Novogotika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katedrála svatého Václava v Olomouci, novogotická přestavba 1883–1892
Westminsterský palác (britský parlament), 1840–1860

Novogotika (neogotika, pseudogotika) je evropský umělecký směr, který se řadí mezi historizující slohy. Objevil se v Anglii v polovině 18. století, v architektuře Evropy a severní Ameriky se významněji projevoval v 19. a 20. století. Navracel se ke gotice, ze které vycházel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tendence navracet se k historickým gotickým formám se objevuje již před vznikem samostatného slohu, například v pracích Christophera WrenaOxfordu. V českém prostředí se tak dělo v osobité formě barokní gotiky Jan Blažeje Santiniho.

Pro rozvoj anglického architektury gotic revival je mezníkem stavba Strawberry Hill House od roku 1749. Postavil si jej tvůrce žánru gotický román a obdivovatel a propagátor anglické gotiky Horace Walpole. Hlavní rozmach však i v Anglii nastal v 19. století, například ve stovkách děl neobyčejně plodného George Gilberta Scotta nebo ve Westminsterském paláci, sídle britského parlamentu.

Do pevninské Evropy se gotické formy dostávají v 19. století například v podobě romantických stavbiček anglických parků, imitována je i přímo anglická gotika, například na zámku Hluboká. Vlastní novogotický styl se však prosazuje až kolem poloviny století, kdy se rozvíjí průzkumy domácích památek a studium vývoje gotického slohu. Novogotika se pak uplatňuje nejen při výstavbě nových objektů, ale také při puristické obnově historický budov a jejich dostavbách.

Příklady staveb[editovat | editovat zdroj]

V Česku[editovat | editovat zdroj]

Ve světě[editovat | editovat zdroj]