Slezská knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historický velký znak Dolního Slezska
Historický velký znak Horního Slezska
Slezská knížectví v rámci Koruny České a Svaté říše římské r. 1618

Území Slezska bylo dlouhou dobu rozděleno na mnohá polonezávislá slezská knížectví, někdy se také používá označení vévodství. Toto dělení bylo zapříčiněno rozdělením Polska podle závěti Boleslava III. Křivoústého v roce 1138. Podle tohoto rozdělení mělo být Polsko rozděleno na 4–5 údělů a každý z těchto údělů připadl jednotlivým synům Boleslava. Slezsko podle této smlouvy potom připadlo Vladislavovi II. Vyhnanci a jeho potomci dále dělili Slezsko na další menší územní celky, až do roku 1675, kdy vymřeli všichni slezští Piastovci.

Za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. se tato knížectví stala vazaly k Českému království, a zůstala součástí Koruny české až do roku 1742, kdy probíhaly slezské války a větší část Slezska byla zabrána Pruskem, které zdejší knížectví inkorporovalo do svého království (i když některá knížectví sehrála později jistou epizodní roli).

Seznam slezských knížectví[editovat | editovat zdroj]

Takto bylo Slezsko rozděleno v 17. století

Dolní Slezsko[editovat | editovat zdroj]

Horní Slezsko[editovat | editovat zdroj]

K území Slezska bylo roku 1742 v důsledku první slezské války připojeno Kladské hrabství. Protože však Kladsko nevzniklo rozdělením původního Slezska, ale oddělením od Čech, nebývá mezi slezská knížectví počítáno.

Územní vývoj slezských knížectví[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-172-8.