Eugène Viollet-le-Duc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eugène Viollet-le-Duc
Narození 27. ledna 1814
Paříž
Úmrtí 17. září 1879 (ve věku 65 let)
Lausanne
Místo odpočinku Cimetière du Bois-de-Vaux
Povolání architekt, spisovatel, navrhovatel, historik umění, historik architektury, umělec, restaurátor a castellologist
Ocenění Royal Gold Medal (1864)
Rodiče Emmanuel Viollet-le-Duc
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc (27. ledna 1814 v Paříži - 17. září 1879 v Lausanne) byl francouzský architekt a historik umění. K jeho nejvýznamnějším dílům patří restaurování středověkých budov ve Francii a jeho vědecké práce o dějinách architektury.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Emanuela-Louise-Nikolase Viollet-le-Duc (1781–1857), který působil v Tuilerijském paláci a jeho ženy Elizabeth Delecluze Eugenie (1785–1832), dcery architekta Jean-Baptiste Delecluze (1745-v. 1805). Jeho život byl ovlivněn významnými osobnostmi, se kterými se setkal v salonech své matky a strýce Etiénna-Jeana Delécluze (1781–1863) malíře a uměleckého kritika. Tento salon navštěvovaly osobnosti jako byl Stendhal (1783–1842), Augustin Sainte-Beuve (1804–1869), Prosper Mérimée (1803–1870), Louis Vilet[p. 1] a další. V letech 1826 a 1829 byl v internátní škole v ústavu Morin, ve Fontenay-aux-Roses. V letech 1830–1831 vykonal praxi u architektů Jeana Huvé a Achille Leclèr. V letech 1831–1836 uskutečnil šest studijních cest po architekturách Francie. Dne 3. května 1834 se oženil s Elizabeth Tempier, z tohoto svazku vzešly dvě děti: syn Eugene (Eugene-Louis) (1835–1910) a dcera Marie-Sophie (1838–?). V roce 1837 uskutečnil studijní cestu po Itálii. Už v roce 1834 byl oceněn v Salonu medailí za své akvarely.[1]

V roce 1840 jej Prosper Mérimée pověřil rekonstrukcí románské baziliky Sainte-Marie-Madeleine[1] ve Vézelay. V letech 1838–1845 ilustroval publikaci barona Taylora Voyages pittoresques dans l´ancienne France 249 kresbami. V roce 1846 byl jmenován šéfem úřadu historických památek. V roce 1849 byl jmenován rytířem Čestné legie. V roce 1850 s Prosperem Mérimée vykonal studijní cestu do Anglie. V roce 1853 byl jmenován generálním inspektorem církevních staveb ve Francii (Inspecteur général des Edifice Diocésains). Roku 1854 v rámci studijní cesty po Německu navštívil i Prahu. V roce 1860 byl jmenován členem komise historických památek. Krátce působil na Ècole des Beaux-Arts v Paříži jako profesor dějin umění a estetiky (1863). V roce 1870 byl ženijním důstojníkem prusko-francouzské války. V roce 1876 se stal čestným členem společnosti Archivu fotografií historických památek.[2]

Zemřel 17. srpna 1879 v Lausanne ve Švýcarsku.

Měl mladšího bratra Adolphe Viollet-le-Duc (1817 - 1878), který byl malíř.

Významné jsou rovněž jeho práce o středověké architektuře. V letech 1854-1868 vydal desetisvazkové dílo Dictionnaire raisonné de l'architecture française du XIe au XVIe siècle (Slovník francouzské architektury od 11. do 16. století). K tomuto účelu během svých výprav po Francii zhotovil množství kvalitních kreseb, plánů a další dokumentace a prováděl pokusy s rekonstrukcí středověkých budov.

Jeho znalosti středověké stavební techniky přespěly k restaurování historických budov i k řešení soudobých problémů ve stavebnictví. Se svými návrhy se Viollet-le-Duc řadí k architektuře historismu. K jeho žákům patřil např. architekt Paul Abadie.

Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris.

Výběr prací[editovat | editovat zdroj]

Viollet-le-Ducův náčrtek opatství Saint-Allyre v Clermont.
  • Ostatní stavby
    • Biskupský palác v Sens

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Činnost Viollet-le-Duca v oblasti památkové péče je stále podrobována výzkumu. Některé restaurované stavby skončily ve stavu, jaký původně nikdy neměly. Viollet-le-Ducovi odpůrci proto architekta a jeho žáky nazývají pejorativně jako vandalisme restaurateurs (restaurátorští vandalové). Jejich představitelem byl známý anglický spisovatel John Ruskin (1819–1900).

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. První generální inspektor historických památek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugène Viollet-le-Duc na německé Wikipedii.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugène Viollet-le-Duc na francouzské Wikipedii.

  1. a b STROM, Vojtěch. Viollet-le-Duc, architekt, teoretik, dokumentátor a restaurátor francouzské gotiky.. Zprávy památkové péče. 2014, roč. 74, čís. 4, s. 345.  
  2. Strom Vojtěch... c.d., s. 346

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]