Vrchnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vrchnost (něm. Obrigkeit, lat. superioritas) znamená v hierarchicky organizovaných společnostech osobu nebo instituci, vykonávající právní i faktickou moc (vládu, panství) nad poddanými, kteří jsou povinni vrchnost poslouchat. Vrchnost měla právo soudit, vydávat zákony a nařízení, vybírat daně a jiné služebnosti a poddaní nemohli její rozhodování ovlivnit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku se vrchností rozuměl panovník nebo šlechtic, případně vedení svobodného města. Pojem vrchnost se užíval zejména od 15. století, když se oslabila osobní vazba mezi poddaným a pánem (feudálem). Církevní vrchnost tvořili v katolických zemích biskupové a opati, v luteránských zemích superintendenti. V pozdějším novověku se jako vrchnost často označovali panští úředníci, vrchnostenský úřad.[1] Vrchnostenské vztahy zanikly se zrušením roboty a nevolnictví a v moderní době má slovo vrchnost většinou ironický význam.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Vrchnost

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Vrchnost. Sv. 26, str. 1044

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]