Eurozóna
Eurozóna, oficiálně nazývaná euro oblast, je území Evropské unie, na kterém se užívá společná evropská měna euro. Jejími členy jsou tedy státy, jež vstoupily do třetí fáze Evropské měnové unie (EMU) a tím euro na svém území zavedly.
Obsah
Historie eurozóny[editovat | editovat zdroj]
- 1. ledna 1999: 11 zemí Evropské unie (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko) vstoupilo do třetí fáze EMU; euro zavedeno v bezhotovostní podobě; Evropská centrální banka začala provádět jednotnou měnovou politiku pro země eurozóny
- 1. ledna 2001: Řecko se zapojilo do třetí fáze EMU
- 1. ledna 2002: euro zavedeno v hotovostní podobě – do oběhu dány euromince a eurobankovky
- 1. ledna 2007: Slovinsko se zapojilo do třetí fáze EMU
- 1. ledna 2008: Kypr a Malta se zapojily do třetí fáze EMU
- 1. ledna 2009: Slovensko se zapojilo do třetí fáze EMU
- 1. ledna 2011: Estonsko se zapojilo do třetí fáze EMU
- 1. ledna 2014: Lotyšsko se zapojilo do třetí fáze EMU
- 1. ledna 2015: Litva se zapojila do třetí fáze EMU
Členské země eurozóny[editovat | editovat zdroj]
Členy eurozóny je 19 zemí Evropské unie: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.
Kromě eurozóny na evropském kontinentu je euro oficiální platidlo v tzv. „nejvzdálenějších regionech EU“ (k datu 1. ledna 2014 Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Réunion, Mayotte, Svatý Martin, Azory, Madeira a Kanárské ostrovy). V těchto oblastech žije přibližně 4 500 000 lidí.
Členské státy Evropské unie jsou zavázány vstoupit do eurozóny. Z této povinnosti jsou vyvázány pouze Spojené království a Dánsko, které mají vyjednané výjimky (takzvaný opt-out), a Švédsko, které si nevstoupením do ERM II zařídilo de facto opt-out. Zbylých šest států Evropské unie prozatím euro jako svou měnu nezavedlo. Jsou jimi Bulharsko, Česko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko.
Podle průzkumu Eurobarometr bylo v květnu 2015 pro přijetí eura v Česku 29% občanů, z toho 7 procentních bodů "určitě ano".[1]
Další státy a území používající euro[editovat | editovat zdroj]
- Na základě dohod s Evropskou unií používají euro jako svou měnu Monako, San Marino, Vatikán a Andorra. Euro zavedly s ohledem na existenci měnové dohody s Francií (v případě Monaka), respektive s Itálií (v případě San Marina a Vatikánu) či přímo s Evropskou unií (v případě Andorry). Tyto čtyři země mají právo razit omezené množství euromincí se svou vlastní rubovou národní stranou. Sanmarinské, vatikánské a monacké mince jsou v oběhu od 1.1.2002, první andorrské mince byly vydány v prosinci 2014.
- Dohody s EU o používání eura mají uzavřeny rovněž dvě francouzská zámořská společenství Saint-Pierre a Miquelon a Saint-Barthélemy, která nejsou integrální součástí Evropské unie, a tedy ani eurozóny. Tato území nemohou vydávat euromince se svou vlastní rubovou stranou.
- Jednostranně bez dohody s EU euro zavedly Černá Hora a Kosovo a také na britských vojenských základnách Akrotiri a Dhekelia na Kypru. Nemají právo razit vlastní euromince.
- Bez dohody s Evropskou unií se euro jako měna de iure používá rovněž ve dvou neobydlených francouzských zámořských územích - Francouzská jižní a antarktická území a Clippertonův ostrov
[editovat | editovat zdroj]
- Související informace naleznete také v článku Měny navázané na euro.
V roce 2014 používaly měny navázané na euro 3 francouzská zámořská území, 3 malé ostrovní státy v Africe, 14 států střední a západní Afriky, 1 severoevropský stát zapojený do ERM II a 2 balkánské státy.[2]
- Dánsko je členem evropského mechanismu směnných kurzů II (ERM II). Země zapojené do ERM II musí kurzy svých měn udržovat v povoleném fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity) k euru, Dánsko se dobrovolně zavázalo dodržovat užší fluktuační pásmo ± 2,25 %. Alespoň dvouleté setrvání v ERM II, při kterém je dodržováno povolené fluktuační pásmo pohybu kurzu a nedojde k devalvaci centrální parity, je přitom jednou z podmínek vstupu země do eurozóny.
- Bulharsko má svou měnu (bulharský lev) navázánu na euro v pevném kurzu od 1. ledna 1999.
- Bosna a Hercegovina má svou měnu (konvertibilní marka) navázánu na euro v pevném poměru od 22. června 1999.
- Kapverdy a Komory mají své měny (kapverdské escudo a komorský frank) pevně navázány na euro od 1. ledna 1999.
- 14 zemí střední a západní Afriky (Čad, Benin, Burkina Faso, Gabon, Guinea-Bissau, Kamerun, Kongo, Mali, Niger, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Senegal, Středoafrická republika a Togo) používá CFA frank, který byl dříve navázán v pevném poměru na francouzský frank. Od 1. ledna 1999 je CFA frank pevně navázán na euro.
- Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie a Wallis a Futuna jsou území Francie, ale nejsou součástí Evropské unie. Používají CFP frank, který byl stejně jako CFA frank dříve v pevném kurzu navázán na francouzský frank. Od 1. ledna 1999 je CFP frank pevně navázán na euro.
- Svatotomášská dobra (měna Svatého Tomáše a Princova ostrova) je na euro navázána od 1. ledna 2010.
V roce 2017 žilo v zemích eurozóny 341 000 000 osob. V roce 2013, žilo ve státech a územích, jejichž měny byly navázány na euro, 209 000 000 lidí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ [1]
- ↑ THE INTERNATIONAL ROLE OF THE EURO JULY 2013 [online]. Evropská centrální banka [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eurozóna ve Wikimedia Commons 
Téma Eurozóna ve Wikicitátech
