Přechylování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Přechylování neboli moce[1][2] (z lat., [móce]) je tvorba slov v ženském rodě s významy odpovídajícími významům již existujících slov v rodě mužském nebo naopak. Rodový protiklad lze vyjádřit i zcela odlišnými slovy (bratr – sestra), jako přechylování se ale obvykle označuje jen tvoření slov pomocí přípon, které se pak označují jako přechylovací. Jméno s ženskou rodovou příznačností, odvozené od mužského nebo neutrálního základu, se označuje jako feminativ. V češtině je feminativnost konstituována prvky gramatické sémantiky, podobně jako agentivnost a personičnost, přičemž personičnost a feminativnost mají svůj původ v sémantice substantiva.[3]

Přechylování obecných jmen[editovat | editovat zdroj]

Přechyluje se v jazycích, které mají rody, například v mnoha indoevropských jazycích. Vznikají tak rodové dvojice.

Čeština[editovat | editovat zdroj]

Přechylování v češtině umožňuje rozpoznat rod jména a správně ho vyskloňovat.

V češtině se přechyluje dvěma způsoby

  • přímým převedením slova z mužského rodu do ženského změnou koncovek (blondýn – blondýna, vrátný – vrátná, nebo
  • pomocí některé z přechylovacích přípon.
Přechylovací přípony
  • -ka a od ní odvozené -nka -enka, -ička, -ovka a -ezka: prodavačka, Ruska,
  • -ice a odvozené -nice a -ovice: bojovnice, čarodějnice,
  • -yně a odvozené -kyně a -ovkyně: trhovkyně, otrokyně, Řekyně
  • -ová: švagrová, mistrová
  • -na a odvozené -evna, -ovna, -ena a -ezna: královna, princezna (původem dvojnásobné přechýlení: princ-ess-na),
  • -anda (v nespisovné mluvě): vojanda, Pražanda
  • zvláštní přípona je u dvojice daněk - danělka.

Přechylovací přípony se obvykle připojují přímo ke kmeni slova mužského rodu (řidič – řidička). Někdy dochází k hláskovým změnám v kmeni (druh – družka), případně se kmen i zkrátí (samec – samice).

Méně často je možné se setkat s přechylováním v opačném směru, ze ženského rodu do mužského (vdova – vdovec, sojka – soják, veverka - veverčák).[4]

Výjimečně vznik přechýleného slova předchází v čase vzniku svého nepřechýleného vzoru. Například přechýlené slovo prostitutka se užívalo dříve než nepřechýlené slovo prostitut.

Někdy může dojít k tomu, že přechýlený tvar získá vlastní význam - například podstatné jméno mužského rodu rodič je v češtině genderově neutrální, přechýlené slovo rodička označuje ženu před porodem.

Pomocí přípony -a přechylujeme substantiva do ženského rodu zřídka, oblíbená je například u osobních jmen, například StanislavStanislava. Častěji se přechyluje pomocí přípony -ka (archivářarchivářka).[5]

Společenská nejednotnost

Přechylování a jeho společenská vhodnost je častým předmětem sporů. Týká se jak obecných podstatných jmen, tak zejména příjmení. Méně už rodných jmen a gramatických rodů obecných jmen včetně zvířat.

Slovní humor v českém přechylování

České přechylování také někdy umožňuje i specifický slovní humor a slovní hříčky, kdy je možné spojovat podobná slova, významově spolu ovšem obvykle nijak nesouvisející, která ovšem působí dojmem přechýleného slova - příklad: krabkrabice nebo hadhadice, sob-sopka, čep-čepice, beran-beranice, slepec-slepice, jalovec-jalovice, palec-palice, slunečník-slunečnice, ručník-ručnice, rošťák-roštěnka, rovník-rovnice, oběžník-oběžnice, zimník-zimnice apod.

Bosenština[editovat | editovat zdroj]

V bosenštině se přechyluje pomocí přípon. V poslední době vznikají ženské tvary i pro dříve výhradně mužská povolání.

Přechylovací přípony
  • přípona -ica

Tato přípona je nejproduktivnější (student - studentica; kuhar - kuharica; poslanik - poslanica; Hrvat - Hrvatica; asistent - asistentica).

  • přípona -a (suprug - supruga; susjed - susjeda; Fikret - Fikreta)
  • přípona -ič(i)na (sestrič - sestričina/sestrična; bratič - bratičina/bratična)
  • přípona -inica (daidža - daidžinica; amidža - amidžinica)
  • přípona -inja (bog - boginja; junak - junakinja; pjesnik - pjesnikinja; vršnjak - vršnjakinja; Čeh - Čehinja)
  • přípona -kinja (Srbin - Srpkinja; rob - ropkinja; stranac - strankinja)
  • přípona -ka (Sarajlija - Sarajka; bolničar - bolničarka; intelektualac - intelektualka)

Tato přípona se užívala pro označení manželky zaměstnaných mužů (profesor - profesorka, doktor - doktorka ve smyslu profesorová, doktorová), Jistou dobu se vyskytovala rovněž u ženských tvarů některých povolání, než ji nahradila -ica (profesorka > profesorica; doktorka > doktorica).

  • přípona -ača (glupan - glupača)
  • přípona -ićna (daidža - daidžićna)
  • přípona -išna (daidža - daidžišna)
  • přípona -ulja (mahnit - mahnitulja)
  • přípona -uša (mahalaš - mahaluša)

Někdy může dojít k tomu, že přechýlený tvar získá vlastní význam - například novčanik (peněženka), ale novčanica (bankovka); ludak (blázen) - ludnica (blázinec) - ludara (hřib satan).

Přípona -a nezřídka slouží k odlišení jazykového standardu: minuta - minut (srbsky); planeta - planet (chorvatsky); posjeta - posjet (chorvatsky); gripa - grip (srbsky).

Bulharština[editovat | editovat zdroj]

V bulharštině se některá podstatná jmena (доктор - doktor) v zásadě nepřechylují. Přechýlené tvary (докторка - doktorka) se užívají pouze v hovorové řeči.

Přechylovací přípony
  • přípona -ка (-ka)

Tato přípona je nepochybně v bulharštině, (stejně jako v češtině), nejproduktivnější (лекар-лекарка, lékař -lékařka; асистент –асистентка, asistent – asistentka).

  • přípona -иня/-киня (-inja/-kinja))

Přípona -киня je častější, stejně jako česká přípona –kyně (плувец - плувкиня, plavec – plavkyně; турчин – туркиня, Turek – Turkyně) ale také (чех – чехкиня, Čech – Češka). Méně častá je přípona –иня (слугa – слугиня, sluha – služka).

  • přípona –ица (-ica)

Především se pouze takto přechylují jména zvířat (слон - слоница, slon – slonice; вълк – вълчица, vlk – vlčice).

  • přípona –ойка (-ojka)

Přípona je již téměř nepoužívaná (французин – французойка, Francouz – Francouzka)

Finština[editovat | editovat zdroj]

Finština nemá jmenné rody a i třetí osoba je označována osobním zájmenem hän společném pro ženy i muže. Přesto je v jazyce přítomná ženská přípona (finsky feminiinijohdin) -tar, případně -tär, pomocí které se vyjadřuje, že jde o ženu.

Příklady:

  • opettaja (učitel) — opettajatar (učitelka)
  • näyttelijä (herec) — näyttelijätär (herečka)
  • kuningas (král) — kuningatar (královna)
  • tšekki (Čech) — tšekitär (Češka)

Některé z nich se používají běžně (například kuningatar), jiné se téměř nepoužívají (například opettajatar). Běžně se slovo opettaja používá jak k označení učitele, tak učitelky. Pokud je třeba explicitně vyjádřit, že jde o muže, nebo o ženu, používají se slova miesopettaja (mužský učitel) a naisopettaja (ženský učitel).

Forma s příponou -tar a složenina s nais- nejsou vždy významově zcela ekvivalentní. Například sankaritar je hrdinka, ale naissankari sukničkář.

Italština[editovat | editovat zdroj]

V italštině se přechyluje změnou koncovky podstatného jména rodu mužského nebo přidáním přípony.

  • změna o - a

Příklad il deputato – la deputata, poslanec – poslankyně; il gatto – la gatta, kocour – kočka

  • změna e - a

Příklad il signore – la signora, pán – pan; il consigliere – la consigliera, rádce – rádkyně

  • změna e – essa

Příklad il professore – la professoressa, profesor – profesorka; lo studente – la studentessa, student – studentka

  • změna tore – trice

Změna je jen u některých podstatných jmen (il pittore – la pittrice. malíř – malířka), může být rovněž změna tore – tora (il pastore – la pastora, pastýř – pastýřka) nebo tore – toressa (il dottore – la dottoressa, doktor – doktorka)

  • změna a - essa

/říklad il poeta – la poetessa, básník – básnířka. Tato změna neplatí pro jména zakončená na –ista a –cista.

  • změna členu

Má-li podstatné jméno v jednotném čísle stejný tvar pro oba rody, pak je rod je vyjádřen jen členem, zájmenem nebo přídavným jménem (il consorte - la consorte, manžel - manželka)

  • změna opisem

V odborné literatuře se u názvů zvířat, u kterých se užívá jenom jeden rod , připojuje maschio – samec nebo femmina – samice. Člen se nemění. (il delfino maschio – il delfino femmina, delfíní samec - delfíní samice; la volpe maschio – la volpe femmina, lišák – liška)

  • přechýlení křestních jmen

Většina křestních jmen má v ženském rodě koncovku –a (Giuseppe – Giuseppa), některá mají příponu –ina nebo –etta. (Giacomo – Giacomina, Nicola – Nicoletta)[6]

Němčina[editovat | editovat zdroj]

Přestože má němčina pouze jednu přechylovací příponu, je přechylování v tomto jazyce běžné a velmi časté (Bundeskanzlerin Merkel - kancléřka Merkelová).

Přechylovací přípony
  • přípona –in

Připojuje se jednoduše ke kmeni (der Schauspieler – die Schauspielerin, herec – herečka). U některých podstatných jmen dochází při přechylování k přehlásce (der Bauer - die Bäuerin, sedlák – selka; der Artz - die Ärztin, lékař – lékařka).

Přípona –in dnes často nahrazuje původní přechýlené tvary u přejatých slov (der Friseur - die Friseuse, dnes již ve standardním jazyce → die Friseurin, kadeřník – kadeřnice).

Také v němčině jsou příklady opačného přechýlení z ženského tvaru podstatného jména do mužského rodu (die Witwe – der Witwer, vdova – vdovec; die Braut – der Bräutigam, nevěsta – ženich)

Nizozemština[editovat | editovat zdroj]

V současné nizozemštině, (zejména v Nizozemí, méně již ve Vlámském společenství), se stírá rozdíl mezi mužským a ženským rodem a proto u mnoha podstatných jmen, (de blinde – slepec, slepá; de arts – lékař, lékařka), je nutné na rod usuzovat podle souvislostí ve větě. Také u názvů zvířat převládá příklon k tvarům mužského rodu a to většinou i tehdy, je-li užito označení samice. (Ve větě: De teef heeft zijn poot gebroken – Fena si zlomila nohu, je často užito přivlastňovacího zájmena mužského rodu zijn namísto očekávaného haar.) [7] Tendenci posilují i současné snahy o genderovou korektnost přispívající k užívání neutrálních označení, u kterých není možné rozlišit rod. (Např. slova leraar, lerares - učitel, učitelka jsou nahrazována slovem leidinggevende - vyučující.)[8]

Přechylovací přípony [9]

Při užívání přechylovacích přípon dochází v nizozemštině ke změnám v zápisu oproti tvarům mužského rodu. Je totiž vždy nutné dodržovat délku hlásky v zavřených a otevřených slabikách (echtgenoot – echtgenote, manžel – manželka).

  • přípona –in

Přípona společná s němčinou (boer – boerin, sedlák – selka). Pozor na změny v zápisu délky hlásky (Jood - Jodin, Žid – Židovka; kok – kokkin, kuchař - kuchařka). Přípona –in se rovněž užívá k označení samic zvířat (leeuw – leeuwin, lev - lvice).

  • přípona –ster

Častá přípona (werkman – werkster, dělník – dělnice; naaister – šička; bezitter – bezitster, majitel – majitelka). V některých případech se připojuje za příponu mužského rodu –aar nebo –ier (molenaar - molenaarster, mlyná ř- mlynářka; herbergier - herbergierster, hostinský – hostinská), někdy má pejorativní nádech (naaktloper – naaktloopster, nudista – nahá ženská)

  • přípona -es

Přípona převzatá z románských jazyků (prins – prinses; princ – princezna). Často se užívá tak, že se připojí za příponu mužského rodu –aar nebo –er (leraar – lerares, učitel – učitelka; meester – meesteres, pán - paní, schilder – schilderes, malíř – malířka).

  • přípona -e

Přípona se užívá téměř výlučně ve spisovném jazyce, (v úředních dokumentech), je-li zapotřebí rozlišit pohlaví (echtgenoot - echtgenote, manžel – manželka; wees – weze, sirotek – sirota; erfgenaam – erfgename, dědic - dědička)

  • záměna – man za - vrouw

Při přechylování jmen označujících muže v zaměstnání je přípona – man nahrazena odpovídající příponou - vrouw (groenteman – groentevrouw, zelinář – zelinářka; werkman – werkvrouw, dělník – uklízečka)

Také v nizozemštině jsou příklady opačného přechýlení z ženského tvaru podstatného jména do mužského rodu (de weduw – de weduwnaar, vdova – vdovec; de bruid – de bruidegom, nevěsta – ženich)

Španělština[editovat | editovat zdroj]

Ve španělštině se přechyluje změnou koncovky podstatného jména rodu mužského nebo přidáním přípony.

  • změna o - a

Příklad el amigo – la amiga, přítel - přítelkyně; el abuelo – la abuela, dědeček – babička

  • změna e – a

Příklad il presidente – la presidenta, prezident – prezidentka

  • přípona - a

Příklad el conductor – la conductora, řidič – řidička; el león – la leona , lev – lvice

  • přípona -triz

Příklad el actor – la actriz, herec - herečka

  • změna členu (substantiva obvykle končí na –ante a -ista)

Příklad el estudiante – la estudiante, student - studentka; el periodista – la periodista, novinář – novinářka. (V množném čísle los estudiantes – las estudiantes, los periodistas – las perodistas)

  • změna opisem

V odborné literatuře se u názvů zvířat, u kterých se užívá jenom jeden rod, připojuje macho – samec nebo hembra – samice. Člen se nemění. (el jabalí – el jabalí hembra, kňour – bachyně; la girafe – la girafa macho, samec žirafy – samice žirafy) [10]

Přechylování křestních jmen[editovat | editovat zdroj]

Křestní (resp. rodná) jména jsou ve většině západních jazyků obvykle pohlavně specifická, tj. buď mužská, nebo ženská, což nabývá na významu zejména v těch jazycích, které nepřechylují příjmení. Přesto však některá jména mají i opačnou variantu, vytvořenou přechýlením, nejde-li v některých případech o náhodnou podobnost. Příklady přechylování:

Obourodá jména[editovat | editovat zdroj]

V některých jazycích ale existují i obourodá jména, tedy taková, u nichž stejný tvar může označovat mužského i ženského nositele:

v češtině
  • René (v drtivé většině mužské jméno)
v angličtině
translingválně
  • Alex (Alexandr/Alexander i Alexandra) aj.

Stejně tak je obourodých (mnoho hovorových nebo domáckých (hypokoristika) tvarů jmen, jako například v češtině tvary na -a: Peťa (Petr i Petra), Pája (na Moravě Paja) (Pavel i Pavla), Áďa (Adam i Adéla) apod. (slovenština má obdobná hypokoristika tvarově rozlišena: maskulina končí na -o a feminina na -a (Miško - Micha(e)l x Miška - Micha(e)la) - česky ten/ta Míša), a mnoho hypokoristik v angličtině (Bernie (Berenice, Bernard, Bernadette), Chriss, Jerri/Jerry, Mel, Mickey, Sacha, Terri/Terry apod.).

Přechylování příjmení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Přechylování příjmení.

Přechylování příjmení je typické zejména pro flektivní jazyky, v nichž se zpravidla provádí specifickými příponami. Buď je ženská varianta příjmení tvořena jako feminativ ze základní, mužské varianty, nebo jsou mužská a ženská varianta gramaticky symetrické. V některých jazycích a kulturách se navíc rozlišovala nebo rozlišují dívčí příjmení (vyjadřujících příslušnost k rodině) od příjmení manželek (vyjadřujících příslušnost k manželovi).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ABZ slovník cizích slov, slovnik-cizich-slov.abz.cz, heslo moce, dostupné online
  2. Ottova encyklopedie nové doby, cotoje.cz, heslo Přechylování, dostupné online
  3. Vlasta Straková: Slovotvorný význam a sémantické rysy, Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 2, s. 130-132
  4. Ústav pro jazyk český, Poradna, heslo Přechylování, dostupné online
  5. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2627
  6. HAMPLOVÁ Sylva: Stručná mluvnice italštiny, Academia, Praha 1974
  7. Čermák František: Přehled nizozemské gramatiky In Nizozemsko český slovník, SPN, Praha 1989
  8. Podstatná jména ženského rodu označující zaměstnání (Vrouwelijke beroepsnamen) [1]
  9. de VOOYS C.G.N: Nederlandse spraakkunst (odstavec 99), J.B. Wolters, Groningen 1967 [2]
  10. VONDRUŠKA Marek: Španělština –zdarma.cz [3]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]