Piotrówka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petersgrätz
Piotrówka
Poloha
Souřadnice
StátPolskoPolsko Polsko
Petersgrätz
Petersgrätz
Správa
PSČ47-133
Označení vozidelOST
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Piotrówka neboli Petersgrätz (česky Petrův Hradec, Petrovice, německy Petersgrätz) je dvojjazyčná vesnice ve správním obvodu gmina Jemielnica (okres Strzelce, Opolské vojvodství) v jihozápadním Polsku a Horním Slezsku. Leží přibližně 3 km severně od obce Jemielnica a 34 km východně od krajského města Opolí. Obec má 1000 obyvatel. Německé místní jméno Petersgrätz se v listopadu 2008 stalo oficiálním.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osada Petrovice v pruském Slezsku byla založena v roce 1832 šedesáti rodinami potomků českých exulantů z doby pobělohorské. Tyto rodiny čítající celkem 258 dospělých a 58 dětí pocházely z 15 km vzdálené české exulantské kolonie Friedrichův Hradec v Krašejovském lese. Hradecký farář Petr Šikora (†1837) pomohl rodinám přelidnělé kolonie získat pozemky v hlubokých lesích bývalého jemielnického kláštera. Každá rodina obdržela 5 ha lesní půdy s právem vlastnictví a dědictví za pozemkovou daň. Vděční osadníci proto pojmenovali nově vznikající kolonii po svém kazateli Petrovi Šikorovi jako Petrův Hradec (čili Petrovice). V roce 1836 zde stálo 42 domů a 17 provizorních chat. Neúrodná půda a chudoba vedla některé z osadníků k prodeji svých pozemků obyvatelům Jemielnice a Gąsiorowic. V roce 1841 byla otevřena protestantská škola, kterou v roce 1882 nahradila nová budova. Šedesát let patřila kolonie pod evangelickou reformovanou farnost ve Friedrichově Hradci, v roce 1892 byl v Petrovicích postaven vlastní evangelický kostel.[1][2] Při plebiscitu v Horním Slezsku v březnu 1921 hlasovalo 639 vesničanů pro setrvání v Německé říši. Pro připojení k nově vytvořené druhé Polské republice bylo 169 obyvatel. Proto Petersgrätz zůstal jako součást Výmarské republiky Německu. V roce 1939 zde žilo 1525 obyvatel, z toho 300 bylo katolického vyznání.

V lednu 1945 byl Friedrichův i Petrův Hradec kvůli válce evakuován a celou oblast obsadila Rudá armáda.[3] Když se evakuované české rodiny vrátily, jejich usedlosti byly obsazeny Poláky, kteří byli vysídleni z měst Biłka Królewska a Radotycz a jejich domovy na východě připadly Sovětskému svazu. Petrův Hradec byl přejmenován na Piotrogród (Petrohrad), později na Piotrówku. Protestantský kostel byl prohlášen za katolický a osud Čechů vyhnaných z jejich domovů nikoho nezajímal. Běžencům nabídlo azyl Německo a mnoho českých vyhnanců tuto nabídku přijalo. Teprve před Vánoci, dne 17. prosince 1945, byl zbytek českých obyvatel, bezdomovců z Friedrichova Hradce a Petrovic, repatriován do pohraničí ČSR v jediném transportu.[4] Obyvatelé Vilémova a Lubína se však slíbeného transportu nedočkali.

Polská historie tohoto místa se odvíjí až od ukončení druhé světové války, kdy Poláci násilně vyhnali z nově nabytého území místní obyvatelstvo a odmítli tolerovat národnostní menšiny.

Znak obce[editovat | editovat zdroj]

Obec má ve znaku jedli, na které sedí sýkorka. Sýkorka je připomínkou jména výše zmíněného faráře Petra Šikory (Schikora). Hrob P. Šikory se nachází ve Friedrichově Hradci a v roce 2000 byl potomky pobělohorských exulantů obnoven.[5]

Pomník[editovat | editovat zdroj]

Ve vesnici je pomník věnovaný místním obětem první světové války.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Piotrówka - Urząd Gminy Jemielnica. jemielnica.pl [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  2. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských emigrantech. Kalich 2005
  3. Edita Štěříková: Více sluší poslouchati Boha než lidí. Kalich a Exulant, 2015. Str.332-333
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 2. vyd. vyd. Praha: Kalich 498 s. ISBN 80-7017-018-2. 
  5. MUNDIL, Georg. 190. VÝROČÍ PETROVIC, NEBO TÉŽ PETROVA HRADCE, PETERSGRÄTZE, PIOTRÓWKY. S. 8–9. Informační věstník č. 55 (1/2023) [online]. Exulant (spolek) [cit. 2023-02-22]. S. 8–9. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]