Historismus (umění)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Westminsterský palác, historizující stavba britského parlamentu

Historismus je architektonický (šířeji umělecký) směr 19. století. Název „historismus“ označuje specifikum slohu, jenž se vyznačuje návratem k minulým – historickým stylům: románskému slohu, gotice, renesanci, baroku a klasicismu. Pojetí historických slohů je však nové, historismus se jimi inspiruje, využívá však nových technických inovací, nových materiálů a velmi často mísí jednotlivé styly navzájem, čímž se utváří sloh zcela nový. Dle způsobu užití tvarosloví historických slohů rozlišujeme tři základní fáze historismu.

Romantický historismus[editovat | editovat zdroj]

Janův hrad (Lednice), umělá zřícenina

Období 1. poloviny 19. století ovlivněné myšlenkami romantismu. Romantická architektura vedle exotických motivů hledala inspiraci zejména ve středověku, což je patrné například u drobné architektury zámeckých parků jako jsou umělé zříceniny. Motivy opuštěných zřícenin v krajině byl také oblíbený námět romantických malířů.

Přísný historismus[editovat | editovat zdroj]

Pařížská Sainte Chapelle rekonstruovaná do gotické podoby Viollet-le-Dukem.

V souvislosti s rozvojem vědeckého bádání dochází k hlubšímu poznání zákonitostí jednotlivých historických slohů a odlišení jednotlivých jejich fází. V druhé polovině 19. století proto již nejde jen o napodobování vnějších prvků jako byl lomený oblouk, ale o snahu tvořit v duchu čistého slohu, zejména v jeho vrcholné podobě. Díla ve stylu jednotlivých historických slohů se řadí do samostatných uměleckých proudů:

Toto rozdělení platí zejména pro architekturu a související umělecké řemeslo. V sochařství se souběžně uplatňoval vliv klasicismu, malířství se do historie obracelo svými tématy a snahou vystihnout dobové kulisy dle tehdejších znalostí historie.

K této fázi patří i puristické rekonstrukce a dostavby historických památek. K předním osobnostem patřil francouzský Eugène Viollet-le-Duc a český Josef Mocker, k významným realizacím dostavba katedrály v Kolíně nad Rýnem a katedrály svatého Víta v Praze.

Pozdní historismus[editovat | editovat zdroj]

Historický eklektismus domu v pražské Pařížské ulici

Pro architekturu pozdního historismu je charakteristické uvolnění slohových norem a kombinování prvků různých historizujících slohů, které se nazývá eklekticismus a částečně se již prolíná se secesí.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]