Ziębice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ziębice
Ziębice
Panorama - Ziębice - panoramio.jpg
Ziębice – znak
znak
Ziębice – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Stát PolskoPolsko Polsko
Ziębice
Ziębice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 15,1 km²
Počet obyvatel 9 154 (2009)
Hustota zalidnění 607,4 obyv./km²
Správa
Vznik 1234
Oficiální web www.ziebice.pl
PSČ 57-220
Označení vozidel DZA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ziębice (německy Münsterberg, zastarale Minstrberk) je město v Dolnoslezském vojvodství v jihozápadním Polsku.

Město leží na řece Olava, přibližně 59 km jižně od krajského hlavního města Vratislavi. Je sídlem správního obvodu zvaného Gmina Ziębice. V roce 2016 mělo město 8966 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní sídlo, známé pod slovanským názvem Sambice, bylo pravděpodobně zničeno při nájezdech Mongolů roku 1241. Jako město je pod německým názvem Münsterberg zmiňováno roku 1253. Koncem 13. století zde Boleslav I. Surový, svídnicko-javorský vévoda, postavil hrad. Münsterberg se pak stal sídelním městem minstrberského knížectví, jednoho z mnoha slezských knížectví. V roce 1336 obléhal město budoucí český král Karel IV. (tehdy markrabě moravský). Minstrbersko bylo nuceno uznat českou svrchovanost, stalo se lénem české koruny (v období 1456-1569 bylo knížectví ve správě Jiřího z Poděbrad a jeho potomků, kteří užívali titul minstrberských knížat). Město bylo vypleněno za husitských válek a velké škody utrpělo i za války třicetileté.

Další zpustošení přinesla městu první slezská válka. Po jejím skončení v roce 1742 připadlo Minstrbersko spolu s větší částí Slezska Prusku. V německé říši pak patřil Münsterberg do okresu Frankenstein v pruské provincii Dolní Slezsko až do roku 1945. Po skončení druhé světové války připadlo město, stejně jako část pruského Slezska, Polsku. Všechny menšiny byly odsunuty do Německa a 7. května 1746 bylo město přejmenováno na Ziębice.

Čeští exulanti z roku 1742[editovat | editovat zdroj]

V roce 1742 byl Münsterberg vybrán jako shromaždiště nekatolíků z českých zemí, exulantů, kteří zde vyčkávali na splnění slibů pruského krále Fridricha II. Velikého. JIž v únoru přivedl do zpustošeného města kazatel Jan Liberda první skupinu třiceti českých exulantů. Bylo zde 228 opuštěných míst s ruinami, 214 větších a 23 menších domů.[1] Proud exulantů neustával, v březnu 1742 bylo ve městě 600 uprchlíků, v červenci 1200, koncem roku pak dva tisíce. Evidence příchozích byla zprvu vedena na kartičkách, ne všechny byly později, v roce 1746, přepsány do matriky. Jen patnáct českých rodin si v Münsterbergu zakoupilo dům, ostatní čekali na králem slíbenou svobodnou půdu, na níž by založili české osady s kostely a školami. Než se tak stalo, zažili exulanti dost bídy, nemocí a byli městu Münsterberg na obtíž. Od dubna do konce roku 1742 zemřelo v Münsterbergu nejméně 116 lidí, většinou šlo o děti. Fridrich II. stále napomínal slezské úřady, aby podporovaly emigranty, protože je to králův trvalý záměr přijímat takové lidi do země.[2] Vratislavská komora však neměla peníze a chtěla Čechy rozptýlit na statcích okolních feudálů. To Češi nechtěli, zůstávali proto pohromadě a trvali na plnění královských slibů. Velkou oporou jim byl kazatel Václav Blanický, jejich sborové společenství a evangelická víra. Až po sedmi letech strádání dosáhli exulanti svého. V roce 1749 byla jimi založena první česká kolonie Husinec, v témže roce pak Friedrichův Tábor (Friedrichstabor, Tabor Wielki), dále pak 1752 – Friedrichův Hradec 1764 – Nové Poděbrady (Neu Podiebrad, Góšcięcice), 1777 – Lubín, 1803 – Zelov,[3] 1832 – Petrův Hradec a několik dalších menších osad. V Münsterbergu byl v roce 1782 postaven českým sborem nový sborový dům s farou, školou a modlitebnou. Když nový kazatel Pavel Čaltík přebíral v roce 1808 místní sbor, bylo v něm pouze 11 českých rodin (45 osob) a téměř všichni rozuměli německy. V roce 1811 splynul český sbor s německým luterským.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Farní kostel sv. Jiří ze 13. století, přestavěný v 18. a 19. stol.
  • Kostel sv. Petra a Pavla ze 13. stol.
  • Radnice z let 1888-91 s věží ze 16. stol.
  • Synagoga a židovský hřbitov
  • Zbytky opevnění a věže

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Karl Denke (1860–1924), sériový vrah. Zde žil a pracoval.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ziębice na anglické Wikipedii a Ziębice na německé Wikipedii.

  1. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. 
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. Praha : KALICH, 2005.
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. Praha: Kalich 433 s. ISBN 80-7017-793-4, ISBN 978-80-7017-793-8. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007