Bosna a Hercegovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bosna a Hercegovina
Bosna i Hercegovina
Босна и Херцеговина
Vlajka Bosny a Hercegoviny
Vlajka
Znak Bosny a Hercegoviny
Znak
Hymna: Intermeco
Geografie

Europe location BHG.png Poloha Bosny a Hercegoviny

Hlavní město: Sarajevo
Rozloha: 51 209[1] km²
z toho zanedbatelně % vodní plochy
Nejvyšší bod: Maglić (2 386 m n. m.)
Poloha: 44°0′ s. š., 18°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 3 531 159
Hustota zalidnění: 69 ob. / km²
HDI: 0,735 (vysoký) (81. na světě, 2012)
Jazyk: bosenština, chorvatština, srbština
Náboženství: římskokatolické, pravoslaví, islám
Státní útvar
Státní zřízení: de facto konfederativní republika
Vznik: 1. března 1992 (rozpadem Jugoslávie)
Členové předsednictva: Dragan Čović, Mladen Ivanić, Bakir Izetbegović
Předseda vlády: Vjekoslav Bevanda
Měna: Konvertibilní marka (BAM)
HDP/obyv. (PPP): 9 235[2] USD (91. na světě, 2012)
Mezinárodní identifikace
MPZ: BiH
Národní TLD: .ba
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Bosna a Hercegovina (BaH) (bosensky/srbsky/chorvatsky Bosna i Hercegovina, cyrilicí bosensky/srbsky Босна и Херцеговина), někdy zvaná jednoduše Bosna, je země v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově. Jejím hlavním a zároveň největším městem je Sarajevo s 275 524 obyvatel (2013)[3]. Bosna hraničí na severu, západě a jihu s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Bosna a Hercegovina je téměř vnitrozemský stát, s výjimkou pásu 20 km na pobřeží Jaderského moře kolem města Neum.[4][5] Střední a jižní část země je hornatá, na severozápadě je mírně kopcovitá a na severovýchodě převážně rovinatá. Vnitrozemí, resp. Bosna, a má mírné kontinentální klima, ohraničené horkými léty a chladnými a sněhovými zimami, kdežto jižní cíp země, Hercegovina, má středozemní klima a nízký reliéf.

Bosna a Hercegovina je oblast, kde lze vysledovat lidské osídlení až neolitu, v průběhu staletí byla obývána Illyry, Kelty, Góty a nakonec od 6. století n. l. Slovany. místní Slované byli součástí Východořímské (Byzantské) říše, chovatského či rašského království nebo Uher. Od konce 12. století se zde ale začíná projevovat tendence k samostatnému vývoji, která z Bosenské bánoviny pod vedením rodu Kotromanićů roku 1377 učiní království.[6][7][8] Odstřadivé tendence šlechty a nepříznivé zahraničně politické okolností nakonec způsobí, že roku 1463 se zěmě dostala pod vládu Osmanské říše, která Bosnu držela až do roku 1878, formálně až do roku 1908. Během panování osmanských sultánu došlo k významných etnickým přesunům původního obyvatelstva a země se výrazně islamizovala. Území bylo roku 1878 zabráno Rakousko-Uherskem, která tu vládlo až do konce první světové války. V meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie) a po druhé světové válce byl zemi udělen status suverénní republiky v nově vytvořené jugoslávské federaci. Po rozpuštění Socialistické federativní republiky Jugoslávie země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, která byla následována bosenskou válkou, trvající až do roku 1995.

Dnes země udržuje vysokou gramotnost, dlouhou očekávanou délku života a vysokou úroveň vzdělání a je jednou z nejčastěji navštěvovaných zemí v regionu.[9] Bosna a Hercegovina je regionálně a mezinárodně známá svoji přírodní krásou a kulturním dědictvím vycházející ze šesti historických civilizací, z její kuchyně, zimních sportů, její různorodé a jedinečné hudby, architektury a jejích festivalů, z nichž některé jsou největší a nejvýznamnější svého druhu v jihovýchodní Evropě.[10][11] Země je domovem tří etnických skupin, oficiálně konstitutivních národů, Bosňáků, SrbůChorvatů. Bez ohledu na etnicitu je každý občan Bosny a Hercegoviny v češtině považován za Bosňana. Termíny hercegovskýbosenský odkazují k historickým regionům země, neslouží tedy k národnostní klasifikaci, nicméně Hercegovina nemá jasně stanovené hranice. Do rakousko-uherské okupace se země běžně označovala za Bosnu v širším slova smyslu, z níž se vyděluje Bosna v užším slova smyslu a Hercegovina.[12]

Bosna a Hercegovina má dvojkomorovou legislativu a tříčlenné předsednictví, složené ze členů každé hlavní etnické skupiny. Nicméně, výkon ústřední vlády je velmi omezený, neboť země je do značné míry decentralizovaná a skládá se ze dvou autonomních entit a jednoho regionu: Federace Bosny a HercegovinyRepubliky Srbské, a regionu Brčko, který patří pod místní vládu. Federace Bosny a Hercegoviny je sama o sobě složitá a skládá se z 10 federálních jednotek – kantonů. Země je potenciálním kandidátem na členství v Evropské unii a od dubna 2010 je kandidátem na členství v NATO. Tehdy na summitu v Tallinu obdržela tzv. akční plán členství. Země je dále od roku 2002 členem Rady Evropy a roku 2008 se stala zakládajícím členem Středomořské unie.

Hranice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Státní hranice Bosny a Hercegoviny.

Na severu, západě a na jihu hraničí s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Hranice tvoří řeky (hlavně na severu a na východě), na jihozápadní straně je přirozenou hranicí soustava horských pásem. Hranice státu se z velké části nekryjí s hranicemi etnickými. Země má přístup k Jaderskému moři a rozděluje tak Chorvatsko na dvě části.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Bosny a Hercegoviny.

Raná historie[editovat | editovat zdroj]

Muslimský odpor v Sarajevu vůči rakousko-uherskému záboru Bosny a Hercegoviny roku 1878

Původně římskou provincii Ilyricum obsadili v 6.7. století Slované. Území Bosny bylo nejdříve součástí Byzantské říše, později Chorvatského království, srbských království Duklji (Zety) a Rašky a Uher.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Ve 12. století se Bosna za vlády bána Kulina de facto osamostatnila a odolávala snahám Srbska, Uher, ChorvatskaBenátek o její ovládnutí. Po roce 1353 nakrátko rozkvetla za bána, později krále, Tvrtka I. Kotromaniće. V roce 1463 byla Bosna dobyta Turky, následujícího léta některé části země obsadil uherský král Matyáš Korvín a vytvořil zde dvě bánoviny, stejně jako roku 1482 hornatější Hercegovina (Hum).

Za vlády Osmanské říše mnoho bosenských křesťanů přešlo na islám, čímž později došlo ke vzniku specifického etnikabosenských Muslimů (Bosňáků).

Bouře proti osmanské nadvládě a protektorát Rakouska-Uherska[editovat | editovat zdroj]

Roku 1875 se zejména pravoslavní Bosňané vzbouřili proti osmanské nadvládě a v roce 1878 se tak Bosna stala protektorátem Rakouska-Uherska. To ji roku 1908 anektovalo.

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Jugoslávské království[editovat | editovat zdroj]

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců vzniklém v r. 1918 (1929 přejmenovaném na Jugoslávii) byly bosenské národnosti zahrnuty do sjednoceného státu.

Socialistická Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

V jugoslávské federaci (od r.1945) se stala Bosna a Hercegovina jednou ze 6 svazových republik, vymezenou na národnostním základě (s rovnoprávným postavením všech tří etnik).

Nezávislost[editovat | editovat zdroj]

V době krize federace na začátku devadesátých let se mezi vedoucími představiteli bosenských Muslimů, Chorvatů a Srbů projevily rozpory ve věci formováni nezávislého státu. V březnu 1991 se sešli v Karadjordjevu ve Vojvodině Slobodan MiloševićFranjo Tuđman, aby si dohodli rozdělení země mezi SrbskoChorvatsko. V důsledku pozdějšího vývoje jejich vzájemných vztahů však k tomu nedošlo.

BosňáciChorvati vyhlásili 3. března 1992 nezávislost Bosny a Hercegoviny na základě vůle bosenského a chorvatského obyvatelstva vyjádřené v referendu dne 1. března 1992. Srbové referendum bojkotovali a 7. dubna 1992 vyhlásili vlastní republiku. Politický konflikt přerostl v ozbrojené srážky, kterým padlo za oběť mnoho obyvatel Bosny a Hercegoviny (mj. v tzv. etnických čistkách) a které velmi posílily vzájemnou nevraživost mezi národnostmi země. V této válce bojoval prakticky každý proti každému. OSN vyslala do Bosny a Hercegoviny jednotky, které rozdělily bojující strany. Po 42 měsících bojů byla pod tlakem USA 21. listopaduDaytonu uzavřena mírová dohoda, která byla slavnostně ratifikována všemi bojujícími stranami v Paříži 14. prosince 1995. V roce 2007 vstoupila Bosna a Hercegovina do Středoevropské zóny volného obchodu.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Ženy oplakávají nebožtíka během války v Bosně v roce 1992
Pomník obětem genocidy ve východobosenské Srebrenici
Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny
Malebné středobosenské městečko Visoko s bohatou historií
Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Bosny a Hercegoviny.
  • Předsedu Rady ministrů (Vijeće ministara, Savjet ministara) jmenuje Předsednictvo BaH na návrh Parlamentu. Předseda Rady ministrů pak jmenuje celostátní ministry.
  • Ministerstva působící s působností pro celou Bosnu a Hercegovinu:[13]
    • Ministerstvo zahraničních věcí (Ministarstvo vanjskih/inostranih poslova)
    • Ministerstvo bezpečnosti (Ministarstvo sigurnosti/bezbjednosti),[14] složky:
      • Hraniční policie (Granična policija)
      • Cizinecká policie (Služba za poslove sa strancima)
      • Státní agentura vyšetřování a ochranu (Državna agencija za istrage i zaštitu, SIPA)
      • Kancelář pro spolupráce s Interpolem (Biro za saradnju/suradnju sa Interpolom)
      • ostatní složky – Policie – působí na republikových úrovních
    • Ministerstvo obrany (Ministarstvo odbrane/obrane)[15]
    • Ministerstvo financí a státní pokladny (Ministarstvo finansija/financija i trezora)
    • Ministerstvo spravedlnosti (Ministarstvo pravde)
    • Ministerstvo obchodu a hospodářství (Ministarstvo vanjske/spoljne trgovine i ekonomskih odnosa)
    • Ministerstvo komunikací a dopravy (Ministarstvo komunikacija i prometa/transporta)
    • Ministerstvo pro lidská práva a uprchlíky (Ministarstvo za ljudska prava i izbjeglice)
    • Ministerstvo občanských záležitostí (Ministarstvo civilnih poslova)
  • Zákonodárným orgánem je Parlament Bosny a Hercegoviny (Parlamentarna skupština), který má dvě komory: Sněmovnu národů (Dom naroda) a Poslaneckou sněmovnu (Predstavnički/Zastupnički dom).
Sněmovna národů se skládá z 15 delegátů, kteří jsou ze dvou třetin voleni ve Federace BaH (5 Chorvatů a 5 Bosňáků) a z jedné třetiny v Republice srbské (5 Srbů).
Poslanecká sněmovna se skládá ze 42 členů, kteří jsou ze dvou třetin voleni ve Federací BaH a z jedné třetiny v Republice srbské.
  • Ústavní soud Bosny a Hercegoviny (Ustavni sud Bosne i Hercegovine) je nejvyšší a konečná instance v právním systému Bosny a Hercegoviny. Má devět členů; čtyři jsou voleni Poslaneckou sněmovnou Federace BaH (2 Bosňáci a 2 Chorvaté), dva jsou voleni Národní sněmovnou Republiky srbské (2 Srbové) a tři členy volí předseda Evropského soudu pro lidská práva po konzultacích s Předsednictvem BaH.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Řeka Una ve městě Bosanska Krupa
Národní divadlo v Sarajevu
Stari Most v Mostaru
Hodinová věž v Bihaći
Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Bosny a Hercegoviny.

Bosna a Hercegovina leží na jihovýchodě Evropy, v západní části Balkánu. Hraničí s Chorvatskem na severu, severozápadě a na jihu; se Srbskem potom na východě a s Černou Horou na jihovýchodě.

Skládá se ze dvou geografických a historických oblastí: větší Bosny (okolo 42 000 km²) a menší Hercegoviny na jihu. Bosna je velice hornatá země, totéž platí i o Hercegovině (okolo 9 000 km²). Na severu se horské oblasti přeměňují v nížinaté Posáví, resp. v Panonskou nížinu. Dinárské části Bosny se táhnou od západu na východ. Hercegovina se skládá ze dvou částí: horské (vysoké) a jadranské (nízké) Hercegoviny, která se dotýká Jadranského moře v oblastech od Neumu po poloostrov Klek. Významná jsou rovněž tzv. polje, rozsáhlejší horská údolí, která se objevují při povodí bosenských řek (Uny, Vrbasu, Bosny, Driny), od jihu k severu, resp. na Neretvě od severu k jihu.

Hlavní město státu je Sarajevo (275 524, v metropolitní oblasti kolem 460 000), dalšími velkými městy jsou: Banja Luka (185 042), Tuzla (110 979), Zenica (110 663), Bijeljina (107 715), Mostar (105 797), Prijedor (89.397), Brčko, Bihać a Travnik.

Nejvyšším vrcholem je Maglić (2 386 m n. m.), který se nachází v jihovýchodní části země. Klima je mírné kontinentální; léta jsou teplá a zimy naopak chladné.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Země se člení dle klimatických charakteristik na tři části: Panonská nížina, Horské a polohorské oblasti a Jaderské moře.

Panonská nížina leží na severu země a převládá v ní kontinentální klima. Zimy jsou mírné s průměrnou teplotou v nejchladnějším měsíci lednu od -0,2 do -0,9°C. Naopak léta bývají dlouhá a teplá s průměrnou teplotou v nejteplejším měsíci červenci od 21 do 23°C. Roční úhrn srážek se pohybuje od 1 050 mm na západě území do 750 mm na východě území.

Horské a polohorské oblasti (známé v bosenštině jako planiny) zabírají většinu plochy Bosny a Hercegoviny. Jsou charakteristické krátkým teplým létem a dlouhou chladnou zimou. Průměrná celoroční teplota je 5 až 7°C. Nejchladnější teplota je v lednu a pohybuje se od 2,5 do -3°C. Minimální teploty mohou klesnout až na -35°C. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 1 200 mm.

Klimatická oblast Jaderského moře zabírá jen velmi malou plochu na území kolem města Neum na jihu země. Je charakteristická dlouhými teplými léty a mírnou zimou. Průměrná celoroční teplota vzduchu se pohybuje od 14 do 14,7°C. V oblasti jsou poměrně velké roční srážkové úhrny, které dosahují od 1 500 do 2 000 mm. Srážky jsou nejčastější v období zimy a jara, zatímco léta bývají poměrně suchá.[16]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Politická mapa Bosny a Hercegoviny
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Bosny a Hercegoviny.

Bosna a Hercegovina je rozdělena na dvě, resp. tři, samosprávní jednotky (entity); těmi jsou Federace Bosny a Hercegoviny (25 989 km²), Republika srbská (25 208 km²) a oběma entitami spravovaný Distrikt Brčko (493 km²).

Federace Bosny a Hercegoviny se skládá z 10 vysoce autonomních kantonů.

Republika srbská je centralizovaný region.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Bosny a Hercegoviny.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Turisté v bosenském městě Neum na pobřeží Jaderského moře

Bosna a Hercegovina byla vedle Makedonie nejzaostalejší republikou v bývalé socialistické Jugoslávii. Zemědělství bylo většinou v soukromých rukou, ale bylo nemechanizované, velmi nevýkonné a potraviny se musely dovážet.

V době socialismu bylo v BaH umístěno velké množství těžkého průmyslu. Závody, které se tu nacházely, byly významnou částí průmyslu celé SFRJ: zbrojovky, hutní a strojírenské továrny, stavební firmy. Dnes trpí zastaralým vybavením a nekonkurenceschopností svých výrobků na vyspělých trzích. Přesto ještě stále živí velkou část obyvatel; sektor služeb zatím nedosahuje podílu na hospodářství srovnatelného se západními zeměmi.

Tři roky války zničily většinu bosenského hospodářství a infrastruktury. Po ukončení bojů se výroba sice mírně zvýšila (19961998), zato ale růst se značně zpomalil (1999). HDP je i  nadále pod úrovní z roku 1990. Nezaměstnanost činila v roce 2002 okolo 40 %.

Na rozvoji ekonomiky BaH se podílí v rámci zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) i ČR (BaH byla zařazena mezi prioritní země české ZRS).

Dědictví války: minová pole[editovat | editovat zdroj]

Obrovským problémem pro rozvoj hospodářství, a také turistiky ale zůstává kolem 2 000 objevených (a zhruba dvojnásobku neobjevených) minových polí rozesetých hlavně v oblasti fronty (ta odpovídala velmi zhruba současnému členění na FBaHRS); nejvíce zaminované pak je okolí Sarajeva, které bylo několik let obléháno. Mnoho min je však také rozeseto i po celém zbytku území státu. Viz bosenské stránky o problematice minových polí.[17].

Silniční síť[editovat | editovat zdroj]

Nyní se díky mohutné pomoci západních (hlavně evropských) zemí situace zlepšuje. Silniční síť je na většině hlavních tahů dobře obnovena. Přesto však vzhledem k sílící motorizaci země na mnoha místech nedostačuje; výstavba dálnic, či jiných moderních silničních komunikací, postupuje velmi pomalu (pouze krátké úseku u SarajevaBanja Luky jsou v provozu).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny.
Bosenští muži v mešitě v Sarajevu

Podle sčítání z roku 1991 v Bosně a Hercegovině žilo 44 % Bosňáků (kteří se tehdy deklarovali jako Muslimové), 31 % Srbů, 17 % Chorvatů a 6 % Jugoslávců. Náboženské rozdělení kopírovalo etnické složení: 88 % Chorvatů byli katolíci, přes 90 % Bosňáků muslimy a 99 % Srbů pravoslavnými.

Statistické informace se od té doby velmi změnily, jelikož během války v letech 19921995 zahynulo dle odhadů 100 000 obyvatel země (z toho 70 % Bosňáků, 25 % Srbů a 5 % Chorvatů), skoro polovina obyvatelstva byla přesídlena, a to jak v rámci země, tak i do zahraničí.

Sčítání lidu roku 2013 ukázalo, že Bosnu a Hercegovinu obývá 50,1 % Bosňáků, 30,8 % Srbů, 15,4 % Chorvatů a 2,7 % ostatních.[18]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Bývalá sarajevská radnice
Travnický rodák Ivo Andrić roku 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu
Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Bosny a Hercegoviny.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Umění[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Kina a divadla[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Bosna a Hercegovina se účastnila Mistrovství světa ve fotbale 2014, kde získala 3 body proti Hondurasu a skončila třetí v základní skupině.

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Bosenská pita
Podrobnější informace naleznete v článku Kuchyně Bosny a Hercegoviny.

Kuchyně Bosny a Hercegoviny je rozkročena mezi západními a východními vlivy. Kuchyně je blízko příbuzná turecké kuchyni, kuchyni středního Východu a dalším středomořským kuchyním. Díky vlivů Rakouska-Uherska je tu nicméně také mnoho kulinářských vlivů ze střední Evropy. Používá mnoho koření, ale obvykle v mírném množství. Typické suroviny jsou rajčata, brambory, cibule, česnek, paprika, okurka, mrkev, zelí, houby, špenát, cuketa, sušené a čerstvé fazole, švestky, mléko, paprika a zakysaná smetana nazývaná pavlaka a kajmak. Mezi typické pokrmy z masa patří především hovězí a jehněčí. Místními specialitami jsou čevabčiči, burek, dolma, sarma, pilaf, guláš, ajvar a celá řada východních sladkostí. Nejlepší místní vína pocházejí z Hercegoviny, kde je klima vhodné pro pěstování vinné révy. Naopak v Bosně se vyrábí švestková nebo jablečná pálenka, rakija.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
  2. [1]
  3. POPIS STANOVNIŠTVA, DOMAĆINSTAVA I STANOVA U BOSNI I HERCEGOVINI, 2013. REZULTATI POPISA [online]. Sarajevo: Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine, Juni 2016., [cit. 2016-12-10]. Dostupné online.  
  4. Coastline World Factbook, 2006-08-22
  5. Bosna a Hercegovina: I: Úvod, Encarta, 2006. Archivní 2009-10-31. – neplatný odkaz !
  6. Paul Mojzes. Religion and the war in Bosnia. Oxford University Press, 2000, p 22; „Medieval Bosnia was founded as an independent state (Banate) by Ban Kulin (1180-1204).“.. 
  7. Robert J. Donia, John V.A Fine(2005). Bosnia and Hercegovina: A Tradition Betrayed. C. Hurst & Co. Publishers. , s. 71; Ve středověku se Bosňané nazývali „Bosňáci“, nebo používali ještě místní (krajská, regionální) jména.
  8. Pål Kolstø(2005). Myths and boundaries in south-eastern Europe. Hurst & Co.. , s. 120, . středověká Bosna byla země jednoho lidu, obyvatelé byly nazýváni Bošnjani a hlásili se ke třem vyznáním.
  9. Lonely Planet's Bosnia and Herzegovina Tourism Profile [online]. Lonely Planet. [2]. (anglicky) 
  10. About the Sarajevo Film Festival [online]. Sarajevo Film Festival Official Website. [3]. (anglicky)  – neplatný odkaz !
  11. Inside Film's Guide to Film Festivals in Europe [online]. Inside Film. [4]. (anglicky) 
  12. The Language Situation in Post-Dayton Bosnia and Herzegovina [online]. Toronto Slavic Quarterly. [5]. (anglicky) 
  13. Ministerstva vlády BaH
  14. Ministerstvo bezpečnosti BaH
  15. Ministerstvo obrany BaH – dělení armády – neplatný odkaz !
  16. Mladen Stojanovič, Klima republike Srpske, Republički hidrometeorološki zavod Banja Luka – neplatný odkaz !
  17. Mapy minových polí (vlevo nahoře odkaz: MINEFIELD MAP) – neplatný odkaz !
  18. POPIS STANOVNIŠTVA, DOMAĆINSTAVA I STANOVA U BOSNI I HERCEGOVINI, 2013., REZULTATI POPISA. Sarajevo : Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine, 2016. 258 s. S. 54.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLADKÝ, Ladislav. Bosenští Muslimové (Bosňáci) – proces vzniku národa. Historický obzor, 1997, 8(5/6), s. 112–118.
  • PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-375-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]