Marine Le Penová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marine Le Penová

Marine Le Penová (listopad 2013)

Předsedkyně Národní fronty
Úřadující
Ve funkci od:
16. ledna 2011
Předchůdce Jean-Marie Le Pen
Většina 67,65%

Poslankyně Evropského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od:
14. června 2009
Volební obvod Severozápadní Francie
Většina 10,18%
Ve funkci:
20. červenec 2004 – 13. červenec 2009
Volební obvod Île-de-France
Většina 8,58%

Členka zastupitelstva regionu
Úřadující
Ve funkci od:
26. března 2010
Volební obvod Nord-Pas-de-Calais
Většina 22,20%
Ve funkci:
28. březen 2004 – 21. březen 2010
Volební obvod Île-de-France
Většina 10,11%
Ve funkci:
15. březen 1998 – 28. březen 2004
Volební obvod Nord-Pas-de-Calais
Stranická příslušnost
Členství Národní fronta

Narození 5. srpna 1968 (49 let)
Neuilly-sur-Seine, (92) Francie
Národnost Francouzská
Rodiče Jean-Marie Le Pen a Pierrette Lalanne
Příbuzní Jean-Marie Le Pen
Alma mater Univerzita Paříž II
Profese právnička
Náboženství Římskokatolické
Podpis
Webová stránka http://www.marinelepen2012.fr/
Commons Marine Le Pen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Genealogie rodu Le Pen

Marine Le Penová, nepřechýleně Marine Le Pen (* 5. srpna 1968 Neuilly-sur-Seine), je francouzská pravicově-nacionalistická politička a právnička, od roku 2011 předsedkyně Národní fronty (Front national, FN).[1] Od roku 2004 je poslankyní Evropského parlamentu. V prvním kole prezidentských voleb dne 23. dubna 2017 získala 21,4 % hlasů, v druhém kole 7. května 33,39 %, prezidentem se tak stal její protikandidát Emmanuel Macron.

Původ a soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Marine Le Penová je třetí a nejmladší dcera francouzského politika a bývalého dlouholetého předsedy Národní fronty Jeana-Marie Le Pena. Její neteř Marion Maréchal-Le Penová (* 1989), zároveň vnučka Jeana-Marie Le Pena, je také francouzská politička, členka Národní fronty a poslankyně francouzského Národního shromáždění.

V letech 1997 až 2000 byla Marine Le Penová provdaná za podnikatele Francka Chauffroye, který byl činný pro Národní frontu. Z tohoto manželství se jí narodily dcera Jehanne (* 1998) a dvojčata Louis a Mathilde (* 1999). V roce 2002 se stal jejím druhým manželem Éric Lorio, funkcionář Národní fronty. I toto manželství skončilo rozvodem, a sice v roce 2006. Jejím třetím životním partnerem je od roku 2009 Louis Aliot (*1969), místopředseda Národní fronty a poslanec Evropského parlamentu.[2]

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Marine Le Penová byla ve volbách roku 2004 zvolena poslankyní Evropského parlamentu. V tomto funkčním období působila ve výboru pro kulturu a vzdělávání. Ve volbách v roce 2009 byla opět zvolena evropskou poslankyní. Od té doby působí ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

Od 16. ledna 2011 je předsedkyní francouzské Národní fronty, kde patří se svými názory k umírněnější části strany. Její otec Jean-Marie Le Pen byl jejím přičiněním pro své antisemitské názory a další neshody s vedením dokonce ze strany vyloučen. Neteř Marion Maréchal-Le Penová je od roku 2012 (tehdy jí bylo 22 let) poslankyní francouzského Národního shromáždění a často projevuje radikálnější názory než její teta.

V květnu 2014 se Národní fronta pod vedením Marine Le Penové stala ve volbách do Evropského parlamentu nejsilnější francouzskou politickou stranou.[3]

Prezidentské volby 2017[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby prezidenta Francie 2017.

V prvním kole francouzských prezidentských voleb dne 23. dubna 2017 získala Marine Le Penová 21,4 % odevzdaných hlasů a postoupila do druhého kola. Zde se utká s nezávislým kandidátem Emmanuelem Macronem, jenž v prvním kole voleb získal 24,0 % hlasů. Po dobu volebního boje nebude Le Penová vykonávat funkci předsedkyně Národní fronty, protože se chce podle vlastních slov soustředit na svou kandidaturu a přitom „zastávat zájmy všech Francouzů“.[4]

Po prvním kole voleb se téměř všichni vedoucí francouzští politici postavili proti Marine Le Penové a za jejího soupeře Macrona. Prezident François Hollande vystoupil 25. dubna veřejně v severofrancouzském městě Laval a prohlásil, že „Le Penová musí v druhém kole 7. května 2017 dostat pokud možno co nejméně hlasů“.[5]

V druhém kole prezidentských voleb La Penovou volilo 33,39 % voličů, zbytek hlasů dostal její protikandidát Macron, který se tak stal prezidentem Francie. Marine Le Penová mu již krátce po zveřejnění prvních odhadů výsledků pogratulovala k vítězství.[6]

Názory a záměry[editovat | editovat zdroj]

Marine Le Penová chce výrazně omezit imigraci a upravit získávání francouzského občanství.[7] Kdyby se v roce 2017 stala francouzskou prezidentkou, tak by chtěla zrušit manželství pro osoby stejného pohlaví.[8]

Má také v úmyslu vystoupit z eurozóny a znovu zavést národní měnu frank.[9] Tento záměr Marine Le Penová při své kampani před druhým kolem prezidentských voleb dne 7. května 2017 zmírnila. Dosažení posledně jmenovaných dvou cílů podmínila okolnostmi po volbách a výsledkem referenda, které by jako francouzská prezidentka vyhlásila.[10]

Podporovatelé[editovat | editovat zdroj]

Marine Le Penová a její Národní fronta jsou podporovány několika zájmovými uskupeními. Zvláště je to skupina s názvem Les Horaces, jejímž mluvčím je od léta 2016 Jean Messiha (* 1970 v Káhiře). Messiha je francouzským občanem a synem egyptského diplomata koptského původu. Do Francie přišel ve svých osmi letech a studoval na prestižních školách. Je absolventem École Nationale d'Administration (ENA, absolventi jsou zváni énarques) a pracuje na francouzském ministerstvu obrany. Podle Messihových slov sdružují Horaces kolem 155 osob, zůstávajících zatím v anonymitě. Do uskupení patří osobnosti pracující na ministerstvech a jinde ve státní správě, ale také advokáti, vedoucí činitelé velkých akciových společností (vedených v burzovním indexu CAC 40) a soukromí podnikatelé. Dalším absolventem ENA v okruhu Marine Le Penové je její poradce Florian Philippot.[11]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (francouzsky) Profil : Marine Le Pen, BBC
  2. http://www.closermag.fr/people/personnalites/marine-le-pen/%28section%29/biographie, staženo 21. ledna 2017 (francouzsky).
  3. Francouzské volby ovládli nacionalisté Marine Le Penové [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  4. Rücktritt als Parteichefin. Le Pen nimmt "alle Franzosen" ins Visier T-Online.de, http://www.t-online.de/nachrichten/ausland/id_80978142/marine-le-pen-tritt-als-parteichefin-zurueck.html, 25. dubna 2017, 10:51 hod. (německy).
  5. http://www.t-online.de/nachrichten/ausland/id_80989192/hollande-mahnt-le-pen-muss-bei-wahl-so-schwach-wie-moeglich-abschneiden.html 26. dubna 2017, 10:27 hod. (německy).
  6. Macron ovládl prezidentské volby. Budu vás chránit, slíbil Francouzům. iDNES.cz [online]. 2017-05-07 [cit. 2017-05-08]. Dostupné online.  
  7. Le Pen et Estrosi favorables à un référendum sur l'immigration. Le Monde.fr. 2014-02-12. Dostupné online [cit. 2016-09-06]. ISSN 1950-6244. (francouzsky) 
  8. Marine Le Pen: "Moi au pouvoir, j'abolirai le mariage pour tous". Le Huffington Post [online].  [cit. 2016-09-06]. Dostupné online.  
  9. Euro: Une fin maitrisée pour libérer la croissance [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné online.  
  10. SIMONS, Stefan: Le Pens Euro-Kehrtwende. Au revoir, "Frexit"! (Obrat Le Penové ohledně eura. Na shledanou "frexite"!) Spiegel online, 30. dubna 2017 (německy).
  11. HAUSALTER, Louis: Jean Messiha, le nouveau techno de Marine Le Pen (Jean Messiha, nový technokrat Marine Le Penové), Marianne, https://www.marianne.net/politique/jean-messiha-le-nouveau-techno-de-marine-le-pen, 17. dubna 2017 (francouzsky).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]