Přeskočit na obsah

Komunistická strana Čech a Moravy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Komunistická strana Čech a Moravy
Logo
ZkratkaKSČM
Datum založení31. března 1990 (územní organizace KSČ)
28. listopadu 1990 (samostatná strana)
PředsedkyněKateřina Konečná
1. místopředsedaPetr Šimůnek
MístopředsedaMilan Krajča
Marie Pěnčíková
Ludvík Šulda
Tiskový mluvčíRoman Roun
SídloPolitických vězňů 1531/9
110 00 Praha
PředchůdceKSČ
Ideologievětšina:[zdroj?]
komunismus
marxismus
socialismus
euroskepticismus
frakce:[zdroj?]
marxismus-leninismus
demokratický socialismus
stalinismus
levicový nacionalismus antifašismus
Politická pozicelevice až krajní levice[1][2]
Mezinárodní org.Mezinárodní zasedání komunistických a dělnických stran
Evropská stranaStrana evropské levice (pozorovatel)
Politická skupina EPNezařazení
Mládežnická org.Komise mládeže KSČM
KoaliceStačilo! (od 2023)[p 1]
Stranické novinyNaše pravda (od 2022)
Haló noviny (1991–2022)
Počet členů15 000 (2025)
Slogan„S lidmi pro lidi“
Hymnade jure Čas třešní
de facto Internacionála
Barvy
     červená
Volební výsledek3,60 % (PSP ČR 2021)
IČO00496936 (VR)
Rejstřík MV ČR107
Oficiální webwww.kscm.cz
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna2025
0/200
Senát
0/81
[3]
Evropský parlament2024
1/21
Zastupitelstva krajů2024
32/685
[4]
Krajští hejtmani2024
0/13
Zastupitelstva obcí2022
455/61 780
[5]
Zastupitelstvo Prahy2022
0/65
Vlajka strany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komunistická strana Čech a Moravy (zkratka KSČM) je česká levicová až krajně levicová komunistická politická strana. Na evropské půdě je pozorovatelkou ve Straně evropské levice.[6] Po tři dekády, od voleb do České národní rady v roce 1992 do voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2021, měla nepřetržité zastoupení v ČNR, resp. v Poslanecké sněmovně.

Vznikla na jaře 1990 jako územní organizace Komunistické strany Československa, na podzim 1990 se stala samostatnou politickou stranou. Do roku 1992 byla součástí česko-slovenské federace se Stranou demokratickej ľavice.

Symbolika strany

[editovat | editovat zdroj]

Logem a volebním znakem KSČM je akronym názvu strany s rudou hvězdou.

Logo dlouho mělo ještě dvě červené třešně se zeleným lístkem. Symbolika třešní má svůj původ ve francouzském lidovém povstání proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce. Povstalci vyhlásili za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvali v odporu proti Thiersově vládě až do 28. května 1871. Poslední bojovníci Pařížské komuny zahynuli toho dne v boji na pařížském hřbitově Père Lachaise, na výšině, kde se dnes nachází Zeď komunardů. Je zde i hrob Jeana Baptisty Clémenta, autora poémy Čas třešní (francouzsky Le Temps des Cerises), kterou básník věnoval své lásce Luise, ošetřovatelce raněných na barikádě v ulici Fontaine-Au-Roi.[7] Třešně v logu přestala KSČM využívat na jaře 2022.[8]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Komunistická strana Československa

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Komunistická strana Československa a Komunistický režim v Československu.
Mítink KSČM na Václavském náměstí před parlamentními volbami, 1. června 2006

Komunistická strana Československa vznikla v květnu 1921 v důsledku ideologického konfliktu uvnitř Československé sociální demokracie a odštěpení její větší části.[9] Ve 2. polovině 30. let provedl Klement Gottwald v politice KSČ řadu změn podle změn zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935; v září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu. Po druhé světové válce KSČ zvítězila ve volbách 1946, přesněji v českých zemích, kde získala 40 % hlasů, v celostátním měřítku pak komunisté získali 38 % hlasů.[10] Převzít moc se KSČ podařilo 25. února 1948 (tzv. Vítězný únor). Po smrti Josifa Stalina (1953) došlo k obecně výraznému zmírnění třídního boje i vnitrostranického konkurenčního boje. Reforma KSČ začala v první polovině 60. let a vyvrcholila za pražského jara 1968; obrodný proces byl ukončen invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.[p 2] Roku 1969 bylo reformistické vedení nahrazeno centristy v čele s Gustávem Husákem, kteří pod vlivem neostalinských ideologů, jako byl Vasil Biľak, posílili dogmatickou orientaci v duchu umírněnějšího stalinismu. V průběhu stranických čistek na počátku 70. let pak byla velká část členů vyloučena či vyškrtnuta ze strany.

Vznik a počátky KSČM (1989–1992)

[editovat | editovat zdroj]

Vyřešení problematiky asymetrie KSČ, kdy sice jako její územní organizace existovala Komunistická strana Slovenska (KSS), avšak žádná obdobná nebyla zřízena pro české země, bylo jedním z požadavků pražského jara v roce 1968, kdy se uskutečnila federalizace Československa. Žádné kroky v tomto směru však podniknuty dlouho nebyly. Teprve v roce 1989, ještě před sametovou revolucí, se tato otázka ve vedení KSČ objevila.[11]

Proces symetrické federalizace strany byl zahájen na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 1989 v průběhu sametové revoluce.[12] Vznik územní organizace KSČ pro Česko v podobě Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) je datován 31. března 1990, kdy v Praze proběhl její ustavující sjezd. Prvním předsedou KSČM byl zvolen Jiří Machalík.[13][14] V červnových volbách do České národní rady, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Sněmovny národů Federálního shromáždění v roce 1990 skončila KSČ v českých zemích s velkým odstupem po Občanském fóru druhým nejsilnějším politickým subjektem. Získala v nich přes 13 % hlasů (téměř milion hlasů).

V říjnu 1990 se konal první řádný sjezd KSČM, kde strana přijala svůj politický program a kde byl zvolen její druhý předseda, Jiří Svoboda.[15] V té době působilo v Československu vedle KSČM dalších 16 levicových subjektů (mj. Česká strana sociálně demokratická, Levá alternativa, Československá strana socialistická, Klub sociálních demokratů Občanského fóra).

Poslední sjezd Komunistické strany Československa, konaný v listopadu 1990, prohlásil KSČS za federaci dvou samostatných politických subjektů, vůči nimž neměla KSČS pravomoci nadřízeného orgánu.[16] Po sjezdu tedy 28. listopadu 1990 vznikla KSČM jakožto samostatná strana a právní subjekt.[17][18] Komunistická strana Slovenska se na přelomu let 1990 a 1991 transformovala na Stranu demokratickej ľavice (SDĽ).[19] V srpnu 1991 opustila federální KSČS svůj původní název a schválila nový – Federace Komunistické strany Čech a Moravy a Strany demokratické levice (Federace KSČM a SDL).[19][20][21] V září 1991 se poslanecký klub KSČS ve Federálním shromáždění rozdělil na dvě části. SDĽ se v prosinci 1991 rozhodla kvůli ideovým rozdílům opustit federaci s KSČM,[22] která zanikla v dubnu 1992. Majetek a závazky federace (bývalé KSČ) přešly na její právní nástupce, Komunistickou stranu Čech a Moravy a Stranu demokratickej ľavice.[19]

Ve volbách na Slovensku v červnu roku 1992 již SDĽ získala ve všech třech volbách nad 14 % hlasů a stala se tam tak druhou nejsilnější stranou po HZDS; do stejných voleb v roce 1992 nastoupila KSČM jako součást Levého bloku spolu s Demokratickou levicí a společně získali v českých zemích taktéž více než 14 % voličských hlasů jako druhé nejsilnější politické seskupení po ODS. Druhý sjezd KSČM se konal v Kladně 12. – 13. prosince 1992 a snažil se výrazně vyjádřit komunistickou orientaci strany v nových podmínkách.

KSČM se v době ČSFR nacházela v opozičních lavicích. Silně kritizovala privatizace, návrat ke kapitalismu a „rozbíjení“ Československa.

KSČM (1993–1997)

[editovat | editovat zdroj]
Miroslav Grebeníček, předseda strany od roku 1993 do roku 2005

Na III. sjezdu KSČM v Prostějově byl 26. června 1993 zvolen předsedou Miroslav Grebeníček.[23] Sjezd také, na základě referenda z roku 1992, rozhodl o zachování názvu a přihlásil se ke kladenskému programu z II. sjezdu.[23] Od KSČM se postupně oddělily menší skupiny, které nebyly s výsledky sjezdu spokojeny a založily vlastní strany;[23] tak vznikla česká Strana demokratické levice (SDL), Strana československých komunistů (SČK) apod.

Během prezidentských voleb ČR 26. ledna 1993 podpořila kandidátku Levého bloku Marii Stiborovou. KSČM v té době obecně trvala na přímé volbě prezidenta a jednokomorovém parlamentu. Levý blok, koalice KSČM a SDL pro volby v roce 1992, oficiálně zanikl 31. května 1994 a KSČM si musela založit vlastní poslanecký klub.[23]

Na IV. sjezdu KSČM v Liberci 2. prosince 1995 se strana stabilizovala. Miroslav Grebeníček, však nedokázal zastavit prudký úbytek členské základny. Zatímco v roce 1993 měla strana přes 310 000 členů, roku 1997 jich měla necelých 155 tisíc. Za čtyři roky tedy opustilo stranu více než 50 % členů.

Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 1996 skončila KSČM na třetím místě s pouhými 10 %. Od začátku stejného roku se KSČM stavěla k připravovanému vstupu ČR do EU spíše negativně a od roku 1997 k připravovanému vstupu ČR do NATO zcela kriticky.

V dubnu 1997 se údajně hlasovalo o začlenění poslance Jozefa Wagnera do KSČM, což Wagner vždy odmítal a požadoval za to omluvu a odškodnění 20 tisíc Kč od Miloše Zemana, který s tímto tvrzením přišel.[24]

Růst KSČM (1998–1999)

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny České republiky 1998 získala KSČM 11,03% hlasů a 24 mandátů.

Když v roce 1998 hrozil Iráku pod vedením Saddáma Husajna útok ze strany západních mocností za odmítání spolupracovat s inspektory Zvláštní komise OSN, předseda strany Miroslav Grebeníček vyjádřil stanovisko: „Životy Iráčanů jsou ohroženy jen proto, že americký prezident Bill Clinton chce zastínit nebo dokonce odsunout své odvolání v souvislosti se sexuální aférou se stážistkou Bílého domu Monikou Lewinskou.“[25]

Miroslav Grebeníček, předseda KSČM, před vstupem České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) ujišťoval, že KSČM využije své styky s komunistickými stranami v členských zemích aliance ke koordinaci „antinatovské“ politiky.[26] Řekl, že „KSČM nikdy neustoupí od snahy přeměnit tento blok tak, aby ztratil všechny znaky nástroje agrese a expanze neoimperialistické politiky“.[26] Grebeníček se zároveň netajil svými úzkými vazbami na Komunistickou stranu Ruska, jejíž základní politiku považoval za velmi rozumnou a odpovídající trendům nového geopolitického pojetí.[26]

Poslanci KSČM v únoru 1999 hlasovali pro zamítnutí novely zákona o mimosoudních rehabilitacích, jež by řešila navrácení majetku lidem, kteří byli zbaveni československého občanství a od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 jim byl majetek zkonfiskován státem.[27]

Dne 12. března 1999 mladí komunisté při symbolickém začlenění ČR do NATO na konci oslavy pískali na píšťalky.[28]

Dne 27. března 1999 se protestující po komunistické demonstraci, kde poslanci, senátoři a členové ústředního výboru KSČM požadovali zastavení leteckých úderů na Jugoslávii, zrušení NATO a odstoupení prezidenta Václava Havla, přemístili před americké velvyslanectví na Malé Straně a zaútočili na něj vajíčky, přičemž rozbili jednu okenní tabulku.[29]

Dne 2. dubna 1999 se předseda poslaneckého klubu KSČM Vojtěch Filip pokusil prosadit debatu o balkánské krizi.[30] Jako záminku si vzal tvrzení, že v Česku byl spatřen vlak s britskými vojáky i s armádní technikou, k čemuž mohl dát souhlas pouze parlament.[30] Ministr obrany Vladimír Vetchý (ČSSD) mu odpověděl, že vlak i s vojáky patřil filmařům.[30]

Dne 11. dubna 1999 na 29. sjezdu ČSSD znovuzvolený předseda Miloš Zeman vyloučil koalici s KSČM, jelikož se neomluvila za porušování svobody a lidských práv v letech 1948–1989, za což ho delgáti sjezdu odměnili potleskem.[31] O tom, že se KSČM ještě ani zdaleka nerozešla se stalinismem, Zemana přesvědčil její místopředseda Zdeněk Klanica, který tvrdil, že politické procesy v padesátých letech dvacátého století byly produktem studené války.[31]

Podle sociologa Jaroslava Sýkory sympatizovalo s KSČM v dubnu 1999 jen malé množství profesionálních vojáků.[32] Ve volbách do poslanecké sněmovny přitom KSČM volilo roku 1996 18 % a v roce 1998 8 % vojáků.[32] Nová generace vojáků se podle sociologů a analytiků těšila vysoké společenské prestiže a smysluplnosti práce, kterou předchozí režim nedokázal naplnit.[32] Jiří Kareš, velitel roje elitních stíhačů, vzpomínal: „Při střelbách v bývalém Sovětském svazu jsme si v některých jeho částech chvílemi připadali jako ve středověku.“[32] Sociolog Libor Konvička ze Střediska empirických výzkumů (STEM) shledal značku NATO vůči Varšavské smlouvě kladně, jelikož dle něj důstojníci ČSLA, kteří chtěli sloužit národu, sklízeli jen rozladění a těžkou depresi.[32] Obranu socialistické vlasti, kterou navíc okupovala sovětská vojska, chápali většinou jako frašku.[32]

Podle volebního průzkumu STEM z dubna 1999 KSČM tradičně oslovuje důchodce a voliče se špatnou životní úrovní, ale i lidi se základním vzděláním.[33]

Dne 21. dubna 1999 poslanci KSČM neúspěšně hlasovali proti souhlasu s pozemním tranzitem jednotek NATO přes české území a s přistáváním a pobytem jeho vojenských letadel na území ČR.[34]

Podle průzkumu IVVM z května 1999 měli sympatizanti KSČM lepší vztah k Rusku a Číně než k Německu, Rakousku nebo Spojeným státům.[35]

V květnu 1999 Miroslav Grebeníček nesouhlasil s vládní zprávou o stavu země.[36] Byla podle něj neobjektivní a chyběla v ní potřebná stanoviska, která by popisovala krizovou situaci, která dle Grebeníčka trvala od listopadu 1989.[36]

Dne 5. června 1999 se příznivci Komunistického svazu mládeže (KSM) sešli na osmitisícové demonstraci pořádané anarchistickou Street Party '99, při které bylo zraněno 9 policistů (3 vážně a 6 lehce).[37] Demonstrace, ve které v Praze zasahovalo na 1 tisíc policistů, se také proměnila na útok na americkou ambasádu, které protestující rozbili mnoho oken pomocí lahví a kamenů.[37]

V Českých Budějovicích se 16. června 1999 před opakovanými volbami, způsobených odstoupením ODS, aby nebyli jejich zástupci v radě města s ČSSD a komunisty, vyjádřil i Miroslav Grebeníček na předvolebním mítinku se slovy „My nebudeme pletichařit“ k davu složenému spíše z důchodců.[38]

Miloslav Ransdorf během kampaně voleb do Evropského parlamentu 2009

Podle výzkumu IVVM ze srpna 1999 nevěřilo bankám dvě třetiny příznivců KSČM.[39]

V doplňovacích senátních volbách roku 1999 kandidát KSČM Stanislav Fischer, někdejší kandidát na prezidenta, obdržel necelých 5,5 %.[40]

Na začátku září 1999 měla KSČM mítink na Kunětické hoře.[41] Kromě prodeje potravin bylo možné si koupit pěticípé hvězdy, kompaktní disk s revolučními písněmi a časopisy Naše Pravda, Mladá Pravda a Severočeská Pravda se stanovami Společnosti česko-kubánského přátelství a Die Rote Fahne, ústředního orgánu Komunistické strany Německa.[41] Přítomna byla i výstava fotografií „Jugoslávie varuje…“.[41] Nad pódiem byla vystavěna hesla „Za občanskou sociální spravedlnost“ a „Socialismus šance pro budoucnost“.[41] Moderátorka setkání prohlásila: „Za deset let je zničeno vše, co bývalo chloubou a zárukou soběstačnosti našeho státu!“.[41] Mítinku se účastnil i předseda strany Miroslav Grebeníček a jeho kolegové.[41] Grebeníček kritizoval ČSSD, že jejich vláda může za horší podmínky pro slušný život.[41] Publikum reagovalo: „Pryč s nimi! Hanba jim!“[41] Dále pokračoval, že se sociální demokracie dopustila neuvěřitelně sprostého podvodu na občanech ČR.[41] Mimo navážení se do sociálnědemokratické vlády svolal „Severoatlantický pakt je zločinecká organizace!“, přičemž obdržel silný aplaus.[41] Dále ujišťoval, že je KSČM silná a nezlomná a neměla v posledních deseti letech nic společného s vládami „neprosperity“.[41] Vyjádřil názor, že hlavní myšlenkou komunismu nebyly jen gulagy a politické procesy, ale především sociální spravedlnost a demokracie pro všechny, nejen pro bohaté.[41] Po něm dostal řeč mj. i první rada jugoslávského velvyslanectví, který děkoval za pomoc srbskému lidu, stiženému barbarskou agresí NATO.[41] Politická část schůze skončila Internacionálou z reproduktorů.[41]

Dne 2. října 1999 na tiskové konferenci během slavnosti Haló novin na pražském Výstavišti Miroslav Grebeníček řekl, že na neochotu ostatních parlamentních stran spolupracovat s komunisty odpovídá heslem „Získat většinu národa“.[42][43]

Dne 12. října zveřejnil Václav Klaus úmysl ODS vytvořit novou vládu třemi různými možnostmi, aby se zabránilo rostoucímu vlivu KSČM, aniž by došlo k předčasným volbám.[44][45] V říjnu podle průzkumu STEM uvedlo 50 % lidí, že byl socialismus stejný jako současný systém.[46] V říjnu 1999 se preference KSČM pohybovaly mezi 17 až 20 %.[47] Podle říjnových preferencí IVVM by komunisté získali 23 % hlasů, čímž by se stali nejoblíbenější stranou.[48] 23. října předseda US Jan Ruml řekl, že chce pokračovat v dialogu s demokratickými stranami.[49] Unie Svobody do té doby uvažovala pouze o koalici ODS a ČSSD nebo předčasných volbách.[50]

25. října Miloslav Ransdorf v rozhovoru iDNES tvrdil, že se KSČM již omluvila slušným lidem za zločiny KSČ, byť to není potřeba, protože se to stalo dávno.[51] Současní komunisté prý stalinismus překonali na rozdíl od křesťanů s inkvizicí, křížovými výpravami apod.[51] Únor 1948 opakovat nechtěl, protože bylo chladno.[51] Politické procesy z 50. let, které neobhajoval, by se dle něj daly ve výsledku srovnat se zločiny v Řecku po občanské válce.[51] Dále řekl, že KSČM stojí proti politickému monopolu, je marxisticky orientovaná a od roku 1992 proevropská.[51] Na rozdíl od Jugoslávie se KSČM se nepostavila pro bránění mezinárodního práva v Čečensku, protože se podle Ransdorfa islámské právo nesrovnává s vládou občanského principu.[51] KSČM podle něj není nacionalistickou stranou, ale odmítá globalizaci.[51]

26. října navrhlo v novele trestního zákona pět poslanců z ODS, ČSSD a US důraznější postup státních orgánů při stíhání projevů fašismu i komunistické ideologie.[52] Důvodová zpráva uvádí, že se současná Komunistická strana Čech a Moravy od třídní teorie doposud zřetelně nedistancovala.[52]

Organizátoři výročí listopadové revoluce uvedli, že totalitní režim připomene i „Rudý koutek“, kde šlo najít například Leninovy spisy, obrazy komunistických pohlavárů, rudé vlaječky a další relikvie.[53] Cílem koutku nebylo podle organizátorů zvýšit preference KSČM, ale připomenout tehdejší režim.[53]

Snahou Čtyřkoalice, která přistoupila k dalšímu vyjednávání o vytvoření nové vlády, byla podle poslankyně KSČM spíše vlastní zviditelnění než skutečná snaha po svržení této vlády a nastolení vlády jiné.[54]

Předvolební mítink strany před volbami 2010 v Praze na Smíchově

Rostislav Caletka zhodnotil odpovědi Miroslava Ransdorfa v rozhovoru iDNES rčením „vlk se nažral a koza zůstala celá“.[55] Randsdorf podle něj odpovídal na otázky bez jasného jasného vysvětlení zadaných otázek a šlo mu především o svojí osobní prestiž a výhody pro KSČM.[55]

František Kroupa v souvislosti se senátním schválením vlastního návrhu zákona na zřízení Památníku doby nesvobody 1939–1989, řekl že byl komunismus po nacismu nové otroctví.[56]

Podle průzkumu z listopadu 1999 od agentury Sofres-Factum považuje 32 % lidí Sametovou revoluci za špatnou událost.[57] 58 procent voličů KSČM si myslí, že byla Sametová revoluce špatně.[57] 30 % společnosti si myslí, že se po listopadu měla udělat tlustá čára za minulostí komunistických zločinů.[58] 18 % lidí by chtělo žít v minulém režimu a 27 % neví, 55 % v současném.[59]

17. listopadu při 10. výročí Sametové revoluce rozvinuli komunisté transparent s nápisem Pryč s kapitalismem a jeho státem.[60] Podle projevu Václava Havla při výročí 17. listopadu znamenal pád komunismu osvobození milionů utlačených a ponížených lidských bytostí.[61]

Podle průzkumu STEM by KSČM vyhrála volby se 23 %.[62]

Jan Ruml 1. prosince oznámil, že rezignuje na funkci předsedy Unie svobody kvůli současné politické situaci.[63] Předseda KSČM k tomu řekl: „Pokud to myslí tentokrát vážně, tak asi přece jen někde uvnitř má něco, co mu velí, že bude muset veřejně přiznat zodpovědnost za to, co se tady za posledních deset let odehrálo“.[63]

2. prosince se pro novelu zákona, stanovující že zločiny komunismu nebudou promlčeny, vyslovilo 137 ze 179 přítomných poslanců.[64]

V prosinci se ani před sjezdem nezměnil názor KSČM, že by se mělo NATO transformovat nebo opustit a mezitím pozastavit zapojení České republiky do vojensko-politických aktivit této aliance.[65] 54 % lidí souhlasí, aby se KSČM reformovala na moderní stranu, 28 % soudí, že by měla být postavena mimo zákon a až 57 % lidí nesouhlasí s tvrzení, že se stranu zastává poctivě pracujících lidí.[65] 50 % lidí si nemyslí, že by za vlády KSČM poklesla nezaměstnanost, 58 % lidí nesouhlasí že by vláda KSČM oživila ekonomiku, 54 % nesouhlasí, že by se dalo snáz získat byty, 45 % lidí se domnívá, že by se nevyplatilo poctivě pracovat a 36 % lidí si myslí, že by se znárodňoval majetek.[65] Podle 315 dotázaných dělníků si 43 % myslí, že by KSČM neměla vládnout, 57 % že se nezastává poctivě pracujících lidí, 50 % že by za vlády KSČM neklesla nezaměstnanost a 46 % nesouhlasí, že by se v případě takové vlády víc vyplatilo poctivě pracovat.[65] Celkem by se situace v případě vítězství KSČM zlepšila pro 18 % lidí.[65]

Na V. sjezdu KSČM byl zvolen předsedou Miroslav Grebeníček a poprvé se zvýšil počet místopředsedů z dosavadních čtyř na pět.[66] Sjezdu se zúčastnil i Miloš Jakeš, Jiřina Švorcová nebo čínský velvyslanec.[66] Několik set občanů Žďáru nad Sázavou protestovalo proti sjezdu.[66] Moderátor protikomunistické demonstrace uvedl: „Komunismus rozpoutal válku proti vlastnímu lidu a v padesátých letech popravil více než 200 lidí“. Na nápisech demonstrujících bylo napsáno např. „Pohrobci Stalina, nedělejte nám zde ostudu a táhněte na Kubu, Zrůdy rudý, Zdravíme starý bolševiky, Zločiny komunismu nesmí být zapomenuty nebo Mítink proti skleróze“.[66]

V prosinci se iniciativa Děkujeme, odejděte! se výrazně distancovala od KSČM, když jí označila za nedemokratickou politickou stranu, která těží z neúspěšné politické situace.[67] Již ve výzvě ze 17. listopadu 1999 uvedli, že udělají vše pro to, aby se občané ČR nevydali cestou ke komunismu.[67]

10. prosince se Václav Klaus pokusil vyzvat předsedu ČSSD k jednání o většinové vládě otevřeným dopisem, kde ho vyzývá od opuštění myšlenky vytvořit vládu koalice ČSSD, KDU-ČSL a KSČM.[68][69]

Podle průzkumu IVVM z prosince 1999 by KSČM dostala stejný počet hlasů jako ODS, čímž by byla jednou ze dvou nejsilnější stran v poslanecké sněmovně.[70] Totožný výsledek KSČM a ODS předvídal i průzkum STEM též z prosince.[71]

21. prosince vystoupil na demonstraci lidí, kteří nedostali více než dva měsíce mzdu, Miroslav Grebeníček, který nepřímo kritizoval odborového předáka Richarda Falbra za jeho „kolaboraci“ s vládami.[72]

Stagnace KSČM (2000)

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Uspořádat, z roztříštěných jednotlivostí sestavit trochu ucelenější texty.
Stranický 1. máj 2006 na Výstavišti Praha

I když byly mnohdy preference KSČM vysoké, KSČM postupně začala klesat popularita a nebyla již od tohoto roku ve většině průzkumech uváděna za nejsilnější politickou stranu. 4. ledna se ODS vzdala snahy vytvořit tzv. superkoalici nekomunistických stran v poslanecké sněmovně.[73] Podle průzkumu Sofres-Factum a STEM z ledna 2000 by byla KSČM ve volbách na druhém místě.[74][75] 24. ledna 2000 v rozhovoru pro MF DNES Vladimír Špidla řekl, že je nespolupracování s KSČM správná věc.[76] 26. ledna hlasovali komunisté proti zákonu o státním rozpočtu, který předem silně kritizovali.[77] Na začátku února jeden zástupce KSČM podpořil senátní návrh, který by posílil některé pravomoci Senátu a zrovnoprávnil obě parlamentní komory.[78] Podle průzkumu IVVM by KSČM získala 20,5 % hlasů.[79] V poslední době získala neobvyklou podporu dělníků.[79] Podle únorového průzkumu voliči KSČM nedůvěřují armádě a chtějí zavést trest smrti.[80] KSČM by byla v únoru po ODS nejsilnější stranou.[81] V únoru byla KSČM ohledně zákazu dodávek pro Írán skeptická.[82] 25. února se před pražské sídlo KSČM sešli stoupenci krajně pravicové Národní aliance, policie však nařídila jejich demonstraci proti KSČM v klidu rozpustit, což se i stalo.[83] Národní aliance byla po několika dnech zrušena, do poslední chvíle však působila antikomunisticky.[84]

5. dubna obdržela KSČM od postarších manželů z Otrokovic osm set tisíc Kč, které zdědili.[85] 6. dubna Vojtěch Filip skončil na třetím místě v počtu hlasů na funkci místopředsedy Poslanecké sněmovny.[86] S dvaadvaceti denní stávkou horníků, která skončila 21. dubna, v dole Kohinoor v Mariánských Radčicích na Mostecku souhlasilo podle průzkumu 67 % příznivců KSČM.[87] KSČM se v dubnu podílela na návrhu zákona, který by dvojicím stejného pohlaví umožnil uzavřít před notářem smlouvu, která by jim zaručovala většinu práv podobným právům manželů s výjimkou nároku na osvojení či adopci dětí.[88] 1. května předseda KSČM Miroslav Grebeníček na pražské Letenské pláni vyzval Václava Havla, aby odmítl vstup České republiky do stávající Evropské unie a aby abdikoval.[89] Dále dodal, že nastal čas pro vítězství komunistické strany ve volbách, a vyslovil se pro akce občanské neposlušnosti.[89] Příchozí mohli mimo jiné ve stáncích dostat občerstvení včetně moravské slivovice či propagační tiskoviny včetně Černé knihy kapitalismu, která má být protiváhou Černé knize komunismu.[89] Nechyběl ani zpěvák řeckého původu Statis Prusalis, obdivovatel budovatele Sovětského svazu Josifa Vissarionoviče Stalina, a česká herečka Jiřina Švorcová.[89] Podle průzkumu zveřejněného 2. května by byla KSČM se 21,9 % po ODS a Čtyřkoalici nejpopulárnějším politickým subjektem.[90] 17. května hlasovala KSČM proti reformě soudnictví.[91] 19. května se poslanci KSČM postavili proti škrtnutí 29. srpna jako významného dne (Slovenské národní povstání).[92] Podle Martina Komárka je srp a kladivo stejný symbol jako hákový kříž.[93] 22. května Vojtěch Filip prohlásil, že je možné navýšit rychlost na dálnicích.[94] V květnu přijalo novelizovaný zákoník práce 69 procent příznivců KSČM.[95] V roce 1998 měla KSČM díky své masivní členské základně 23 % příjmů.[96]

Jiří Pehe tvrdí, že zakrnělost politických stran je velkou překážkou k dalšímu rozvoji demokracie.[97] 26. května Vojtěch Filip varoval, že podle nového volebního zákona by mohlo dojít k faktické diktatuře dvou politických stran (narážka na ČSSD a ODS).[98] Podle květnového průzkumu je 50 % příznivců KSČM rozhodně připraveno jít ke krajským volbám, což je víc než u ČSSD nebo ODS.[99] V některých krajích se očekává drtivé vítězství KSČM.[100] V červnu byla KSČM připravena hlasovat proti novému volebnímu zákonu, zvýhodňující populárnější politické subjekty.[101] V červnu belgický list La Libre Belgique naznačil možné spojení ODS s KSČM po parlamentních volbách v roce 2002.[102] Podle průzkumu IVVM byl předseda KSČM Miroslav Grebeníček nedůvěryhodný pro 61 % lidí.[103] Podle průzkumu STEM by KSČM získala 18,5 % a stala by se tak po ODS druhou nejpopulárnější stranou.[104] 30 % společnosti hodnotí současný režim za horší a 20 % za stejný.[104] 64 % lidí ve stejném průzkumu uvedlo, že bylo v předlistopadovém režimu lepší sociální zabezpečení.[104] Možnost dovolat se práva je podle 60 procent lidí pořád stejná, podle 49 procent občanů se nezměnila ani možnost ovlivňovat politické dění.[104] Nejméně spokojeni s vývojem republiky jsou voliči a sympatizanti KSČM.[104] Když vedení ODS označilo prodej Investiční a poštovní banky do rukou ČSOB za bankovní zločin za bílého dne, poslankyně KSČM Zuzka Rujbrová se lapidárně vyjádřila slovy: „Zloděj křičí: chyťte zloděje“.[105] V červnu Miroslav Grebeníček marně protestoval proti vypuštění 29. srpna jako významného dne, odkazující na Slovenské národní povstání.[106] V červenci by KSČM získala 17 % a skončila by na 3. místě.[107] 26. července 2000 bylo zahájeno poprvé od Sametové revoluce stíhání proti osobě propagující komunismus.[108]

Vyšetřovatelé v Šumperku obvinili z propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů Davida Pěchu, který ve svém samizdatovém časopise Pochodeň a na internetu vyzýval k návratu starých pořádků, k diktatuře proletariátu, znárodnění a revoluci – a pokud to bude nutné, i za pomoci ozbrojeného boje.[108] Komunisté tvrdí, že Pěchovy pohnutky chápou.[108] Podle srpnového průzkumu IVVM podporují armádu nejméně voliči KSČM.[109] Profesionalizaci armády nejméně podporují voliči KSČM.[110] KSČM by získala podle průzkumu Sofres-factum pouze 14,6 %.[111]

Počet členů

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Nevhodné hromadné zdrojování, které neodpovídá WP:OV. Minimálně některé hodnoty z přelomu 80. a 90. let neodpovídají odborné literatuře (např. Dějiny Komunistické strany Československa IV, 2020). Proč je zde hodnota pro KSČ 1989, navíc patrně z celého Československa? Opravdu jsou nutné každoroční hodnoty? Ke kterým konkrétním datům se hodnoty vztahují?

Členská základna KSČM byla v letech 1990 až 2023 největší ze všech politických stran a hnutí. V roce 2023 předstihla KSČM s počtem členů KDU-ČSL. Na konci roku 2023 měla KDU-ČSL 19 174 členů, zatímco KSČM 18 307 členů.[112]

Počet členů KSČM[113][114][115][116][117][118][119][120][121][122][123][124][125][126][127][128][129][130][131]
Rok Počet členů
1990 756 120
1991
1992 354 549
1993 317 104
1994
1995 196 224
1996
1997 154 923
1998 142 490
1999 136 516
2000 120 673
2001 113 000
2002
2003 100 781
2004 94 396
2005 88 081
2006 82 894
2007 77 115
2008 71 823
2009 66 627
2010 61 990
2011 56 763
2012 53 479
2013 50 353
2014 46 845
2015 42 994
2016 39 956
2017 37 402
2018 34 622
2019 31 564
2020 28 715
2021 26 215
2022 25 000
prosinec 2022 20 450
2023 18 307
2024 16 000
2025 15 000
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]
Kateřina Konečná, současná předsedkyně KSČM

Na konci roku 2013 měla KSČM zhruba 51 000 členů.[132] Jejich počet klesal v té době o zhruba 15 členů denně.[132] Členskou základnu si strana dodnes přináší z doby před rokem 1989, průměrný věk členů byl 74 let v roce 2013 a průměrný věk voliče byl 60 let.[133] Ve volbách do sněmovny v červnu 2002 získala KSČM 18,5 % hlasů (882 653 hlasů; 41 mandátů). Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 byla druhá se ziskem 20,3 % a 6 z 24 poslaneckých křesel (za vítěznou ODS); ve volbách do Poslanecké sněmovny roku 2010 získala 11,27 % (589 765 hlasů; 26 mandátů). Výrazně uspěla ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2012 v celkovém pořadí stran jako druhá za ČSSD se 20,43 % a ziskem 182 mandátů, kdy zvítězila v Ústeckém a Karlovarském kraji.

Podle své sebeprezentace se KSČM nejdůsledněji zastává zájmů sociálně slabých a v duchu tradičních levicových principů se snaží o co největší míru přerozdělování. Kritici však upozorňují, že životní úroveň se od roku 1989 výrazně zvýšila.[134][135] Strana má stabilní voličskou i členskou základnu přes to, že se strana stále nezbavila stigmatizujícího spojení s totalitním režimem.[136][137] Během let 2002–2006 byla v opozici vůči sociálně demokratickým vládám a roku 2003 poslanci KSČM hlasovali pro kandidáta na prezidenta za ODS, Václava Klause; prvek separace byl ale v letech 2005–2006 poněkud oslaben vzájemným sbližováním opoziční KSČM a vládní ČSSD na parlamentní úrovni. Tato spolupráce způsobila rozpory i ve vlastní straně[138] a podle některých komentátorů přispěla i k volebnímu propadu ve sněmovních volbách v roce 2006, kdy značná část voličů KSČM přešla k ČSSD. Ve volebních výsledcích do sněmovny ve dnech 8. – 9. října 2021 získala KSČM pouze 3,6 procenta, a neobhájila ani jeden mandát. Na výsledky voleb reagoval předseda strany Vojtěch Filip rezignací. Vedením byl, do říjnového mimořádného sjezdu strany, pověřen místopředseda Petr Šimůnek. Od 23. října 2021 je předsedkyní strany Kateřina Konečná, jež se stala první ženou ve vedení KSČM.

V prezidentských volbách v roce 2023 strana podporovala kandidáta hnutí ANO Andreje Babiše.[139]

Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 strana kandidovala v rámci kandidátky Stačilo! Koalici tvořily kromě KSČM také SD-SN a ČSNS.[140] Hlavním volebním programem bylo zachování suverenity ČR, nesouhlasný postoj k migrační politice Evropské unie, k migračnímu paktu a ke Green Dealu, ochrana svobody a soukromí občanů. Koalice byla 4. nejvolenější – obdržela 283 935 hlasů (9,6 %) a získala dva mandáty. Předsedkyně KSČM a lídryně koalice Stačilo! Kateřina Konečná získala 115 386 hlasů, stala se tak 4. nejkroužkovanější osobou v těchto volbách. Druhým zvoleným europoslancem byl právník v oblasti zdravotnictví Ondřej Dostál, který kandidoval jako nestraník za stranu SD-SN, získal 24 403 hlasů.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2025 KSČM jako strana nekandidovala, avšak společně se stranami SOCDEM, ČSNS, SD-SN a Moravané poskytla své členy na kandidátky hnutí Stačilo!, vedené Danielem Sterzikem. Hlavní volební tváří byla předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná. Ačkoliv mělo hnutí Stačilo! v předvolebních průzkumech stabilní podporu nad uzavírací klauzulí 5 % voličů, ve volbách získalo 242 031 hlasů, což odpovídá 4,30 % hlasů. Hnutí tak nezískalo žádný poslanecký mandát.

Stranická struktura

[editovat | editovat zdroj]

Současné vedení bylo zvoleno na řádném XI. sjezdu KSČM, svolaném na sobotu 14. května 2022.[141] Vedení strany se nazývá Ústřední výbor a sjezdy bývají jednou za 4 roky, s výjimkou mimořádných. Od roku 1990 se sešlo celkem 11 sjezdů.

  • ustavující sjezd KSČM – březen 1990, Praha
  • 1. sjezd KSČM – říjen 1990, Olomouc
  • mimořádný sjezd – únor 1992, Nymburk
  • 2. sjezd KSČM – prosinec 1992, Kladno
  • 3. sjezd KSČM – červen 1993, Prostějov
  • 4. sjezd KSČM – prosinec 1995, Liberec
  • 5. sjezd KSČM – prosinec 1999, Žďár nad Sázavou
  • 6. sjezd KSČM – květen 2004, České Budějovice
  • 7. sjezd KSČM – květen 2008, Hradec Králové
  • 8. sjezd KSČM – květen 2012, Liberec
  • 9. sjezd KSČM – květen 2016, Praha
  • 10. sjezd KSČM – duben 2018, Nymburk
  • 11. sjezd KSČM – květen 2022, Brno
  • mimořádný sjezd – prosinec 2025, Praha
předseda1. místopředsedamístopředseda pro
evropské záležitosti
a občanský sektor		místopředsedkyně
pro ekonomiku
Kateřina KonečnáPetr ŠimůnekMilan KrajčaMarie Pěnčíková
místopředseda pro
odborné zázemí		předseda
poslaneckého klubu		předseda Ústřední
revizní komise		předseda Ústřední
rozhodčí komise
Ludvík Šulda—Jiří HorákVladimír Chaloupka

Komunistický svaz mládeže

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Komunistický svaz mládeže.

Oficiální orgánem pro práci s mládeží KSČM je Komise mládeže ÚV KSČM, jejíž vedení převzal po poslankyni za KSČM Ing. Kateřině Konečné Zdeněk Milata. Neoficiální mládežnickou organizací byl také Komunistický svaz mládeže, který v té době vedl Milan Krajča a Zdeněk Štefek. Organizace však byla kvůli údajnému rozporu jejích stanovách s Ústavou ČR pravomocně ministerstvem vnitra v roce 2008 rozpuštěna. Po několikaletém soudním procesu však bylo Komunistickému svazu mládeže povoleno obnovit činnost.

Členství v evropských politických strukturách

[editovat | editovat zdroj]

KSČM je pozorovatelkou ve Straně evropské levice, v minulosti byla členkou frakce Evropského parlamentu Levice v Evropském parlamentu – GUE/NGL[142]

V říjnu 2013 se KSČM stala společně s třemi desítkami dalších evropských komunistických stran zakladatelem Iniciativy komunistických a dělnických stran pro studium a vyhodnocování evropských otázek a pro koordinaci aktivit, která ve svém zakládajícím prohlášení mimo jiné uvádí: „Domníváme se, že Evropská unie je nástrojem kapitálu. Prosazuje opatření ve prospěch monopolů a koncentrace a centralizace kapitálu. Posiluje se její charakter coby imperialistického ekonomického, politického a vojenského bloku, který je v rozporu se zájmy dělnické třídy a lidových vrstev. Analyzujeme Evropskou unii jako evropské imperialistické centrum, spojence USA a NATO, podporující jejich agresivní plány.“ Podle předsedy zahraničně-politické komise Ústředního výboru KSČM Milana Krajči se vznikem této iniciativy uskutečnil „důležitý krok směrem k dalšímu sjednocování komunistického hnutí v Evropě a zintenzivnění spolupráce evropských komunistických stran.“[143]

Ideologie

[editovat | editovat zdroj]

Neokomunisté a eurokomunisté

[editovat | editovat zdroj]

Takzvané „liberální křídlo“ KSČM (názorově bližší České straně sociálně demokratické)[chybí zdroj] reprezentoval Miloslav Ransdorf či Jiří Dolejš.[chybí zdroj] Ideologií této frakce je neokomunismus, idea navrácení k původnímu komunismu, doplněného ideami eurokomunismu.[chybí zdroj] Neokomunisté se zasazovali o vstup ČR do Evropské unie a následně o přijetí KSČM do Strany evropské levice. Naopak stalinistické křídlo (podporující Gottwaldův režim) reprezentují Marta Semelová nebo Josef Skála. Ke stalinistům bývají médii řazeni přes svou kritiku minulého režimu Miroslav Grebeníček a Stanislav Grospič.

Podle Karla Klimši KSČM v Straně evropské levice hledá: „Od zrodu nám jde o to, aby sjednocovala, a nikoliv dělila, aby nebyla sevřená a uzavřená do hranic EU, ale aby byla stranou evropské levice od Atlantiku po Ural bez jakýchkoliv selektivních přístupů a omezení. Že tomu tak není, dokládá prý i to, že na sjezdu chyběly (1. sjezd SEL v Aténách v roce 2005) některé silné, vlivné a akceschopné strany. Například Komunistická strana Portugalska, Řecka, Kypru, Ruské federace, Ukrajiny, a dalších zemí bývalých sovětských republik, ale také komunistické strany z Balkánu a Skandinávie. Naší snahou je, aby všechny tyto strany a proudy našly společnou řeč. Naplnění hlavního sloganu sjezdu Strany evropské levice, který zní ‚Můžeme Evropu změnit‘, vyžaduje společný aktivní postup všech levicových, protikapitalistických a sociálních subjektů […]. KSČM vnímá SEL jako jeden z možných a nadějných projektů posilování akční jednoty, jako užitečné fórum setkávání, výměny názorů, koordinace vzájemné spolupráce, solidarity a jednotného postupu proti ofenzivě neoliberalismu a globálního kapitálu, který sjednocen je“.[6]

Volební program

[editovat | editovat zdroj]

Program KSČM „vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům“.[144]

Dlouhodobým programem strany je „Naděje pro ČR“.[145] Podle něho „za základní příčinu stupňujících se problémů světa a společnosti považuje KSČM kapitalismus“. Ten chce vystřídat „novou, pokrokovější společensko-ekonomickou formací“.[145]

Podle materiálů strany je programovým cílem KSČM socialismus, kterou definuje sama jako „demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír“.[146]

V ekonomice prosazuje „klíčovou úlohu společenského vlastnictví“.[147]

Strana na svém internetovém webu uvádí, že se neztotožňuje se stalinismem a dalšími nedemokratickými praktikami. Uvádí, že "většina členů zásadně odmítla mocenskou svévoli předlistopadové byrokratické elity". Dále uvádí, že porážka a zhroucení socialismu nastalo důsledkem opuštění socialistických a komunistických hodnot, neschopnosti hledat vlastní cesty postupu a neumožnění všem občanům, aby se na tomto procesu podíleli. Strana odmítá praktiky omezující svobodu slova, lidské práva a demokracii.

Kritika a protesty

[editovat | editovat zdroj]
Odpůrci KSČM na jejím srazu 1. května 2006
Milada Horáková, zavražděna komunisty. Připomenutí 70 let od popravy Milady Horákové v rámci vzpomínkové kampaně Milada 70 iniciované sdružením Dekomunizace. Praha, červen 2020.

KSČM je brána jako legální strana působící v rámci ústavního řádu; ostatní strany a političtí činitelé ji verbálně odsuzují, zároveň s ní ale často na různých úrovních jednají a spolupracují. Tato skutečnost je zdrojem časté kritiky zejména z pravicových pozic, významným kritikem KSČM je antikomunistický senátor Jaromír Štětina, který ale sám v 60. letech 20. století byl aktivním členem KSČ. Kritika strany je vedena také antikomunistickými organizacemi bez stranické orientace jako jsou Konfederace politických vězňů nebo Svaz PTP.

Předmětem kritiky je zejména polistopadová liknavost ve stíhání komunistických zločinů. Po sametové revoluci došlo jen k zabavení majetku strany. KSČM v současnosti zůstává jednou mnoha evropských stran, které se netransformovaly ve standardní levicovou stranu a zachovaly si komunismus v názvu (kromě KSČM působí v Evropě: Komunistická strana Polska,[148] komunistická Dělnická strana Maďarska,[149] italská Strana komunistické obnovy,[150] Nová britská komunistická strana,[151] Švédská strana komunistická[152] a mnoho dalších[153]) Některé z nich se podílejí nebo v nedávné době podílely na vládách, např. na Kypru, v Moldávii, Itálii a Ukrajině. Ponechání komunismu v názvu je jejími kritiky často označováno za pars pro toto jejího nedostatečného zavržení totalitní praxe KSČ; podobně zásadní symbolický význam však názvu přisuzuje i členská základna.

V posledních letech[kdy?] vznikají nenávistné projekty (např. akce „Trikem proti komunismu“, která pracuje i s motivy „nenech vládnout rudé svině“ a „zabij komunistu, posílíš mír“, na[154] které se snaží upozornit na údajnou nebezpečnost komunistické ideologie a na krvavou minulost KSČ. Konají se i antikomunistické demonstrace, např. na 1. máje, často proti akcím KSČM (Jan Šinágl). Iniciativa Zrušme komunisty žádá o „zákaz propagace nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran“; byla vyhlášena řadou známých osob v únoru 2005 a na internetu získala více než 70 000 podpisů.[155]

Odstoupení tiskového mluvčího

[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu let 2008/2009 vyvolala vlnu kritiky skutečnost, že mluvčím KSČM se stal Josef Tomáš přesto, že vedení KSČM vědělo o jeho odsouzení k podmíněnému trestu za hanobení národa, rasy a přesvědčení za antisemitismus.[156] Tomáš počátkem 90. let 20. století vydával a řídil extrémně pravicový a antisemitský Týdeník Politika.[157] Přestože se za něj postavil předseda KSČM Vojtěch Filip, Tomáš rezignoval na svou funkci 9. 1. 2009 a svůj krok odůvodnil negativní publicitou vůči němu a KSČM v souvislosti s jeho dřívějším odsouzením za hanobení národa a rasy.[158][159] Sám Tomáš označení za antisemitu odmítl a celou současnou mediální kampaň proti němu označil za součást permanentně vedené kampaně proti KSČM.[159]

Úplatkářská aféra

[editovat | editovat zdroj]

V září 2009 byli místopředsedové KSČM Jiří Dolejš a Čeněk Milota tajně nahráni provokatérem deníku MF DNES, který se vydával za majitele sítě heren Jackpot.[160] Oba byli údajně ochotni prosazovat změnu zákona o loteriích za úplatek ve výši jednoho milionu korun.[161] Navíc navrhli případnému dárci peněz skrytí jeho identity tak, že by finance nebyly vykázány jako dar pro KSČM, ale jako inzerce v deníku Haló noviny. Následně Milota poslal redaktorovi vydávajícímu se za majitele herny návrh smlouvy na inzerci ve stranickém deníku.[162]

Po zveřejnění kauzy Dolejš a Milota 29. září rezignovali na funkce místopředsedů KSČM.[163] Dolejš i Milota korupci popírali a trvali na své nevině. Dolejš vydal prohlášení, ve kterém uvedl, že podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu osobnosti a nabídl do rozhodnutí soudu pozastavení výkonu funkce místopředsedy KSČM, nakonec však rezignoval.[164] Případ korupce vyšetřovala policie a ani jednoho z místopředsedů nakonec z korupce neobvinila.

„ Vážený soudruhu,

V hořkém zármutku jsem přijal zprávu o smrti Kim Čong-ila, velkého vůdce Vaší země.

Velmi jsme si vážili Kim Čong-ila, jenž svůj život zasvětil korejskému lidu. Snažil se o jeho blaho, zajištění bezpečnosti KLDR a dosažení mírového sjednocení Koreje.

Komunistická strana Čech a Moravy pevně věří, že Korejská strana práce překoná nynější zármutek a nadále povede hrdinný boj korejského lidu za obranu socialismu ve Vaší krásné zemi.

Přijměte, prosím, můj pozdrav.

Vojtěch Filip, předseda KSČM

 “

Kondolence KSČM k úmrtí Kim Čong-ila

[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2011 zemřel na mrtvici vůdce Severní Koreje Kim Čong-il, který byl obviňován ze soustavného porušování lidských a občanských práv.[165][166]

KSČM reagovala slovy svého předsedy Vojtěcha Filipa na úmrtí Kim Čong-ila kondolencí, ve které vyjádřila uznání, že se snažil o blaho Korejců.[167][168][169] Ke kondolenci se aktivně připojily i některé samotné stranické buňky KSČM na svých webových stránkách. Stranicky profilovaný deník Haló noviny pak referoval o „zármutku Severokorejců“ a vřelých kondolencích Ruska a Číny.[170]

Část politické scény požadovala prošetření, zda kondolence neporušila zákon, když vyjadřovala sympatie k hnutí založenému na potlačování lidských práv a svobod. Někteří politici naopak nebyli pro podání trestního oznámení z důvodu strachu z nárůstu popularity KSČM.[171]

Předseda KSČM Vojtěch Filip v pořadu Hydepark obhajoval poslání kondolence faktem, že za smrt Kim Čong-Ila drželo minutu ticha i OSN a kondolenci poslal např. i rakouský prezident.

Volební výsledky

[editovat | editovat zdroj]
Volební výsledky KSČM - Trend[172]
Výsledky Levého bloku ve volbách do České národní rady v roce 1992.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021.
Výsledky Stačilo! ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025.

Volby do Poslanecké sněmovny

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasůHlasy v %Počet mandátů ± Pozice
1992[p 3] 909 49014,05
35/200
▲ 35 Opozice
1996 626 13610,33
22/200
▼ 13 Opozice
1998 658 55011,03
24/200
▲ 2 Opozice
2002 882 65318,51
41/200
▲ 17 Opozice
2006 685 32812,81
26/200
▼ 15 Opozice
2010 589 76511,27
26/200
▬ Opozice
2013 741 04414,91
33/200
▲ 7 Opozice
2017 393 100 7,76
15/200
▼ 18 Podpora [p 4]
Opozice [p 5]
2021 193 8173,60
0/200
▼ 15 –
2025[p 6] 242 031 4,30
0/200
▬ –

Senátní volby

[editovat | editovat zdroj]
Volby Mandáty V Senátu celkem
1996
2/81
[174]
2/81
1998
2/27
[175]
4/81
2000
0/27
[176]
3/81
2002
1/27
[177]
3/81
2004
2/27
[178]
2/81
2006
0/27
2/81
2007
1/2
[179]
3/81
2008
1/27
[180]
3/81
2010
0/27
2/81
2012
1/27
2/81
2014
0/27
1/81
2016
0/27
1/81
2018
0/27
0/81
2020
0/27
0/81
2022
0/27
0/81

Komunální volby

[editovat | editovat zdroj]
Volby Hlasy v %Počet mandátů
1994 13,59
5 837/62 160
1998 13,64
5 750/62 920
2002 14,48
5 698/62 494
2006 10,79
4 268/62 426
2010 9,56
3 189/62 178
2014 7,8
2 564/62 121
2018 4,8
1 426/61 950
2022 0,77
455/61 780

Krajské volby

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2000 496 688 21,16
161/675
2004 416 807 19,68
157/675
2008 438 024 15,03
114/675
2012 538 953 20,43
182/675
2016 267 047 10,55
86/675
2020 131 770 4,75
13/675
2024 147 594 6,20
40/675

Volby do Evropského parlamentu

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasůHlasy v %Počet mandátů Poznámka
2004 472 86220,26
6/24
[181]
2009 334 57714,18
4/22
[182]
2014 166 47810,98
3/21
2019 164 624 6,94
1/21
2024 283 935 9,56
1/21
V rámci koalice Stačilo! (KSČM, SD-SN, ČSNS)

druhý mandát získal člen SD-SN

Seznam předsedů ÚV KSČM

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí Jméno Fotografie Ve funkci od Ve funkci do Délka působení v úřadu
1. Jiří Machalík 31. března 1990 13. října 1990 0 let a 196 dní
2. Jiří Svoboda 13. října 1990 25. června 1993 2 roky a 255 dní
3. Miroslav Grebeníček 26. června 1993 1. října 2005 12 let a 97 dní
4. Vojtěch Filip 1. října 2005 9. října 2021 16 let a 8 dní
5. Kateřina Konečná 23. října 2021 dosud 4 roky a 204 dní

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pro volby do Evropského parlamentu 2024 a některé krajské kandidátky pro krajské volby 2024.
  2. ↑ Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968
  3. ↑ KSČM byla v koalici Levý blok
  4. ↑ Do 13. dubna 2021
  5. ↑ Od 13. dubna 2021[173]
  6. ↑ Na kandidátkách hnutí Stačilo!

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HLOUŠEK, Vít; KOPEČEK, Lubomír. Origin, Ideology and Transformation of Political Parties: East-Central and Western Europe Compared. Farnham: Ashgate, 2010. ISBN 9780754678403. S. 46.
  2. ↑ Budoucnost české levice: KSČM. Důsledně levicová síla, nebo strana nostalgie po starém režimu?. E15.cz [online]. [cit. 2023-11-22]. Dostupné online.
  3. ↑ https://volby.cz/pls/senat/se1111?xjazyk=CZ&xdatum=0&xv=7&xt=3
  4. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané 20. 9. – 21. 9. 2024 [online]. [cit. 2024-09-24]. Dostupné online.
  5. ↑ https://www.volby.cz/pls/kv2022/kv22114?xjazyk=CZ&xid=1&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=0&xvyber=1
  6. 1 2 NEUBERT, Milan; LUKÁŠ, Jiří. Jaký smysl hledá KSČM v Straně evropské levice. www.sds.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  7. ↑ Kdo jsme | Komunistická strana Čech a Moravy. www.kscm.cz [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-02.
  8. ↑ Stránka KSČM 1. dubna 2022 - Stránka KSČM 1. května 2022
  9. ↑ Rupnik, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa (Praha: Academia, 2003; ISBN 80-200-0957-4, kapitola 2, s. 42)
  10. ↑ RUPNIK. Kapitola 7, str. 201
  11. ↑ KOCIAN, Jiří; PAŽOUT, Jaroslav, a kol. Dějiny Komunistické strany Československa IV (1969–1993). Praha: Academia, 2020. ISBN 978-80-200-3174-7. S. 471. Dále jen Kocian–Pažout.
  12. ↑ FIALA, Petr; HOLZER, Jan; MAREŠ, Miroslav; PŠEJA, Pavel. Komunismus v České republice : Vývojové, systémové a ideové aspekty působení KSČM a dalších organizací v české politice. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ISBN 80-210-2249-3. S. 97.
  13. ↑ Kocian–Pažout, s. 448.
  14. ↑ Založena Komunistická strana Čech a Moravy. Rudé právo. 1990-04-02, roč. 70, čís. 78, s. 1–2. Dostupné online.
  15. ↑ Kocian–Pažout, s. 455.
  16. ↑ Kocian–Pažout, s. 449–450.
  17. ↑ Kocian–Pažout, s. 472, 587.
  18. ↑ Komunistická strana Čech a Moravy [online]. Aktuálně.cz, 2010-05-31 [cit. 2026-04-27]. Dostupné online.
  19. 1 2 3 Kocian–Pažout, s. 459, 471.
  20. ↑ ada; res. Název KSČS historií. Rudé právo. 1991-08-29, roč. 1, čís. 201, s. 1–2. Dostupné online.
  21. ↑ Nová firma KSČ. Lidové noviny. 1991-08-29, roč. 4, čís. 201, s. 1. Dostupné online.
  22. ↑ Kocian–Pažout, s. 459.
  23. 1 2 3 4 Archivovaná kopie. www.kscm.cz [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-08.
  24. ↑ Zeman zatím pokutu nezaplatí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-07-25 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  25. ↑ ?. Stanoviska českých politiků. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1998-12-17 [cit. 2026-01-01]. Dostupné online.
  26. 1 2 3 GAZDÍK, Jan; CHUNDELA, Tomáš. Postoj KSČM vzbuzuje obavy z úniku tajných dat. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-02-01 [cit. 2026-01-01]. Dostupné online.
  27. ↑ BARTONÍČEK, Radek. Politikům chybí vůle odškodnit krajany bez českého občanství. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-02-09 [cit. 2026-01-01]. Dostupné online.
  28. ↑ čtk, jkl. Střípky z oslav přičlenění k alianci. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-03-12 [cit. 2026-01-01]. Dostupné online.
  29. ↑ lsd, čtk. Ve světě pokračovaly demonstrace proti úderům. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-03-28 [cit. 2026-01-01]. Dostupné online.
  30. 1 2 3 BARTONÍČEK, Radek. Sněmovna není pro Mirky Dušíny. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-04-03 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  31. 1 2 jkl, lsd, čtk. ČSSD nehodlá rušit opoziční smlouvu s ODS. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-04-11 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  32. 1 2 3 4 5 6 GAZDÍK, Jan. Z komunistické armády se stal prozápadní sbor. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-04-19 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  33. ↑ čtk. STEM : Sociální demokracie si udržuje náskok před ODS. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-04-20 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  34. ↑ gag, gro, brr, lsd, čtk. Ve středu odsouhlasily obě komory parlamentu poskytnutí letišť silám NATO. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-04-22 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  35. ↑ čtk, jup. Nejsympatičtější jsou nám Francouzi a Rakušané. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-05-12 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  36. 1 2 čtk. Poslanci přerušili diskusi o zprávě o stavu země. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-05-20 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  37. 1 2 čtk. Ministerstvo vyjádřilo politování nad útokem na misi USA. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-06-08 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  38. ↑ PELÍŠEK, Antonín. Opakované volby přilákaly stranické špičky. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-06-17 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  39. ↑ čtk. IVVM: Češi důvěřují bankám nejvíce za poslední tři roky. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-08-04 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  40. ↑ rep, čtk, ids. Fischer podá trestní oznámení na Klause a ODS, strana se brání. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-08-30 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  41. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 LIPOLD, Jan. Komunistická pouť: všechno špatně, jen KSČM jde vzhůru!. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-09-06 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  42. ↑ ?. Komunisté chtějí získat podporu většiny voličů - x. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-10-02 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  43. ↑ ČTK. Komunisté chtějí získat podporu většiny voličů. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 1999-10-03 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online.
  44. ↑ Klaus zbrzdil úvahy o nové koalici. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-12 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  45. ↑ ODS navrhuje duhovou koalici, ČSSD zřejmě odmítá. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-15 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  46. ↑ Socialismus i na svém sklonku lákal. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-16 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  47. ↑ Společná kandidátka by čtyřkoalici vyhrála volby. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-19 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  48. ↑ KSČM má nejvyšší volební preference. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-22 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  49. ↑ Unie svobody chce pokračovat v dialogu s demokratickými stranami. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-23 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  50. ↑ ODS doufá, že čtyřkoalice odvolá nesouhlas s duhovou koalicí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-19 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  51. 1 2 3 4 5 6 7 Miloslav Ransdorf odpověděl na dotazy čtenářů iDNES. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-25 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  52. 1 2 Poslanci navrhují účinněji stíhat fašismus a komunismus. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-26 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  53. 1 2 Studenti chystají oslavy výročí listopadové revoluce. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-10-26 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  54. ↑ U kulatého stolu se sejdou všechny pozvané strany. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-11-05 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online.
  55. 1 2 Poznámky k rozhovoru s komunistou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-11-12 [cit. 2019-01-11]. Dostupné online.
  56. ↑ Senátoři chtějí zmapovat padesát let nesvobody. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-11-12 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online.
  57. 1 2 Spokojenost od listopadu 1989 klesla. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-11-15 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online.
  58. ↑ Hříchy minulosti: uznáváme jen ty opravdu velké. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-11-16 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online.
  59. ↑ Svoboda je samozřejmost, po jistotách se stýská. iDNES.cz [online]. 1999-11-17 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online.
  60. ↑ Dav vyhnal Štěpána se Zifčákem z Národní. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-11-17 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online.
  61. ↑ Projev prezidenta Václava Havla ke Dni boje studentů za svobodu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-11-17 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online.
  62. ↑ STEM: Komunisté předstihli ODS. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-11-18 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online.
  63. 1 2 Jan Ruml rezignoval na funkci předsedy Unie svobody. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-01 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  64. ↑ Poslanci rozhodli, že zločiny komunismu nebudou promlčeny. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-02 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  65. 1 2 3 4 5 KSČM říká, že chce obnovit socialistickou cestu rozvoje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-03 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  66. 1 2 3 4 KSČM zvolila za předsedu opět Miroslava Grebeníčeka. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-05 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  67. 1 2 ČSSD reaguje: Děkujeme, zůstaňte pane Zemane!. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-09 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  68. ↑ Klaus vyzval Zemana k jednání o většinové vládě. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-10 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  69. ↑ ODS souhlasí se smírčím řízením. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-22 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  70. ↑ Další průzkum preferencí potvrdil pád ČSSD. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-15 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  71. ↑ Čtyřkoalice zvažuje společnou kandidátku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-22 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  72. ↑ Sněmovna žádá peníze pro lidi, jimž nejsou vypláceny mzdy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999-12-21 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  73. ↑ Tlustý: ODS bude žádat rekonstrukci vlády. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-01-04 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  74. ↑ Volby by nyní vyhrála studentská strana. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-01-09 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  75. ↑ ODS i ČSSD si v preferencích polepšily. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-01-18 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  76. ↑ Špidla: Jsem přesvědčen, že si v politice nepočínáme nemorálně. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-01-24 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  77. ↑ ODS a ČSSD prosadily rozpočet. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-01-26 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  78. ↑ Senátoři o ústavních změnách nerozhodli. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-02-02 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  79. 1 2 Průzkum IVVM potvrdil případné volební vítězství čtyřkoalice. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-02-17 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  80. ↑ Důvěra Čechů v armádu stoupá. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-02-21 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  81. ↑ I průzkum STEM potvrzuje vedení čtyřkoalice a ODS. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-02-22 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  82. ↑ Předseda sněmovny vyhlásil stav legislativní nouze. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-02-24 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  83. ↑ Národní aliance půjde do voleb. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-03-04 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  84. ↑ Národní aliance ignoruje své zrušení. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-04-09 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  85. ↑ Sponzoři se téměř přestali zajímat o politické strany. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-04-05 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  86. ↑ Novým místopředsedou sněmovny je Brožík. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-04-06 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  87. ↑ Stávka končí, horníci vyfárali. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-04-21 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  88. ↑ Gayové a lesbičky opět ztratili naději na partnerství. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-04-29 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  89. 1 2 3 4 Svátek práce slavili stoupenci politických stran i anarchisté. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-01 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  90. ↑ Sofres-Factum: mezi politickými stranami vede ODS. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-02 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  91. ↑ Sněmovna odmítla Motejlovu reformu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-17 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  92. ↑ Poslanci řešili, kdy má být svátek. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-19 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  93. ↑ Srp, kladivo, hákový kříž. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-22 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  94. ↑ Poslanci chtějí zvýšit rychlost na dálnicích. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-22 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  95. ↑ Nový zákoník práce přijímají občané příznivě. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-22 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  96. ↑ Vstoupit do politické strany? Ne, díky, říká většina Čechů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-23 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  97. ↑ Vstoupit do politické strany? Ne, díky, říká většina Čechů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-23 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  98. ↑ ODS a ČSSD změnily volební zákon. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-26 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  99. ↑ Před volbami do krajů ČSSD ztrácí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-31 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  100. ↑ Jak vypadá situace v krajích před podzimními volbami. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-05-31 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  101. ↑ Zeman přemlouvá váhající senátory. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-06-02 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  102. ↑ La Libre Belgique: Demokracii v ČR svítí červená. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-06-18 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  103. ↑ Lidé nedůvěřují především Zemanovi a Klausovi. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-06-19 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  104. 1 2 3 4 5 Volby by vyhrála ODS před komunisty. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-06-20 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  105. ↑ ODS vystupňovala útok proti prodeji IPB. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-06-22 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  106. ↑ Senátoři potvrdili tři nové svátky. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-06-29 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  107. ↑ Voliči posunuli ČSSD na druhé místo za ODS. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-07-19 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  108. 1 2 3 ŠVERDÍK, Michal; PETRÁŠOVÁ, Lenka. Policie se snaží stíhat propagaci komunismu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-07-26 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
  109. ↑ Armáda získává důvěru občanů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-08-08 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online.
  110. ↑ Třetina lidí chce profesionální armádu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-08-09 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online.
  111. ↑ ČSSD potvrdila náskok před komunisty. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2000-08-22 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online.
  112. ↑ https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/clenska-zakladna-politicke-strany-spd-ano-kdu-csl-ods-top-09.A240403_201023_domaci_vals
  113. ↑ Komunistů je čím dál tím méně, ročně přicházejí o tři tisíce členů - E15.cz. E15.cz. Economia. Dostupné online [cit. 2018-11-23].
  114. ↑ http://youtu.be/0hvYpesB7zc?t=1m38s
  115. ↑ Levici trápí úbytek členů. KSČM ztratila tisíce, naopak „táhne“ SPD. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-02-25 [cit. 2018-11-23]. Dostupné online.
  116. ↑ Archivovaná kopie. www.cevro.cz [online]. [cit. 2018-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-18.
  117. ↑ Analýza KSČM. www.sds.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-25.
  118. ↑ Archivovaná kopie. www.sds.cz [online]. [cit. 2018-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-25.
  119. ↑ Archivovaná kopie. www.sds.cz [online]. [cit. 2018-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-11-19.
  120. ↑ mka. Musíme se vrátit k pracujícím lidem a zvednout témata jako základní příjem pro všechny, zní ze slábnoucí KSČM. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-10-19 [cit. 2025-08-22]. Dostupné online.
  121. ↑ http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/KSCM-ubyvaji-clenove-a-stoupa-jejich-vekovy-prumer-232765
  122. ↑ http://www.novinky.cz/domaci/501408-lidovcum-cssd-i-kscm-mizi-clenove-po-tisicich.html
  123. ↑ dan; rsk; tin. ANO ztrácí členy, Okamura hlásí nárůst. Fotografie Petr Horník; Domácí. Právo [online]. Borgis, 9. červenec 2020 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
  124. ↑ http://eurozpravy.cz/domaci/politika/ano-ztraci-cleny-okamura-hlasi-narust.12cde322/
  125. ↑ http://cnn.iprima.cz/v-poctu-clenu-stran-vedou-komuniste-presto-se-jejich-rady-stale-tenci-3808
  126. ↑ ROGNER, Šimon. Členská základna ODS je větší než ČSSD, z mladých uskupení nejvíce roste SPD. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-07-22 [cit. 2025-08-22]. Dostupné online.
  127. ↑ http://www.idnes.cz/zpravy/domaci/politicke-strany-clenove-nabory-levice-prisaha-spd.A210725_151427_domaci_stad
  128. ↑ KRAMLOVÁ, Jana. Stranám ubývají členové. Rozrůstají se jen SPD a STAN. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-03-18 [cit. 2025-08-22]. Dostupné online.
  129. ↑ https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/clenska-zakladna-politicke-strany-spd-ano-kdu-csl-ods-top-09.A240403_201023_domaci_vals
  130. ↑ https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/poltika-clenske-strany-clen-pokles-opozice-koalice.A250117_203319_domaci_stud?zdroj=otvirak
  131. ↑ https://denikreferendum.cz/clanek/238313-kscm-po-sjezdu-odklon-od-evropske-levice-je-nejspis-nevratny
  132. 1 2 Dominik Duka. Poslední tažení komunistů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-07-23 [cit. 2014-07-23]. Dostupné online.
  133. ↑ Archivovaná kopie. cvvm.soc.cas.cz [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-12.
  134. ↑ LYSONĚK, Tomáš; MAŠEK, Jaroslav; ŠTICKÝ, Jiří. Deset mýtů a polopravd o životě v socialistickém Československu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-11-09 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online.
  135. ↑ ŠEVELOVÁ, Irena. Doba před listopadem a po něm z finančního pohledu. Měšec.cz [online]. Internet Info, 2009-11-23 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. ISSN 1213-4414.
  136. ↑ ČTK. Komunistická poslankyně Semelová velebila u Gottwaldova hrobu "vítězný únor". Domácí. Novinky.cz. Praha: Borgis. Dostupné online [cit. 2021-10-25].
  137. ↑ KSČM se hlásí k únoru 1948. Oceňujeme práci a obětavost budovatelů socialismu, uvedla. Aktuálně.cz. Economia, 2016-02-25. Dostupné online [cit. 2018-11-23].
  138. ↑ ČTK. Grebeníček má výhrady vůči Filipovi a spol.. Domácí. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-02-25 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online.
  139. ↑ RAMBOUSKOVÁ, Michaela. Volte Babiše, Pavel je peklo, vyzvala KSČM své příznivce. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2023-01-19 [cit. 2024-05-09]. Dostupné online.
  140. ↑ Brusel nás chce migrací zničit, tvrdí KSČM. Ve volbách jde proti uprchlíkům - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-12-14]. Dostupné online.
  141. ↑ https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/predsedkyni-kscm-zustala-europoslankyne-katerina-konecna/2206207
  142. ↑ KOTRBA, Štěpán. Útok rudých ještěrů, České komunisty obchází strašidlo J. V. Stalina. Britské listy [online]. 2005-09-02 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online.
  143. ↑ Milan Krajča: Nová iniciativa evropských komunistů
  144. ↑ KSČM. Stanovy Komunistické strany Čech a Moravy [online]. Praha: KSČM, 2016-05-15 [cit. 2017-08-28]. Kapitola Programový cíl a charakter strany, s. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-07.
  145. 1 2 KSČM: Program „Naděje pro ČR“. www.kscm.cz [online]. [cit. 2006-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-12.
  146. ↑ Kdo jsme | Komunistická strana Čech a Moravy. www.kscm.cz [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-02.
  147. ↑ KSČM: kdo jsme. www.kscm.cz [online]. [cit. 2006-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-12.
  148. ↑ Komunistická strana Polska
  149. ↑ Dělnická strana Maďarska. www.munkaspart.hu [online]. [cit. 2012-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-04.
  150. ↑ Strana komunistické obnovy. home.rifondazione.it [online]. [cit. 2009-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-19.
  151. ↑ Nová britská komunistická strana
  152. ↑ Švédská strana komunistická
  153. ↑ ComInterNet: Listing of World Communist & Workers Parties. Europe
  154. ↑ Dekomunizace.cz),
  155. ↑ Zrušme komunisty
  156. ↑ ČTK. Nový mluvčí KSČM má antisemitskou minulost. České noviny [online]. 2008-12-31 [cit. 2009-01-12]. Dostupné online.
  157. ↑ Petr Zídek. Nová tvář KSČM – antisemita. Lidové noviny [online]. MAFRA, 2008-12-30 [cit. 2012-16-01]. Dostupné online.
  158. ↑ ČTK. Mluvčí KSČM Tomáš s antisemitskou minulostí skončil. České noviny [online]. 2009-01-09 [cit. 2009-01-12]. Dostupné online.
  159. 1 2 KOJZAR, Jaroslav. Nejsem antisemita, a ani jsem jím nebyl, řekl Josef Tomáš, tiskový mluvčí ÚV KSČM Haló novinám. Haló noviny [online]. Futura, 2009-01-09 [cit. 2009-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-12.
  160. ↑ Test úplatnosti politiků „milion za zákon“. iDNES.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online.
  161. ↑ Jiří Dolejš a Čeněk Milota hovoří na skrytou kameru – přepis rozhovoru novináře Jiřího Benáka s místopředsedy KSČM Jiřím Dolejšem a Čeňkem Milotou
  162. ↑ KSČM a TOP 09 by vzaly milion za změnu zákona
  163. ↑ Dolejš a Milota odcházejí z vedení KSČM. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2009-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14.
  164. ↑ Dolejš nabídl, že pozastaví výkon funkce místopředsedy KSČM
  165. ↑ Amnesty International. Severní Korea: v koncentračním táboře Čotok trpí 200 tisíc lidí. Amnesty International [online]. 2011-05-04 [cit. 2011-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-03.
  166. ↑ ČTK. KLDR má koncentrační tábory s 200 tisíci vězni. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2011-05-03 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online.
  167. ↑ Hans Štembera. Vážili jsme si práce Kim Čong-ila, kondolovala KSČM do Koreje. Parlamentnílisty.cz [online]. OUR MEDIA [cit. 2011-12-26]. Dostupné online.
  168. ↑ Práce Kim Čong-ila jsme si vážili, kondolovala KSČM do KLDR. Zahraniční. Novinky.cz [online]. Pchjongjang: Borgis, rev. 2011-12-23 [cit. 2021-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07.
  169. ↑ KSČM: Kim Čong-il se obětoval za blaho Korejců. Lidovky.cz [online]. 2011-12-23 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online.
  170. ↑ ava. Smutek v KLDR, zemřel Kim Čong-il. Haló noviny [online]. 2011-12-20 [cit. 2011-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-12.
  171. ↑ Domácí redakce. Oslavnou kondolenci Filipa do KLDR má prověřit policie. Aktuálně.cz [online]. 2011-12-27 [cit. 2011-12-27]. Dostupné online.
  172. ↑ KSČM, výsledky voleb Volební trendy a výsledky stran, kurzy.cz
  173. ↑ Komunisté vypověděli dohodu o toleranci vlády. Hlasovali by pro vyslovení nedůvěry. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
  174. ↑ Ladislav Drlý, volební obvod Chomutov (22,0 a 56,0 % hlasů; na 4 roky) a Antonín Petráš, volební obvod Karviná (28,2 a 52,3 % hlasů; na 6 let)
  175. ↑ Rostislav Harazin, volební obvod Bruntál (26,9 a 60,5 %) a Jaroslav Doubrava, volební obvod Ústí nad Labem (27,6 a 52,4 %)
  176. ↑ Drlý (za Chomutov) ve 2. kole těsně poražen kandidátem ODS
  177. ↑ Eduard Matykiewicz, volební obvod Karviná (28,8 a 51,8 %)
  178. ↑ Vlastimil Balín, volební obvod Most (27,1 a 52,4 %). Harazin (Bruntál) a Doubrava (Ústí nad Labem) v obou kolech těsně poraženi kandidáty ODS
  179. ↑ 1 mandát získaný v doplňovacích volbách po odstoupivším chomutovském nestranickém senátorovi.
  180. ↑ Marta Bayerová, volební obvod Znojmo
  181. ↑ Věra Flasarová, Jaromír Kohlíček, Jiří Maštálka, Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek a Daniel Strož
  182. ↑ Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Jiří Maštálka a Jaromír Kohlíček

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Komunistická_strana_Čech_a_Moravy&oldid=25855142“