Šestajovice (okres Náchod)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šestajovice
Letecký snímek
Letecký snímek
Znak obce ŠestajoviceVlajka obce Šestajovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0523 547654
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Náchod (CZ0523)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Jaroměř
Historická země Čechy
Katastrální výměra 7,51 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 177 (2019)[1]
Nadmořská výška 274 m n. m.
PSČ 551 01
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Šestajovice 70
55101 Jaroměř 1
Starosta Alena Postupová
Oficiální web: sestajovicena.cz
E-mail: ou_sestajovice@quick.cz
Šestajovice
Šestajovice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Šestajovice se nachází v okrese Náchod, kraj Královéhradecký. První zmínka je z roku 1450. Stávala zde tvrz. Roku 1900 měla obec 70 domů a 411 obyvatel (všichni české národnosti). [2]Žije zde 177[1] obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, kontroly duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků atd. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Šestajovic z těchto důvodů uprchli nekatolíci:[3][4]

  • Jan Javůrek *(1698). V roce 1732 se u Javůrků konala tajná shromáždění,[5] udal je šestajovický rychtář Jan Dušek: ten Javůrek, který do Prahy jezdí, prvním mezi nima jest. Jan byl uvězněn, bitím donucen k přiznání a v září 1734 odsouzen na pět let nucených prací. V roce 1733 byla vězněna i jeho stará matka. V seně měla schované čtyři knihy, také byl nalezen opis Liberdova dopisu, který měl její syn zakopán v domě.[6] V roce 1742 emigroval Jan Javůrek do Münsterbergu, kde je záznam i o jeho manželce Dorotě. Z Münsterbergu odešla rodina do Chechlova, tam se Jan Javůrek stal přívržencem sekty svého příbuzného Václava Hejcmana. Po rozprášení sekty je v roce 1750 jeho rodina uvedena v seznamu kolonistů, kteří zakládali českou exulantskou obec Husinec.
  • Václav Javůrek, bratr Jana z Šestajovic, chalupník z Jeníkovic, navštívil Jan Liberdu a přivezl opis (dále viz Jeníkovice).
  • Václav Mezlecký podepsal dne 5.2.1736 odvolání víry spolu s řadou jiných nekatolíků z farnosti Velká Jesenice.[7] Jeho otec Jan byl pro kacířství odsouzen v Dobrušce na jeden rok nuceného díla. V roce 1946 byl Václav Mezlecký exulantem v Münsterbergu.
  • Jan Přibyl podepsal dne 5.2.1736 odvolání víry spolu s řadou jiných nekatolíků z farnosti Velká Jesenice.[7] V roce 1946 byl exulantem v Münsterbergu.
  • Matěj Ast *(1712) podepsal dne 5.2.1736 odvolání víry spolu s řadou jiných nekatolíků z farnosti Velká Jesenice.[7] V roce 1750 je jeho rodina uvedena v seznamu kolonistů, kteří zakládali českou exulantskou obci Husinec. Po smrti manželky Kateřiny (1774, Husinec) se 4.2.1775 v Husinci oženil s Terezií Luňáčkovou z Pusté Kamenice. Zemřel 6.6.1782 ve věku 70 let, 3 měsíce a 7 dní.
  • Jan Janko *(1728) ze Šestajovic, syn Matějův. Zemřel v Husinci 24.12.1770 ve věku 42 let.

Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského

Podrobně celou historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), ve  Státním oblastním archivu v Zámrsku i jinde. Potomci  exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945 do Čech z polského Zelova (který také založili a odkud byli repatriováni). Rodokmeny exulantů spravuje (kromě jiných badatelů) Exulant (spolek), který spojuje potomky exulantů doby pobělohorské z celého světa.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Javůrek *(1698) jeden ze zakladatelů české exulantské obce Husinec
  • Matěj Ast *(1712) jeden ze zakladatelů české exulantské obce Husinec

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Ottův slovník naučný, díl XXIV.. Fotoreprint vyd. z r. 1906. vyd. Praha: Paseka/Argo, 2001. 904 s. ISBN 80-7185-382-8. S. 590. 
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  4. Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, 1909, Praha 1910
  5. Výslech 15.9. 1732, Eichlerova sbírka, Topografie F, kr. 114, Opočno
  6. Kořán Ivo: Opočenská rebélie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. xii-1970, S. 93-137
  7. a b c SA Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 53

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Edita Šteříková Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  •  Edita Šteříková Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (popisuje situaci v Münsterbergu)
  • Edita Šteříková Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
  • Edita Šteříková Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005     (i jiné)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]