Feudalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Feudalismus neboli feudální zřízení je systém lenních vztahů charakteristický pro evropský, zejména vrcholný středověk. V širším smyslu se tak označuje celá tehdejší společnost nebo období. [1] [2]

V marxistické ideologii je tak nazýváno uspořádání společnosti a celá lidská epocha od zániku otrokářského starověku do převládnutí kapitalismu; charakteristická je půda vlastněná feudály a obdělávaná osobně závislými a ekonomicky vykořisťovanými poddanými (nevolníky). [1] [3]

Název je odvozen z latinského slova feudum, česky léno.

Feudální společnost[editovat | editovat zdroj]

Vazal obřadně uznává svého lenního pána, sklonek feudalismu - asi 1469

Feudální vztah se vytváří na různých úrovních mezi svobodnými lidmi, vazalem na jedné straně a lenním pánem na druhé. Vazal se zavazuje k věrnosti, poslušnosti a službě (zejména vojenské) vůči pánovi, ten mu za to zaručuje ochranu a materiální zajištění prostřednictvím léna. Léno bývá nejčastěji půda, kterou obhospodařují venkované a držitele léna živí. [4] To také odpovídá tehdejší představě o rozdělení společnosti na pracující, bojující a modlící se, čili zemědělské obyvatelstvo, profesionální válečníky a příslušníky církve.

Systém lenních vztahů sahal hierarchicky od prostého rytíře až po vrchního lenního pána, panovníka monarchie - například krále. I ten se však mohl za určitých okolností dostat do lenní závislosti, jak o tom svědčí formálně vazalské postavení anglického krále vůči králi francouzskému, svému lennímu pánovi ve vztahu k rozsáhlému plantagenetovskému panství na území francouzského království. V následné stoleté válce mezi oběma králi se rytířský způsob boje ukázal jako již neefektivní, zejména ve velkých porážkách francouzského rytířstva anglickými lukostřelci. Konec rytířského období, stejně jako uzavření a rozdělení privilegované vrstvy na nižší a vyšší šlechtu nebo vzestup významu měst, signalizoval konec feudalismu a postupný přechod ke stavovské společnosti.

Marxistický termín[editovat | editovat zdroj]

Feudalismus v marxistické literatuře nemá souvislost s feudem (lénem). Je tak nazýváno období, kdy byla společnost rozdělena na vrchnost a poddané, zhruba od konce antiky do 16. až 19. století. S tím je nutno počítat u naší literatury z let 1948-1989, kdy marxistické pojetí bylo povinné, a někdy ze setrvačnosti i u té pozdější.

Odchýlení významu[editovat | editovat zdroj]

V 17. století, kdy už lenní vztahy nefungovaly, ale vlastnictví půdy mělo ve feudalismu svůj původ, se u anglických právníků objevuje termín feudální zřízení. Díky tomu se tak začala označovat soustava pozemkového vlastnictví a později s ním spojená vrchnostenská práva těžce doléhající na venkovské obyvatelstvo, ve Francii zrušená za revoluce v roce 1789.[5] Tím výraz feudální zřízení získal politický význam a v tomto smyslu jej přijal i Karel Marx. Později v devatenáctém století, v souvislosti s rozvojem vědeckého studia středověku, slovo feudální získalo zpět svůj logický a odůvodněný význam. Marxisté zůstali věrni dobovému významu svého učitele.

Marxistická definice[editovat | editovat zdroj]

V marxistickém pojetí historie stupeň společenského vývoje (tzv. společensko-ekonomická formace) předcházející kapitalismus, v němž vládnoucí třída (feudálové) vlastní základní výrobní prostředek – půdu. V neúplném vlastnictví feudálů se nachází i zemědělské obyvatelstvo (nevolníci), které feudálovi odevzdává část své produkce, případně vlastními nástroji obdělává půdu feudálem nepropůjčenou (robota).[5][3][1]

Zatímco ve starověku převládala ekonomika založená na otrokářství, feudalismus znamená pokrok ve vývoji výrobních vztahů, protože feudální půda je rozdělena mezi samostatně hospodařící drobné rolníky. Vývoj feudalismu směřoval k rolnickému vlastnictví půdy a osobní svobodě obyvatelstva (od nevolnictví k prostému poddanství), vývoj však nebyl jednoznačný (druhé nevolnictví v novověku). Osobní svoboda je podmínkou rozvoje námezdní práce, která umožňuje pokrok k vyšší formě společensko-ekonomické formace, kapitalismu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Akademický slovník cizích slov, Academia, 2001 (ISBN 80-200-0607-9)
  2. Váša; Trávníček: Slovník jazyka českého, Fr. Borový Praha 1937
  3. a b Klimeš, Lumír: Slovník cizích slov, 2.vyd., Státní pedagogické nakladatelství Praha 1983
  4. Le Goff, J., Kultura středověké Evropy, Praha 1991, s.426-427, heslo Feudální zřízení (definice)
  5. a b Le Goff, J., Kultura středověké Evropy, s.426 heslo Feudální zřízení (ideologické užití termínu)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]