Hradec Králové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město Hradec Králové
Velké náměstí s dominantou gotické katedrály sv. Ducha, renesanční Bílé věže a barokní Staré radnice

Velké náměstí s dominantou gotické katedrály sv. Ducha, renesanční Bílé věže a barokní Staré radnice

NUTS 5: CZ0521 569810
kraj (NUTS 3): Královéhradecký (CZ052)
okres (NUTS 4): Hradec Králové (CZ052)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 105,69 km²
počet obyvatel: 92 891  (1. 1. 2016[1])
rozpočtové výdaje: 2043[2] mil. Kč  (2015)
nadmořská výška: 235 m
PSČ: 500 00
zákl. sídelní jednotky: 84
části obce: 21
městské části / obvody: 0
katastrální území: 21
adresa magistrátu: Magistrát města Hradce Králové
Československé armády 408
502 00 Hradec Králové
posta@mmhk.cz
primátor(ka): Zdeněk Fink (HDK)[3]
www.hradeckralove.org
Hradec Králové
Red pog.svg
Hradec Králové
Hradec Králové, Česko

Hradec Králové (německy Königgrätz; latinsky Hradecz Reginae) je statutární město na východě Čech a metropole Královéhradeckého kraje. Leží na soutoku Labe s Orlicí a je součástí hradecko-pardubické aglomerace.

Pro své příhodné vlastnosti bylo území Hradce osídleno již v dobách prehistorických. Ve středověku šlo o věnné město českých královen a této době vděčí za gotickou katedrálu sv. Ducha na svém Velkém náměstí, která dnes vedle Bílé věže a Staré radnice patří mezi městské dominanty. V letech 1766 až 1857 sloužilo město jako vojenská pevnost, pro nezájem města obnovená a zrušená až v roce 1884. Správa města plně využila možnosti úplného řízení urbanistického rozvoje. Tím se doslova uvolnil prostor pro zlatou éru královéhradecké architektury na začátku 20. století, ze které si především díky stavbám Gočára a Kotěry město odneslo označení Salon republiky.

Hradec Králové je univerzitní město, vyučuje zde Univerzita Hradec Králové, některé fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity obrany. Sídlí zde např. krajský soud nebo biskupové královéhradecké diecéze církve katolické a československé husitské. Klicperovo divadlo je uznávanou scénou, jež čtyřikrát získala ocenění „Divadlo roku“, artkino Centrál se pyšní oceněním „Nejlepší evropské kino pro mladé publikum“ z roku 2008. Královéhradecký Festival Park, který leží na místě bývalého vojenského letiště, poskytuje prostor mimo jiné známým letním festivalům Rock for People a Hip Hop Kemp.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Hradce Králové.

Krajina na soutoku Labe s Orlicí, jíž dominuje město Hradec Králové, byla obydlena již v době prehistorické. Archeologické naleziště na okraji města v Plotištích nad Labem vykazuje několikanásobné osídlení jak z období pravěku, tak z doby římské. Kumulace pravěkých kultur na jednom místě v blízkosti brodu přes Labe a charakter nálezů dokazují, že po celé dlouhé úseky svého osídlení měla tato významná lokalita ráz obchodního střediska. Již v 10. století vzniklo zde slovanské hradiště rodu Slavníkovců s rušným tržištěm, ovládajícím starou obchodní stezku od Krakova přes Náchod k Praze.

Když roku 995 došlo ke sjednocení českých kmenů pod vládou Přemyslovců, stal se Hradec sídlem knížete a správním střediskem rozsáhlého území severovýchodních Čech po obou stranách Labe podle jeho toku od Dvora Králové až k Pardubicím. Ve 12. století zaujímá Hradecko již několik správních okrsků, spojených v celou provincii se čtyřmi hrady, purkrabským soudem a arcijáhenstvím. Přesné datum povýšení hradiště na město není dosud známé, vlivem značného stavebního ruchu, terénních úprav, požárů a válečných škod po staletí na městském pohorku došlo ke ztrátě nejstarších archeologických stop.

Osudový význam pro vývoj městského osídlení mělo 13. století, kdy se za Přemysla Otakara I. roku 1225 stal hrad s tržním předhradím svobodným královským městem. Ještě ve 13. století byl postaven nový gotický královský hrad, kde často přebývali Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II. i Václav II. Hradec ustanovil Václav II. za část věna českým královnám, které na hradě žily jako vdovy. Založení města bylo zprvu hospodářským a právním aktem, urbanistický dosah městského založení se dostavil později, teprve na přelomu 13. a 14. století. Na rozvoji města se podíleli němečtí kolonisté a početná vrstva kupců a řemeslníků, kteří osídlili ostroh v celém rozsahu. Tehdy se vytvořila i půdorysná osnova původní městské fortifikace, vedené při úpatí návrší kolem celého jeho obvodu.

Podoba středověkého města Hradec Králové

Ve 14. století vzrostla prestiž města, jehož hlavou byl královský rychtář, městská rada a obecní starší. Spravovali městskou pečeť s českým lvem, kterou známe již od roku 1362. Hospodářskou základnu města posílily výhody a dary, které městu potvrdili čeští panovníci Jan Lucemburský, Karel IV. i Václav IV. Došlo ke kodifikaci městského zřízení; monopolní postavení městských řemesel a tím i výsadní postavení hradeckých cechů bylo zaručeno právem mílovým, příjmy měšťanů zaručovalo zase právo várečné. V té době byl Hradec Králové svým významem, rozlohou a počtem obyvatel nejvýznačnějším českým městem po Praze. Hmotným dokladem bohatství města v době, kdy v Hradci sídlil skvělý dvůr královny Elišky Rejčky, je chrám sv. Ducha z počátku 14. století na Velkém náměstí. Velký stavební ruch se vyvinul také v obou podměstích, v západním Pražském u Labe a ve východním Mýtském u Orlice. Jejich území tvořila bohatá spleť patnácti ostrovů mezi rameny obou řek, která spojovalo šestnáct mostů. Na předměstích bylo sedm farních kostelů, dva kláštery a tři špitály pro chudé a nemocné, při nichž byly také kostely.

Výbuch husitské revoluce, při kterém se město postavilo na stranu Jana Žižky, sice počeštil město, ale zároveň je ochudil o četné umělecké a stavitelské památky. Žižka byl roku 1424 pochován v chrámu sv. Ducha. Ke konsolidaci hospodářského a kulturního života došlo až za vlády Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Král Jiří městu přál. Za jeho vlády byl opraven chrám sv. Ducha, pořízena nová kruchta a postavena honosná kašna na náměstí, která ovšem byla roku 1782[zdroj?] stržena. Písmeno „G“ v městském znaku vysvětluje tradice jako králův monogram. Jiří z Poděbrad i Vladislav Jagellonský potvrdili městu stará privilegia a tak se Hradec Králové mohl znovu zařadit mezi nejbohatší města.

Demokratizace, projevující se zvýšeným uplatňováním městského stavu byla živnou půdou pro odboj české šlechty a královských měst proti císaři Ferdinandovi I., který usiloval o mocenskou politiku svého rodu. Odpovědí byla roku 1547 konfiskace majetku města a ztráta politických práv dosazením královského rychtáře, ochuzení půjčkami, daněmi a pokutami. Část majetku byla sice roku 1562 městu vrácena, ale vůdčí postavení v kraji město ztratilo.

Z těžkých hospodářských poměrů vyvedl město primas Martin Cejp z Peclinovce. Výsledkem jeho více než třicetiletého působení na radnici byla velkorysá renesanční přestavba města, nové dláždění, úpravy radnice, opevnění, stavba školy, předbraní Pražské brány a Bílé věže, která je od té doby nejtypičtější a nepředstiženou hradeckou dominantou. Cejp pečoval rovněž o úroveň hradeckého latinského školství. V jeho době byli v čele hradecké školy vynikající rektoři Valentin Kochan z Prachové a Jan Kampanus Vodňanský. Významnými rodáky 16. století byli Cyprian Lvovický ze Lvovic a Václav Plácel z Elbinku. Období třicetileté války bylo pohromou pro město. Umístění císařské posádky, švédská okupace, příchod jezuitů, násilné nucení ke katolické víře – to vše sužovalo město hmotně i duchovně. Švédské vpády postihly Hradec nejen vysokým výpalným, ale i těžkými ztrátami na obytných domech na předměstích a na uměleckých a stavebních památkách. Rozsáhlá a lidnatá předměstí byla fortifikacemi, vojenskými akcemi a požáry proměněna v poušť.

V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Hradci Králové jich tehdy bylo 780.

V roce 1664 bylo v Hradci Králové zřízeno biskupství. Farní kostel sv. Ducha se stal katedrálním chrámem, při kterém byla zřízena šestičlenná kanovnická kapitula. Město nabylo barokní tvářnosti stavební aktivitou biskupa a jezuitů. Přizvali si na stavbu tehdejší vynikající architekty (Carlo Lurago, Jan Blažej Santini-Aichel). A tak na náměstí vyrostla monumentální stavba chrámu Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou jezuitskou kolejí, biskupská rezidence, vznosná kaple sv. Klimenta, nový morový sloup a v místech bývalého hradu seminární kostel sv. Jana Nepomuckého.

Podoba pevnosti Hradec Králové

K dalšímu stavebnímu vývoji nedošlo pro válku o rakouské dědictví a válku sedmiletou. Žalostný osud města dovršil požár roku 1762, kdy téměř polovina města podlehla ohni, který založili současně na několika místech pruští vetřelci. Pruské vpády do země přinutily Josefa II., jako spoluvladaře Marie Terezie, k rozhodnutí, vybudovat z Hradce Králové pevnost. Stavbě pevnosti, prováděné ve dvou etapách v letech 17661789, musela ustoupit předměstí. Obyvatelstvo bylo vystěhováno daleko za vnější okraj inundačního a demoličního území pevnosti, do nově založených obcí Nového Hradce, Kuklen a Pouchova. Soustavu hradeb doplňovaly účelové budovy, z nichž některé se zachovaly dodnes.

Germanizace, kterou přinesla vláda Josefa II., dala městu zevní německý ráz. Vlastenecká tradice však žila ve městě od dob Bohuslava Balbína a matematika Stanislava Vydry, kteří se oba v Hradci Králové narodili. V první polovině 19. století, v době českého národního obrození, se město slavně zapsalo do historie. Kulturní a společenský život obrozeneckého Hradce se tehdy soustřeďoval kolem čtyř institucí: divadla, gymnázia, semináře a nakladatelství s knihkupectvím Jana Hostivíta Pospíšila. Tento významný vlastenecký nakladatel stál v čele nadšené družiny, kterou tvořili dramatik Václav Kliment Klicpera, profesor Josef Chmela, kněz Josef Liboslav Ziegler a jejich přátelé, kteří žili v kraji a s nimiž byli hradečtí buditelé ve spojení. Však také Pospíšilův dům hostil vlastence z celé země (např. Hanku, Rettigovou), mezi nimiž nechyběli ani Ľudovít Štúr a Jozef Miloslav Hurban ze Slovenska. Na hradeckém gymnasiu tehdy studovali Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup a další. V divadle „U zlatého orla“ se hrála česká představení, která organizoval Václav Kliment Klicpera. Roku 1848 se i v Hradci Králové utvořila Národní garda, jejíž prapor namaloval Josef Mánes. Bachův absolutismus sice na čas zlomil národní rozkvět, ale šedesátá léta jsou opět obdobím rozvoje českého živlu ve městě. Zásluhu o to měli František Cyril Kampelík, lékař v Kuklenách, Kristian Stefan, přítel Boženy Němcové a dopisovatel České včely a podnikatel Václav František Červený, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje.

Letecký pohled na historický střed města s Velkým náměstím

Roku 1851 byl Hradec Králové prohlášen samostatným městem, a zvolen jeho první starosta, profesor hospodářství Ignác Lhotský. Jeho dosavadní součásti vně hradeb získaly samostatnost. Územně a počtem obyvatel okleštěné město usilovalo o dosažení dalších hospodářských výhod. Roku 1857 bylo spojeno se světem železnicí, později založilo cukrovar, strojírnu, plynárnu, záložnu a spořitelnu. V roce 1857 byla zrušena pevnost, město se však zaleklo nákladů na likvidaci a pevnostní pozemky neodkoupilo ani při druhé nabídce v roce 1873. Erár proto pevnost obnovil, ale bez demoličního pásma. Roku 1864 vznikla světoznámá továrna na piana firmy Antonín Petrof.

Roku 1866 se nedaleko od města rozhodla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Vina pak byla hledána i v nečinnosti pevnosti. O zrušení pevnosti, odprodej vojenských pevnostních objektů a pozemků městu a zbourání hradeb se zasloužil úřadující náměstek purkmistra Ladislav Jan Pospíšil. Vleklé jednání skončilo až roku 1893 osnovou zákona o prodeji fortifikačních objektů a pozemků městu. Když tuto zprávu šťastný, ale vyčerpaný Pospíšil oznamoval obecnímu zastupitelstvu, byl stižen mozkovou mrtvicí a krátce nato skonal. Hradby byly na základě smlouvy s erárem odstraněny v průběhu dvaceti let bez ohledu na zachování nejvýznamnějších částí. Kulturní život se koncem století projevil v bohatém spolkovém životě. V 80. letech bylo postaveno Klicperovo divadlo, založeno muzeum, živý kulturní ruch panoval i na hradeckém gymnasiu, jehož žákem byl v 60. letech Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek a Emil Vachek.

Starostou města byl roku 1895 zvolen JUDr. František Ulrich, který po 30 let svého funkčního období organizoval budování moderní metropole. V počátečním velmi náročném období rozvoje se bourala pevnost, upravovaly uvolněné pozemky, stavěly nové budovy, komunikace, vznikaly první regulační plány. Již na přelomu století jsou do Hradce Králové zváni architekti z Vídně a Prahy, vyznávající zásady moderní architektury. Dokladem jejich působení je např. budova Obchodní akademie na nám. Svobody (dnes Univerzita Hradec Králové), Okresní dům v Palackého ul. (přístavba Grandhotelu) a mnohé další. Rok 1909 je dalším milníkem pro formování města. Byla vypsána soutěž na nový regulační plán, vznikla díla jako Městské muzeum (J. Kotěra), schodiště u kostela Panny Marie (J. Gočár), Labská elektrárna (F. Sander), Evangelický kostel v Nezvalově ulici (O. Liska) atd.

Pohled z Bílé věže na Pražské předměstí

Rozvíjející se poválečná výstavba si vyžádala nové tvůrčí impulsy v územním plánování v souladu s rychlým vývojem urbanismu. Regulační plán města arch. Josefa Gočára z let 19261928, který je se svým radiálně okružním principem výstavby dodnes inspirující, autor dále naplňoval svými díly – úprava Masarykova náměstí, školní areál na Tylově nábřeží, Sbor kněze Ambrože, úprava Ulrichova náměstí, Okresní a finanční úřady (dnes Magistrát města Hradec Králové). Rozvíjející se krajské město navštívil 24. května 1929 prezident republiky T. G. Masaryk. Tato etapa rozvoje města bývá často nazývána „Gočárův Hradec“. Na úspěších meziválečné výstavby Hradce Králové se podíleli také další významní architekti – Oldřich Liska (např. Městské lázně), Josef Fňouk (např. Novákovy garáže, dnes Palace Hradec Králové), Otakar Novotný (Palác Steinský-Sehnoutka, dnes ČSOB), Jan Rejchl (např. Sborové velitelství, dnes Lékařská fakulta UK), Václav Rejchl (např. výpravní budova hlavního nádraží nebo krajský soud), Bohumil Sláma (monumentální kostel Božského srdce Páně). Velký podíl na úspěšné výstavbě města kromě významných architektů, stavitelů a osvícených starostů měla rovněž městská technická kancelář, která stavební činnost bezprostředně řídila.

Průmyslový rozvoj města pokračoval. Stávající závody se rozšiřovaly a vznikaly nové, jak to vyplývalo ze značného finančního obratu zdejších peněžních ústavů. Přibývaly nové školy, ústavy a úřady, komunikace, nové čtvrti. Státní orgány v Praze přiváděly do Hradce Králové pravidelně význačné hosty, takže dosud poměrně malé město získávalo věhlas a oprávněnou pověst „salonu republiky“.

Rozvoj města byl násilně přerušen druhou světovou válkou, v jejím průběhu však vznikl Velký Hradec Králové, německou správou spojený z obcí vzniklých v roce 1851. Po jejím skončení zůstal Hradec Králové stále hospodářským a kulturním centrem východních Čech, ovšem v naprosto odlišných politických a společenských podmínkách. Poválečné období socialismu ušlechtilé městské prostředí Hradce Králové nepoznamenalo tak negativně jako v jiných městech, neboť především na místní architekty působil genius loci s předválečnou architekturou a urbanismem. Přesto však výstavba Velkého Hradce Králové začala v nových politických a společenských podmínkách upadat do průměru. Urbanismus a architektura sídliště Slezské předměstí však náleží k nejlepším dobovým realizacím v Československu. Zvláště monotónní hromadná bytová výstavba Moravského předměstí s velkým měřítkem a panelovou technologií se začala vyčleňovat z tradičního obrazu města.

90. léta pak přinesla možnost obnovy tradičních hodnot demokratické společnosti, individualismus v projektování a inspiraci světovou architekturou.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Královéhradecké pověsti.
Soutok Labe s Orlicí

V Hradci se chystala exekuce rakovnického zločince. Zločinec před popravou uviděl v davu lidí svého známého, žebráka, a řekl mu, aby se vrátil do Rakovníka, kde pod stromem nalezne poklad. Z části peněz nechť koupí Hradci zvon. A tak se také stalo.

Stejná pověst se vypravuje také o zvonu v Rakovníku.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové se rozkládá na soutoku řek Labe a Orlice v jihozápadní části Královéhradeckého kraje východních Čech, přibližně mezi 15° východní zeměpisné délky a 50° severní šířky. Díky umístění v Polabské nížině patří Hradec do teplé klimatické oblasti s nadmořskou výškou nepřesahující 240 m n. m. a jeho okolí je tak, i díky kvalitní půdě, zemědělsky hojně využívané. Reliéf je rovinatý, není zde žádný výrazný kopec. V katastru města se rovněž nacházejí rozlehlé Hradecké lesy, známá přírodní památka Na Plachtě 1 a Na Plachtě 2 i několik rybníků a vodních ploch, např. rybníky Biřička, Cikán, Datlík, Roudnička, Stříbrný rybník, Jáma či ramena Starého Labe. Léta bývají v Hradci Králové horká a vlhká, zimy mírné a suché. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 10 °C s ročním průměrem srážek cca 600 mm.

Hradec Králové – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Průměrné maximum [°C] 0,2 3,1 8,5 14,4 19,5 22,6 24,5 24,2 20,2 14,1 6,6 1,9
Průměrné minimum [°C] -5,2 -3,3 0,2 3,9 8,3 11,4 12,7 12,6 9,5 5 0,9 -3
Srážky [mm] 24,6 23,8 24,4 31,5 61 72,2 63,7 56,3 37,6 30,7 37,4 27,1
Zdroj: Světová meteorologická organizace (UN)[4] Listopad 2011

Vzdálenost k vybraným městům:

Růžice kompasu Jičín (~43 km), Liberec (~83 km), Ústí nad Labem (~137 km) Trutnov (~39 km), Jelenia Góra (~78 km), Legnica (~112 km) Náchod (~33 km), Walbrzych (~69 km), Vratislav (~131 km) Růžice kompasu
Praha (~101 km), Karlovy Vary (~210 km), Cheb (~247 km), (~259 km) Sever Jeseník (~97 km), Opole (~157 km), Ostrava (~180 km)
Západ   Hradec Králové   Východ
Jih
České Budějovice (~169 km), Plzeň (~183 km), Domažlice (~226 km) Pardubice (~19 km), Jihlava (~91 km), Brno (~127 km), Břeclav (~172 km), Olomouc (~127 km), Zlín (~171 km)

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové patřil k českým „stotisícovým městům“: stal se jím v roce 1987 a svého maxima dosáhl koncem roku 1990, kdy měl 101 272 obyvatel.[5] Pak se ale zejména kvůli stěhování za město (suburbanizace) začal počet obyvatel snižovat, roku 1997 klesl pod statisícovou hranici a např. v roce 2011 měl už jen přes 94 tisíc obyvatel. Celá hradecko-pardubická aglomerace měla ke konci roku 2013 celkem 335 118 obyvatel.[6]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 547 domech 13 115 obyvatel, z nichž bylo 6 159 žen. 12 472 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 342 k německé a 7 k židovské. Žilo zde 9 149 římských katolíků, 686 evangelíků, 527 příslušníků Církve československé husitské a 314 židů.[7] Podle sčítání 1930 zde žilo v 861 domech 17 819 obyvatel. 16 854 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 359 k německé. Žilo zde 10 991 římských katolíků, 1 219 evangelíků, 2 082 příslušníků Církve československé husitské a 425 židů.[8] Hradec Králové v té době ale tvořilo jen dnešní centrum a od roku 1923 také katastrální území Věkoše, spolu s tehdy samostatnými předměstími, která však byla s vlastním městem úzce provázána (Pražské předměstí, Slezské předměstí, Kukleny, Malšovice a Pouchov), žilo k roku 1930 v takto vymezené aglomeraci celkem 34 517 obyvatel (po započtení Plotiště nad Labem a Svobodných Dvorů už 40 928).[9]

Vývoj počtu obyvatel[10][11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
5 493 8 166 7 816 9 767 11 065 13 115 17 819 44 809 55 136 77 541 95 588 99 917 97 155 94 314

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Česká 95 %
Moravská 0,19 %
Slezská 0 %
Slovenská 1,42 %
Německá 0,12 %
Polská 0,18 %
Romská 0,07 %
Nezjištěna a další 3,0 %

Náboženské vyznání[editovat | editovat zdroj]

Bez vyznání 66,89 %
Věřící celkem 21,21 %
Římskokatolická církev 15,86 %
Českobratrská církev evangelická 1,33 %
Církev čsl. Husitská 1,29 %
Ostatní 2,73 %
Nezjištěno 11,90 %

Sestaveno dle statistik Sčítání lidu z roku 2001, kdy měl Hradec 97 155 obyvatel.

Vzdělání, kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Pedagogická fakulta (vlevo) a Filosofická fakulta (vpravo) Univerzity Hradec Králové
Související informace naleznete také v článku Školství v Hradci Králové.

Hradec Králové je univerzitní město: působí v něm Univerzita Hradec Králové se čtyřmi fakultami a jedním ústavem, dále Lékařská fakulta a Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy a Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

Působí zde tři významná gymnázia s dlouhou vzdělávací tradicí: Gymnázium J. K. Tyla, Gymnázium Boženy Němcové a Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína s historickou návazností na dávné zdejší jezuitské školy. Čtvrtým gymnáziem je První soukromé jazykové gymnázium. Dále je ve městě okolo deseti odborných škol, mezi něž patří Obchodní akademie, Střední průmyslová škola či soukromá Střední škola aplikované kybernetiky.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hradci Králové.
Masarykovo náměstí

Město je proslulé moderní výstavbou, a dokonce mu bylo přisouzeno označení Salon republiky. Počátky této intenzivní práce významných architektů patří Janu Kotěrovi, autorovi secesní budovy muzea. Po první světové válce se pak stává vůdčím architektem města Josef Gočár, jemuž vděčí za vznik mnoha staveb nové části města, mezi jinými budova Ředitelství drah na Ulrichově náměstí (dnes Magistrát města), úprava Masarykova náměstí s pomníkem prezidenta, komplex škol na Tylově nábřeží (dnešní Gymnázium J. K. Tyla a přilehlá základní škola), areál budov Sboru kněze Ambrože Církve československé husitské, budova Magistrátu na třídě ČSA.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Klicperovo divadlo v centru města
Loutkové divadlo Drak v centru města
Muzeum východních Čech v Hradci Králové

Z umění nabízí metropole několik divadel (Klicperovo divadlo, Adalbertinum, loutkové Divadlo Drak), kin (Centrál, letní kino Širák, multikino Cinestar), filharmonii, Galerii moderního umění, Muzeum východních Čech či Zahrádkářské muzeum. Navštívit lze i vědeckou knihovnu nebo místní hvězdárnu a planetárium.

Festivaly[editovat | editovat zdroj]

Slavnosti[editovat | editovat zdroj]

Oblast sociálně-zdravotní[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové se řadí dlouhodobě mezi města s vynikající kvalitou života a vynikající sociální situací (viz např. ocenění MPSV ČR Obec přátelská rodině 2013, 2009, 2008, úspěch v soutěži Mastercard Česká karta rozvoje 2011, 2010 nebo Cena sociálních služeb Královéhradeckého kraje 2011). V Hradci Králové působí Fakultní nemocnice Hradec Králové – jedno z největších zdravotnických zařízení nejen ve východních Čechách, ale i v celé České republice. Pilíře sociální oblasti v Hradci Králové tvoří krajská příspěvková organizace domov důchodců a bohatá síť privátních poskytovatelů sociálně-zdravotních služeb. Potřebnost a dostupnost sociálních a souvisejících služeb je dána oficiálním rozvojovým dokumentem, který vzniká na principu komunitního plánování. Statutární město Hradec Králové zřizuje příspěvkovou organizaci Dětský denní rehabilitační stacionář zabývající se komplexní poradenskou činností a rehabilitační péčí o děti s poruchami hybnosti a opožděným psychomotorickým vývojem. Mezi organizační složky odboru sociálních věcí a zdravotnictví patří městské jesle. Významná pozornost je věnována prevenci kriminality.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sport v Hradci Králové.

Sportoviště[editovat | editovat zdroj]

  • Všesportovní stadion Malšovice – domovské hřiště „Pod lízátky“ klubu FC Hradec Králové
  • Fortuna aréna a druhá ledová plocha – stadion klubu Mountfield HK
  • Aquacentrum Hradec Králové – propojené budovy plaveckého a zábavního bazénu
  • Víceúčelová sportovní hala Třebeš – nový projekt magistrátu o vybudování sportovního střediska
  • Celoroční koupaliště Flošna – nový multiplex bazénů
  • Sokol Hradec Králové – atletický klub Sokol na Eliščině nábřeží
  • Armádní sportovní střelnice v Malšovicích – jedna z nemnoha vrcholných střelnic pro brokové disciplíny v ČR
  • CzechRing – Autodrom Hradec Králové

Sportovní kluby[editovat | editovat zdroj]

Správa a členění města[editovat | editovat zdroj]

Územní plán města Hradec Králové
Související informace naleznete také v článku Seznam částí města Hradce Králové.

Po vzniku Velkého Hradce Králové v protektorátním období (katastrální území Hradec Králové, Pražské Předměstí, Kukleny, Svobodné Dvory, Plotiště nad Labem, Plácky, Věkoše, Pouchov, Slezské předměstí, Malšovice, Třebeš, Nový Hradec Králové a Kluky[12]) se některé obce později opět osamostatnily. V roce 1971 se ale k Hradci Králové znovupřipojily Plačice, Plácky, Plotiště nad Labem, Pouchov a Svobodné Dvory. Dále v roce 1980 Březhrad, Malšova Lhota, Roudnička, Rusek včetně Piletic a Slatina. Zatím poslední připojení obce k městu proběhlo v roce 1985 připojením Svinar.[13]

Hradec Králové se od té doby skládá z 21 místních částí a 21 katastrálních území, která však nejsou totožná. Katastrální území Kluky spadá do místní části Nový Hradec Králové, místní část Moravské Předměstí leží v katastrálních územích Nový Hradec Králové a Třebeš. Vymezení území místních částí se od stejnojmenných katastrálních území liší i v dalších případech (viz seznam níže). Hradec Králové patří (spolu s Olomoucí, Českými Budějovicemi a zčásti také Libercem) k největším statutárním městům v Česku, které nejsou rozčleněny na samosprávné městské části ani obvody. Pouze jako iniciativní a poradní orgány zde působí celkem 25 komisí místní samosprávy.[14]

Katastrální území a místní části[editovat | editovat zdroj]

Místní části Hradce Králové
Katastrální území Hradce Králové
  • Hradec Králové (3,45 km²); místní část je vymezena částečně odlišně od katastrálního území, jejich okrajové části proto spadají do okolních částí obce, resp. katastrálních území
  • Březhrad (2,80 km²); místní část zahrnuje i část katastrálního území Pražské Předměstí
  • Kluky (1,31 km²), katastrální území spadající do části Nový Hradec Králové
  • Kukleny (4,03 km²), včetně bývalé osady Temešvár I; místní část zahrnuje i malou část katastrálního území Pražské Předměstí
  • Malšova Lhota (1,94 km²)
  • Malšovice (k. ú. Malšovice u Hradce Králové, 2,37 km²), včetně bývalých osad Náhon a Zámostí; místní část zahrnuje i část katastrálního území Nový Hradec Králové
  • Moravské Předměstí, místní část ležící v katastrálních územích Nový Hradec Králové a Třebeš, zahrnuje i bývalou osadu Lhota pod Strání
  • Nový Hradec Králové (24,74 km²); místní část zahrnuje katastrální území Nový Hradec Králové a Kluky, části katastrálního území Nový Hradec Králové naopak spadají do místních částí Moravské Předměstí a Malšovice
  • Piletice (3,03 km²)
  • Plácky (1,68 km²); místní část zahrnuje i část katastrálního území Věkoše
  • Plačice (7,31 km²)
  • Plotiště nad Labem (6,44 km²), včetně bývalé osady Kobylí Doly
  • Pouchov (2,48 km²); část katastru patří místní části Slezské Předměstí
  • Pražské Předměstí (4,94 km²), včetně bývalých osad Farářství, Šosteny a Temešvár II; část katastru patří místním částem Březhrad a Kukleny
  • Roudnička (2,12 km²)
  • Rusek (4,78 km²)
  • Slatina (k. ú. Slatina u Hradce Králové, 4,11 km²)
  • Slezské Předměstí (7,62 km²); místní část zahrnuje i malou část katastrálního území Pouchov
  • Svinary (3,42 km²), včetně bývalé osady Svinárky
  • Svobodné Dvory (6,94 km²), včetně bývalých osad Bohdanečské Dvory, Cihelna a Klacov
  • Třebeš (4,63 km²), včetně bývalé osady Kopec Svatého Jana; katastrální území Třebeš zahrnuje kromě místní části Třebeš i část místní části Moravské Předměstí, do místní části Třebeš naopak patří část místní části Moravské Předměstí spadající do katastrálního území Nový Hradec Králové
  • Věkoše (5,54 km²), včetně bývalé osady Správčice; část katastru patří místní části Plácky

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Královéhradecký kraj, Okres Hradec Králové a Obvod obce s rozšířenou působností Hradec Králové.

Hradec Králové je krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Královéhradecký kraj má rozlohu 4759 km² a žije v něm zhruba 550 tisíc obyvatel. Okres Hradec Králové se skládá ze 104 obcí, ORP z 81 obcí.

Instituce[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Hradce Králové.

Statutární město je řízeno magistrátem, primátorem města je už druhé volební období Zdeněk Fink, který toto místo převzal v roce 2010 od Otakara Divíška. V radě města jsou zastoupeny strany Hradecký demokratický klub, ČSSD, TOP 09 a Koalice pro Hradec (KDU-ČSL a nestraníci). Rada města vychází ze zastupitelstva města, které je voleno občany města každé čtyři roky.

Z oblasti justice ve městě působí jak okresní soud, tak krajský soud, oba s příslušnými státními zastupitelstvími, navíc s vazební věznicí. Působí zde dále krajské ředitelství Policie České republiky i vlastní městská policie. Pro celý obvod krajského soudu je zde zřízena notářská komora.

Hradec Králové je sídlem biskupů královéhradecké diecéze církve katolické i československé husitské. Vysílá odtud studio Českého rozhlasu, z významných celostátních institucí, které sídlí v Hradci Králové, lze také např. jmenovat Lesy České republiky nebo Povodí Labe.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

V Hradci je výrobna pián Petrof v ulici Na Brně.

Na ulici Bratří Štefanů sídlí firma Glatt Pharma, která se specializuje na výrobu z nerezové oceli, zejména pro farmaceutický průmysl. Firma je součástí Glatt group významného dodavatele strojů a technologií pro farmaceutický průmysl.

S městem Hradec Králové je i neodmyslitelně spjat průmyslový areál ZVU rozkládající se v městské části Kukleny. Jednou ze společností nacházejících se v prostorách areálu je i strojírna ZVU POTEZ a.s. jejíž kořeny sahají až do roku 1869, kdy byla založena „První česká akciová strojírna“. V současné době ZVU POTEZ a.s. zaměstnává více jak 500 zaměstnanců. Výrobní program společnosti je zaměřen na dodávky aparátů pro chemický, petrochemický, potravinářský, energetický a farmaceutický průmysl. Mezi poslední velké projekty společnosti patří výstavba průmyslového pivovaru „na klíč“ o kapacitě 500 000 hl/rok v Gruzii, oblast Saguramo.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Dálnice D11, Dálnice D35 a Silnice I/31.

Hradec Králové vznikl na důležité křižovatce cest, které později nahradily silnice. Přímo městem procházejí silnice první třídy I/11, I/35 a I/37. Silnice I/31 tvoří městský okruh. Na okraji města končí dálnice D11 a D35. Okrajovými částmi Hradce Králové procházejí silnice druhé třídy II/308 a II/324 a evropské mezinárodní silnice E67 a E442. V budoucnu by měly být všechny silnice první třídy převedeny na dálnice nebo obchvaty a tranzitní provoz úplně vyloučen z městských ulic.

Dálková autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Terminál hromadné dopravy
Související informace naleznete také v článku Terminál hromadné dopravy Hradec Králové.

Na rozdíl od sousedních Pardubic (železniční koridor) je Hradec Králové důležitým bodem v autobusové dopravě mezi Polskem a zbytkem České republiky. Stejně jako jiná krajská města je důležitým dopravním uzlem ve svém kraji, důležitá je pro kraj hlavně doprava mezi hlavním městem Prahou, která je vedena po dálnici D11, a sousedním městem Pardubice. Dříve zde byla doprava vedena především železniční tratí, ale magistrát přikládá vyšší důležitost právě autobusové dopravě, která s novým terminálem hromadné dopravy bude mezi městy fungovat. Ta povede po Rašínově třídě v Hradci Králové dále silnicí I/37.

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Trolejbus Škoda 31Tr SOR na Riegrově náměstí před budovou hlavního nádraží v Hradci Králové
Podrobnější informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava v Hradci Králové a Městská autobusová doprava v Hradci Králové.

Dopravní podnik města Hradce Králové denně přepraví několik desítek tisíc lidí po celém území města i do okolních obcí.

Po Hradci Králové jezdí 33 linek městské hromadné dopravy, z čehož jsou čtyři noční autobusové linky, šest rychlíkových, šest školních a jedna smluvní dopravy mezi hlavním nádražím a hypermarkety TESCO a HORNBACH. Zbytek, 16 linek městské hromadné dopravy, jezdí obyčejné pravidelné jízdy podle jízdních řádů dopravního podniku města po celý den. O čísla linek MHD se dělí jak autobusová doprava, tak trolejbusy (v minulosti plánované tramvaje nebyly zavedeny). Síť MHD je rozdělena do dvou tarifních pásem, to druhé zahrnuje však pouze okolní obce Charbuzice, Předměřice nad Labem, Lochenice, Stěžery, Stěžírky, Vysokou nad Labem a Běleč. Zbytek sítě MHD se nachází v prvním tarifním pásmu.

V roce 2006 byl v Hradci Králové zaveden čipový odbavovací systém. Prvním druhem karty je časová: na jeden měsíc, čtvrt roku nebo deset měsíců. Druhou je kuponová, kdy si je nutno do karty zakoupit jízdenky u automatu či v kancelářích dopravního podniku. Při této variantě však je nutné označit každý nástup a výstup z dopravního prostředku u počítačového zařízení nad označovači, které ještě slouží k obyčejným jízdenkám.

Dále v Hradci Králové začal od 5. července 2008 fungovat nový terminál MHD i vnitrostátních a mezinárodních autobusových linek, na který město čekalo přes dvacet let. Je to jeden z nejmodernějších terminálů v Česku. Terminál je tvořen nástupišti A–J, přičemž nástupiště A–D patří MHD a nástupiště E–J spojům vnitrostátní i mezinárodní autobusové dopravy. Celý vzniklý nový komplex se nachází asi 300 metrů severně od hlavního nádraží v Hradci Králové. Přeprava cestujících od terminálu před halu ČD na Riegrově náměstí je ve vozech MHD zajištěna zdarma. Nový komplex disponuje moderní čekárnou a pizzerií v jedné budově, ve druhé budově nového terminálu je též moderní čekárna s restaurací pro 80 míst. Velice praktické je pro cestující, kteří cestují přes Hradec Králové i to, že v novém terminálu vidí na digitálním panelu odjezdy spojů Českých drah.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Riegrovo náměstí a Hlavní nádraží

Hradec Králové má přímé železniční spojení do Prahy a Chocně (trať 020), do Pardubic a Liberce (trať 031) a do Turnova (trať 041). Na jeho území je celkem pět stanic – největší a nejznámější je Hradec Králové hlavní nádraží, jehož moderní budova pochází již z období první republiky. Dalším nádražím maloměstského typu (podobné má například Kroměříž, Rychnov nad Kněžnou či Třebechovice pod Orebem) je Hradec Králové-Slezské Předměstí. Dalšími zastávkami jsou Hradec Králové zastávka na kraji místní části Pouchov a Hradec Králové-Kukleny ve stejnojmenné místní části. Poslední stanicí na území města je Plotiště nad Labem.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Na královéhradeckém letišti se pořádá řada akcí jako Hip Hop Kemp, Rock for People, Air Ambulance, Helicoptershow nebo z Brna zpět přesunutý CIAF.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové je jedním z turistických center Královéhradeckého kraje. Jeho nejčastějšími návštěvníky jsou zejména Němci, Britové, Američané a Poláci.

I díky velkému množství turistů je ve městě několik hotelů, zejména stojí za připomenutí Amber Hotel Černigov naproti hlavnímu nádraží v centru dopravního terminálu, hotel EA Tereziánský dvůr v blízkosti historického centra města, hotel Alessandria na Slezském Předměstí, hotel Stadion spojený se zimním stadionem hokejového klubu Mountfield HK. Dále pak Boromeum residence v historické části starého města, nebo o několik metrů vedle hotel U královny Elišky nebo Nové Adalbertinum, které jako bývalá jezuitská kolej samo tvoří jednu z dominant Velkého náměstí.

Samo město kromě jedinečného panoramatu na starém městě, kde se setkává několik stavebních slohů, sem turisty láká i díky botanické zahradě léčivých rostlin, obřímu akvárium či za zábavou prostředkované aquacentrem. Lze také navštívit chráněné území Orlice či Hradecké lesy. Město je též důležitým uzlem turistů pokračujícím za zimními sporty. Nedaleko od něj se totiž nachází nejvyšší pohoří Krkonoše či Orlické hory.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam osobností Hradce Králové.

K nejvýznamnějším starostům města patřil František Ulrich, jehož zásluhou byl Hradec Králové ve 30. letech 20. století nazýván „salonem republiky“. O toto označení se zasloužili i architekti Jan Kotěra a Josef Gočár.

Mezi další osobnosti spojené s historií města patří: Bohuslav Balbín, Václav Kliment Klicpera, Josef Chmela, Jaroslav Durych, český sochař Vladimír Preclík, František Cyril Kampelík, Václav František Červený, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje, Antonín Petrof, zakladatel továrny na piana, a řada dalších.

Na královéhradeckém (dnes Tylově) gymnáziu studovali například Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup, Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek nebo Emil Vachek.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Dagmar Andrtová-Voňková (* 1948), česká kytaristka, skladatelka a zpěvačka
  • Bohuslav Balbín (1621–1688), literát, historik, zeměpisec a pedagog
  • Bohumil Bauše (1845–1924), středoškolský učitel, přírodovědec, spisovatel, překladatel, propagátor a popularizátor přírodních věd
  • Josef Bek (1918–1995), herec
  • Adolf Černý (1864–1952), český básník, diplomat, etnograf, filolog, publicista, překladatel a univerzitní lektor
  • Jan Dolanský (* 1978), český herec a dabér
  • Dominik Duka (* 1943), dominikán, 24. biskup královéhradecký, 36. arcibiskup pražský a primas český
  • Jaroslav Durych (1886–1962), český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista
  • Silvie Dymáková (* 1982), režisérka, kameramanka, scenáristička
  • Viktor Fischl (1912–2006), český, židovský a izraelský básník, prozaik, překladatel a publicista
  • Martin Frýdek (* 1969), bývalý fotbalista, český a čs. reprezentant
  • Emil Hájek (1886–1974), česko-srbský pianista a hudební pedagog
  • Karel Hála (1933–2008), přední český swingový zpěvák
  • Leoš Heger (* 1948), lékař, pedagog a politik; bývalý ministr zdravotnictví
  • Zbyněk Hejda (1930–2013), český básník a překladatel
  • Aleš Hodina (* 1972), podnikatel, občanský aktivista
  • Jiří Horák (1924–2003), politolog, pedagog, exilový politik, bývalý předseda ČSSD
  • Martin Hosták (* 1967), bývalý hokejový reprezentant, televizní komentátor
  • Jan Hrdina (* 1976), lední hokejista
  • Pavel Kikinčuk (* 1959), herec
  • Marek Kulič (* 1975), fotbalista, bývalý reprezentant
  • Karel Loevenstein (1885–1938), průmyslník a generální ředitel Škodových závodů
  • Cyprián Karásek Lvovický (1514–1574), astronom, matematik a astrolog
  • Ljuba Krbová (* 1958), herečka
  • Rudolf Medek (1890–1940), český spisovatel, legionář a vlastenec
  • Zet Molas (1896–1956), česká režisérka, vlastním jménem Zdenka Holubová, provdaná Smolová
  • Zuzana Navarová (1959–2004), zpěvačka, skladatelka a textařka
  • Karel Piták (* 1980), český fotbalista
  • Jaroslav Plesl (* 1974), herec
  • Vladimír Preclík (1929–2008), český sochař, zakladatel a první děkan Fakulty prům.designu VUT v Brně
  • Karel Rokytanský, německy Carl Freiherr von Rokitansky (1804–1878), rakouský lékař, patolog, filosof a liberální politik českého původu
  • Kateřina Siniaková (* 1996), česká tenistka
  • Ota Sklenčka (1919–1993), herec
  • Miroslav Sládek (* 1950), politik
  • Tereza Smitková (* 1994), česká tenistka
  • Jaroslav Svěcený (* 1960), houslový virtuóz
  • František Štolba (1839–1910), profesor chemické technologie a enzymologie na pražské technice a rektor ČVUT
  • Josef Štolba (1846–1930), český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel
  • Jiřina Švorcová (1928–2011), česká divadelní a filmová herečka a komunistická politička
  • Lenka Termerová (* 1947), herečka
  • Václav Vladivoj Tomek (1818–1905), historik, archivář, politik a pedagog
  • František Ulrich (1859–1939), advokát, poslanec, autor básní a prózy, dlouholetý starosta města
  • Emil Vachek (1889–1964), český prozaik, dramatik a novinář, společně s Eduardem Fikerem zakladatel české detektivky, tvůrce prvního ryze českého detektiva Klubíčka
  • Otakar Vávra (1911–2011), český filmový režisér, scenárista a pedagog
  • Oldřich Vlasák (* 1955), politik, bývalý primátor Hradce, bývalý europoslanec
  • Lucie Výborná (* 1969), televizní a rozhlasová moderátorka
  • Stanislav Vydra (1741–1804), katolický kněz, český vysokoškolský profesor, matematik a národní buditel
  • Josef Liboslav Ziegler (1782–1846), český kněz, pedagog, básník, překladatel a vlastenecký spisovatel
  • Martin Zounar (* 1967), moderátor a herec

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Spolupracující města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2016 [online]. Český statistický úřad, 2016-04-29, [cit. 2016-04-29]. Dostupné online.  
  2. Rozpočet města [online]. Magistrát města Hradec Králové, rev. 2015-01-07, [cit. 2015-11-07]. Dostupné online.  
  3. Třiasedmdesátý den po volbách má město nové vedení [online]. Magistrát města Hradec Králové, rev. 2010-12-28, [cit. 2015-11-07]. Dostupné online.  
  4. World Weather Information Service – Hradec Králové [online]. United Nations, [cit. 2011-11-17]. [1]. (anglicky) 
  5. Hradec Králové 1949–2005 [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.  
  6. Strategie integrované územní investice Hradecko-pardubické aglomerace [online]. Centrum investic, rozvoje a inovací, [cit. 2015-12-23]. Dostupné online.  
  7. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 117.  
  8. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 83.  
  9. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918–1938). Díl třetí. O přežití a o život (1936–1938). Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-119-1. S. 120.  
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. [s.l.] : Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 52–54.  
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2015 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21, [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.  
  12. Vyhláška ministra vnitra č. 25/1943 Sb., o změnách úředních názvů obcí a jejich částí, povolených v roce 1942.
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 2. díl. Praha : Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1.  
  14. Komise místní samosprávy [online]. Magistrát města Hradec Králové, rev. 2015-10-06, [cit. 2015-11-07]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]