství v EU, ale ovlivnila ji blízkost britské Konzervativní strany. Současnými představiteli je bývalý předseda ODS a bývalý prezident Václav Klaus či europoslanec za ODS Jan Zahradil či současný předseda ODS Petr Fiala. Strana, jejímž hlavní ideologií je euroskepticismus je Strana svobodných občanů a reprezentantem je předseda a europoslanec Petr Mach. Dalšími euroskeptiky jsou okrajové nacionalistické, populistické až extremistické strany jako Svoboda a přímá demokracie, Dělnická strana sociální spravedlnosti či Národní demokracie a jejich představitelé jako Tomio Okamura, Tomáš Vandas, či Jana Bobošíková. Jedinou euroskeptickou levicovou stranou je pak Komunistická strana Čech a Moravy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroentuziasté, eurofobové - jak s nimi pracovat?. Politologický časopis. , roč. XI., čís. 3, s. 241.  
  2. KOPEČEK, Lubomír. Euroskeptici, europeanisté, euroentuziasté, eurofobové - jak s nimi pracovat?. Politologický časopis. , roč. XI., čís. 3, s. 242.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]