Stejnopohlavní manželství ve Francii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Stejnopohlavní manželství je ve Francii legální od 18. května 2013.[1] Francie se stala tak třináctou zemí na světě, která umožnila homosexuálním párům uzavírat právoplatné sňatky. Zákon se vztahuje jak na metropolitní Francii, tak i na francouzské zámořské departmenty.[2]

Návrh zákona garantujícího párům stejného pohlaví právo na sňatek a společnou adopci dětí zpracovala a předložila Národnímu shromáždění socialistická vláda Jeana-Marca Ayraulta 7. listopadu 2012 za podpory prezidenta Françoise Hollandeho, který se zasazoval o legalizaci stejnopohlavního manželství již ve své prezidentské kampani. 12. února 2013 přijalo Národní shromáždění návrh v poměru hlasů 329:226. 12. dubna 2013 přijal návrh i Senát s pozměňovacími návrhy v poměru hlasů 171:165. Toto následovalo přijetí pozměňovacího návrhu Národním shromážděním 23. dubna 2013 v poměru hlasů 332:225. Přijetí nového zákona zbrzdila iniciativa konzervativní UMP, která jej dala k přezkumu Ústavnímu soudu.[3][4] Ten jej 17. května 2013 podpořil.[5][6] 17. května 2013 dostal nový zákon i prezidentský podpis a ihned následující den byl zveřejněn ve Sbírce zákonů Francouzské republiky.[2] První oficiální stejnopohlavní svatba se konala 29. května ve městě Montpellier.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stejnopohlavní soužití v Evropě
     Stejnopohlavní manželství
     Registrované partnerství
     Neregistrované soužití
     Neuznáváno či neznámo
     Manželství striktně vymezeno jako svazek muže a ženy

Mamère a stejnopohlavní manželství[editovat | editovat zdroj]

Noël Mamère ve své kanceláři v Národním shromáždění (2006)

5. června 2004 oddal bývalý prezidentský kandidát ze strany Europe Écologie - Les Verts Noël Mamère, starosta bordeauxského předměstí Bègles, dva muže Bertranda Charpentiera a Stéphana Chapina. Mamére Deklaroval, že francouzské právo nečiní žádné překážky k podnikání takových kroků, a že se hodlá v této věci odvolávat až na úroveň Evropského soudu pro lidská práva.[8]

Francouzský ministr spravedlnosti Dominique Perben na to reagoval slovy, že by takové svazky neměly mít právní status, a požadoval úřední zásah proti takovým ceremoniálům.[9] 27. července 2004 rozhodl bordeauxský soud, že uzavřené manželství nemá žádné právní následky. Veřejný ochránce práv reprezentující vládu v této věci argumentoval s odvoláním se na občanské právo, které po léta definuje manželství jako svazek složený z manžela a manželky, což jednoznačně vyvolává potřebu přítomnosti dvou osob různého pohlaví.[10] 19. dubna 2005 potvrdil odvolací soud rozhodnutí soudu nižší instance v Bordeaux. 14. března 2007 odmítnul Nejvyšší správní soud Francouzské republiky kasační stížnost Charpantiera a Chapina.[11] 9. června 2016 potvrdil Evropský soud pro lidská práva, že rozhodnutí o neplatnosti manželství Charpantiera s Chapinem nijak neodporovalo Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.[12][13][14]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Krátce po gay svatbě zahájil ministr vnitra Dominique de Villepin proti Mamérovi disciplinární řízení. Mamére byl následně na měsíc suspendován.[9] Místní správní soud rozhodl, že Mamèrova suspendace byla oprávněná. Mamère posléze oznámil, že se nehodlá odvolávat (Mamère se taktéž neúspěšně pokusil převzít rozhodnutí soudu a odvolat se s ním k Radě států); oba došli k závěru, že soudní rozhodnutí nebylo ze závažných důvodů opodstatněné.

11. května 2004 předseda Socialistické strany François Hollande oznámil, že se pokusí ve své straně získat podporu pro zpracování návrhu zákona, který by zlegalizoval stejnopohlavní sňatky. Jiní předsedové politických stran jako je například bývalý premiér Lionel Jospin veřejně odmítali stejnopohlavní manželství. Hollandeův spojenec Ségolène Royalová v tu samou dobu řekla, že dříve o vhodnosti stejnopohlavního manželství pochybovala, ale momentálně jej plně podporuje.[15]

Zpráva parlamentu z r. 2006[editovat | editovat zdroj]

25. ledna 2006 byla v parlamentu zveřejněná „Zpráva o právech rodiny a dětí“.[16] Ačkoliv se parlamentní komise shodly na tom, že by se měla práva plynoucí z Občanského paktu solidarity rozšiřovat, nebyla tehdejší politická scéna možnosti manželství osob stejného pohlaví stále přikloněná. Všeobecně se trvalo na stálé výlučnosti manželství coby svazku muže a ženy, stejně tak i adopčních práv a přístupu k asistované reprodukci pouze pro heterosexuální páry. Někteří politici byli taktéž toho názoru, že zpřístupnění těchto tří institucí stejnopohlavním párům by mohlo odporovat některým konvencím OSN, zejména Úmluvě o právech dítěte, jejímž signatářem je také Francie. Fakt, že mnoho jiných národů už takto rozšířilo LGBT práva, byl opomenut. S odvoláním se na lidská práva dětí zpráva argumentovala tím, že děti mají svá určitá práva, která převyšují práva dospělých, a že absolutně nepřijatelné tato práva porušovat.[17] Z důvodu nízké podpory se rozhodli levicoví členové parlamentu zprávu stáhnout.[18]

Rozhodnutí ústavní rady z r. 2011[editovat | editovat zdroj]

Francouzské LGBT organizace se s přesvědčením, že znepřístupnění institutu manželství homosexuálním párům je v rozporu s ústavou, daly podnět k ústavní radě, jehož předmětem byl přezkum článků občanského práva. 28. ledna 2011 rada rozhodla, že právo na uzavření manželství není ústavou garantované, a že rozhodování v otázce legalizace stejnopohlavního manželství náleží pouze zákonodárcům.[19]

Návrh zákona z r. 2011[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Návrh zákona č. 586.

14. června 2011 hlasovalo Národní shromáždění v poměru hlasů 293:222 proti legalizaci stejnopohlavního manželství.[20] Poslanci vládnoucí strany Unie pro lidové hnutí hlasovali zpravidla proti, zatímco poslanci Socialistické strany hlasovali naopak spíše pro. Socialisté tehdy začlenili legalizaci stejnopohlavního manželství do svého volebního programu v nadcházejících volbách.[21]

Návrh zákona z let 2012-2013[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zákon č. 2013-404.

Legalizaci stejnopohlavního manželství a adopce dětí homosexuálními páry deklaroval jako jednu z 60 vládních priorit ve své předvolební kampani socialistický kandidát na prezidenta François Hollande.[22] 6. května 2012 zvítězil Hollande ve volbách. Legalizaci stejnopohlavního manželství naplánoval na začátek jara 2013.[23] 17. června získala Hollandova strana většinu ve Shromáždění.[24] Ten čas při příležitosti Dne hrdosti oznámil vládní mluvčí Najat Vallaud-Belkacem, že návrh zákona o rovném manželství bude přijat nejpozději na jaře 2013.[25] 3. července sdělil francouzský premiér Jean-Marc Ayrault tisku, že manželství a adopce se stanou realitou v prvním pololetí roku 2013.[26] Návrh zákona byl parlamentu předložen 7. listopadu 2012.[27]

2. února 2013 schválilo Národní shromáždění první článek návrhu, který legalizoval stejnopohlavní manželství v poměru hlasů 249:97.[28] Diskuse na toto téma zabrala několik dní a odpůrci nového zákona podali 5000 pozměňovacích návrhů, aby tuto zpomalili přijetí této části. 12. února 2013 přijalo Národní shromáždění celý návrh zákona v poměru hlasů 329:229 a postoupilo jej Senátu.[29]

4. dubna 2013 zahájil Senát diskusi na téma nového zákona a o pět dní později schválil jeho první článek v poměru hlasů 179:157.[30] 12. dubna přijal Senát celý návrh zákona s nepatrnými pozměňovacími návrhy v poměru hlasů 171:165.[31][32][33] Pozměněnou verzi zákona o rovném manželství následně přijalo Národní shromáždění v poměru hlasů 331:225.[34][35]

Opoziční strana UMP okamžitě nový zákona okamžitě napadla u Ústavní rady.[36][37] 17. května 2013 rozhodla Rada, že je zákon ústavní.[5] Ten samý den jej podepsal i prezident Hollande. Publikován byl 18. května 2013. První homosexuální svatba se konala 29. května ve městě Montpellier.[7]

Rozsah[editovat | editovat zdroj]

Přijetí nového zákona vyvolalo rozpory, zda jej také aplikovat na státní příslušníky Alžírska, Bosny a Hercegoviny, Kambodži, Kosova, Laosu, Černé Hory, Maroka, Polska, Srbska, Slovinska a Tuniska z důvodu existujících vzájemných dohod, podle nichž má v těchto aspektech přednost před francouzskými zákony země původu. Kasační soud následně v září 2015 rozhodl, že ustanovení těchto dohod je z důvodu diskriminace v rozporu s francouzským právem.[38]

Manželské statistiky[editovat | editovat zdroj]

V r. 2013 následujíc po uzákonění sňatků osob stejného pohlaví, které se staly účinnými 29. května, bylo ve Francii oddáno 7 tisíc homosexuálních párů.[39] Celkový poměr homosexuálních manželství vůči heterosexuálním byl tou dobou 3 %, přičemž na každých 5 připadají tři mužské páry.

V r. 2014 bylo ve Francii uzavřeno již 10 tisíc stejnopohlavních manželství, což je 4 % podíl na všech uzavřených manželství téhož roku.[40] 54 % těchto manželství je gay a zbývajících 46 % lesbických.[41] V poslední době nejméně 6 000 francouzských obcí oslavilo minimálně jednu stejnopohlavní svatbu. 1331 homosexuálních párů bylo oddáno v Paříži, což je 13,5 % ze všech manželství uzavřených ve francouzské metropoli.[42]

V r. 2015 bylo ve Francii oddáno celkem 7 751 homosexuálních párů, což jsou 3,4 % všech manželství. Ten samý rok se uskutečnilo 7 017 svatebních obřadů párů stejného pohlaví vstupujících do občanského paktu solidarity. V r. 2016 bylo v zemi uzavřeno 7 000 stejnopohlavních manželství, což jsou 3 % ze všech manželství.[43] Kromě toho bylo uzavřeno 7 102 občanských paktů solidarity.[44]

Od května 2013 do prosince 2016 bylo ve Francii uzavřeno celkem 32 640 stejnopohlavních sňatků.[45]

V roce 2017 uzavřelo ve Francii manželství přibližně 7000 homosexuálních párů.[46]

Zámořská teritoria a departmenty[editovat | editovat zdroj]

Do února 2014 se v Nové Kaledonii uzavřelo 11 stejnopohlavních manželství, což činí 1,7 % ze všech manželství. 9 z těchto obřadu se uskutečnilo v Jižní Provincii a zbývající 2 v Severní Provincii.[47]

První homosexuální svatba ve Francouzské Polynésii se odehrála na ostrově Moorea v červenci 2013.[48] Na Réunionu byl první homosexuální svatební obřad uskutečněn v červenci 2013 ve městě Saint-Paul.[49] V Mayotte byl první homosexuální pár oddán v září 2013 v Mamoudzou, největším městě departmentu.[50] Jednalo se o historický okamžik, kdy bylo manželství párů stejného pohlaví uznáno jurisdikcí s islámskou většinou.

První homosexuální svatba na Guadeloupe se odehrála v červenci 2013 ve městě Saint-Anne.[51] Na Martiniku a Svatém Martinovi se první svatby párů stejného pohlaví odehrála v červnu a říjnu 2013.[52][53] Na Saint Pierre a Miquelon byl první homosexuální pár oddán v březnu 2014.[54] V srpnu 2013 se uskutečnila první homosexuální svatba ve Francouzské Guyaně.[55] Místem konání bylo město Saint-Laurent-du-Maroni.

Veřejné mínění[editovat | editovat zdroj]

Průzkumy veřejného mínění obecně zaznamenávají podporu francouzské společnosti k legalizaci stejnopohlavního manželství:

  • Průzkum Ifop z r. 1996 ukázal 48 % podporu stejnopohlavnímu manželství a 33 % odpor.[56]
  • Průzkum Gallup z r. 2003 ukázal 58 % podporu stejnopohlavnímu manželství.[57]
  • Podle statistiky Ipsos z května 2004 podporuje 57 % Francouzů stejnopohlavní manželství, zatímco 38 % je proti. Větší míra podpory 75 % byla zaznamenána u věkové skupiny do 35 let. Nicméně pouze 40 % podporovalo adopční práva, ačkoli 56 % mladé generace (do věku 35 let) bylo pro.[58]
  • Statistika Ifop z r. 2004 shledala 64 % podporu stejnopohlavnímu manželství a 49 % podporu plným adopčním právům.[56]
  • Eurobarometr z r. 2006 shledal, že 48 % Francouzů podporuje legalizaci stejnopohlavního manželství v celé Evropě, čímž Francie v tomto měřítku překročila o 4 % průměr EU. Podpora plným adopčním právům byla 35 %, což je o 3 % víc, než je průměr EU.[59]
  • Výzkum Ipsos shledal, že 61 % respondentů podporuje civilní sňatky pro stejnopohlavní páry.[60]
  • Statistika TNS-Sofres z června 2006 shledala 45 % podporu stejnopohlavnímu manželství s 51 % odporem. 36 % podporovalo adopce dětí homosexuálními páry.[60]
  • Výzkum Ifop z června 2008 shledala, že 62 % Francouzů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 38 % je proti. 51 % podporovalo plná adopční práva. Větší podpora 77 % byla znát ve věkové skupině 25-34 let.[61]
  • Průzkum BVA z listopadu 2009 shledal 64 % podporu stejnopohlavnímu manželství. Mimo jiné byla také poprvé získána většinová podpora ze strany pravicově orientovaných voličů. 57 % podporovalo plná adopční práva (podpora 68 % byla ve věkové skupině 18-25 let).[62]
  • Statistika Crédoc z července 2010 objevila 61 % podporu stejnopohlavnímu manželství a 48 % odpor.[63]
  • Průzkum z ledna 2011 TNS-Sofres zjistil 58% podporu stejnopohlavního manželství s 35 % odmítáním. U respondentů mladších 35 let byla podpora 74 %. 49 % podporovalo plná adopční práva pro homosexuální páry.[64]
  • Ifop z června 2011 shledal 63 % podporu respondentů stejnopohlavnímu manželství a 58 % podporu adopčním právům pro stejnopohlavní páry.[65]
  • BVA z prosince 2011 shledala 63 % podporu legalizaci stejnopohlavního manželství a 56 % adopčním právům pro páry stejného pohlaví.[66]
  • Ifop z června 2012 objevil 65 % podporu respondentů pro stejnopohlavní manželství a 53 % pro adopce.[67]
  • Ifop ze srpna 2012 shledal, že 65 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 53 % je pro plná adopční práva homosexuálních párů.[68]
  • Ifop z října 2012 objevil 61 % podporu respondentů pro stejnopohlavní manželství a 48 % pro adopční práva stejnopohlavních párů.[69]
  • BVA z října 2012 shledala, že 58 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 50 % je pro adopční práva homosexuálních párů.[70]
  • Výzkum CSA z prosince 2012 shledal, že 54 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 48 % je pro adopce páry stejného pohlaví.[71]
  • Ifop z prosince 2012 shledal, že 60 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství a 46 % je pro plná adopční práva homosexuálních párů.[72]
  • Výzkum provedení mezi prosincem 2012 a lednem 2013 shledal, že 47 % respondentů je pro stejnopohlavní manželství, zatímco pouze 38 % by podpořilo plná adopční práva homosexuálních párů.[73]
  • Ifpop z ledna 2013 shledal, že 60 % respondentů je pro stejnopohlavní manželství, zatímco 46 % je pro adopční práva homosexuálních párů.[74]
  • Výzkum OpinionWay z ledna 2013 shledal, že 57 % respondentů podporuje manželství párů stejného pohlaví, ale pouze 45 % by párům stejného pohlaví přiznalo plná adopční práva.[75]
  • Ifop z ledna 2013 shledal, že 63 % respondentů je pro stejnopohlavní manželství, zatímco 49 % by podpořilo i plná adopční práva pro homosexuální páry.[76]
  • Ifop z února 2013 shledal, že 66 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 47 % plná adopční práva stejnopohlavních párů.[77]
  • BVA z dubna 2013 shledala, že 58 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco pouze 47 % by homosexuálním párům přiznalo plná adopční práva.[78]
  • Průzkum Ifop/Atlantico z dubna 2013 shledal, že 51 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství a adopce dětí páry stejného pohlaví.[79]
  • Ifop z dubna 2013 shledal, že 53 % podporuje nový zákon o sňatcích párů stejného pohlaví a adopcích dětí páry stejného pohlaví.[80]
  • Ipsos z května 2013 shledal, že 51 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství a dalších 29 % podporuje jinou formu uznání stejnopohlavních svazků.[81]
  • Ifop z května 2013 shledal, že 52 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství a adopční práva párů stejného pohlaví.[82]
  • Ifop poll for Atlantico z května 2013 shledal, že 53 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství a adopční práva párů stejného pohlaví.[83]
  • BVA z února 2014 shledala, že 61 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství a 50 % je pro plná adopční práva stejnopohlavních párů.[84]
  • BVA z dubna 2014 shledala, že 55 % respondentů podporuje stejnopohlavní manželství a 48 % podporuje adopční práva párů stejného pohlaví.[85]
  • Průzkum iTélé ze září 2014 shledal, že 73 % respondentů, včetně 56 % voličů UMP, je proti zrušení zákona o stejnopohlavním manželství.[86]
  • Ifop uskutečněný mezi zářím a říjnem 2014 shledal, že 57 % respondentů je proti zrušení zákona o stejnopohlavním manželství a adopcích dětí páry stejného pohlaví.[87]
  • Ifop poll for Atlantico z listopadu 2014 shledal, že 68 % respondentů je pro stejnopohlavní manželství a 53 % pro plná adopční práva párů stejného pohlaví.[88]
  • Eurobarometr z května a června 2015 došel k závěru, že 71 % Francouzů podporuje legalizaci stejnopohlavního manželství napříč celou Evropou, zatímco 24 % je proti.[89]
  • BVA z června 2015 shledala, že 67 % respondentů je pro stejnopohlavní manželství a 57 % pro homoparentální osvojování. Dále 64 % respondentů je proti přezkumu legislativy z r. 2013.[90]
  • Ifop poll for the Association of Homosexual Families (ADFH) shledal, že 65 % respondentů odmítá zrušení zákona z r. 2013.[91]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Same-sex marriage in France na anglické Wikipedii.

  1. ERLANGER, Steven. Hollande Signs French Gay Marriage Law. The New York Times. 18 May 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 October 2015. (anglicky) 
  2. a b LOI n° 2013-404 du 17 mai 2013 ouvrant le mariage aux couples de personnes de même sexe. www.legifrance.gouv.fr. Légifrance, 18 May 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2016. (francouzsky) 
  3. France gay marriage faces constitution threat but activists upbeat. Gay Star News. 25 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2016. (anglicky) 
  4. French lawmakers approve same-sex marriage bill. CNN International. 24 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  5. a b Decision no. 2013-669 DC of 17 MAY 2013 - Law providing for same-sex marriage [online]. Constitutional Council of France, 17 May 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  6. French gay marriage law gets constitutional all-clear [online]. 17 May 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 February 2016. (anglicky) 
  7. a b Saskya Vandoorne and Laura Smith-Spark, CNN. After months of protests, French couple ties knot in first same-sex wedding. CNN. 29 May 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2016. (anglicky) 
  8. First gay marriage held in France. BBC News. 5 June 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  9. a b France suspends gay wedding mayor. BBC News. 16 June 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  10. France annuls first gay wedding. BBC News. 27 July 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  11. Petru Clej. French gay marriage fight goes on. BBC News. 14 March 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  12. AFFAIRE CHAPIN ET CHARPENTIER c. FRANCE [online]. 9 June 2016 [cit. 2016-06-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. L'annulation du 1er mariage gay de Bègles était légale (CEDH) [online]. 9 June 2016 [cit. 2016-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 June 2016. (francouzsky) 
  14. Mariage gay à Bègles : la Cour européenne des droits de l'homme confirme son annulation [online]. 9 June 2016 [cit. 2016-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 June 2016. (francouzsky) 
  15. PLATIAU, Charles. France's Royal says supports gay marriage, adoption. news.scotsman.com. The Scotsman, 19 January 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 June 2006. (anglicky) 
  16. Rapport au nom de la mission d'information sur la famille et les droits des enfants [online]. French National Assembly, 25 January 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 December 2015. (francouzsky) 
  17. Preserve Marriage – Links [online]. preservemarriage.ca. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 August 2006. (anglicky) 
  18. Amour Rules in France but Weddings Don't. www.cbsnews.com. CBS News, 27 January 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 January 2008. (anglicky) 
  19. Décision n° 2010-92 QPC du 28 janvier 2011 [online]. Constitutional Council of France, 28 January 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 February 2016. (francouzsky) 
  20. French parliament rejects gay marriage bill. www.chinadaily.com.cn. China Daily, 14 June 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2016. (anglicky) 
  21. French parliament rejects same-sex marriage bill. www.france24.com. France 24, 14 June 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2016. (anglicky) 
  22. Unpopular French President Nicolas Sarkozy Desperately Woos Les Gais [online]. Queerty.com [cit. 2012-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  23. Mariage homosexuel : une loi avant le printemps 2013. www.lepoint.fr. Le Point. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  24. After Socialists Return To Power, France Prepares For Gay Marriage. www.ontopmag.com. ontomag.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  25. Une loi sur le mariage gay d'ici un an. www.lefigaro.fr. Le Figaro, 16 June 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  26. Mariage et adoption pour tous les couples: "au premier semestre 2013". www.tetu.com. Têtu. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2012. (francouzsky) 
  27. France adopts gay marriage plan despite opposition [online]. Agence France-Presse [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 February 2014. (anglicky) 
  28. France's parliament approve gay marriage article. BBC News. 2 February 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2016. (anglicky) 
  29. France's parliament passes gay marriage bill. www.cbc.ca. CBC News, 12 February 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 February 2016. (anglicky) 
  30. French Senate adopts key article of gay marriage bill. France 24. 10 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2016. (anglicky) 
  31. François Vignal. Mariage pour tous : le détail du vote au Sénat [online]. Public Senat, 15 April 2013 [cit. 2013-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  32. French senate votes to legalise gay marriage. BBc News. 12 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 February 2016. (anglicky) 
  33. SAYARE, Scott. French Senate Approves Same-Sex Marriage Bill [online]. 12 April 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 May 2013. (anglicky) 
  34. Mariage pour tous : le projet de loi est définitivement adopté [online]. Government of France, 2013 [cit. 2013-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 April 2013. (francouzsky) 
  35. SMITH-SPARK, Laura. French lawmakers approve same-sex marriage bill. CNN. 24 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  36. Saisine par 60 sénateurs - 2013-669 DC [online]. Constitutional Council of France [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 2015. (francouzsky) 
  37. Saisine par 60 députés - 2013-669 DC [online]. Constitutional Council of France [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 2015. (francouzsky) 
  38. KOVACS, Stéphane. La Cour de cassation valide un mariage gay franco-marocain [online]. Le Figaro. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  39. France sees 7,000 gay marriages last year [online]. 14 January 2014 [cit. 2015-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 February 2016. (anglicky) 
  40. Bordenet, Camille. Mariage pour tous : deux ans après, un bilan en chiffres [online]. Le Monde, 23 April 2015. Dostupné online. (francouzsky) 
  41. Leclair, Agnès. 10.000 mariages gays en France en 2014 [online]. Le Figaro, 13 January 2015. Dostupné online. (francouzsky) 
  42. 13% of all marriages in Paris last year were gay [online]. France 24, 3 January 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Bilan démographique 2016
  44. Bilan démographique 2016
  45. (francouzsky) Mariage pour tous : les chiffres clés 4 ans après sa promulgation
  46. Mariages et pacs en 2017
  47. (francouzsky) Nouvelle-Calédonie: le mariage gay fait son nid
  48. (francouzsky) Polynésie française : le premier mariage gay dérange
  49. (francouzsky) Laurence et Corinne se Sont dit Oui
  50. (francouzsky) Mayotte: premier mariage gay célébré
  51. (francouzsky) Le premier mariage gay célébré à Saint-Anne
  52. (francouzsky) Martinique / Premier Mariage Homosexuel Célébré: Deux Femmes se Sont dit Out!
  53. (francouzsky) Saint-Martin. Un premier mariage gay pour la presque Friendly Island
  54. (francouzsky) Premier mariage pour tous célébré à la Mairie de Saint-Pierre
  55. (francouzsky) Un mariage presque normal
  56. a b Les Français et les droits des couples homosexuels [online]. Institut français d'opinion publique, 10 March 2004 [cit. 2009-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 August 2004. (francouzsky) 
  57. FORD, Peter. France joins gay marriage debate [online]. The Christian Science Monitor, 27 May 2004 [cit. 2009-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (anglicky) 
  58. Mariage homosexuel:près de six Français sur dix y sont favorables [online]. IPSOS, 19 May 2004 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 June 2004. (francouzsky) 
  59. Eurobarometer 66 – Public opinion in the European Union [online]. European Commission [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 January 2007. (anglicky) 
  60. a b Sondage: 51% des Français opposés au mariage homosexuel [online]. emarrakech.info. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 December 2006. (francouzsky) 
  61. Couples homosexuels: Les Français sont pour l'adoption. www.lejdd.fr. Le Journal du Dimanche, 27 June 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  62. Un sondage historique: la majorité des Français favorable à l'adoption par des homos [online]. Têtu. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2009. (francouzsky) 
  63. L’opinion défend à la fois la liberté individuelle et la cohésion sociale [online]. Crédoc [cit. 2016-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-07. (francouzsky) 
  64. Une majorité des Français est favorable au mariage des homos [online]. Têtu [cit. 2011-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2011. (francouzsky) 
  65. Selon la préfecture de police, il n'y a (presque) pas eu de Marche des fiertés [online]. Têtu, 25 June 2011 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 September 2011. (francouzsky) 
  66. Les Français favorables à ce que les homosexuels puissent se marier et adopter [online]. 16–17 December 2011 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  67. Sondage: 65% des Français-e-s sont favorables à l’ouverture du mariage pour les homos [online]. Yagg.com, 15 August 2012 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  68. Sondage: 65% des Français-e-s sont favorables à l’ouverture du mariage pour les homos [online]. Yagg.com, 15 August 2012 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  69. Les Français et les droits des couples homosexuels [online]. BVA, 9–11 October 2012 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  70. Les Français et le droit au mariage et à l’adoption pour les couples homosexuels [online]. Ifop, 30–31 October 2012 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  71. L’Opinion en direct : " Les Français, le mariage des couples homosexuels et l’adoption" [online]. 11–13 December 2012 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 April 2014. (francouzsky) 
  72. Les Français et les droits des couples homosexuels [online]. 11–13 December 2012 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  73. YouGov / EMEA Survey Results [online]. YouGov, 27 December 2012 – 6 January 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2016. (anglicky) 
  74. Les Français et le mariage homosexuel [online]. 3–4 January 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  75. Les Français et le mariage, l’adoption et la PMA pour les homosexuels [online]. 9–10 January 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  76. 63% des Français favorables au mariage homosexuel, 49% à l’adoption : légère remontée de l'opinion sur le sujet [online]. Atlantico, 13 January 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  77. Débat parlementaire J+10 : hausse de l'adhésion des Français au mariage homosexuel mais baisse sur l'adoption [online]. 4–6 February 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  78. Mariage et adoption pour les couples homosexuels [online]. 18–19 April 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  79. 79 % des Français opposés à la loi sur le mariage homosexuel approuvent la poursuite de la mobilisation [online]. Antlantico, 23–25 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  80. Les Français et les manifestations sur le mariage et l’adoption pour les couples de même sexe après le vote de la loi [online]. 26–27 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  81. Same-Sex Marriage [online]. 7–21 May 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 January 2016. (anglicky) 
  82. Enquête sur la droitisation des opinions publiques européennes [online]. 16–29 May 2013 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 February 2016. (francouzsky) 
  83. 38% des Français opposés au mariage homosexuel pourraient probablement voter pour une liste se revendiquant de la Manif pour tous aux prochaines municipales [online]. Atlantico, 22–24 May 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-23. (francouzsky) 
  84. Les catholiques français et les évolutions de la société [online]. 23 February 2014 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  85. Le mariage et l’adoption pour tous, un an après [online]. 26 April 2014 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  86. Mariage pour tous : 56% des sympathisants UMP opposés à sa suppression [online]. [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27-06-2017. (francouzsky) 
  87. La position des Français sur les questions d’homoparentalité [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  88. 68% des Français désormais favorables au mariage pour tous et 53% à l'adoption par les couples homosexuels [online]. [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 December 2015. (francouzsky) 
  89. Special Eurobarometer 437 [online]. [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 January 2016. (anglicky) 
  90. Les Français et les droits des couples homosexuels [online]. 27 June 2015 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2016. (francouzsky) 
  91. Les Français, l’homoparentalité et la question des droits des homosexuels dans la campagne présidentielle [online]. 8 September 2016 [cit. 2016-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 September 2016. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]