Šestajovice (okres Náchod)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šestajovice
Letecký snímek
Letecký snímek
Znak obce ŠestajoviceVlajka obce Šestajovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0523 547654
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Jaroměř
Okres (LAU 1) Náchod (CZ0523)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 178 (2020)[1]
Rozloha 7,51 km²
Nadmořská výška 274 m n. m.
PSČ 551 01
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa obecního úřadu Šestajovice 70
55101 Jaroměř 1
ou_sestajovice@quick.cz
Starosta Alena Postupová
Oficiální web: sestajovicena.cz
Šestajovice
Šestajovice
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Šestajovice se nachází v okrese Náchod, kraj Královéhradecký. První zmínka je z roku 1450. Stávala zde tvrz. Roku 1900 měla obec 70 domů a 411 obyvatel (všichni české národnosti). [2]Žije zde 178[1] obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, kontroly duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků atd. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Šestajovic z těchto důvodů uprchli nekatolíci:[3][4]

  • Jan Javůrek *(1698). V roce 1732 se u Javůrků konala tajná shromáždění,[5] udal je šestajovický rychtář Jan Dušek: ten Javůrek, který do Prahy jezdí, prvním mezi nima jest. Jan byl uvězněn, bitím donucen k přiznání a v září 1734 odsouzen na pět let nucených prací. V roce 1733 byla vězněna i jeho stará matka. V seně měla schované čtyři knihy, také byl nalezen opis Liberdova dopisu, který měl její syn zakopán v domě.[6] V roce 1742 emigroval Jan Javůrek do Münsterbergu, kde je záznam i o jeho manželce Dorotě. Z Münsterbergu odešla rodina do Chechlova, tam se Jan Javůrek stal přívržencem sekty svého příbuzného Václava Hejcmana. Po rozprášení sekty je v roce 1750 jeho rodina uvedena v seznamu kolonistů, kteří zakládali českou exulantskou obec Husinec.
  • Václav Javůrek, bratr Jana z Šestajovic, chalupník z Jeníkovic, navštívil Jan Liberdu a přivezl opis (dále viz Jeníkovice).
  • Václav Mezlecký podepsal dne 5.2.1736 odvolání víry spolu s řadou jiných nekatolíků z farnosti Velká Jesenice.[7] Jeho otec Jan byl pro kacířství odsouzen v Dobrušce na jeden rok nuceného díla. V roce 1946 byl Václav Mezlecký exulantem v Münsterbergu.
  • Jan Přibyl podepsal dne 5.2.1736 odvolání víry spolu s řadou jiných nekatolíků z farnosti Velká Jesenice.[7] V roce 1946 byl exulantem v Münsterbergu.
  • Matěj Ast *(1712) podepsal dne 5.2.1736 odvolání víry spolu s řadou jiných nekatolíků z farnosti Velká Jesenice.[7] V roce 1750 je jeho rodina uvedena v seznamu kolonistů, kteří zakládali českou exulantskou obci Husinec. Po smrti manželky Kateřiny (1774, Husinec) se 4.2.1775 v Husinci oženil s Terezií Luňáčkovou z Pusté Kamenice. Zemřel 6.6.1782 ve věku 70 let, 3 měsíce a 7 dní.
  • Jan Janko *(1728) ze Šestajovic, syn Matějův. Zemřel v Husinci 24.12.1770 ve věku 42 let.

Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského

Podrobně celou historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), ve  Státním oblastním archivu v Zámrsku i jinde. Potomci  exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945 do Čech z polského Zelova (který také založili a odkud byli repatriováni). Rodokmeny exulantů spravuje (kromě jiných badatelů) Exulant (spolek), který spojuje potomky exulantů doby pobělohorské z celého světa.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Javůrek *(1698) jeden ze zakladatelů české exulantské obce Husinec
  • Matěj Ast *(1712) jeden ze zakladatelů české exulantské obce Husinec

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Ottův slovník naučný, díl XXIV.. Fotoreprint vyd. z r. 1906. vyd. Praha: Paseka/Argo, 2001. 904 s. ISBN 80-7185-382-8. S. 590. 
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  4. Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, 1909, Praha 1910
  5. Výslech 15.9. 1732, Eichlerova sbírka, Topografie F, kr. 114, Opočno
  6. Kořán Ivo: Opočenská rebélie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. xii-1970, S. 93-137
  7. a b c SA Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 53

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Edita Šteříková Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  •  Edita Šteříková Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (popisuje situaci v Münsterbergu)
  • Edita Šteříková Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
  • Edita Šteříková Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005     (i jiné)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]