Marine Le Penová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marine Le Penová
Marine Le Penová (listopad 2013)
Marine Le Penová (listopad 2013)
Předsedkyně Národního sdružení
Ve funkci:
16. ledna 2011 – 5. listopadu 2022
PředchůdceJean-Marie Le Pen
NástupceJordan Bardella
Poslankyně Evropského parlamentu
Ve funkci:
14. července 2009 – 18. června 2017
Volební obvodSeverozápadní Francie
Ve funkci:
20. červenec 2004 – 13. červenec 2009
Volební obvodÎle-de-France
Členka zastupitelstva regionu
Úřadující
Ve funkci od:
26. března 2010
Volební obvodNord-Pas-de-Calais
Většina22,20 %
Ve funkci:
28. březen 2004 – 21. březen 2010
Volební obvodÎle-de-France
Většina10,11 %
Ve funkci:
15. březen 1998 – 28. březen 2004
Volební obvodNord-Pas-de-Calais
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní sdružení
Rodné jménoMarion Anne Perrine Le Pen
Narození5. srpna 1968 (55 let)
Neuilly-sur-Seine
FrancieFrancie Francie
Národnostfrancouzská
RodičeJean-Marie Le Pen a Pierrette Lalanne
Děti3
PříbuzníJean-Marie Le Pen
Alma materUniverzita Paříž II
Profeseprávnička
NáboženstvíŘímskokatolické
PodpisMarine Le Penová, podpis
Webová stránkawww.marinelepen2012.fr
CommonsMarine Le Pen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Genealogie rodu Le Pen

Marine Le Penová, nepřechýleně Marine Le Pen (* 5. srpna 1968 Neuilly-sur-Seine), je francouzská politička a právnička, v letech 2011–2022 předsedkyně Národního sdružení (Rassemblement national - RN, do roku 2018 nazývaného Front national - FN).[1] V letech 2004–2017 byla poslankyní Evropského parlamentu. V prezidentských volbách 2017 a 2022 se ucházela o funkci hlavy státu, v obou případech se umístila druhá a postoupila tak do druhého kola, kde byla rovněž v obou případech poražena Emmanuelem Macronem.[2][3] Zastává pravicové a pronárodní postoje.

Původ a soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Marine Le Penová je třetí a nejmladší dcera francouzského politika a bývalého dlouholetého předsedy Národní fronty Jeana-Marie Le Pena. Její neteř Marion Maréchalová (* 1989), zároveň vnučka Jeana-Marie Le Pena, je také francouzská politička, členka Národního sdružení a poslankyně francouzského Národního shromáždění.

V letech 1997 až 2000 byla Marine Le Penová provdaná za podnikatele Francka Chauffroye, který byl činný pro Národní frontu. Z tohoto manželství se jí narodily dcera Jehanne (* 1998) a dvojčata Louis a Mathilde (* 1999). V roce 2002 se stal jejím druhým manželem Éric Lorio, funkcionář Národní fronty. I toto manželství skončilo rozvodem, a sice v roce 2006. Jejím třetím životním partnerem je od roku 2009 Louis Aliot (*1969), místopředseda Národní fronty a poslanec Evropského parlamentu.[4]

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Marine Le Penová byla ve volbách roku 2004 zvolena poslankyní Evropského parlamentu. V tomto funkčním období působila ve výboru pro kulturu a vzdělávání. Ve volbách v roce 2009 byla opět zvolena evropskou poslankyní. Od té doby působí ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

V letech 2011–2022 byla předsedkyní francouzského Národního sdružení (dřívější Národní fronta), kde patří se svými názory k umírněnější části strany. Její otec Jean-Marie Le Pen byl jejím přičiněním pro své antisemitské názory a další neshody s vedením dokonce ze strany vyloučen. Neteř Marion Maréchal-Le Penová je od roku 2012 (tehdy jí bylo 22 let) poslankyní francouzského Národního shromáždění a často projevuje radikálnější názory než její teta.

V květnu 2014 se Národní fronta pod vedením Marine Le Penové stala ve volbách do Evropského parlamentu nejsilnější francouzskou politickou stranou.[5]

Prezidentské volby 2017[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Volby prezidenta Francie 2017.

V prvním kole francouzských prezidentských voleb dne 23. dubna 2017 získala Marine Le Penová 21,4 % odevzdaných hlasů a postoupila do druhého kola, kde se utkala s nezávislým kandidátem Emmanuelem Macronem, jenž v prvním kole voleb získal 24,0 % hlasů.

Po prvním kole voleb se téměř všichni vedoucí francouzští politici postavili proti Marine Le Penové a za jejího soupeře Macrona. Prezident François Hollande vystoupil 25. dubna veřejně v severofrancouzském městě Laval a prohlásil, že „Le Penová musí v druhém kole 7. května 2017 dostat pokud možno co nejméně hlasů“.[6]

V druhém kole prezidentských voleb La Penovou volilo 33,39 % voličů, zbytek hlasů dostal její protikandidát Macron, který se tak stal prezidentem Francie. Marine Le Penová mu již krátce po zveřejnění prvních odhadů výsledků pogratulovala k vítězství.[7] Poté se rozhodla v dalších volbách kandidovat znovu.[8][3]

Názory a záměry[editovat | editovat zdroj]

Marine Le Penová chce výrazně omezit imigraci a upravit získávání francouzského občanství.[9] Kdyby se v roce 2017 stala francouzskou prezidentkou, tak by chtěla zrušit manželství pro osoby stejného pohlaví.[10]

Měla také v úmyslu vystoupit z eurozóny a znovu zavést národní měnu frank.[11] Tento záměr Marine Le Penová při své kampani před druhým kolem prezidentských voleb dne 7. května 2017 zmírnila. Dosažení posledně jmenovaných dvou cílů podmínila okolnostmi po volbách a výsledkem referenda, které by jako francouzská prezidentka vyhlásila.[12] V ekonomice je mimo jiné zastánkyní protekcionismu, ekonomického nacionalismu a odpůrkyní volného obchodu, globalizace a privatizace státních služeb a sociální péče.[13][14]

V zahraničně politických otázkách je kritická k NATO, k některým aspektům zahraniční politiky USA a zasadila by se o lepší vztahy s Ruskem. Má rovněž kritický pohled na EU. Až do roku 2019 požadovala referendum o odchodu Francie z EU (frexit), nicméně nejnověji odchod své země z EU neobhajuje.[15]

Podporovatelé[editovat | editovat zdroj]

Marine Le Penová a její Národní fronta jsou podporovány několika zájmovými uskupeními. Zvláště je to skupina s názvem Les Horaces, jejímž mluvčím je od léta 2016 Jean Messiha (* 1970 v Káhiře). Messiha je francouzským občanem a synem egyptského diplomata koptského původu. Do Francie přišel ve svých osmi letech a studoval na prestižních školách. Je absolventem École Nationale d'Administration (ENA, absolventi jsou zváni énarques) a pracuje na francouzském ministerstvu obrany. Podle Messihových slov sdružují Horaces kolem 155 osob, zůstávajících zatím v anonymitě. Do uskupení patří osobnosti pracující na ministerstvech a jinde ve státní správě, ale také advokáti, vedoucí činitelé velkých akciových společností (vedených v burzovním indexu CAC 40) a soukromí podnikatelé. Dalším absolventem ENA v okruhu Marine Le Penové je její poradce Florian Philippot.[16]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Louis Aliot (* 1969), politik Národní fronty a životní partner Marine Le Penové
    Louis Aliot (* 1969), politik Národní fronty a životní partner Marine Le Penové
  • Marine Le Penová v Evropském parlamentu (2014)
    Marine Le Penová v Evropském parlamentu (2014)
  • Spolu se svým otcem Jeanem-Marie Le Penem v Paříži (2012)
    Spolu se svým otcem Jeanem-Marie Le Penem v Paříži (2012)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ (francouzsky) Profil : Marine Le Pen, BBC
  2. ↑ Marine Le Pen: "Je suis la plus solide et la mieux placée" pour 2022. Europe 1 [online]. 2017-09-21 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ a b SAPIN, Charles. Présidentielle: Marine Le Pen se lance déjà. Le Figaro [online]. 2020-01-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ http://www.closermag.fr/people/personnalites/marine-le-pen/%28section%29/biographie, staženo 21. ledna 2017 (francouzsky).
  5. ↑ Francouzské volby ovládli nacionalisté Marine Le Penové [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ http://www.t-online.de/nachrichten/ausland/id_80989192/hollande-mahnt-le-pen-muss-bei-wahl-so-schwach-wie-moeglich-abschneiden.html 26. dubna 2017, 10:27 hod. (německy).
  7. ↑ Macron ovládl prezidentské volby. Budu vás chránit, slíbil Francouzům. iDNES.cz [online]. 2017-05-07 [cit. 2017-05-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Marine Le Pen: "Je suis la plus solide et la mieux placée" pour 2022. Europe 1 [online]. 2017-09-21 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ Le Pen et Estrosi favorables à un référendum sur l'immigration. Le Monde.fr. 2014-02-12. Dostupné online [cit. 2016-09-06]. ISSN 1950-6244. (francouzsky) 
  10. ↑ Marine Le Pen: "Moi au pouvoir, j'abolirai le mariage pour tous". Le Huffington Post [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Euro: Une fin maitrisée pour libérer la croissance [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-27. 
  12. ↑ SIMONS, Stefan: Le Pens Euro-Kehrtwende. Au revoir, "Frexit"! (Obrat Le Penové ohledně eura. Na shledanou "frexite"!) Spiegel online, 30. dubna 2017 (německy).
  13. ↑ Front National » Nouvelle hausse scandaleuse du tarif du gaz : l’Etat doit reprendre le contrôle de la situation !. web.archive.org [online]. 2011-08-25 [cit. 2021-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-25. 
  14. ↑ Le Pen is stoking France's passion for protectionism. CapX [online]. 2017-02-16 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Marine Le Pen ahead of Macron's centrist party, say French exit polls. the Guardian [online]. 2019-05-26 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ HAUSALTER, Louis: Jean Messiha, le nouveau techno de Marine Le Pen (Jean Messiha, nový technokrat Marine Le Penové), Marianne, https://www.marianne.net/politique/jean-messiha-le-nouveau-techno-de-marine-le-pen, 17. dubna 2017 (francouzsky).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marine_Le_Penová&oldid=23830606“