Jaroměř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O jihočeské vesnici pojednává článek Jaroměř (Malonty).
Jaroměř
historické centrum Jaroměře
historické centrum Jaroměře
Znak obce JaroměřVlajka obce Jaroměř
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0523 574121
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Náchod (CZ0523)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Jaroměř
Historická země Čechy
Katastrální výměra 23,95 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 12 433 (2019)[1]
Nadmořská výška 254 m n. m.
PSČ 551 01 až 551 02
Zákl. sídelní jednotky 18
Části obce 9
Katastrální území 5
Adresa městského úřadu Městský úřad Jaroměř
nám. Československé armády 16
551 33 Jaroměř
Starosta Josef Horáček
Oficiální web: www.jaromer-josefov.cz
Email: podatelna@jaromer-josefov.cz
Jaroměř
Jaroměř
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroměř (německy Jermer) je východočeské město ležící 17 km severovýchodně od Hradce Králové na soutoku řek Labe, Úpy a Metuje v nadmořské výšce 254 m. Má rozlohu 23,95 km².[2] Žije zde přibližně 12 tisíc[1] obyvatel. K Jaroměři přináleží i historické pevnostní město Josefov.

Historické jádro města je městskou památkovou zónou, střed Josefova městskou památkovou rezervací.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jaroměř, busta knížete Jaromíra, Jaromírova ulice

Nejstarší část Jaroměře, dnešní historický střed města, je trvale osídlena tisíc let. Ve vývoji od raně středověkého hradiště z počátku 11. století k vyspělému městu vrcholného pozdního středověku se odráželo dění v tehdejším českém státě. Název Jaroměř je odvozován od přemyslovského knížete Jaromíra. Nejstarší písemná zpráva o Jaroměři pochází z roku 1126.[3] Královské město vzniklo zřejmě za krále Přemysla Otakara II. na místě původního hradiště. První písemný doklad o existenci města je z roku 1298. Listinou z roku 1307 mu byla potvrzena městská práva a zároveň se Jaroměř stala královským věnným městem českých královen. Měšťané tak byli přímými poddanými české královny.

Husitské období je jednou z nejzajímavějších kapitol v historii Jaroměře. V roce 1421 byla dobyta husitskými vojsky pod vedením Jana Žižky z Trocnova a stala se na další léta věrným husitským městem. Jaroměřští se zúčastnili i některých vojenských tažení. Nakonec se však město poddalo králi Zikmundovi, aby si uchovalo získanou samosprávu.

V následujících dvou stoletích zažila Jaroměř hospodářský rozkvět. Měšťané byli obdařeni četnými privilegii a úlevami. Bohaté město koupilo i některé okolní vesnice a stalo se jejich vrchností. V roce 1547 se Jaroměř připojila k neúspěšnému povstání českých stavů proti králi Ferdinandovi I. Vítězný panovník ji za odboj potrestal finančním postihem a omezením vlastní samosprávy. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Jaroměři jich tehdy bylo 300. Další úpadek přinesla městu třicetiletá válka, kdy se ve městě střídaly vojenské posádky; na jejím konci byla Jaroměř zpustlá a vylidněná.

Městský znak na kostele sv. Mikuláše

Na začátku 18. století zažilo Jaroměřsko čilý ruch spojený s výstavbou Šporkova lázeňského komplexu v Kuksu. Ztráta Slezska a Kladska pak vedla k výstavbě pevnosti na místě vesnice Ples. Osídlování pevnostního města, přejmenovaného r. 1793 na Pevnost Josefov, postupovalo ovšem jen zvolna. Mnohonárodnostní posádka josefovské pevnosti tvořila značně výlučnou společnost. Josefov získal vlastní samosprávu až v roce 1835.

Se stavbou josefovské pevnosti se do města dostává i železnice, která byla důležitým impulsem ke vzniku průmyslu a dalšímu rozvoji města. Hlavními průmyslovými obory se stává především textilní výroba a koželužství, později vzniká i několik drobnějších podniků vyrábějících součásti automobilů.

Město a radnici v neděli 11. července 1926 oficiálně navštívil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Uvítal jej starosta Karel Višňák. Na výstavišti si prohlédl národopisnou a průmyslovou výstavu, kde obdržel pískovcovou sochu ponocného s rohem a lucernou, dílo Franty Úprky, kterou dal Masaryk umístit doprostřed louky v Jelením příkopu na Pražském hradě. Do Jaroměře přijel z blízkého Josefova, kde ráno provedl spolu s legionářskými generály Stanislavem Čečkem a Janem Syrovým přehlídku vojenské posádky. Návštěva byla zachycena na filmový pás.

Jaroměř ležela na česko-německé jazykové hranici a za války město hraničilo s německou provincií Sudety. Německé jednotky se před koncem druhé světové války začaly v Jaroměři opevňovat, ale přišla německá kapitulace. Po ní byla Jaroměř a Jaroměřsko osvobozeno zejména ve čtvrtek 10. května 1945 dopoledne vozatajskými, jízdními a motorizovanými jednotkami I. ukrajinského frontu maršála Koněva, svazky levokřídelní 59. armády generálporučíka I. T. Korovnikova, které se pak v Jaroměři spojily s 21. armádou generálporučíka D. S. Guseva. Na Jaroměřské radnici byl přijat podplukovník Fajanc, který byl prvním sovětským styčným důstojníkem zapsaným v kronice města Jaroměře.

V roce 1948 byl Josefov sloučen s Jaroměří. Protože josefovská pevnost ztratila vojenský význam, byl Josefov poznamenán stagnací provázenou trvalým úbytkem obyvatel. Po okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968 byla zdejší vojenská nemocnice natrvalo zabrána okupačními vojsky a v Josefově byla ubytována silná vojenská posádka. To vše vedlo k značné devastaci této místní části a tento neblahý vliv je zde mnohdy patrný dodnes. Dokumentuje to například skutečnost, že Josefov byl vybrán pro natáčení českého filmu Musíme si pomáhat, který se odehrává na konci II. světové války. V roce 2016 došlo k přejmenování čtyř ulic v Josefově a tří ve zbytku Jaroměře, čímž byl odstraněn stav odporující zákonu o obcích, kdy se následkem připojení Josefova k Jaroměři některá pojmenování ulic vyskytovala dvakrát.[4]

Kostel sv. Mikuláše a řeka Labe
Náhrobek Anny Miseliusové (kopie)
Městské muzeum (Wenkeův OD)
Divadlo

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Jaroměři.
  • Gotický chrám sv. Mikuláše; poprvé písemně zmíněn roku 1325, současná stavba zahájena roku 1404 a pokračovala po husitských válkách, kostel zaklenut v 16. století; roku 1590 před západní průčelí přistavěna renesanční předsíň, 1707 dokončena Zvonice; roku 1753 se zřítila severní věž. Kostel byl roku 1904 a v letech 19061909 restaurován. Jde o orientované síňové trojlodí s křížovými klenbami, šestibokým závěrem a kryptou. Průčelí je jednověžové s předsíní. K ní je připojena hranolová zvonice se sochou sv. Václava. Hlavní portál je gotický z roku 1410. Vybavení: rokokový hlavní oltář z let 17701772 se sochami od Martina Krupky. Kazatelna se sochařskou výzdobou a pontifikální křeslo od téhož autora; čtyři boční oltáře z 2. poloviny 17. století, cínová gotická křtitelnice z roku 1518 s pozdějším víkem[5]; náhrobek litevského knížete Dimitrije Sanguška z roku 1554.[6]
  • Ze středověkého opevnění města zůstala zachována jediná brána se zvonicí.
  • Menší gotický kostel sv. Jakuba na Jakubském předměstí byl založen ve 14. století a o dvě staletí později přestavěn.
  • mariánský sloup z let 17221727, na hlavním náměstí, trojboká odstupněná statue se sochami světců završená sochou Panny Marie Immaculaty od sochaře Matyáše Bernarda Brauna, provedena za účasti Řehoře Thényho a dalších. Ve spodní části na trojboké balustrádě sochy sv. Floriána, sv. Ignáce a Jana nepomuckého, mezi nimi tři reliéfy (rakouský orel, darovací nápis, Svatá rodina), nad nimi na římsách sochy svatých Jana křtitele, Štěpána a Jakuba Většího, a alegorie Víry, výše reliéfy Navštívení P. Marie, Obětování Krista v chrámě a Nanebevzetí Panny Marie[7].

Originál sloupu je v pevnosti Josefov, na místě je kopie.

  • Městský hřbitov: Plačící žena - náhrobek Anny Miseliusové tchyně sochaře M. B. Brauna; (Kopie, originál v pevnosti Josefov).

veřejné budovy a školy

  • Wenkeův obchodní dům- postavený v roce 1911 podle návrhu architekta Josefa Gočára, přední památka moderní české architektury; nyní městské muzeum a galerie.
  • Železniční muzeum v někdejší výtopně ČD vybavené historickými stroji, vagony, železničními doplňky a reáliemi.

Josefov[editovat | editovat zdroj]

  • bývalé pevnostní město Josefov, v letech 17801787 podle plánů francouzských vojenských stavitelů vybudováno vrcholné dílo evropského urbanismu a fortifikačního umění. Značná část podzemních chodeb a opevnění byla renovována a otevřena veřejnosti. Návštěvníci procházejí podzemními chodbami osvětlenými svícemi; část prohlídky absolvují s průvodcem, zbytek sami. Zažívají tak pocity vojáků bránících pevnost před nepřítelem. Josefov byl v roce 1971 vyhlášen městskou památkovou rezervací.
  • kaple sv. Anny na Pražském předměstí
  • Boží muka z roku 1686 v Palackého ulici
  • Socha sv. Jana Nepomuckého z doby okolo r. 1740 v Havlíčkově ulici
  • Socha sv. Jana Nepomuckého z doby okolo r. 1800 v ulici Na Cihelnách
  • kaple Nejsvětější Trojice (Jaroměř) IV pod hřbitovem
  • Ukřižovaný na kamenném podstavci s reliéfem, ve čtvrti Na Obci
  • socha svatého Václava na věži zvonice u kostela sv. Mikuláše
  • Radnice – původně renesanční, upravená v 17. století a roku 1851 přestavěná. Patrová budova, v přízemí sál s valenou klenbou a štuky.[5]
  • Děkanství – klasicistní z let 17851786, patrová budova se středovým mělkým rizalitem, v přízemí klenuté místnosti.[5]
  • Některé historické domy (zejména) na náměstí.
  • Městská knihovna byla založena roku 1896.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční muzeum Výtopna Jaroměř

Jaroměř je železniční křižovatkou regionálního významu. Spojují se zde železniční trati ze tří směrů - od Pardubic, Liberce a Trutnova. Dopravní význam železniční tratě do Liberce spočívá v osobní dopravě do Liberce a Staré Paky, nákladní doprava je využívána slabě[zdroj?], výjimku tvoří pravidelné vlaky, které uhlím zásobují teplárnu ve Dvoře Králové nad Labem. Železniční doprava na trati do Trutnova je o něco silnější, a to v osobní i nákladní dopravě[zdroj?]. Jedná se o pravidelné osobní vlaky a rychlíky a nákladní vlaky uhlím zásobující tepelnou elektrárnu v Poříčí u Trutnova. Jaroměří prochází silnice první třídy I/33 zařazená do sítě mezinárodních silnic pod označením E67 z Prahy do polské Vratislavi. Trvale rostoucí zatížení tohoto mezinárodního tahu je problémem pro město, které je silnicí rozděleno na dvě části, podobně na tom jsou i města Česká Skalice (do roku 2009 nedokončen obchvat) a Náchod. Řešením těchto problémů je dobudování dálnice D11 z Prahy přes Hradec Králové, Jaroměř a Trutnov směrem na Královec, kde bude navazovat na polskou rychlostní silnici S3. Součástí této stavby je i severní přeložka již zmíněné silnice I/33.

  • V Josefově je sportovní letiště s travnatou plochou.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska průmyslové výroby patří mezi současné nejvýznamnější jaroměřské firmy Karsit, Tanex – Plasty, Kimberly-Clark, Juta Dvůr Králové, VK-Investing, a firma Černý Semena.[zdroj?]

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Jaroměři jsou tři základní devítileté školy: ZŠ B.Němcové, ZŠ Na Ostrově, ZŠ Josefov a Gymnázium Jaroslava Žáka [8] a zemědělské učiliště.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok sčítání 1970 1980 1991 2001 2003 2007 2012
Počet obyvatel 11 974 12 046 12 557 12 921 12 831 12 678 12 618

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Současnost [online]. Městský úřad Jaroměř [cit. 2010-04-02]. Dostupné online. 
  3. MUSIL, František. Kladsko. Praha: Libri, 2007. 190 s. ISBN 978-80-7277-340-4. S. 20. 
  4. Přejmenování ulic - Seznam dotčených ulic a jejich nové názvy
  5. a b c POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Díl 1, A-J. Praha: Academia, 1977. 643 s. 
  6. Řezník, Miloš: Dimitr Sanguško a jeho cesta do Čech r. 1554 /Dimitras Sanguška ir jo kelione i Čekija 1554 m. In: Česko-litevské vztahy v průběhu staletí. Příspěvky z interdisciplinárního vědeckého kolokvia, Vilnius 25.-26. října 1995. Univerzita Karlova Praha, Euroslavica, 1998 s. 43-51.
  7. Poche Emanuel: Soupis památek historických a uměleckých v Republice československé, díl XXXVIII., politický okres Dvůr Králové, Praha 1937, s. 190-195
  8. http://www.goajaro.cz/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KNAP, Antonín:Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem. Polička 1887
  • POCHE, Emanuel: Soupis památek historických a uměleckých v Republice československé, díl XXXVIII., politický okres Dvůr Králové, Praha 1937
  • POLÁK, Jindřich - SLAVÍK, Jan: Jaroměř. Chrám sv. Mikuláše. Jaroměř 2015.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]