Josef Mocker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Mocker
Josef Mocker
Josef Mocker
Narození 22. listopadu 1835
Cítoliby
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 16. ledna 1899 (ve věku 63 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Ocenění Pro Ecclesia et Pontifice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Mocker (22. listopadu 1835, Cítoliby[1]16. ledna 1899[2], Praha) byl český architekt německé národnosti a restaurátor.

Byl členem České akademie věd a umění, projektoval novostavby a podílel se na mnoha dostavbách a obnovách významných chrámů a hradů. Patřil k nejvýznamnějším představitelům neogotiky. Byl příznivcem puristického přístupu v restaurování památek. K jeho přednostem patřilo zpracování kvalitní dokumentace ke každé restaurované stavbě. Jeho restaurátorské práce ovšem již jeho současníci často kritizovali pro odklon od původního charakteru staveb. Ze svých zkušeností Josef Mocker sepsal několik publikací o problematice restaurování památek. Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[3]od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Členství v organizacích[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Josefa Mockera, sedláka v Cítolibech a jeho ženy Kateřiny.[1] Studoval na střední škole v Litoměřicích a v Praze. Pokračoval na pražské Vysoké škole technické a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Byl žákem Eduarda van der Nülla a Augusta Sicardsburga, od kterých přešel do ateliéru k Friedrichu von Schmidtovi (18641869), kde se podílel jako žák mj. na restauraci vídeňského svatoštěpánského kostela. Již v této době zahájil přípravy plánů na rekonstrukci hradu Karlštejn. Později se vrátil do Čech, do Děčína, kde realizoval stavbu hrobky rodiny Thunovy. Ve službách hraběte Thuna zůstal i potom a současně působil jako učitel stavitelství a kreslení na hospodářské škole v Libverdě. Od roku 1872 pracoval ve svatovítské huti a dne 17. května 1873 byl jmenován stavitelem svatovítské katedrály, jako nástupce zemřelého architekta Josefa Krannera.[4]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Manželka Františka (1863—??) pocházela ze starého rodu Teisingerů, který přišel do Prahy ze Štýrska v roce 1736. Teisingerové vlastnili v Karlíně stavební parcely tzv. zahrady. Ve svém domě, kde dnes stojí Masarykovo nádraží v Dlážděné ulici, provozovali Teisingerové od roku 1819 divadlo. [5] Manželé Mockerovi měli dvě dcery a syna.[6]

Restaurace a dostavby[editovat | editovat zdroj]

Praha[editovat | editovat zdroj]

Kamil Hilbert a Josef Mocker na průčelí Katedrály svatého Víta

mimo Prahu[editovat | editovat zdroj]

Novostavby[editovat | editovat zdroj]

Hodnocení díla[editovat | editovat zdroj]

Josef Mocker zachránil několik desítek sakrálních objektů, které byly před zhroucením. Podle Dr. Bořivoje Nechvátala mnohé Mockerovy plány a skicáře naznačují, že architekt se snažil zachovat značné množství stavebních článků z doby gotiky, jako např. u Prašné brány, které pozdější studium nesprávně považovalo za novodobé.[zdroj?]

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. Kronika, in Zlatá Praha, roč. XVI (1899), čísl. 11, str. 130, 132, vyd. 20. 1. 1899
  3. WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha : Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249-265. (česky)  
  4. Kronika, in Zlatá Praha (redaktor Jaroslav Kvapil), roč.XVI (1899), čísl. 11, str. 132, vyd. 20. 1. 1899
  5. Amatérské divadlo: Teisinger Václav
  6. Policejní přihlášky, Praha, Mocker Josef 1835
  7. Zprávy památkové péče 2/2001, s. 28
  8. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/12-prestavba-kostela-nanebevzeti-panny-marie
  9. http://www.zvole.info/kultura/historie.shtml

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]