Jaroměř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O jihočeské vesnici pojednává článek Jaroměř (Malonty).
Jaroměř
historické centrum Jaroměře
Znak obce JaroměřVlajka obce Jaroměř
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0523 574121
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Náchod (CZ0523)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Jaroměř
Historická země Čechy
Katastrální výměra 23,95 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 12 424 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 254 m n. m.
PSČ 551 01 až 551 02
Zákl. sídelní jednotky 18
Části obce 9
Katastrální území 5
Adresa městského úřadu Městský úřad Jaroměř
nám. Československé armády 16
551 33 Jaroměř
Starosta Josef Horáček
Oficiální web: www.jaromer-josefov.cz
Email: podatelna@jaromer-josefov.cz
Jaroměř
Jaroměř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroměř (německy Jermer) je východočeské město ležící 17 km severovýchodně od Hradce Králové na soutoku řek Labe, Úpy a Metuje v nadmořské výšce 254 m. Má rozlohu 23,95 km².[2] Žije zde přibližně 12 tisíc[1] obyvatel. K Jaroměři přináleží i historické pevnostní město Josefov.

Historické jádro města je městskou památkovou zónou, střed Josefova městskou památkovou rezervací.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jaroměř, busta knížete Jaromíra, Jaromírova ulice

Nejstarší část Jaroměře, dnešní historický střed města, je trvale osídlena tisíc let. Ve vývoji od raně středověkého hradiště z počátku 11. století k vyspělému městu vrcholného pozdního středověku se odráželo dění v tehdejším českém státě. Název Jaroměř je odvozován od přemyslovského knížete Jaromíra. Nejstarší písemná zpráva o Jaroměři pochází z roku 1126.[3] Královské město vzniklo zřejmě za krále Přemysla Otakara II. na místě původního hradiště. První písemný doklad o existenci města je z roku 1298. Listinou z roku 1307 mu byla potvrzena městská práva a zároveň se Jaroměř stala královským věnným městem českých královen. Měšťané tak byli přímými poddanými české královny.

Husitské období je jednou z nejzajímavějších kapitol v historii Jaroměře. V roce 1421 byla dobyta husitskými vojsky pod vedením Jana Žižky z Trocnova a stala se na další léta věrným husitským městem. Jaroměřští se zúčastnili i některých vojenských tažení. Nakonec se však město poddalo králi Zikmundovi, aby si uchovalo získanou samosprávu.

V následujících dvou stoletích zažila Jaroměř hospodářský rozkvět. Měšťané byli obdařeni četnými privilegii a úlevami. Bohaté město koupilo i některé okolní vesnice a stalo se jejich vrchností. V roce 1547 se Jaroměř připojila k neúspěšnému povstání českých stavů proti králi Ferdinandovi I. Vítězný panovník ji za odboj potrestal finančním postihem a omezením vlastní samosprávy. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Jaroměři jich tehdy bylo 300. Další úpadek přinesla městu třicetiletá válka, kdy se ve městě střídaly vojenské posádky; na jejím konci byla Jaroměř zpustlá a vylidněná.

Městský znak na kostele sv. Mikuláše

Na začátku 18. století zažilo Jaroměřsko čilý ruch spojený s výstavbou Šporkova lázeňského komplexu v Kuksu. Ztráta Slezska a Kladska pak vedla k výstavbě pevnosti na místě vesnice Ples. Osídlování pevnostního města, přejmenovaného r. 1793 na Pevnost Josefov, postupovalo ovšem jen zvolna. Mnohonárodnostní posádka josefovské pevnosti tvořila značně výlučnou společnost. Josefov získal vlastní samosprávu až v roce 1835.

Se stavbou josefovské pevnosti se do města dostává i železnice, která byla důležitým impulsem ke vzniku průmyslu a dalšímu rozvoji města. Hlavními průmyslovými obory se stává především textilní výroba a koželužství, později vzniká i několik drobnějších podniků vyrábějících součásti automobilů.

Město a radnici v neděli 11. července 1926 oficiálně navštívil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Uvítal jej starosta Karel Višňák. Na výstavišti si prohlédl národopisnou a průmyslovou výstavu, kde obdržel pískovcovou sochu ponocného s rohem a lucernou, dílo Franty Úprky, kterou dal Masaryk umístit doprostřed louky v Jelením příkopu na Pražském hradě. Do Jaroměře přijel z blízkého Josefova, kde ráno provedl spolu s legionářskými generály Stanislavem Čečkem a Janem Syrovým přehlídku vojenské posádky. Návštěva byla zachycena na filmový pás.

Jaroměř ležela na česko-německé jazykové hranici a za války město hraničilo s německou provincií Sudety. Německé jednotky se před koncem druhé světové války začaly v Jaroměři opevňovat, ale přišla německá kapitulace. Po ní byla Jaroměř a Jaroměřsko osvobozeno zejména ve čtvrtek 10. května 1945 dopoledne vozatajskými, jízdními a motorizovanými jednotkami I. ukrajinského frontu maršála Koněva, svazky levokřídelní 59. armády generálporučíka I. T. Korovnikova, které se pak v Jaroměři spojily s 21. armádou generálporučíka D. S. Guseva. Na Jaroměřské radnici byl přijat podplukovník Fajanc, který byl prvním sovětským styčným důstojníkem zapsaným v kronice města Jaroměře.

V roce 1948 byl Josefov sloučen s Jaroměří. Protože josefovská pevnost ztratila vojenský význam, byl Josefov poznamenán stagnací provázenou trvalým úbytkem obyvatel. Po okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968 byla zdejší vojenská nemocnice natrvalo zabrána okupačními vojsky a v Josefově byla ubytována silná vojenská posádka. To vše vedlo k značné devastaci této místní části a tento neblahý vliv je zde mnohdy patrný dodnes. Dokumentuje to například skutečnost, že Josefov byl vybrán pro natáčení českého filmu Musíme si pomáhat, který se odehrává na konci II. světové války. V roce 2016 došlo k přejmenování čtyř ulic v Josefově a tří ve zbytku Jaroměře, čímž byl odstraněn stav odporující zákonu o obcích, kdy se následkem připojení Josefova k Jaroměři některá pojmenování ulic vyskytovala dvakrát.[4]

Městské památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam kulturních památek v Jaroměři.
Kostel sv. Mikuláše a řeka Labe
Náhrobek Anny Miseliusové (kopie)

Nejvýznamnější památkou Jaroměře je gotický chrám sv. Mikuláše; nejstarší zmínka o kostele je z roku 1325, s dnešní stavbou se započalo roku 1404 a pokračovala až pak po husitských válkách, kostel zaklenut v 16. století. Roku 1590 byla před západní průčelí postavena renesanční předsíň, 1707 dokončili zvonici a roku 1753 se zřítila severní věž. Kostel byl roku 1904 a v letech 19061909 restaurován. Jde o orientované síňové trojlodí s křížovou klenbou, šestibokým závěrem a kryptou. Průčelí je jednověžové s předsíní. K ní je připojena hranolová zvonice se sochou sv. Václava. Hlavní portál je gotický z roku 1410. Vybavení: rokokový hlavní oltář z let 17701772 se sochami – celek od M. Krupky. Kazatelna se sochařskou výzdobou a pontifikální křeslo od téhož autora. Dále čtyři boční oltáře z 2. poloviny 17. století, hodnotná cínová křtitelnice z roku 1518 s víkem z pozdější doby a náhrobek litevského knížete Dimitrije Sangušky z roku 1554.[5]

Ze středověkého opevnění města zůstala zachována pouze jediná brána se zvonicí. Menší gotický kostel sv. Jakuba na Jakubském předměstí byl založen ve 14. století a o dvě staletí později přestavěn.

Historickému náměstí s podloubím dominuje mariánský sloup z let 17221727, na hlavním náměstí stojí trojboký obelisk završený sochou Panny Marie od sochaře Matyáše Bernarda Brauna provedený za účasti Řehoře Thényho a dalších. Ve spodní části podstavce sloupu jsou reliéfy, nad nimi na římsách sochy svatých a výše další reliéfy. Sloup obklopuje zábradlí se sochami svatých.[5] Originál sloupu se dnes nachází v pevnosti Josefov, na místě je kopie. Z dílny sochaře M. B. Brauna pochází i náhrobek Anny Miseliusové, jeho tchyně, nazvaný Plačící žena. Kopie na městském hřbitově, dnes v pevnosti Josefov.

Městské muzeum (Wenkeův OD)

Jaroměř se pyšní i výstavnými veřejnými budovami a zejména školami z přelomu 19. a 20. století. K předním památkám moderní české architektury patří Wenkeův obchodní dům postavený v roce 1911 podle návrhu známého architekta Josefa Gočára, kde v současné době sídlí městské muzeum a galerie. Mezi další zajímavosti Jaroměře patří Železniční muzeum v někdejší výtopně ČD vybavené historickými stroji, vagony, železničními doplňky a reáliemi.

Zvlášť významné místo patří bývalému pevnostnímu městu Josefovu. V letech 17801787 tu podle plánů francouzských vojenských stavitelů vzniklo vrcholné dílo evropského urbanismu a fortifikačního umění. Značná část těchto dosti zchátralých podzemních chodeb a opevnění byla renovována a otevřena veřejnosti. Návštěvníci zde procházejí podzemními chodbami osvětlenými voskovými svícemi; část prohlídky absolvují s průvodcem, zbytek prohlídkového okruhu sami. Zažívají tak na vlastní kůži pocity vojáků bránících pevnost před nepřítelem. Josefov byl v roce 1971 vyhlášen městskou památkovou rezervací.

Železniční muzeum Výtopna Jaroměř

Z dalších mnoha památek:

Ve městě se nachází Železniční muzeum Výtopna Jaroměř.

Současný význam[editovat | editovat zdroj]

Divadlo

Z dopravního hlediska je Jaroměř železniční křižovatkou regionálního významu. Spojují se zde železniční trati ze tří směrů - od Pardubic, Liberce a Trutnova. Dopravní význam železniční tratě do Liberce spočívá v osobní dopravě do Liberce a Staré Paky, nákladní doprava je využívána slabě[zdroj?], výjimku tvoří pravidelné vlaky, které uhlím zásobují teplárnu ve Dvoře Králové nad Labem. Železniční doprava na trati do Trutnova je o něco silnější, a to v osobní i nákladní dopravě[zdroj?]. Jedná se o pravidelné osobní vlaky a rychlíky a nákladní vlaky uhlím zásobující tepelnou elektrárnu v Poříčí u Trutnova. Jaroměří prochází silnice první třídy I/33 zařazená do sítě mezinárodních silnic pod označením E67 z Prahy do polské Vratislavi. Trvale rostoucí zatížení tohoto mezinárodního tahu je problémem pro město, které je silnicí rozděleno na dvě části, podobně na tom jsou i města Česká Skalice (do roku 2009 nedokončen obchvat) a Náchod. Řešením těchto problémů je dobudování dálnice D11 z Prahy přes Hradec Králové, Jaroměř a Trutnov směrem na Královec, kde bude navazovat na polskou rychlostní silnici S3. Součástí této stavby je i severní přeložka již zmíněné silnice I/33.

V Josefově je k dispozici i menší sportovní letiště s travnatou plochou.

Z hlediska průmyslové výroby patří mezi současné nejvýznamnější jaroměřské firmy Karsit, Tanex – Plasty, Kimberly-Clark, Juta Dvůr Králové, VK-Investing, a firma Černý Semena.[zdroj?]

V Jaroměři jsou tři základní devítileté školy: ZŠ B.Němcové, ZŠ Na Ostrově, ZŠ Josefov a dále potom Gymnázium Jaroslava Žáka [6] a zemědělské učiliště.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok sčítání 1970 1980 1991 2001 2003 2007 2012
Počet obyvatel 11 974 12 046 12 557 12 921 12 831 12 678 12 618

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Současnost [online]. Městský úřad Jaroměř [cit. 2010-04-02]. Dostupné online. 
  3. MUSIL, František. Kladsko. Praha: Libri, 2007. 190 s. ISBN 978-80-7277-340-4. S. 20. 
  4. Přejmenování ulic - Seznam dotčených ulic a jejich nové názvy
  5. a b c d POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Díl 1, A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. 
  6. http://www.goajaro.cz/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]