Roztoky (Šestajovice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Roztoky
Roztoky čp 11
Roztoky čp 11
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Šestajovice
Okres Náchod
Kraj Královéhradecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 31 (2011)[1]
Katastrální území Roztoky nad Metují (1,35 km²)
Nadmořská výška 266 m n m n. m.
PSČ 551 01
Počet domů 13 (2011)[1]
Roztoky
Roztoky
Další údaje
Kód části obce 162396
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roztoky (německy Rostok) je malá vesnice, část obce Šestajovice v okrese Náchod. Nachází se asi 2,5 km na východ od Šestajovic. V roce 1890 měla ves 21 domů, mlýn a 119 obyvatel (všichni české národnosti).[2] V roce 2009 zde bylo evidováno 19 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 29 obyvatel.[4]

Roztoky leží v katastrálním území Roztoky nad Metují o rozloze 1,35 km2.[5]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, kontroly duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků atd. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Roztok z těchto důvodů uprchl:[6]

  • Jan Franc *(1699), chalupník a krejčí z Roztok, vůdčí osobnost opočenské rebelie (1932). Byl jedním ze delegace opočenských, kteří jeli v září 1732 do Hennersdorfu za kazatelem Janem Liberdou. Na potlačení opočenského povstání bylo povoláno vojsko a Jan Franc uprchl s Mikulášem Švorcem z Rohenic do Lužice.[7] [8] Brzy se ale vrátil, dál organizoval tajná shromáždění a dne 19.12.1732 byl zatčen a vyslýchán v Dobrušce. V té době mu bylo 33 let, byl ženatý a měl dvě děti. Jan Franc byl donucen 5.2.1736 podepsat zřeknutí se víry, stejně jako mnoho jiných "kacířů" opočenského panství.[9] V roce 1742 emigroval podruhé, s manželkou a syny Václavem (17 let) a Janem (5 let), do Münsterbergu v pruském Slezsku. Odtamtud odešel do nově zakládané české exulantské obce Husinec. Patří mezi zakladatele této obce.

Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov) a ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Podrobně tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945 do Čech z polského Zelova. Exulant (spolek) spojuje potomky exulantů doby pobělohorské z celého světa.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Jan Franc - jeden ze zakladatelů české exulantské obce Husinec.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ottův slovník naučný. díl XXII.. Fotoreprint vyd. z r. 1904. vyd. Praha: Paseka/Argo, 2000. 1004 s. ISBN 80-7185-318-6. S. 17. 
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 486, 487, záznam 60-1. Dostupné online. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  7. Kořán Ivo: Opočenská rebelie roku 1732. Str. 131
  8. Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Str. 316, 410
  9. SA Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 53

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]