Bohuslavice (okres Náchod)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohuslavice
Letecký snímek
Letecký snímek
Znak obce BohuslaviceVlajka obce Bohuslavice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0523 573892
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Nové Město nad Metují
Okres (LAU 1) Náchod (CZ0523)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 007 (2020)[1]
Rozloha 14,12 km²
Katastrální území Bohuslavice nad Metují
Nadmořská výška 284 m n. m.
PSČ 549 06
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa obecního úřadu Bohuslavice 175
54906 Bohuslavice nad Metují
podatelna@bohuslavice.com
Starosta Jiří Tojnar
Oficiální web: www.bohuslavice.com
Bohuslavice
Bohuslavice
Další údaje
Kód části obce 6467
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Bohuslavice (německy Bohaslawitz) (katastrální území a železniční stanice nesou název Bohuslavice nad Metují) se nachází v okrese Náchod, kraj Královéhradecký. Žije zde přibližně 1 000[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

kostel Svatého Mikuláše se zvonicí v Bohuslavicích

O Bohuslavicích je první zmínka v nadaci kostela dobrušského z  r. 1361. Roku 1371 držel Bohuslavice Sezima z Dobrušky. V roce 1409 byly v majetku pana Vítka z Černčic. V roce 1503 se za Jana Černčického z Kácova Bohuslavice dostaly k Novému Městu nad Metují. Roku 1638 byly darovány jako „část zboží novoměstského“ Ferdinandem III. Valtrovi z Leslie. Přes Bohuslavice vedla starobylá stezka zemská od Krčína k Opočnu.


Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Doba pobělohorská evangelické Bohuslavice poznamenala. Jezuitské metody rekatolizace místního obyvatelstva zahrnovaly povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky z řad duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu, fyzické tresty... Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné.[2][3] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. V oblasti působil od r. 1725 Antonín Koniáš. Během slezských válek utíkaly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein.

V dubnu 1742 odešly z Bohuslavic do Münsterbergu v pruském Slezsku: Hůlka Jiřík, Hůlka Matěj, Hůlka Mikuláš,[4] Šícha Jiřík (*1728), Štěp Jiří, Kňourek Martin, Kňourek Matěj s rodinami.[5] Dne 25.8.1740 byli vyslýcháni: Hůlka Mikuláš, Hůlka Matěj, Štěp Jiří.[6] Tito běženci z Bohuslavic prošli Münsterbergem a mnozí z nich zakládali české osady – např. Husinec aj. Jméno Kňourek bylo v cizině upravováno: Knowrek, Knaurek, Knorrek. V rodině Kňourků se zachovala paměť na Bohuslavice i na to, že jim byly jezuity odebrány dvě děti, které se rodině nikdy nepodařilo dohledat.[7] V roce 1743 utekl z Bohuslavic do Münsterbergu Jiří Vondráček, jehož potomek se v roce 1908 vystěhoval ze Zelova do Porto Alegre v Brazílii. Tam byl v roce 1898 založen první baptistický sbor v Brazílii.[8]

Před slezskými válkami v roce 1733 uprchli: Jiří Macháček (kramplíř), Petr Macháček (vychovatel a učitel v anštaltu), Václav Macháček (kostelník, kantor, akolut bratrské církve navržen herrnhutským kazatelem Jäschkem) – tito exulanti z Bohuslavic zemřeli v Českém Rixdorfu. V Rixdorfu se zachovaly jejich životopisy, část z nich byla publikována v knize Edity Štěříkové Běh života...[9]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Bohuslavice leží v jižní části okresu Náchod. Obec geograficky a turisticky patří do Kladského pomezí a nachází se v podhůří Orlických hor. Jejich nadmořská výška činí 284 m. Okolí obce lemují lesy Tuří s velkým rybníkem, Horka a Halín s rozsáhlým výskytem teplomilné hajní květeny. Ojedinělou přírodní  rezervací  v celých severovýchodních Čechách jsou Zbytka, kde roste vzácná chráněná květena. Zde se nacházelo i známé a pověstmi opředené bezedné jezírko, o kterém se píše v románu A. JiráskaTemno“. Prameny, dávající cca 100 litrů/sec křišťálové vody se stálou teplotou, zanikly s výstavbou vodovodu pro Hradec Králové v 90. letech 20. století.

Bohuslavicemi protéká Bohuslavický  potok s kaskádou rybníků – Šuryt, Štíp, Tláskal, Věžiště, Pod hospodou, Pod pastouškou a Dolejší rybník, připomínající vznikem přelom 14. a 15. století, kde se kdysi chovali kapři a naše obec v ničem nezaostávala za slávou rybníkářství jižních Čech. Obec provozuje základní školu a mateřskou školu. Občerstvení lze dostat ve dvou pohostinstvích ve středu obce. Nakoupit lze ve třech prodejnách, v Konzumu, v prodejně ZEPA a v krámku U Krupičků. Obec Bohuslavice buduje od roku 2009 tlakovou kanalizaci, na lukách pod obcí byla vybudována čistírna odpadních vod. V roce 2011 byla vybudována v prostoru mezi hasičskou zbrojnicí a Orelnou prodejna potravin Konzum.

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Obec se člení na dvě základní sídelní jednotky: Bohuslavice a Zbytka.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Exulanti z Bohuslavic patřili mezi zakladatele české osady Husinec (1749) a dalšími
  • Exulantský rod Vondráčků má v Brazílii přes sto potomků (rok 2015) se znalostmi své historie
  • V Bohuslavicích se narodil hudební skladatel Josef Drahorád (18161895).

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  3. Píseň zpívaná u hranice, na níž páleny kacířské knihy – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  4. Rodokmenová zpráva vytvořená programem GenoPro. exulanti.genebaze.cz [online]. [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  6. Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, kniha 18, zpráva o výslechu ze dne 25.8.1740
  7. Vladimír Míčan: Za září Kalicha v cizině, Brno (str. 144).
  8. ŠTĚŘÍKOVÁ. Více sluší poslouchati Boha než lidí. [s.l.]: Kalich + Exulant (spolek), 2015. S. 220-221. 
  9. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. ISBN 80-7017-253-3. S. 605–608. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]